Překladatel - Dragoman - Wikipedia

Amédée Jaubert (vlevo) byl Napoleonův „oblíbený orientalistický poradce a dragoman“.^[1] Doprovázel perského vyslance Mirzu Mohammeda Reza Qazviniho Finckensteinův palác potkat se s Napoleon dne 27. dubna 1807 pro Smlouva Finckenstein. Detail malby od François Mulard.

Talíř z Půlměsíc a kříž podle Elliot Warburton s názvem „Tábor v Baalbec, lady a dragoman v popředí. “

A překladatel byl tlumočník, překladatel a oficiální průvodce mezi turečtina, arabština, a Peršan - mluvící země a občanské řády z střední východ a evropský velvyslanectví, konzuláty, vicekonzuláty a obchodní místa. Dragoman musel mít znalost arabštiny, perštiny, turečtiny a evropských jazyků.

Dragoman Joseph Shaar. Jupiterův chrám, Baalbek, 1891

Etymologie a varianty

v arabština slovo je ترجمان (tarjumān), v turečtina tercüman. Pocházející z semitský kvadriliterální vykořenit t-r-g-m, objeví se v Akkadština jako „targumannu“ v Bože (Classical Ethiopic) as t-r-gw-ma v Aramejština tak jako targemana. hebrejština dělá rozdíl mezi מתרגם (metargem) —Odkazuje na překladatele psaných textů — a מתורגמן (hutník) odkazující na tlumočníka mluvené konverzace nebo projevů. Posledně jmenovaný zjevně více souvisí s ostatními zmíněnými jazyky, ačkoli oba jsou odvozeny od stejného semitského kořene. Spekulovalo se o chetitském původu termínu (Salonen, s. 12; Rabin, s. 134–136).

Během středověku vstoupilo slovo do evropských jazyků: v Střední angličtina tak jako dragman, z Stará francouzština drogista, z Středověká latina tak jako dragumannus, z Střední řečtina δραγομάνος, dragoumanos. Pozdější evropské varianty zahrnují Němec trutzelmann, francouzština trucheman nebo truchement (v post-Tanzimat Francouzština,^[2] a v moderní francouzštině to tak je drogista), italština turcimannoa španělština trujamán, trujimán a truchimán; tyto varianty poukazují na turecké nebo arabské slovo „turjuman“ s odlišnou vokalizací. Websterův slovník 1828 seznamů překladatel stejně jako varianty drogista a truchman v angličtině.

V důsledku toho je množné číslo v angličtině „dragomans“ (nikoli „dragomen“).

Příjmení Franjo Tudjman, první postkomunistický prezident Chorvatsko, naznačuje, že jeden z jeho předků mohl být dragoman.

Dějiny

V turecké tradici je pozice dragomanů zaznamenána v předtomanské pozici Sultanát Rum během vlády 13. století Keykubad I když byli jmenováni dva dragomanové a dva překladatelští úředníci.^[3]

V Osmanské říši

V osmanských záznamech byl první zaznamenaný císařský dragoman Lutfi Pasha komu byl poslán Benátky v roce 1479 dodat smlouvu.^[3]

Postavení zaujímalo zvláštní místo v EU Osmanská říše, kde se říká, že poptávka po mediaci poskytovaná dragomany byla vytvořena odporem ze strany muslimský Osmané se učit jazyky nemuslimských národů. Kancelář začleněna diplomatický stejně jako jazykové povinnosti - jmenovitě v Porte vztah s Křesťanské země —A někteří dragomanové tak začali hrát zásadní roli v osmanské politice. Profese měla tendenci dominovat etnickou Řekové, včetně prvního osmanského Dragoman of the Sublime Porte, Panagiotis Nikousios, oficiální tlumočník pro Pohovka (Císařská rada ) sultána a jeho nástupce Alexander Mavrocordatos. Ale tato dominance se změnila v roce 1821 se začátkem Řecká válka za nezávislost. V roce 1821 byl hlavní dragoman Constantine Mourouzi popraven pro podezření z neloajality a jeho nástupce Stavraki Aristarchi byl v roce 1822 propuštěn a vyhoštěn.^[4] S hromaděním nezodpovězené korespondence, hlavní námořní instruktor, jeden Ishak Efendi, převzal pozici a stal se průkopníkem v překladu západní vědecké literatury do turečtiny, což byl úkol, pro který musel vytvořit zcela nový slovník. Po Ishakovi byli velkým dragomanem a jeho zaměstnanci muslimové a Překladatelská kancelář (Tercüme Odası, „Translation Room“, v turečtině), díky své znalosti evropských věcí, se stal novým významným žebříčkem ovlivňování a moci v Tanzimat éra; tato znalost do značné míry nahradila starší žebříčky armády, byrokracie a náboženského zřízení v polovině a na konci 19. století.^[5]

Stalo se zvykem, že většina hospodáři z Phanariote vládne (zhruba 1711–1821) nad Podunajská knížectví (Moldávie a Valašsko ) by dříve obsadili tento osmanský úřad, což mnohým z nich nezabránilo ve spojení se spiknutími, jejichž cílem bylo svrhnout tureckou vládu nad touto oblastí.

Západní dragomanové

Tito muži pomáhali šířit v 17. a 18. století v latinských částech Evropy rozsáhlou zvědavost o islámské kultuře. Dragomanové měli odborné jazykové školení v perštině, arabštině a turečtině, protože byli překladateli, tlumočníky, autory a byli velmi otevřeni hmotným a módním složitostem osmanské kultury.

