Crollalanzaova teorie Shakespearova autorství - Crollalanza theory of Shakespeare authorship

The Teorie Crollalanza z Shakespearova identita předpokládá, že Shakespeare byl Ital jménem Michelangelo Florio aka „Crollalanza“, jehož příjmení matky je různě uváděno jako Crollalanza nebo Scrollalanza („shake-speare“). Říká se, že emigroval do Anglie, kde se stal (nebo alespoň byl zodpovědný za díla přisuzovaná) William Shakespeare údajně z Stratford-upon-Avon. Poprvé navrženo ve 20. letech 20. století, kdy to bylo zmateně spojováno s myšlenkou alžbětinského lingvistického učence John Florio nebo jeho otec (jiný Michelangelo Florio ) se podílel na tvorbě Shakespearových děl, hypotéza Crollalanza prošla několika obměnami a vývojem. V nejnovějších verzích se rodiště postavy přesunulo ze severu na jih Itálie.^[1]V dokumentárním filmu Alicie Maksimové z roku 2016 se mu dostává úctyhodného zacházení Byl Shakespeare Angličan?,^[2]ale postrádá vědeckou podporu.

Tento příběh se stal široce známým v Itálii, ale mnohem méně známý jinde. Jeho ústřední představa je, že jméno „Shakespeare“ je poangličtěný překlad příjmení italského přistěhovalce. O životě Crollalanzy v Anglii je jen velmi málo důkazů; a tuto teorii odmítla Sonia Massai, čtenářka Shakespearových studií na King's College London, jak navrhuje „nejexcentrickější plemeno anti-Stratfordianů“.^[3] Carla Dente z Univerzita v Pise nazývá to příkladem „fantastických biografických rekonstrukcí“,^[4] a poznamenává, že to příliš záleží na předpokladu, že Shakespearovo velké používání italského prostředí ve svých hrách musí znamenat, že byl Ital.

Počátky teorie

Zdá se, že teorie Crollalanza byla poprvé uvedena v roce Santi Paladino brožura z roku 1929 Shakespeare sarebbe il pseudonimo di un poeta italiano („Shakespeare by byl pseudonymem italského básníka“).^[5][6] V raných verzích byla Crollalanza údajně z kalvinistické rodiny ve Valchiavenně nebo v nedaleké Valtellině v severní Itálii.

Literární vědci Frances Yates a Keir Elam věří, že Paladino zpočátku zmátl alžbětinského lingvistu John Florio se svým otcem narozeným v Itálii Michelangelo Florio. Podle Keira Elama však v padesátých letech Paladino rozhodl, že Shakespeare ve skutečnosti je Michelangelo Florio, otec John Florio, a že otec a syn spolupracovali na hrách, přičemž John Florio zdokonalil angličtinu svého otce - čímž se teorie Crollalanza v této fázi stala verzí John Florio teorie autorství.^[7] Elam také poznamenává, že „teorii vyvolal„ italský nebo snad sicilský nacionalismus “.^[7]

Elam naznačuje, že jméno Crollalanza bylo součástí Palladinových teorií z 20. let, ale Shaul Bassi z Benátské univerzity naznačuje^[8]že první jasná identifikace Crollalanzy jako Shakespearova původního jména pocházela z kdysi slavného média Luigi Bellotti, který v roce 1936 řekl reportérovi, že Shakespeare s ním komunikoval „psychograficky“ a odhalil, že jeho skutečné jméno bylo Crollalanza z Valtelliny.^[9]V roce 1943 Bellotti publikoval brožuru opakující tato tvrzení: L'Italianità di Shakespeare: Guglielmo Crollalanza grande genio italiano.^[10]

V roce 2002 zveřejnil Martino Iuvara Shakespearova éra Italiano: Saggio (Shakespeare byl Ital: Esej).^[11] V této práci Iuvara, sicilský novinář a učitel jazyků ve výslužbě, tvrdil, že vystopoval kalvinistu jménem Michelangelo Florio (stejný název jako alžbětinský humanista). John Florio otec, pravděpodobně příbuzný jejich rodině), který se narodil v sicilském městě Messina 23. dubna 1564, ve stejný den, jaký se běžně uvádí pro narození Williama Shakespeara ve Stratfordu.^[12]

