Das Dreimäderlhaus - Das Dreimäderlhaus
Das Dreimäderlhaus nebo Blossom Time nebo Lilac Time | |
---|---|
![]() Fritz Schrödter jako Schubert a Anny Rainer jako Hannerl, 1916 | |
Hudba | Franz Schubert |
Text | Alfred Maria Willner Heinz Reichert |
Rezervovat | Alfred Maria Willner Heinz Reichert |
Základ | 1912 román Schwammerl Rudolf Hans Bartsch |
Produkce | 1916 Vídeň 1916 Berlín 1921 Paříž 1921 Broadway 1922 West End |
Das Dreimäderlhaus (Dům tří dívek), upraveno do anglické jazykové verze jako Čas květu a Lilac Time, je vídeňský pastiche opereta s hudbou od Franz Schubert, předělaný Heinrich Berté (1857–1924) a libreto od Alfred Maria Willner a Heinz Reichert . Práce poskytuje beletrizovaný popis Schubertova romantického života a příběh byl převzat z románu z roku 1912 Schwammerl podle Rudolf Hans Bartsch (1873–1952). Skóre bylo původně většinou Berté, pouze s jedním Schubertovým kouskem („Ungeduld“ z Die schöne Müllerin ), ale producenti požadovali, aby Berté odhodil své skóre a vytvořil a pasticcio hudby Schubert.[1]
Původní výroba byla zahájena v Raimundtheater v Vídeň dne 15. ledna 1916 a běžel na více než 650 představení v původním běhu v Rakousku a na stovky dalších v Německu, po nichž následovala řada úspěšných probuzení. To hrálo Fritze Schrödtera jako Schuberta a Anny Rainerové jako Hannerla. Schrödterovi bylo v roce 1916 již 60 let. V roce 1886 zpíval část „Prince of Song“ (tj. Schubert) v Franz von Suppé opereta o Schubertovi.[2] Opereta vytvořila pokračování s názvem Hannerl.[3] Debutovat během první světová válka Popularita operety byla podněcována chutí veřejnosti po nostalgii, využívající staromódní, sentimentální příběh a Schubertovu známou hudbu.[4][5] Schubert tvrdě pracoval, aby se stal úspěšným operním skladatelem, ale v tomto hudebním žánru našel malý úspěch. S Das DreimäderlhausJe ironií, že jeho hudba se nakonec proslavila v divadelním díle.[2]
Das Dreimäderlhaus poté měl premiéru v Paříži 7. května 1921 ve francouzské adaptaci Hugues Delorme a Léon Abric nazvané Chanson d'amour (Píseň lásky). Opereta měla úspěch ve Francii a brzy se otevřela anglická jazyková adaptace Broadway tak jako Čas květu, s novým uspořádáním Schubertovy hudby od Sigmund Romberg a upravené libreto od Dorothy Donnelly. Toto debutovalo u Ambassador Theatre 29. září 1921, kde se ucházelo o 592 představení; během následujících dvou desetiletí byl na Broadwayi několikrát oživen. V Londýně byla opereta volána Lilac Time, s upraveným libretem od Adrian Ross a hudbu uspořádal George H. Clutsam, s využitím některé z Bertých prací. Lilac Time otevřel u Lyrické divadlo 22. prosince 1922 a ucházel se o 626 představení. Oba Broadway a West End verze cestoval značně v následujících desetiletích a byly často oživil až do roku 1950.
Opereta byla uvedena ve více než 60 zemích a byla přeložena do mnoha jazyků. V roce 1961 se odhadovalo, že dílo odehrálo přes 85 000 představení po celém světě.[1] Stále přijímá příležitostné produkce.[3][6]
Synopse
Na jaře roku 1826 má Schubert, chudý mladý skladatel, ubytování ve starém vídeňském domě se dvěma přáteli. Tři dcery dvorního skláře Christiana Tschölla navštíví tři přátele. Dvě z dívek jsou zamilované do Schubertových spolubydlících a třetí, Hannerl, doprovází své sestry. Na návštěvu přichází více Schubertových přátel. Otec přijde hledat své dcery. Schubertovi dva spolubydlící pijí s Tschöllem na jejich nádvoří pod šeříkem a on souhlasí s jejich zasnoubením se svými dcerami. Schubert bere Hannerla jako svého zpívajícího žáka, ai když se do sebe zamilují, jsou všichni příliš plachí, než aby odhalili své city.
