Osm krás Qinhuai - Eight Beauties of Qinhuai

Portrét Chen Yuanyuana ze 17. století

The Osm krás Qinhuai (pchin-jin : Qínhuái Bāyàn) bylo osm slavných kurtizány Během Přechodné období Ming-Qing kteří pobývali podél Řeka Qinhuai v Nankinu ​​(nyní Nanking, Jiangsu Provincie, Čína ). Kromě toho, že měli velkou krásu, byli všichni zruční v literatuře, poezii, výtvarném umění, tanci a hudbě.[1]

Název pochází buď z knihy z roku 1693 Banqiao Zaji (板橋 雜記) od Yu Huai (余 懷),[1] nebo z knihy z 19. století Qinhuai Bayan Tuyong (秦淮八豔 圖 詠), ve kterém autoři Zhang Jingqi (張景 祁) a Ye Yanlan (葉衍蘭) vybral za předmět knihy osm nejslavnějších (podle jejich názoru) kurtizán období.[2]

Během pozdní dynastie Ming napadly elitní kurtizány genderové stereotypy Konfuciánský hodnoty. Na rozdíl od žen z šlechta, kteří byli často odrazováni od pěstování talentu, aby to neohrozilo jejich ctnost manželky a matky, kurtizány se vzdělávaly v malířství, poezii a hudbě. Kromě toho vlastnili majetek a účastnili se veřejné scény.[3]

Také známý jako Elegantní osmička řeky Qinhuai[1] a Osm velkých kurtizán Ming,[2] kurtizány byly Ma Xianglan (馬湘蘭), Bian Yujing [zh ] (卞 玉 京), Li Xiangjun (李香君), Liu Rushi (柳 如是), Dong Xiaowan (董小宛), Gu Hengbo (顧橫波), Kou Baimen [zh ] (寇 白 門) a Chen Yuanyuan (陳圓圓).[2]

Osm krás

Ma Xianglan

Hlavní článek: Ma Shouzhen

Ma Xianglan (馬湘蘭) se narodila v Nanjing a žila v zábavní čtvrti podél Řeka Qinhuai.[3] Jako matriarcha v kurtizánské společnosti podporovala vzdělávání a výcvik kurtizán v umění. Aby si udržela pověst elitní kurtizány, povolila ve svém bydlišti pouze vzdělané muže nebo mladé studenty.[4]

Ve věku 15 let se Ma Shouzhen formálně ujal pozice kurtizány.[4] Předtím mohla v dětství získat vzdělání od majitele. Jako kurtizána matriarcha se spřátelila s mnoha básníky a intelekty, jako např Peng Nian (彭 年; 1505–1566), Zhou Tianqiu (周天 球; 1514–1595), Xu Wei (1521–1593), Xue Mingyi (薛明益; pozdní 16. století) a Wang Zhideng (王 穉 登; 1535–1612).[4] Básníci psali básně inspirované ní nebo pro ni a popisovali Ma jako krásnou s vřelou a příjemnou osobností.[4] Během jejich návštěv se k nim Ma Shouzhen připojil při výrobě obrazů, básní a divadelních her. S ní také pořádala večírky na své víceúrovňové obytné lodi literáti jako její hosté.[3]

Bian Yujing

Bian Yujing (卞 玉 京) byl kurtizána a malíř v Qinhuai během pozdního období Ming. Rodina, která se narodila v oficiální rodině, zasáhla těžké časy, když její otec zemřel. Bian a její sestra se staly zpívajícími dívkami, aby se uživily. Bian byl zběhlý v psaní poezie, hudby, kaligrafie a malby.[5]

Vyměňovala si básně s autorem a básníkem Qian Qianyi. Čínský generál Wu Sangui byla mezi jejími patrony,[6] jako byl básník Wu Weiye který od 30. do 16. let 20. století psal básně o Bianovi.[7] Po Manchus napadl v roce 1644, Bian pohyboval kolem Yangtze plocha.[8] Později složila sliby a stala se Taoista kněžka.[9]

Li Xiangjun

Hlavní článek: Li Xiangjun
Malování Li Xiangjun, 1817

Li Xiangjun (李香君) se také označuje jako Li Ji (李 姬) nebo Li Xiang (李 香) v dobových pramenech. Za účelem prokázání úcty k ní, později učenci připojili charakter červen (君) na její jméno.[10] Její zdvořilostní jméno byl Shanzhui (扇 墜).