První francouzský překlad Korán bylo provedeno André du Ryer, v roce 1647. Pocházel z francouzského konzulátu v Egyptě. Další, Cosmo z Carbognano, z Neapol velvyslanectví, vydáno v latině: Zásady turecké gramatiky pro používání apoštolských misionářů v Konstantinopoli (Řím 1794).^{[Citace je zapotřebí ]}

Jako vysoce kvalifikovaná skupina diplomatických profesionálů je zaměstnávali velvyslanectví, konzulové a cestovali v diplomatických kruzích, a proto potřebovali tuto kulturu velmi dobře znát.^{[Citace je zapotřebí ]}

Ze zveřejněného překladu výrazu Tisíc a jedna noctím, že Antoine Galland (1646–1715). Byl přidělen k velvyslanectví v Charles Marie François Olier, markýz de Nointel, a pařížský kdo byl radním v Parlement de Paris a francouzský velvyslanec v Osmanský soud, 1670 až 1679.

Ten, kdo svým publikováním vytvořil velký evropský zájem o historii islámu Geschichte des osmanischen Reiches byl Joseph von Hammer-Purgstall Rakouska, student na Diplomatická akademie ve Vídni (akademie byla původně zřízena Císařovna Marie Terezie v roce 1754 jako "Orientální akademie" vyškolit mladé diplomaty, aby zastupovali Habsburská říše v cizině).^[6]

Viz také

Poznámky

^ Hamilton, Alastair; Groot, Alexander H. de; Boogert, Maurits H. van den (2000). Přátelé a soupeři na východě: studie anglo-nizozemských vztahů v Levantě od sedmnáctého do počátku devatenáctého století. BRILL. str. 230ff. ISBN 978-90-04-11854-6.
^ Young, George (1905). Corps de droit osmanský; recueil des codes, lois, règlements, ordonnances et actes les plus importants du droit intérieur, et d'études sur le droit coutumier de l'Empire ottoman (francouzsky). 1. Clarendon Press. str.244.
^ ^A ^b Mona Baker (9. prosince 2008). Routledge Encyclopedia of Translation Studies. Taylor & Francis. str. 550. ISBN 978-0-415-36930-5. Citováno 22. září 2012.
^ Bosworth, C.E. (2012). „Tard̲j̲umān“. V P. Bearman; Čt. Bianquis; C. Bosworth; E. van Donzel; W.P. Heinrichs (eds.). Encyklopedie islámu (2. vyd.). Brill. doi:10.1163 / 1573-3912_islam_COM_1179.
^ Lewis, Bernard (2002). Co se pokazilo. Oxford University Press. str.44–45. ISBN 978-0-06-051605-5.
^ Tolan, John; Veinstein, Gilles; Henry Laurens (2013). „Evropa a islámský svět: historie“. Princeton University Press. 245–247. ISBN 978-0-691-14705-5.

Reference

Bernard Lewis, Od Babel po Dragomans: Tlumočení Středního východu, Oxford University Press, Londýn a New York, 2004
Philip Mansel „Vezíři a Dragomanové“ ve formátu Konstantinopol: Město světové touhy 1453–1924, London, 1995. str. 133–162
Marie de Testa, Antoine Gautier, „Drogmans et diplomates européens auprès de la Porte Ottomane“, v Analecta Isisiana, sv. lxxi, Les Éditions ISIS, Istanbul, 2003
Frédéric Hitzel (ed.), Istanbul et les langues Orientales, Varia Turca, roč. xxxi, L'Harmattan, Paříž a Montreal, 1997
Rabin, Chaim. 1963. Chetitská slova v hebrejštině. Orientalia 32.113–139.
Salonen, Armas. 1952. Alte Substrat- und Kulturwörter im Arabsichen. Studia Orientalia xvii.2.

externí odkazy

Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Překladatel ". Encyklopedie Britannica (11. vydání). Cambridge University Press.
Dragoman - Tlumočník na křižovatce Východu a Západu

[HamiltonGroot2000-1] Hamilton, Alastair; Groot, Alexander H. de; Boogert, Maurits H. van den (2000). Přátelé a soupeři na východě: studie anglo-nizozemských vztahů v Levantě od sedmnáctého do počátku devatenáctého století. BRILL. str. 230ff. ISBN 978-90-04-11854-6.

[2] Young, George (1905). Corps de droit osmanský; recueil des codes, lois, règlements, ordonnances et actes les plus importants du droit intérieur, et d'études sur le droit coutumier de l'Empire ottoman (francouzsky). 1. Clarendon Press. str.244.

[Baker2008-3] A ^b Mona Baker (9. prosince 2008). Routledge Encyclopedia of Translation Studies. Taylor & Francis. str. 550. ISBN 978-0-415-36930-5. Citováno 22. září 2012.

[4] Bosworth, C.E. (2012). „Tard̲j̲umān“. V P. Bearman; Čt. Bianquis; C. Bosworth; E. van Donzel; W.P. Heinrichs (eds.). Encyklopedie islámu (2. vyd.). Brill. doi:10.1163 / 1573-3912_islam_COM_1179.

[5] Lewis, Bernard (2002). Co se pokazilo. Oxford University Press. str.44–45. ISBN 978-0-06-051605-5.

[Europe_and_the_Islamic_World:_A_History-6] Tolan, John; Veinstein, Gilles; Henry Laurens (2013). „Evropa a islámský svět: historie“. Princeton University Press. 245–247. ISBN 978-0-691-14705-5.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]