O několik měsíců později se první dvě dcery vdávají se svými snoubenci v domě Tschöll a tři spolubydlící jsou všichni hosté na svatbě. Přijíždí herečka Giuditta Grisi, milenka barona Franze Schober, jednoho z Schubertových přátel. Žárlí a věří, že ji musí podvádět. Předpokládá, že Hannerl je druhá žena, a varuje ji, aby se držela dál od svého muže. Schubert, stále neschopný říct Hannerlovi, že ji miluje, místo toho požádá Schobera, aby zazpíval píseň, kterou pro ni napsal („Ungeduld“). Hannerl nerozumí Grisiho varování a věří, že jde spíše o Schuberta než o Schobera. Odvrátí se od skladatele a zamiluje se do Schober.
V Tlachal následující ráno se všichni shromažďují. Schubert nakonec skončí sám, zklamaný, ale utěšený Hannerlovým štěstím a jeho hudbou.
Anglické jazykové verze
Americká verze: Čas květu
Pět let po otevření Vídně, v roce 1921, Shubert bratři získala americká práva na Das Dreimäderlhaus s cílem přizpůsobit operetu americkému publiku. Najali Donnellyho a Romberga (jejich domácího skladatele), aby přizpůsobili libreto a hudbu. Stejný tým se o tři roky později přizpůsobil Starý Heidelberg dělat Studentský princ, ale v případě Studentský princ, celé skóre napsal Romberg, ne jiný skladatel. Broadwayská výroba Čas květu zahájena v divadle Ambassador dne 29. září 1921, kde se ucházelo o 592 představení, v hlavní roli Bertram Peacock a Olga Cook. Stal se druhým nejdelším Broadwayským muzikálem 20. let a po rozsáhlých turné znovu hrál na Broadwayi v letech 1939 a 1943.[7] Přehlídku zinscenoval J. C. Huffman.[8]
Donnelly změnil jména postav a několik nastavení. Děj sleduje základní příběh originálu, ale mnoho významných detailů je změněno, jsou bezodkladně vloženy známé Schubertovy kousky a přidán historicky nepřesný materiál známý Američanům doby. Například v 1. dějství Schubert píše „Ständchen“ pro hraběte Scharntoffa, který jej hodlá dát (jako své vlastní dílo) své manželce, která je do Schobera zamilovaná. Schubertovi přátelé zařizují, aby Hannerl (v této verzi „Mitzi“) měl hodiny zpěvu se Schubertem jako zástěrkou, proč jsou tam další dcery, když se objeví otec. Poté ho opijí, takže souhlasí s dvojitou svatbou. V dějství III se některá Schubertova díla chystají na koncert, ale Schubert je příliš nemocný, než aby se zúčastnil. Jeho přátelé se po koncertě vracejí do svých ubytovacích zařízení těsně před Schubertovou smrtí, obklopeni anděly, jak je slyšet „Ave Maria“.[9]
Hudební čísla
|
|
|
Britská verze: Lilac Time


V roce 1922 v Anglii Das Dreimäderlhaus byl upraven jako Lilac Time podle Adrian Ross s hudbou od George H. Clutsam. Clutsam, australský skladatel, se přestěhoval do Londýna a napsal mimo jiné Schubertův životopis z roku 1912.[10] Později se obrátil k výnosnější oblasti skládání partitur pro hudební komedie. Clutsamova adaptace se více podobá Bertého originálu než Rombergově. Lilac Time otevřel u Lyrické divadlo 22. prosince 1922 a ucházel se o 626 představení,[11] Produkci režíroval Dion Boucicault; hudební ředitel byl Clarence Raybould.[12] Obsazení na londýnské premiéře bylo:
- Paní Grimmová - Barbara Gott
- Paní Weberová - Gladys Hirstová
- Rosi - Ethel Wellesby
- Novotný - Robert Nainby
- Ferdinand Binder - Griffin Campion
- Andreas Braun - Michael Cole
- Schani - Albert Websdale
- Tili - Moya Nugent
- Wili - Roy Wilson
- Lili - Clara Butterworth
- Johann Michael Vogl - Eric Morgan
- Moritz von Schwind - Herbert Cameron
- Kappel - John Kelly
- Baron Franz von Schober - Percy Heming
- Franz Schubert - Courtice liber
- Christian Viet - Edmund Gwenn
- Hrabě Scharntorff - Jerrold Robertshaw
- Stingl - Ronald Pomeroy
- Paní Viet - Florence Vie
- Sally - Queenie Young
- Signorina Fiametta Marini - Doris Clayton
Kus byl oživen v Dalyho divadlo (1928),[14] lyrika (1930),[15] a Divadlo Globe (1932).[16] V roce 1933, krátce poté Richard Tauber hrál v nové německé produkci na Aldwychovo divadlo,[17] u anglické výroby byla zahájena výroba Divadlo Alhambra.[18] Kus byl oživen u London Coliseum v roce 1936,[19] the Divadlo Stoll v roce 1942,[20] a Divadlo Jeho Veličenstva v roce 1949.[21]
Hudební čísla
|
|
|
Tauberovy verze
Tenorista Richard Tauber hrál Schuberta v několika inscenacích a turné po Das Dreimäderlhaus v Evropě, nejprve v Plauen, Německo, dne 24. ledna 1920,[22] a poté v pěti představeních původní verze na Theater an der Wien v říjnu 1921 [Neue Freie Presse]. Jeho novou verzi představil v Londýně v roce 1933, zpívanou v němčině, ale s anglickým názvem Lilac Time, upravený sám a Sylvio Mossée.[17] Tauber vyroben filmová verze v roce 1934 s Jane Baxter,[23] a pracoval s Clutsam na nové verzi s názvem Čas květu založený na filmu. Clutsam zahrnoval do této verze další nový materiál. Debutoval na turné v britských provinciích a 17. března 1942 se přestěhoval do Lyric Theatre v Londýně.[24]
Nahrávky
Původní londýnské obsazení zaznamenalo v roce 1922 nejméně čtyři oboustranné 12 "akustické nahrávky vrcholů pro společnost Vocalian. Zaznamenané písně obsahovaly následující:
- K-05065 - „Zlatá píseň“ (Butterworth a libry); „Under the Lilac Bough“ (Libra, Butterworth, Heming, H. Cameron, J. Kelly a E. Morgan)
- K-05066 - „Zpívám, jsem tvůj milenec“ (Heming); „Tři malé holčičky“ (Butterworth)
- K-05067 - "Dream Enthralling" (libry); „Drahý květ, malý a moudrý“ (Butterworth a libry)
- K-05068 - „Chci vytesat vaše jméno“ (Butterworth a Heming); „Když se rozkvetne šeřík“ (Butterworth a Heming)
Současně byly zaznamenány také následující disky:
- K-05064 - Lilac Time Selections 1 & 2. Regentský symfonický orchestr pod vedením Clarence Raybould Lyric Theatre
- X-9176 - „Tanec družiček a dětí“, tři valčíkové motivy. Obě strany Regent Symphony Orchestra pod vedením Raybould.