Žádné písemné záznamy z doby, kdy Li žila, kde se narodila, ale populární moderní teorie naznačují, že byla dcerou úředníka, který byl degradován a jeho rodina buď zabita, nebo prodána.[11] Li byl adoptován majitelem nevěstince v Nanking s názvem Meixiang House (媚 香 樓), jehož příjmení vzala. Učila se tančit, zpívat, malovat, hrát hudbu a psát poezii. Meixiang House byl oblíbeným bordelem literátů a úředníků, Liho adoptivní matka známá svou velkorysostí a rytířstvím.[12] Ve věku 13, Li byl známý pro její zpěv a hraní pipa že její milenka účtovala 20 zlaté taels na hosta, aby ji viděl.[13]

Li se setkala s Hou Fangyu v Meixiang House v roce 1648. Hou jí poslal své básně a na oplátku mu předvedl Li.[14] Když Hou odešel na císařské zkoušky (což se mu nepodařilo), Li na něj počkal a odmítl vystoupit u generálního inspektora Huaiyang County.[14] Li románek s Hou Fangyu byl nazýván jedním z největších románů čínské historie.[15]

Liu Rushi

Hlavní článek: Liu Rushi
1847 portrét Liu Rushi, inkoust na papíře, od Lu Ji a Cheng Tinglu

Liu Rushi (柳 如是) se předpokládá, že se narodil v Jiaxing, Liu byla její rodinou prodána jako konkubína společnosti velký tajemník Zhou Daodeng [zh ] (周道 登).[16] Ve věku třinácti let vedl skandál k jejímu vyloučení ze Zhouovy domácnosti a byla prodána do nevěstince v Suzhou.[17] V sedmnácti měla první hlavní milostný vztah s malířem Tang Shudou.[18] Již v tomto raném věku sama známá básnířka a malířka potkala Chen Zilong (陳子龍) v roce 1635 a žil s ním asi rok, nakonec odešel poté, co jeho rodina nesouhlasila s jejich styky. Poté, co opustila Chen, se jí podařilo bordel dovnitř Wujiang.[17][16][19] Aféra s umělcem Wang Janmingem skončila, když se Wang nezúčastnil schůzky s ní v Duhovém pavilonu. Další aféra s vládním úředníkem Song Yuanwen skončila, když jeho kolísání ohledně manželství mělo za následek, že Liu rozbil její loutnu a vyrazil v záchvatu hrůzy.[18]

V roce 1640 zahájil Liu kampaň za svatbu s respektovaným učencem Qian Qianyi. Oblečená v pánském oděvu oslovila Qian a požádala o jeho názor na jednu z jejích básní.[18][19] Qian jí zjevně věřil, že je muž, ale později v tomto roce ji založil ve speciálně postavené poustevně v areálu svého panství Suzhou, zvaného „Podle studia Sutra“. Vzali se v roce 1641, zatímco byli na říční plavbě; Qian propůjčil své nevěstě nové jméno Hedong.[17][18] Ačkoli se s ní oženil jako konkubína, Qian zacházel s Liu jako se svou hlavní manželkou a byli oddáni ve formálním svatebním obřadu.[16][19] Její vztah k převlékání přetrvával i poté, co se vzali; na veřejnosti pravidelně nosila pánské oblečení a příležitostně volala jménem svého manžela, zatímco byla oblečena do svých konfuciánských šatů (tento vliv jí vynesl přezdívku rushi (儒士), „Confucian Gentleman“, který také trestá své zvolené jméno Rushi).[17]

Dong Xiaowan

Hlavní článek: Dong Xiaowan
Dong Xiaowan namaloval Yu Zhiding po její smrti

Dong Xiaowan (1624–1651)[20] byl Číňan kurtizána, básník a spisovatel, známý také ní pseudonym Dong Qinglian (董青蓮).[21]

Dong byla popsána jako nejslavnější kurtizána své doby, známá svou krásou a talentem na zpěv, vyšívání a čajový obřad.[21] Bydlela uvnitř okres nevěstinců z Nanking.[22] Podobně jako jiné pozdní kurtizány dynastie Ming Dongovy morální vlastnosti byly mezi jejími obdivovateli zdůrazňovány více než její talent.[23]

