Doğu Perinçek - Doğu Perinçek

Doğu Perinçek
Doğu Perinçek v Tasnim News Agency.jpg
Doğu Perinçek v roce 2017
Osobní údaje
narozený (1942-06-17) 17. června 1942 (věk 78)
Gaziantep, Krocan
Národnostkrocan
Politická stranaVlastenecká strana
Manžel (y)Şule Perinçek
Děti4, včetně Mehmet
RodičeSadık Perinçek (otec)
VzděláváníPrávník

Doğu Perinçek[potřebuje IPA ] (narozen 17. června 1942) je a Turecký politik a doktor práv[1] který byl předsedou levicového nacionalisty Vlastenecká strana (turečtina: Vatan Partisi) od roku 2015.[2]

Pozadí a osobní život

Doğu Perinçek se narodil v Gaziantep v roce 1942[3] na Sadık Perinçek z Apçağa, Kemaliye a Lebibe Olcaytu z Balabanu, Darende. Sadık Perinçek byl zástupcem hlavního žalobce Nejvyššího soudu a parlamentním zástupcem Nejvyššího soudu Strana spravedlnosti (AP), předchůdce True Path Party (DYP).[4][5] Perinçek navštěvoval základní školu Ankara Sarar, Atatürk Lycee a střední školu Bahçelievler Deneme.[3] Vysokoškolské vzdělání přerušil studiem němčiny na VŠE Goetheho institut v Německu, pokračovat Ankarská univerzita právnickou fakultu a působí jako odborný asistent v Libereckém kraji veřejné právo.[3] Poté dokončil doktorát na Otto-Suhr-Institut v Německu.[6]

Před svým zadržením v rámci případu Ergenekon pobýval Perinçek se svou manželkou Şule Perinçek v Istanbulu v Gayrettepe. Mají dvě dcery, Zeynep a Kiraz, a dva syny, Can a Mehmet Bora.[3][7][8]

Vzdělávání

Doğu Perinçek vystudoval Právnickou fakultu Ankarské univerzity v červnu 1964 s bakalářským právem a po ukončení studia začal jako odborný asistent na veřejném právu (státní teorie a veřejná práva). V roce 1968 absolvoval doktorát práv. Jeho disertační práce byla nazvána „Vnitřní uspořádání politických stran v Turecku a režim jejich zákazu“ (Türkiye’de Siyasi Partilerin İç Düzeni ve Yasaklanması Rejimi).

Politická kariéra

Perinçek se podílel na opětovném spuštění časopisu Aydınlık v roce 1968,[9] a byl jedním ze zakladatelů Revoluční turecká dělnická a rolnická strana (1971), a Dělnická a rolnická strana Turecka který jej nahradil v roce 1974.

Po vojenském puči v roce 1980 Perinçek ustoupil z aktivní politiky. V roce 1987 se podílel na zavedení týdenního zpravodajského časopisu 2000'e Doğru.

V 90. letech se podílel na založení krátkodobého Socialistická strana a pak Dělnická strana. Byl vůdcem Dělnické strany od jejího založení v roce 1992, než byla v roce 2015 přejmenována na „Vlastenecká strana“, od té doby je jejím vůdcem.

Od roku 2014 působí jako vlivný neformální poradce turecké vlády v oblasti zahraniční politiky.[10]

Legální problémy

Hlavní článek: Perinçek v. Švýcarsko

V roce 1990 byl Perinçek po vydání zákona o cenzuře a exilu zatčen a uvězněn ve vězení Diyarbakır.[6]

V roce 2007 se díky rozhodnutí švýcarského soudu stal první osobou, která byla odsouzena za trestný čin odmítnutí z Arménská genocida. Podle švýcarsko-arménské asociace je známým popírákem arménské genocidy.[11] Případ byl nakonec podán k velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva, který v rozsudku ze dne 15. října 2015 nerozhodoval o pravdivosti arménské genocidy, ale rozhodl ve prospěch Perince z důvodu svobody projevu.[12]

V srpnu 2013 byl v Turecku odsouzen ke zvýšenému doživotnímu vězení Ergenekonovy zkoušky, ale byl propuštěn v roce 2014.