Al Goodman provedl album 10 výběrů z Čas květu pro RCA Victor ve čtyřicátých letech minulého století, který byl krátce vydán na LP. V roce 1959 Června Bronhill a Thomas Round zaznamenáno Lilac Time pro HMV, když byli hvězdami Sadler's Wells Opera.[25] Přehled čtenářů zahrnuli výběr do svého alba Pokladnice velkých operet, poprvé nabízen k prodeji v roce 1963. Capriccio vydal nahrávku Das Dreimäderlhaus v roce 1997 provedl Alfred Walter a[26] Ohio Light Opera vydal nahrávku opery v roce 2002.[4] V roce 2005 britská značka Classics for Pleasure, pobočka společnosti EMI, vydané na CD v roce 1959 HMV záznam Lilac Time[25]
Poznámky
- ^ A b Clive, Peter. Schubert a jeho svět: Životopisný slovník, str. 14
- ^ A b Informace z výstavy a místa s fotografiemi
- ^ A b Informace z webových stránek Schubertova institutu Archivováno 2007-07-07 na Wayback Machine
- ^ A b Poznámky k nahrávce Albany Records 2002 od Ohio Light Opera
- ^ Traubner, str. 424–426
- ^ Informace o produkci původní verze z roku 2008 ve Stadttheater Baden Archivováno 2008-02-28 na Wayback Machine
- ^ Zelená, str. 36–37
- ^ Hischak, Thomas S. (01.01.2006). Vstupte do hry Playmakers: Directors and Choreographers na newyorské scéně. Strašák Press. ISBN 978-0-8108-5747-6. Citováno 2014-05-30.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- ^ Informace včetně pozemku Čas květu
- ^ WorldCat OCLC 11199303
- ^ Gaye, str. 1534
- ^ "The Lyric", Pódium, 28. prosince 1922, s. 24
- ^ "Lilac Time", Éra, 28. prosince 1922, s. 11
- ^ "Lilac Time", Časy, 28. prosince 1928, s. 10
- ^ "Lyric Theatre", Časy, 27. května 1930, s. 14
- ^ "Divadlo Globe", Časy, 27. prosince 1932, s. 6
- ^ A b "Aldwych Theater", Časy, 23. září 1933, s. 8
- ^ "Alhambra", Časy, 27. prosince 1933, s. 8
- ^ "Koloseum", Časy, 30. července 1936, s. 12
- ^ "Lilac Time", Časy, 14. října 1942, s. 6
- ^ "Divadlo Jeho Veličenstva", Časy, 25. února 1949, s. 7
- ^ Sollfrank, Martin. "Richard Tauber", Weltstar des 20. Jahrhundert, Weltbuch: Dresden / Sargans (2014), s. 58
- ^ Informace o různých filmových verzích Archivováno 2007-07-20 na Wayback Machine
- ^ "Lyric Theatre", Časy, 18. března 1942, s. 6
- ^ A b Článek o Broadway.com Lilac Time a Bronhill
- ^ „Berte: Das Dreimaderlhaus / Walter, Dewald, Pfeffer“, ArkivMusic.com, přístup 12. října 2012
Zdroje
- Gaye, Freda (ed) (1967). Kdo je kdo v divadle (čtrnácté vydání). Londýn: Sir Isaac Pitman and Sons. OCLC 5997224.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
- Green, Stanley (1980). „Čas květu“. Encyklopedie hudebního divadla. Boston: Da Capo Press. ISBN 978-0-306-80113-6.
- Traubner, Richard (2003). Opereta: Divadelní historie (druhé vydání). London: Routledge. ISBN 978-0-415-96641-2.
Reference
- Článek pojednávající o němčině, angličtině a dalších verzích tohoto článku od Schubertova institutu s odkazy na shrnutí a další materiály
- Informace o londýnské verzi a verzi Park a Hanmer
- Informace o americké verzi
externí odkazy
- Recenze Tauberova filmu s názvem Čas květu
- Noty od Čas květu
- Informace o Ohio Light Opera 2002 výroba
- Článek Kurta Gänzla z Encyklopedie hudebního divadla (2001)
- Příznivá analýza verze Romberg
- Fotografie pohlednic pro Das Dreimäderlhaus
- Plakát z francouzské produkce
- Starožitné programy a obrázky z Čas květu a Lilac Time