Dongova matka zemřela v roce 1642 a nechala ji finančně bojovat.[24] Vznešený Mao Xiang [zh ] (冒 襄), také známý jako Mao Bijiang, se několikrát pokusil setkat s Dongem, ale navázal vztah s kurtizánou Chen Yuanyuan namísto. Poté, co byl Chen unesen šlechticem spojeným s císařským dvorem, Mao navštívil Dong. Její matka byla mrtvá dva týdny a Dong byl docela nemocný. Navrhla, aby se stala jeho konkubínou, a protože odmítla přijmout ne jako odpověď, údajně ho sledovala na své lodi po dobu 27 dnů. Nakonec se dva dohodli, že počkají, až Mao projde kolem císařské zkoušky,[24] který selhal. Abychom usnadnili Dongovo manželství, Qian Qianyi, manžel kolegy kurtizány Liu Rushi, splatila své dluhy 3 000 zlaté taels a její jméno bylo vyškrtnuto z muzikantského rejstříku.[25] Poté žila s Maem Rugao jako jeho konkubína, vedle jeho manželky Lady Su.[24]

Během manželství s Mao Bijiangem, která byla jako loajalistka dynastie Ming pronásledována po nástupu dynastie Čching k moci v roce 1644, byla popsána jako ideální poslušná, obětavá a loajální manželka a snacha. Su a Dong byli nuceni uprchnout ze svého domova v roce 1644, Dong opustila své cennější věci, aby zachránila své spisy a obrazy.[26] Zůstali uvnitř Huzhou dokud Zhu Yousong byl korunován na císaře v Nanking později v roce 1644. Brzy poté se domácnost přestěhovala do Zhejiang, kde Dong sestavil knihu s názvem Liuyan Ji (流 宴 集) o špercích, dámských kostýmech, pavilonech a večírcích.[24]

Gu Hengbo

Hlavní článek: Gu Hengbo

Gu Hengbo (顧橫波), také známý jako Gu Mei (顧 媚) se narodil poblíž Nanking v roce 1619.[27] Na začátku Vláda Čchung-čen, Gu Mei se stala kurtizanou v Řeka Qinhuai okres Nanjing.[28] Ve své věži Meilou v okrese Qinhuai v Nankingu hostila slavnou literární salon, který počítal Chen Liang, Qian Lucan a Mao Xiang [zh ] mezi svými hosty.[28] Yu Huai popsal Meilou (doslovně dům okouzlení) jako bohatý a extravagantní.[29]

Zamilovala se do jednoho ze svých patronů, Liu Fang, slíbila, že si ho vezme a ukončí svou kariéru kurtizány. Když si to později rozmyslela, spáchala Liu Fang sebevraždu.[28]

Jeden z jejích patronů, úředník kariéry Gong Dingzi, zaplatil za své služby 1 000 uncí stříbra.[30] V roce 1643 opustila své povolání, aby se stala konkubína Gong Dingzi[31] a usadil se s ním v hlavním městě.[28] Jeho otevřeně prokázaná láska k ní přitahovala během jejich času velkou pozornost,[32] protože to urazilo normy konfuciánských ideálů a její vliv na něj se stal legendárním. Je známo, že zachránila Yan Ermei od popravy a byl umělcovým dobrodincem Zhu Yizun.[28]

Kou Baimen

Kou Baimen (寇 白 門), narozen v roce 1624[33] a také známý jako Kou Mei (寇 湄; Mei byla její křestní jméno, Baimen ji zdvořilostní jméno ), byla slavná čínská kurtizána známá svým rytířstvím.[34]

Kou byla registrovaná prostitutka a když jí bylo 18 nebo 19 let, její útržek vyplatil vysoký úředník, Zhu Guobi [zh ] (朱國弼),[35] koho si vzala. Svatba byla bohatou záležitostí s 5 000 vojáky lemujícími cestu z Wuding Bridge do Zhuova domu na Nei Bridge, ale manželství se brzy zhoršilo. Když Dynastie Ming spadl na Manchus v roce 1645 byl Zhu zatčen a uvězněn. Kou přinesl svobodu za 20 000 taels ze zlata.[34]

Platba za propuštění Zhu byla považována za její výkup z manželství. Poté žila život kurtizány a ve svém zahradním studiu přijímala básníky a státníky.[36] Básník Fang Wen [zh ] (方 文) ji navštívil v roce 1655 a napsal pro ni 3 básně.[37] Kou namaloval mnoho předních umělců té doby.[35]

