Děčín - Děčín

Děčín
Statutární město
Pohled na Labské údolí
Pohled na Labské údolí
Děčínská vlajka
Vlajka
Erb Děčína
Erb
Děčín leží v České republice
Děčín
Děčín
Umístění v České republice
Souřadnice: 50 ° 46'25 ″ severní šířky 14 ° 11'46 ″ východní délky / 50,77361 ° N 14,19611 ° E / 50.77361; 14.19611Souřadnice: 50 ° 46'25 ″ severní šířky 14 ° 11'46 ″ východní délky / 50,77361 ° N 14,19611 ° E / 50.77361; 14.19611
Země Česká republika
KrajÚstí nad Labem
OkresDěčín
První zmínka993
Vláda
• StarostaJiří Anděl (ANO)
Plocha
• Celkem117,7 km2 (45,4 čtverečních mil)
Nadmořská výška
135 m (443 stop)
Populace
 (2020-01-01[1])
• Celkem48,594
• Hustota410 / km2 (1100 / sq mi)
Časové pásmoUTC + 1 (SEČ )
• Léto (DST )UTC + 2 (SELČ )
Poštovní směrovací číslo
405 02
webová stránkawww.decin.cz

Děčín (Česká výslovnost: [ˈɟɛtʃiːn]; Němec: Tetschen, 1942–45: Tetschen – Bodenbach) je město v Ústecký kraj na severu Česká republika. Je to největší obec a správní sídlo České republiky Okres Děčín. V letech 1938 až 1945 to byl jeden z obce v Sudetech, poté ovládané nacistickým Německem.

Zeměpis

Děčín se nachází na severozápadě Čechy, na soutoku řek Labe (čeština: Labe) a Ploučnice. Labe prořízlo měkké pískovec hory regionu a město leží v přechodové zóně mezi České Švýcarsko a Lužické hory na severu a Středočeská pahorkatina na jihu. Skládá se ze dvou měst, jednoho na obou stranách řeky Labe; staré město Děčín je na pravém břehu a na levém břehu je Podmokly (Němec: Bodenbach), která byla založena v roce 1942 během německé okupace druhé světové války. Nadmořská výška města 135 metrů v údolí řeky je jednou z nejnižších v zemi.

Nedaleko je důležitý hraniční přechod Labe údolí železnice na cestě do Drážďany v Německo. Stanice Děčín je asi 83 minut severně od Praha vlakem. Souběžná dálnice podél Labe přes hranici do Bad Schandau byl vyložen Němci v roce 1938. Veškerý náklad přepravovaný po železnici, silnici a vodě prochází městem. Mezi výrobky vyrobené v Děčíně patří plechy, potraviny, textil, chemikálie, mýdlo, pivo a konzervované ryby; město je také domovem tiskařských a vydavatelských společností.

Dějiny

Děčín (Tetschen) oblast byla osídlena slovanský kmen Děčané v 9. století, odkud pochází jeho název. V 10. století Přemyslid vévodové čeští nechali na levém břehu Labe postavit pevnost brod, ale po povodni byl v roce 1059 přestavěn na pravém břehu.[2] Osada na obchodní cesta z Krušné hory na západě k sousednímu Horní Lužice region byl poprvé zmíněn v 993 listině. Král Ottokar II (1253–1278) nechal po pozvání německých osadníků vyložit město Děčín jako správní středisko okolních statků. Populace, historie a kultura byla německá až do jejich násilné vyloučení v roce 1945.

Zámek Tetschen, 1855

Bylo to pod kontrolou pánů z Wartenberg od roku 1305 do roku 1534, kdy jej koupil bohatý lord Rudolf von Bünau. Tato rodina představila protestantismus do regionu a město vzkvétalo; nicméně protestantská víra byla potlačena Habsburg králové v průběhu Protireformace, a Bünaus byli vyhnáni na 1620 Bitva na Bílé hoře. V roce 1628 prodali město baronům Thun;[2] během roku bylo několikrát zdevastováno Třicetiletá válka.

V 18. století Tetschen následoval módu a stal se lázeňské město za barona Johanna Josepha Thuna. Hledal v okolí vhodný pramen a jeden našel v nedaleké vesnici Horní Žleb (Obergrund) v roce 1768. Centrum rušného obchodního uzlu však nebylo ideálním místem pro vybudování lázní. Tato myšlenka byla nakonec vypuštěna v roce 1922. Ve 21. století byla lázeňská minulost města z velké části zapomenuta.

