Únorové povstání - February Uprising

Únorové povstání
Část sovětizace Arménie a Jižní fronta ruské občanské války
Nadpis The New York Times ze dne 17. března 1921
datum Únor - duben 1921 Umístění Arménie Výsledek Povstání potlačeno Síla dočasně zadržená Arménská revoluční federace Založení Republika hornaté Arménie v Zangezur
Bojovníci
Arménská revoluční federace Podporováno: Arménští uprchlíci z Západní Arménie	Revoluční výbor (Revkom) Arménie Podporováno: Sovětské Rusko Sovětský Ázerbájdžán
Velitelé a vůdci
Simon Vratsian	Anatolij Gekker
Zúčastněné jednotky
Výbor spásy vlasti	11. Rudá armáda
Síla
~ 10 000 (duben)[1]	neznámý
Ztráty a ztráty
neznámý	200 (v polovině dubna, požadavek Sovětů)[2]

Dějiny Arménie
Počátky název Lidé Jazyk
Pravěk Kámen a Měď Stáří Kultura Shulaveri-Shomu C. 6500–3400 př. N. L Jeskynní komplex Areni-1 Kultura Kura – Araxes C. 3400–2000 př. N. L Legenda o Haykovi (?) 2492 př Bronz a Žehlička Stáří Trialeti-Vanadzor C. 2200–1600 př. N. L Hayasa-Azzi C. 1500–1290 př. N. L Arme-Shupria C. 1300–1190 př. N. L Ararat / Urartu Diauehi C. 1100-760 př. N. L Mushki Kmeny Nairi 1114–860 př. N. L Kingdom of Van 860–590 př. N. L Scythian a Mede invaze 6th cen. BCE
Starověk Achajmenovské období Satrapy z Arminy 549–331 př. N. L Dynastie Orontid Arménské království Malá Arménie 331–72 př Arménské království 321 př. N. L. - 428 n. L Artaxiadská dynastie 189 př. N. L. - 12 n. L Říše 84–34 př. N. L Arsacid dynastie 52–428 n. L Římsko-parthská válka 58–63 n. L Arménská římská provincie 114–118 n. L Christianizace 301 CE Království Sophene C.200–94 př. N. L Commagene Kingdom 163 př. N. L. - 72 n. L Marzpanate období Byzantská Arménie 387–536 Perská Arménie 428–646 Mamikoniánská dynastie Bitva o Avarayr 451 Muslimské dobytí Arménie 645
Středověk Arabské období Emirát Arménie 653–884 Hamamshen 700–1300 Amatuni dynastie Arménské království Bagratid Arménie 884–1045 Bagratidská dynastie 861–1118 Sajidská dynastie 889–929 Království Vaspurakan 908–1021 Artsruni dynastie Sallaridská dynastie 919–1062 Království Tashir-Dzoraget 979–1118 Království Syunik 987–1170 Kingdom of Artsakh 1000–1261 Dům Hasan-Jalalyan Bitva o Manzikert 1071 Cilician a Turko-mongolské období Seljukská říše 1071–1201 Gruzínské království Zakarid Arménie 1201–1360 Khachenské knížectví 1261–15th cen. Mongolská říše & Ilkhanate Mongolská Arménie 1236–1335 Turkomania 14th—15th cen. Timuridská říše 15th cen. Království Cilicia 1198–1375 Rubenidova dynastie 1000–1261 Hethumid dynastie 1226–1373 Lusignanská dynastie 1341–1375
Raná novověk Perso-Osmanské období Íránská Arménie 1502–1828 Pět melikdomů 15th st. - 1822 Shah Abbas I. deportace 1606 Rusko-perská válka 1804–13 Smlouva o Gulistánu 1813 Rusko-perská válka 1826–1828 Smlouva Turkmenchay 1828 Osmanská říše 1548–1915 Arménský proso Rusko-turecká válka 1877–1878 Arménská otázka Šest vilayetů 1878 Hamidiánské masakry 1895–1896 Masakr Adana 1909 Arménská genocida 1909–1918 Konfiskace Arménské vlastnosti Ruské období Ruská vláda 1828–1918 Arménská oblast 1828–1840 Západní Arménie 1915–1918 Kavkazská kampaň 1914–1918 Hnutí za národní osvobození Armenakan 1885 S.D. Hunchakianská párty 1887 ARF (Dashnaktsutyun) 1890
Moderní doba Nezávislost První arménská republika 1918–1920 Válka s Ázerbájdžánem 1918–1920 Válka s Gruzií 1918 Smlouva ze Sèvres 1920 Wilsonian Arménie 1920 Válka s Tureckem 1920 Alexandropolská smlouva 1920 Sovětské období Arménský S.S.R. 1920–1991 Únorové povstání 1921 Republika hornaté Arménie 1921 Moskevská smlouva 1921 Smlouva z Karsu 1921 Sovětské nároky v Turecku 1945–1953 Náhorní Karabach A.O. 1923–1991 Diaspora Arménská diaspora Skrytí Arméni Repatriace Současná Arménie Arménská republika od roku 1991 Post-sovětský přechod 1991–1995 Moderní éra od té doby 1995 Republic of Artsakh od roku 1994 První válka o Náhorní Karabach 1989–1994
Časová osa

The Únorové povstání (klasický Arménský: Փետրուարեան ապստամբութիւն, reformovaný: Փետրվարյան ապստամբություն, P'etrvaryan apstambut'yun) byl anti-bolševik vzpoura nacionalisty Arménská revoluční federace která začala 13. února a byla potlačena 2. dubna 1921 znovuzískáním Jerevan bolševickými silami.