Chen Yuanyuan

Hlavní článek: Chen Yuanyuan
Socha Chen Yuanyuan v parku Gold Hall v Kunmingu

Chen Yuanyuan (陳圓圓) se narodil rolnické rodině v Jiangsu provincii a po smrti svého otce se stala kurtizanou. Chen se stala vůdčí osobností Suzhou operní scéna.[28] V roce 1642 se stala milenkou učence a básníka Mao Xianga. Následně Chen koupila rodina Tian Hongyu, otce jednoho z Čchung-čen konkubíny. Poté ji buď koupil pro Wu Sangui jeho otec,[28] nebo je dána Wu jako dárek od Tian.[38]

V dubnu 1644 povstalecká armáda Li Zicheng zajali hlavní město Ming Peking a Čchung-čen spáchal sebevraždu. S vědomím, že impozantní armáda Wu Sangui v Ningyuanu představuje vážnou hrozbu, Li okamžitě učinil předehru, aby získal Wuovu věrnost. Li poslal Wu dva dopisy, včetně jednoho na jméno Wuova otce, poté byl držen v zajetí v Pekingu. Než mohl Wu Sangui odpovědět, dostal zprávu, že byla zabita celá jeho domácnost.[39] Wu poté napsal regentovi Qing, Dorgon, což naznačuje jeho ochotu spojit síly a vyhnat povstalce z Pekingu, a připravit tak půdu pro Qingovo dobytí Správná Čína.[40]

Reference

  1. ^ A b C „Elegantní osmička řeky Qinhuai“. Umělkyně v čínské historii. 6. září 2013. Citováno 17. ledna 2019.
  2. ^ A b C Xu 2007, str. 252.
  3. ^ A b C Merlin 2011, str. 630-652.
  4. ^ A b C d Tseng 1993, str. 249–261.
  5. ^ „Bian Yujing“. www.chinatriptips.com. 28. prosince 2015. Citováno 18. ledna 2019.
  6. ^ Chang & Owen 2010, str. 180.
  7. ^ Chang, Saussy & Kwong 1999, str. 331.
  8. ^ Yang 2016, str. 73.
  9. ^ Lu 2001, str. 163.
  10. ^ Wang 2011, str. 88.
  11. ^ Wang 2011, str. 88-89.
  12. ^ Yu 1693.
  13. ^ Wang 2011, str. 89.
  14. ^ A b Hou 1712.
  15. ^ Liu 刘, Lei 磊 (6. března 2009). „李香君 ——“ 秦淮八艳 „里 的 硬骨头“ [Li Xiangjun: tvrdé slyšení o ‚osmi krásách Qinhuai ']. Nanjing Chenbao (v čínštině). Citováno 12. září 2017.
  16. ^ A b C Ditmore 2006, str. 255.
  17. ^ A b C d Ko 1994, str. 273–7.
  18. ^ A b C d Cass 1999, s. 40–44.
  19. ^ A b C Smith 2008, str. 125–6.
  20. ^ „56591: Dong Bai“. Harvardská Univerzita. Citováno 15. února 2017.
  21. ^ A b Chen (1998), str. 31.
  22. ^ Gulik (1974), str. 291.
  23. ^ Zurndorfer (2011), str. 211.
  24. ^ A b C d Chen (1998), str. 32.
  25. ^ Chen (1998), s. 32–33.
  26. ^ Wetzel (2002), str. 656.
  27. ^ „Panel z orchidejí a skal, Gu Mei, cca 1644“ (PDF). www.smithsonianofi.com. Smithsonian Institution. Citováno 13. ledna 2019.
  28. ^ A b C d E F G Lee, Lau & Stefanowska 2015.
  29. ^ Berg 2013, str. 89.
  30. ^ Mann 1997, str. 260.
  31. ^ Berg 2013, str. 117.
  32. ^ Berg & Starr 2007.
  33. ^ Yahui 2015.
  34. ^ A b "Kou Baimen". www.chinatriptips.com. 28. prosince 2015. Citováno 18. ledna 2019.
  35. ^ A b Cahill „Skutečné portréty kurtizán.
  36. ^ Hammond & Stapleton 2008, str. 29.
  37. ^ Dai 2004, str. 140.
  38. ^ Peterson 2000.
  39. ^ Wakeman 1986, str. 291 295.
  40. ^ Wakeman 1986, str. 300.

Bibliografie