Teorie Iuvary se objevily v širším povědomí veřejnosti v roce 2000, během diskuse u kulatého stolu, která se konala v Turínský knižní veletrh ten rok.^[4] Podle Juvary jméno Shakespeare byl přijat jako pseudonym tímto Michelangelem Floriem, narozeným v Messině v roce 1564 párům jménem Giovanni Florio a Guglielma Crollalanza. Otec byl kalvínský který postavil rodinu do obtížných okolností sepsáním kacířské brožury. Syn Michelangelo hledal útočiště v Benátkách a poté uprchl do Anglie, kde převzal nové jméno „Shakespeare“, což je Angličan. calque na crolla(protřepat / sbalit) a lanza(kopí).^[4] Konfliktu se záznamy, které ukazují existenci Shakespearea v oblasti Stratfordu dlouho před možným příchodem Michelangela Floria „Crollalanza“, se vyhýbá tím, že by se jednalo o větev rodiny jeho matky. Carla Dente poznamenává, že v knize Juvary z roku 2002 předpokládá, že „Crollalanza“ převzala identitu „bratrance z matčiny strany, který předčasně zemřel a žil ve Stratfordu jako zbytek rodiny Crollalanza, jehož jméno bylo zhruba přeloženo jako Shakespear „, ale jeho důkazy jsou velmi nepřímé.^[4]

V roce 2008 italsko-kanadský literární redaktor Lamberto Tassinari vydal 378 stránkovou knihu Shakespeare? È il nome d'arte di John Florio,^[13]což činí případ podobný Iuvarově, že jak Shakespearova záliba v italském prostředí, tak jeho znalost Itálie překračují to, co je důvěryhodné pro historického Williama Shakespeara ze Stratfordu. Ve veřejné diskusi v roce 2011 však Tassinari trval na tom, že Michelangelo nebo Michel Agnolo [sic] Florio, kteří vystupují v jeho scénářích, jsou vždy Michelangelo Florio, dobře doložený severoitalský otec alžbětinského humanisty John Florio, a nesmí být přirovnáván k sicilské „Crollalanza“, kterou nazývá nedokumentovaným „fantomatico cugino“ (fantom / nepolapitelný bratranec)^[14]z John Florio (kterého považuje za skutečného Shakespeara).^[15]V současné době se tedy zdá, že teorii Crollalanzy je třeba považovat za oddělenou od teorií alžbětinské John Florio (s otcem nebo bez něj Michelangelo Florio ) napsal nebo spolupracoval na psaní Shakespearových her.

Někteří věřící v teorii Crollalanza se přiblížili k vytvoření menšího mezinárodního incidentu v Římě v březnu 2016, když „havarovali“ na výstavě britského velvyslanectví Shakespeare žije v Itáliitvrdí, že Britové si přivlastňují sicilského autora.^[16]

Dopad a kritika

Kniha Iuvary není k dispozici v angličtině a existuje jen málo recenzované literatury, která by ji považovala. Akademička Carla Dente, která psala v roce 2013 v časopise Journal of Anglo-Italian Studies, však nabízí krátkou diskusi o jeho tvrzeních.^[17] Považuje Iuvarovu teorii za nepravděpodobnou, ale považuje ji za důkaz internacionalizace Shakespeara v tom, že touha věřit, že skutečný Shakespeare byl osobou vlastní třídy, etnického původu, názorů nebo náboženství, se nyní rozšířila i do jiných národů. Poté, co poznamenala, „V Anglii i v jiných zemích se pravidelně vyskytují takové fantastické biografické rekonstrukce a stejně fantastické textové atribuce,“ komentuje:

Lze jen konstatovat, že fenomén přechodu od přivlastnění Shakespearových textů k přivlastnění si jeho osoby se v poslední době udomácnil také v Itálii.^[4]

O praktických problémech s Iuvarovým příběhem říká Dente:

Zmíním pouze otázku jazyka: podle Juvary Shakespeare psal v italštině a poté nechal jeho první díla přeložit jeho manželce, než je dal na The Globe.

Shakespearovský redaktor a vědec Keir Elam nesouhlasí s Iuvarou (a Tassarini) ohledně Shakespearových italských znalostí. Tvrdí, že to nevyžadovalo žádnou osobní zkušenost s Itálií, ale bylo získáno v Anglii, a to především čtením John Florio Kniha 1591 o italské kultuře a jazyce Druhé ovoce.^[18] Vědci, včetně učence renesančního divadla Jacka D'Amica, si také všimli „generické“ neurčitosti mnoha Shakespearových italských prostředí a příležitostných přímých chyb jako: „Milánský přístav v Bouře (1.2.145)".^[19]

