Dostojevskij a Vražda - Dostoevsky and Parricide

"Dostojevskij a Vražda" (Němec: Dostojewski und die Vatertötung) je úvodní článek, který přispěl Sigmund Freud do vědecké sbírky k románu z roku 1880 Bratři Karamazovi podle Fjodor Dostojevskij. Sbírka byla vydána v roce 1928.[1] Článek tvrdí, že není náhoda, že některá z největších děl světové literatury - včetně Oidipus Rex, Osada, stejně jako Bratři Karamazovi - všechny obavy vlastizrada, což v případě Dostojevského souvisí s Freudem epilepsie.

Ernest Jones nazval dílo „Freudův poslední příspěvek k psychologii literatury a jeho nejskvělejší“;[2] Sám Freud to však nazval „tato triviální esej. Bylo to napsáno jako laskavost pro někoho a napsáno neochotně “.[3]

Hazardní hry

Druhá část Freudovy eseje se odvrátila od primární úvahy o Bratři Karamazovi zvážit související otázku Dostojevského hazardu. Freud viděl hazard jako vzdorný boj s Fate (skrývání postava otce );[4] související vina byla důvodem pro nutkání hráče prohrát. Jak sám Freud uvedl s odkazem na Dostojevského manželku:[5]

„Všimla si, že jediná věc, která nabízí jakoukoli skutečnou naději na záchranu - jeho literární produkce - nikdy nešla lépe, než když přišli o všechno ... Když byl jeho pocit viny uspokojen tresty, které si sám způsobil, inhibice jeho práce se stala méně závažnou. “

Viz také

Reference

  1. ^ Ernest Jones, Život a dílo Sigmunda Freuda (Penguin 1964) str. 590
  2. ^ Ernest Jones, Život a dílo Sigmunda Freuda (Penguin 1964) str. 590
  3. ^ Citováno v J. Halliday / P. Fuller eds., Psychologie hazardu (1974) str. 105
  4. ^ Otto Fenichel, Psychoanalytická teorie neurózy (1946) str. 372
  5. ^ Freud, „Dostojevskij a vražda“ v J. Halliday / P. Fuller eds., Psychologie hazardu (1974) str. 170

Další čtení

  • F. Dostojevskij, Hráč (Penguin 1971)
  • Joseph Frank Dostojevskij (197?) Dodatek 379-91

externí odkazy