Perinçek je pozoruhodný jako první osoba, která byla odsouzena soudem za popření arménské genocidy. Dne 9. března 2007 byl a švýcarský okresní soud vědomého porušení švýcarských zákonů proti popření genocidy s rasistickou motivací a dostal pokutu CHF 12 000. Případ byl výsledkem Perinçekova popisu arménské genocidy jako „mezinárodní lži“ na demonstraci v Lausanne dne 25. července 2005; později objasnil švýcarskému soudu, že došlo k masakrům, ale zopakoval své přesvědčení, že nepředstavují genocidu.[13] Verdikt potvrdil Vaud kantonální odvolací soud dne 19. června a Spolkový nejvyšší soud ve Švýcarsku dne 12. prosince 2007.[14] Perinçek oznámil, že se uchýlí k Evropský soud pro lidská práva.[15] V prosinci 2013 Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že Švýcarsko porušilo zásadu svobody projevu. Soud uvedl, že „pan Perincek přednesl v rozporuplné debatě projev historické, právní a politické povahy“.[16] Po rozhodnutí vláda Švýcarska oznámila své rozhodnutí odvolat se proti rozhodnutí soudu. Dne 3. června 2014 přijal Evropský soud pro lidská práva výzvu k přechodu na velký senát, aby objasnil rozsah, který mají švýcarské orgány k dispozici při uplatňování švýcarského trestního zákoníku v boji proti rasismu.[17][18] Předběžné slyšení o odvolání Švýcarska se konalo dne 28. ledna 2015.

Velký senát rozhodl ve prospěch Perinçka dne 15. října 2015.[19] V prohlášení arménského právního zástupce Geoffrey Robertson a Amal Clooney uvedli, že jsou potěšeni, že Soud podpořil jejich argument za Arménii. Rozsudek nezpochybnil skutečnost, že arménská genocida byla a uznal právo Arménů podle evropského práva na respektování a ochranu jejich důstojnosti, včetně uznání společné identity vytvořené utrpením po zničení více než poloviny jejich rasy osmanskými Turky .[20]

Velký senát rovněž objasnil, že soud není povinen určit, zda masakry a masové deportace arménského lidu z rukou Osmanské říše od roku 1915 lze podle mezinárodního práva charakterizovat jako genocidu ve smyslu tohoto pojmu. Rovněž dodala, že nemá žádnou pravomoc v tomto ohledu vydávat právně závazná prohlášení. Dále 7 soudců, včetně tehdejšího předsedy Evropského soudu pro lidská práva Dean Spielmann ve svém nesouhlasném stanovisku uvedli, že je evidentní, že masakry a deportace arménského lidu představovaly genocidu a že arménská genocida je jasně prokázanou historickou skutečností.[21]

V Turecku byl 21. března 2008 zadržen Perinçek v rámci vyšetřování jmenované organizace Ergenekon. Následovalo zatčení a zadržení 39 podezřelých v lednu 2008 během razií zaměřených na Ergenekon.

Obžaloba z vyšetřování rovněž obsahuje podobná obvinění vznesená Národní zpravodajská organizace.[22] Po obdržení zprávy o Perinçekově zatčení, rusky Euroasianista ideolog Aleksandr Dugin řekl „tato operace proti proruské skupině v Turecku ukázala, kdo jsou naši přátelé a nepřátelé“.[23] To vyvolalo obvinění, že byl přidružen ke skupině, což neústupně popíral.[24] Dne 5. srpna 2013 byl Perinçek odsouzen ke zvýšenému doživotnímu vězení.[25] Dne 10. března 2014 byl Doğu Perinçek spolu s mnoha dalšími vězni propuštěn z vězení.[26] Po propuštění z vězení se Perinçek spojil s vládnoucí stranou Justice and Developmant Party a Recep Tayyip Erdogan.[27]