Pozadí

Po Arménská republika byl sovětizován v prosinci 1920 asi 1000 arménských důstojníků bylo zatčeno novými bolševickými úřady, včetně generálů Tovmas Nazarbekian a Movses Silikyan. Byli nuceni odejít Jerevan na Alaverdi pěšky (asi 160 kilometrů) a někteří z nich byli zabiti na silnici. Tito důstojníci byli následně posláni do vězení v Baku a Rusko. V únoru 1921 mnoho hrdinů Bitva o Sardarabad byli zastřeleni, včetně Daniel Bek-Pirumyan, zatímco jeho bratr Poghos Bek-Pirumyan spáchal sebevraždu poté, co byl mučen. Pro-Arménská revoluční federace Obtěžováni byli také intelektuálové (ARF). Pšenice byla odvedena vesničanům bez náhrady.

Povstání

Represe bolševické vlády Arménie vyvolaly rozsáhlou nespokojenost a Arménská revoluční federace začal vzpouru 13. února. 17. února Aštaraku, Ejmiatsin, Garni, a Hrazdan byly převzaty silami ARF. 18. února vstoupili Jerevan.^[3] Bolševici a Rudá armáda ustoupili do Artashat. Hovhannes Katchaznouni, Levon Shant, Nikol Aghbalian a dalších 100 politických aktivistů a intelektuálů bylo propuštěno z vězení.

Po dopadení Jerevan byl založen Výbor spásy vlasti pod vedením bývalého předsedy vlády Simon Vratsian,^[3] který měl vládnout zemi až do sestavení nové vlády. Výbor se 18. února obrátil na obyvatelstvo, které vyzvalo lidi, aby „chránili řád a vládu, striktně plnili všechny příkazy výboru“. Během 42denního povstání probíhaly krvavé bitvy mezi silami ARF a bolševiky. 27. února se bolševici pokusili zaútočit na Jerevan, ale 1. března byli nuceni ustoupit. Po dvoutýdenní pauze bolševické jednotky znovu zaútočily a 16. března převzaly Artashat, ale následujícího dne zahájily síly ARF ofenzívu a dobyly město zpět.

Bolševické síly zahájily velkou ofenzívu 24. března, když početně převyšovaly ARF. Zajali Aparan, Kotayk a postupně se objevující, vstoupil do Jerevanu 2. dubna.^[4] Síly ARF ustoupily bez vážnější bitvy, aby nedošlo ke zničení hlavního města.

Následky

Jerevanské vězení po bolševické vraždě. V noci ze dne 17. února 1921 bylo v Jerevanském vězení brutálně zabito 50 lidí.

„Výbor spásy vlasti“, síly ARF a mnoho civilistů ustoupily do Zangezuru, kde se připojily Garegin Nzhdeh, Kde Republika hornaté Arménie byl založen. Nakonec ji převzali bolševické síly v červenci 1921. Arménští vůdci uprchli do Persie, aby se vyhnuli zatčení a možné popravě bolševiků.

Důvody vzpoury byly později projednány bolševickou vládou a bylo rozhodnuto zacházet s obyvatelstvem s větší tolerancí. Po potlačení únorového povstání Aleksandr Myasnikyan byl jmenován Předseda z Rada lidových komisařů Arménie, nově instalované vlády Arménská sovětská socialistická republika.

Mezinárodní reakce

Dne 18. února zaslal výbor zprávu arménské delegaci v Paříži a vůdcům světových mocností (Francie, Velké Británie, Itálie), liga národů atd., ale zůstalo nezodpovězeno. V arménské delegaci byla rovněž odeslána zpráva Tiflis Gruzie, kde po sovětizaci Arménie byli místní Arméni vystaveni násilí. Gruzie odpověděl na zprávu 21. února, kdy bylo v Tiflisu znovu otevřeno arménské velvyslanectví. Gruzie padl Sovětům 25. února poté zůstali arménští povstalci sami proti bolševickým silám na Kavkaze.

Viz také

• Srpnové povstání, protisovětské povstání v Gruzii v roce 1924

Reference

Bibliografie

• Chorbajian, Levon; Mutafian, Claude; Donabedian, Patrick (1994). Kavkazský uzel: Historie a geopolitika Náhorního Karabaghu. Zed knihy. ISBN  1-85649-287-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Payaslian, Simon (2007). Dějiny Arménie. New York: Palgrave Macmillan. ISBN  978-1-4039-7467-9. Externí odkaz v | název = (Pomoc)CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

• Hovsepian, Yurik (1987). „1921 թ. Փետրվարյան խռովության առաջացման պատճառների նենգափոխումը հայ բուրժուական պատմագիտության մեջ [padělání začátku února 1921 vzpoura v arménské buržoazní historiografii]“. Lraber Hasarakakan Gitutyunneri (v arménštině) (4): 49–55. [článek propagandy sovětské éry o příčinách povstání]

p