Jak bylo uvedeno výše v části „Počátky teorie“, v roce 2016, kdy britské velvyslanectví v Římě uspořádalo výstavu s názvem Shakespeare žije v Itálii, Paola Marinozzi představila televizní program RAI, dostupný online, ve kterém provedla rozhovor s hercem a mediální osobností známou jako Pif (Pierfrancesco Diliberto). Pif tvrdí, že „Tato výstava je uzurpací“ („Questa manifestazione è abusiva“), protože neuznává, že Shakespeare byl Sicilčan jménem Guglielmo (William) Scrollalanza, a že původně psal nikoli „Být či nebýt“, ale (v sicilském dialektu) „Iessere o nun iessere“. Britský velvyslanec Christopher Prentice krátce se objeví v rozhovoru a s podhodnoceným sardonickým humorem reaguje na tvrzení Pif. Je však třeba poznamenat, že tento rozhovor byl zjevně vtipem o teorii Scrollalanza, ve které si novinář RAI, Pif (Perfrancesco Diliberto) a Christopher Prentice jasně užívali své role.

Crollalanza příběh jako literární mýtus

Někteří italští spisovatelé uvítali příběh sicilského Shakespeara jako atraktivní literární mýtus. Při převyprávění někteří také změnili název z Crollalanza, což by v dnešní italštině mělo tendenci znamenat „kopí se hroutí“ nebo „kopí ustupuje“, k Scrollalanza, což jednoznačně znamená „třese kopím“. (Obě jsou vzácná, ale skutečná příjmení.)

Andrea Camilleri, slavný spisovatel, který vytvořil detektivní postavu Salvo Montalbano, spoluautorem komedie s Giuseppe Dipasquale Sicilský dialekt Troppu trafficu ppi nenti (2009), na základě Shakespearových Mnoho povyku pro nic, která zlomyslně hraje na teorii, že Shakespeare byl sicilského původu.^[20][3] Dříve v humoristickém článku z roku 2000 „Shakespeare, mafiánský umělec z Canicatti“ („Shakespeare picciotto di Canicatti“ “ ),^[21]Camilleri škádlí věřící v Crollalanze kvůli náhodám v jejich příběhu: „... [Crollalanza] šel žít v Benátkách do paláce, který, pokud to nevíte, byl postaven jistým panem Othellem, který v záchvatu žárlivosti uškrtil jeho manželku (nevíš to, jmenovala se Desdemona) ... "^[22] Navrhuje také, že lepším anglickým překladem Crollalanzy by byl „Collapsespeare“; a ptá se, proč, pokud byl Shakespeare tak sicilský, nikdy nehrál hru v Canicatti. Camilleri přesto uzavírá: „Přiznávám: docela by mě potěšilo vědět, že Shakespeare byl sicilský kolega.“

V románu z roku 2008 Il Manoscritto di Shakespeare,^[23]Domenico Seminerio, nešťastný sicilský učitel, najde důkazy o tom, že Shakespeare je sicilský, a ukáže jej slavnému spisovateli, který materiál beletrizuje, s komickými výsledky. Seminerio ve svém poděkování vyjadřuje poctu Iuvarovi: „Oslovuji láskyplně díky zesnulému učiteli Martinu Iuvarovi, autorovi studie s názvem Shakespeare byl Ital."^[24]Podle profesora práva na univerzitě v Catanii Manlia Belloma by to však nemělo být bráno úplně v nominální hodnotě.

V Bellomově vlastním románu z roku 2013 L'isola di Shakespeare,^[25]umístěný na Liparském ostrově Salina, polohistorická 16. postava vypráví velmi nespolehlivou vzpomínku na to, že tam potkal ztroskotaného Angličana jménem Shakespeare, který hovoří plynně italsky, říká, že jeho matka Guglielma Scrollalanza pocházela ze Sicílie - a pokračuje ve shromažďování některých nejznámější linky z rozhovorů na ostrově. V krátkém doslovu (Postfazione) k románu Bellomo jasně uvádí, že pro něj je teorie Crollalanza zábavným literárním mýtem. Popisuje Iuvarovu knihu jako „zábavnou a trapnou“ a „postrádající jakoukoli vědeckou [tj. Vědeckou] přísnost“ a říká, že obsahuje teorie tak fantazijní a bezohledné („fantasiose e temerarie“), že „je možné je jen vyšperkovat / beletrizovat ; a to Domenico Seminario udělal s mistrovskou ironií v Il manoscritto di Shakespeare."^[A]

Poznámky

Citace

Reference