Podmokly erb

Na podporu obchodu byla v roce 1851 dokončena železniční trať v údolí Labe, která stimulovala rozvoj podél levého břehu řeky. Sousední Bodenbach (Podmokly) brzy vzrostl než Tetschen a v roce 1901 získal městská privilegia. Mnichovská dohoda, obě města byla připojena nacistické Německo, začleněný do Reichsgau Sudety, a sloučeny v roce 1942. Poté druhá světová válka etnický Němec populace byla vysídlena a vyloučen podle podmínek roku 1945 Postupimská dohoda a Benešovy dekrety.

V srpnu 2002 extrémní počasí podmínky vedly k rozsáhlému záplavy po celé Evropě a Děčín byl také těžce zasažen. Hladina vody stoupla z obvyklých dvou metrů na 12 metrů; z jejich kotviště se uvolnilo pět člunů a hrozilo, že rozbijí městský most a odplují směrem Drážďany než je demoliční odborníci potopili výbušninami. V jednom okamžiku bylo evakuováno 1 600 lidí. Historické centrum a také mnoho turistických míst je ve vyšších nadmořských výškách, takže zůstaly nepoškozené, čímž byla zachována část ekonomické základny města. Ale mnoho níže položených budov bylo zničeno.

Atrakce

  • Synagoga, 1907
  • Most z doby renesance
  • Kostel sv. Rooda, 1687–1691
  • „Ovčí most“, 1620
  • Děčínský hrad, 1305
Děčínský hrad

Hrad Děčín je pravděpodobně nejoblíbenější turistickou atrakcí ve městě. Postaven na kopci nedaleko centra města s výhledem na Labe, měl hrad mimořádně pestrou historii. Ve dvanáctém století n. L. Byl postaven jako dřevěný pevnost a ve třináctém století jej nahradil královský kamenný hrad. V šestnáctém století velký renesance na místě byl postaven palác, který má být zrekonstruován v Barokní styl od sedmnáctého století kupředu. Poslední velká rekonstrukce byla dokončena v roce 1803.[1] Neobvyklým rysem hradu je dlouhá přímočará silnice vedoucí k němu, známá jako „Dlouhá jízda“ (Dlouhá jízda).

Caspar David Friedrich prodal svůj obraz z roku 1808 Kříž v horách (Tetschen Altar) Thunům; a Frédéric Chopin napsal svůj Valčík A dur, op. 34 č. 1 tady v roce 1835.

Kdysi domov Český králi (postaven na příkaz Přemyslovského krále Václava III.) sloužil hrad od té doby jako správní středisko Thunů. Poté, co byl předán do Československý stavu v roce 1932, to bylo přivlastněno okupací Němců jako vojenské posádky během druhé světové války. Nakonec to bylo obsazeno sovětský vojska, která vtrhla z východu a porazila Němce. Po celé roky komunistického režimu si udržovali posádku.

Most Alžběty Kaiserin, c. 1890

Sovětská armáda odešla v roce 1991 a nechala hrad v havarijním stavu. V roce 2005 vláda dokončila rekonstrukci velké části hradu a otevřela jej jako muzeum a místo konání soukromých shromáždění a veřejných akcí. Thunové poté, co zámek v roce 1932 prodali československému státu, odstranili většinu nábytku. Velká část zbývajícího dobového nábytku byla postupně odcizena, ale některé kusy, které byly uloženy v jiných muzeích, byly vráceny.

V řece Labi poblíž levého břehu stojí 6 m2 (64,58 čtverečních stop) čedičový kámen, který je viditelný pouze při nízké hladině vody. To je obvykle indikátor sucha v regionu. Je znám jako Hladový kámen, protože v dávných dobách, kdy se objevil, se veškerá lodní doprava na řece musela zastavit kvůli nízké hladině vody.

Přerušení obchodu znamenalo, že lidé budou trpět nedostatkem jídla a dalších zásob. Nejnižší hladiny vody jsou na kameni vyznačeny od roku 1417 a značení z roku 1616 je stále čitelné. Kámen nese nápis v němčině: „Pokud mě vidíš, pak breč“ (Wenn Du mich siehst, dann weine).

Pozoruhodné osoby

Partnerská města - sesterská města

Viz také: Seznam partnerských měst v České republice

Děčín je spojený s:[3]

Galerie

  • Tyršův most

  • Pastýřská stěna s restaurací nahoře

  • Děčínská architektura

  • Růžová zahrada hradu Děčín

  • Děčínský hrad nad Labem

  • Dlouhá jízda na zámku v Děčíně

  • Synagoga v Děčíně

  • Večer v Děčíně

Reference

  1. ^ „Obyvatelstvo obcí - 1. ledna 2020“. Český statistický úřad. 2020-04-30.
  2. ^ A b Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Tetschen". Encyklopedie Britannica. 26 (11. vydání). Cambridge University Press. 671–672.
  3. ^ „Partnerská města“ (v češtině). Statutární město Děčín. Citováno 2020-06-21.

externí odkazy