Vybrané knihy

  • Türkiye'de Siyasi Partilerin İç Düzeni ve Yasaklanması Rejimi (A.Ü.H.F Publisher, 1968)
  • Türkiye İhtilalci İşçi Köylü Partisi Davası SAVUNMA (Září 1974)
  • Kıvılcımlı'nın Burjuva Devlet ve Ordu Teorisinin Eleştirisi (Vydavatel Aydınlık, 1975)
  • Faşizm Halkın Mücadelesini Durduramaz- Sıkıyönetim Mahkemelerindeki Konuşma ve Dilekçeler (Vydavatel Aydınlık, 1975) Kıbrıs Meselesi (Vydavatel Aydınlık, 1976)
  • Anayasa ve Partiler Rejimi Türkiye’de Siyasal Partilerin İç Düzeni ve Yasaklanması (Vydavatel Kaynak)
  • Bozkurt Efsaneleri ve Gerçek (Vydavatel Aydınlık a Kaynak Publisher, 1976, 1997)
  • Sosyal-Emperyalizm ve Revizyonizme Karşı 1970'te Açılan Mücadele (Vydavatel Aydınlık, červenec 1976)
  • Sahte TKP'nin Revizyonist Programının Eleştirisi (Vydavatel Aydınlık, 1976)
  • Doğru Eylem Nedir? (Vydavatel Aydınlık, 1978)
  • Anarşinin Kaynağı ve Devrimci Siyaset (Vydavatel Aydınlık, 1979)
  • Türkiye Devriminin Yolu (Vydavatel Aydınlık, 1979)
  • Atatürk'ün Bugünkü Önemi (Říjen 1980)
  • Kemalist Devrim-1 Teorik Çerçeve (Aydınlık Publisher and Publisher, 1977, 1994)
  • Kemalist Devrim-2 Din ve Allah (Kaynak Publisher, 1994-1998)
  • Kemalist Devrim-3 Altı Ok (Kaynak Publisher, 1999)
  • Kemalist Devrim-4 Kurtuluş Savaşı'nda Kürt Politikası (Vydavatel Kaynak, listopad 1999)
  • Kemalist Devrim-5 Kemalizmin Felsefesi ve Kaynakları (Vydavatel Kaynak)
  • Kemalist Devrim-6 Atatürk’ün CHP Program ve Tüzükleri (Kaynak Publisher, červen 2008)
  • Kemalist Devrim-7 Toprak Ağalığı ve Kürt Sorunu (Vydavatel Kaynak, březen 2010)
  • Anayasa ve Partiler Rejimi (Vydavatel Kaynak, květen 1985)
  • Osmanlı'dan Bugüne Toplum ve Devlet (Nakladatel Kaynak, 1987)
  • Stalin'den Gorbaçov'a (Vydavatel Kaynak, leden 1990)
  • Lenin, Stalin, Mao'nun Türkiye Yazıları (Nakladatel Kaynak, 1977)
  • Abdullah Öcalan ile Görüşme (Kaynak Publisher, 1990)
  • Částečně jsem Sanat (Kaynak Publisher, 1992)
  • Türk Sorunu (Nakladatel Kaynak, 1993)
  • Aydın ve Kültür (Kaynak Publisher, 1996)
  • Çiller Özel Örgütü (Kaynak Publisher, 1996)
  • Avrasya Seçeneği: Türkiye İçin Bağımsız Dış Politika (Kaynak Publisher, 1996)
  • ÖDP'nin Kimliği (Kaynak Publisher, 1998)
  • Bir Devlet Operasyonu (Kaynak Publisher, 1999)
  • 28 Şubat ve Ordu (Kaynak Publisher, 2000)
  • Eşcinsellik ve Yabancılaşma (Kaynak Publisher, 2000)
  • Karen Fogg'un E-Postalları (Vydavatel Kaynak, 2002)
  • Mafyokrasi (Kaynak Publisher, 2004)
  • Memidik Kaptan'a Masallar (Vydavatel Kaynak, květen 1998)
  • Gladyo ve Ergenekon (Kaynak Publisher, 2008)
  • Türk Ordusu'nda Strateji Sorunu Üç Genelkurmay Başkanı (Kaynak Publisher, 2008)
  • Tayyip Erdoğan'ın Yüce Divan Dosyası (Vydavatel Kaynak)
  • Ermeni Sorununda Strateji ve Siyaset (Vydavatel Kaynak)
  • Türk Ordusu Kuşatmayı Nasıl Yaracak? (Vydavatel Kaynak)
  • Ergenekon Savunması (Vydavatel Kaynak)
  • Gladyo ve Ergenekon (Vydavatel Kaynak)
  • Bilimsel Sosyalizm ve Bilim (Vydavatel Kaynak)
  • Türkiye Solu ve PKK (Kaynak Publisher, 2013)
  • Asya Çağı'nın Öncüleri (Kaynak Publisher, 2015)
  • Birinci Dünya Savaşı ve Türk Devrimi (Kaynak Publisher, 2015)
  • Kadın Kitabı (Vydavatel Kaynak, březen 2016)

Reference

  1. ^ Perinçek, Doğu. „Doğu Perinçek'in Özgeçmişi“. Vatan Partisi.
  2. ^ http://vatanpartisi.org.tr/genel-merkez/genel-baskan/dogu-perincek-10813
  3. ^ A b C d "Životopis". Archivovány od originálu 24. dubna 2011. Citováno 2008-09-22.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz), osobní stránky (v turečtině)
  4. ^ „PERİNÇEK SOYADININ HİKAYESİ“ (v turečtině). 7. 10. 2005. Archivovány od originál dne 21. 7. 2011. Citováno 2008-09-21.
  5. ^ „DOĞU PERİNÇEK'İN DÖRT KOLDAN SOYAĞACI“ (v turečtině). Archivovány od originál dne 21. 7. 2011. Citováno 2008-09-21.
  6. ^ A b Ayik, Zeki (26.11.1996). „Perincek:‚ Jsem architektem boje proti diktatuře Mafia-Gladio'". Turecké denní zprávy.[mrtvý odkaz ] Alternativní URL Viz „Kdo je Perincek?“
  7. ^ Arman, Ayşe (10.06.2001). „En yakışıklı bilimsel sosyalist“. Hürriyet (v turečtině). Citováno 2008-08-07.
  8. ^ „Perinçek: Hz. Muhammed büyük devrim lideri“. NTV-MSNBC (v turečtině). 17. 7. 2007. Citováno 2008-08-07.
  9. ^ Ulus, Özgür Mutlu (08.12.2010). Armáda a radikální levice v Turecku: vojenské puče, socialistická revoluce a kemalismus. Londýn: IB Tauris. str.112. ISBN  9781848854840.
  10. ^ „Jak ultrsekularista získal vliv v turecké islamistické vládě“. Al-Monitor. 30. ledna 2020.
  11. ^ „Švýcarský federální soud odsuzuje popírače arménské genocidy“ (PDF) (Tisková zpráva). Švýcarsko-arménská asociace. 19. prosince 2007.
  12. ^ „Švýcarský neprávem odsouzený popírač genocidy: soud. Místní. 15. října 2015.
  13. ^ „Turecký politik pokutován za popření genocidy“. Swissinfo s agenturami. 09.03.2007.
  14. ^ Rozhodnutí č. 6B_398 / 2007 Archivováno 11. 7. 2012 v Archiv. Dnes (francouzsky)
  15. ^ "Genozid an Armeniern anerkannt," AP a SDA přes Tages-Anzeiger, 19. prosince 2007 (v němčině)
  16. ^ „Popření arménské„ genocidy “není zločin: evropský soud“. Reuters. 2013-12-17. Citováno 2019-11-11.
  17. ^ Evropský soud pro práva souhlasí s tím, že bude slyšet odvolání Švýcarska ohledně rozhodnutí Perinceka. Asbarez. 3. června 2014. Citováno 3. června 2014
  18. ^ Völkermord-Urteil wird überprüft. (Německy) Neue Zürcher Zeitung. 3. června 2014. Citováno 3. června 2014
  19. ^ swissinfo.ch, Celia Luterbacher a Urs Geiser. „Evropský soud potvrzuje právo Perinçka na svobodu projevu“. SWI swissinfo.ch. Citováno 2019-11-11.
  20. ^ „Robertson, Clooney Vydání prohlášení k rozhodnutí ECHR“. asbarez.com/.
  21. ^ Rozsudek velkého senátu EÚLP, 2015
  22. ^ Kesler, Musa (2008-08-15). „Putin'in adamları Ergenekon dosyasında“. Siyaset. Milliyet (v turečtině). Citováno 2008-10-14.
  23. ^ Bilici, Abdulhamit (04.04.2008). „Pouze zahraniční podpora Ergenekonu“. Dnešní Zaman. Archivovány od originál dne 2008-06-17. Citováno 2008-10-14.
  24. ^ Akkan, Faruk; Niyazbayev, Yasar (2008-10-29). "'Podporuji neo-euroasianismus, ne Ergenekona, “říká Dugin„. Dnešní Zaman. Archivovány od originál dne 2008-11-19. Citováno 2008-10-30.
  25. ^ Dnešní Zaman, 5. srpna 2013, Dlouhé tresty pro podezřelé Ergenekona, život bývalého šéfa armády Archivováno 6. srpna 2013, v Wayback Machine
  26. ^ BBC Türkçe, Ergenekon davası: Doğu Perinçek de tahliye edildi, 10. März 2014.
  27. ^ Akyol, Mustafa (2016-01-25). „Ak Parti - Doğu Perinçek ittifakı da nereden çıktı?“. Al-Monitor (v turečtině). Citováno 2019-11-11.

externí odkazy

Stranícké politické kanceláře
Předcházet
nově založený		 Vůdce vlastenecké strany
15. února 2015 - dosud		Uspěl
Držitel úřadu