Birkenfeld - Birkenfeld

Pro další použití viz Birkenfeld (disambiguation).
Birkenfeld
Pohled na město z Burgbergu
Pohled na město z Burgbergu
Erb Birkenfeldu
Erb
Umístění Birkenfeldu v okrese Birkenfeld
Birkenfeld v BIR.svg
Birkenfeld leží v Německu
Birkenfeld
Birkenfeld
Birkenfeld leží v oblasti Porýní-Falc
Birkenfeld
Birkenfeld
Souřadnice: 49 ° 39 'severní šířky 7 ° 11 'východní délky / 49,650 ° S 7,183 ° E / 49.650; 7.183Souřadnice: 49 ° 39 'severní šířky 7 ° 11 'východní délky / 49,650 ° S 7,183 ° E / 49.650; 7.183
ZeměNěmecko
StátPorýní-Falc
OkresBirkenfeld
Obecní sdruženíBirkenfeld
Vláda
 • starostaMiroslaw Kowalski (CDU )
Plocha
• Celkem13,58 km2 (5,24 čtverečních mil)
Nadmořská výška
410 m (1350 ft)
Populace
 (2019-12-31)[1]
• Celkem7,016
• Hustota520 / km2 (1300 / sq mi)
Časové pásmoUTC + 01:00 (SEČ )
• Léto (DST )UTC + 02:00 (SELČ )
PSČ
55765
Vytáčecí kódy06782
Registrace vozidlaBIR
webová stránkawww.stadt-birkenfeld.de
Schloss Birkenfeld, nyní zřícenina hradu (Matthäus Merian 17. století)
Birkenfeld v Oldenburgu, 1829
„Nový“ (Oldenburg) Schloss

Birkenfeld je městem a okresním sídlem Birkenfeld okres na jihozápadě Porýní-Falc, Německo. Je také sídlem podobně pojmenovaný Verbandsgemeinde. Má přibližně 29 000 měst.

Zeměpis

Umístění

Město leží v Nahegebiet (Oblast Nahe), na sever od jmenovité řeky, na okraji řeky Naturpark Saar-Hunsrück. Birkenfeld leží zhruba 13 km jihozápadně od Idar-Oberstein a 12 km severozápadně od Baumholder.

Sousední obce

Ve směru hodinových ručiček od severu, to jsou Gollenberg, Elchweiler, Schmißberg, Rimsberg, Dienstweiler, Ellweiler, Dambach, Brücken, Buhlenberg a Ellenberg.

Dějiny

Jméno Birkenfeld má původ ve staroněmeckém dialektu, Stará franská. Znamená to něco jako „na poli s břízami“ (je to přímo příbuzný s Angličtina „březové pole“). Z franských kořenů jména lze usoudit, že dnešní město vzniklo na místě, kde byl docela znatelný stánek bříza někdy kolem roku 500 n. l. a že ji založil Franské -Němečtí farmáři. Dodnes je v oblasti ochrany ptáků v hliněných lomech velké množství bříz.

První osvědčení o jménu je napsáno Bikenuelt (asi 700) nebo Birkinvelt v době, kdy měla dokumentární zmínku od arcibiskupa z Trevír Egbert v roce 981. Z tohoto dokumentu pochází poznání, že sv Leudwinus (Arcibiskup z Trevíru 695-713) daroval Opatství svatého Pavla v Trevíru kostely v Birkenfeldu a Brombachu.

Archeologický nálezy z Doba železná, nicméně, vydávat svědectví o docela těžkém osídlení dokonce v 8. století BC. V 1. století před naším letopočtem římský legie obsadila tuto oblast a 400 let ležela pod římskou vládou. To je známé hlavně z nálezů v bezprostředním okolí města. Město, které je nyní Birkenfeld, leží přímo na římská cesta který sloužil jako síť mezi dvěma důležitými vojenskými silnicemi, a to Metz -Mainz cesta na jih a TrevírBingen - Hlavní silnice na sever, kterou zmínil římský básník Ausonius v jeho Mosella v inzerátu 350 a který také odpovídá v některých úsecích s Hunsrückhöhenstraße („Hunsrück Heights Road“, malebná silnice přes Hunsrück původně postaven jako vojenská silnice na Hermann Göring Objednávky). Toto síťování, také známé jako Bronzestraße („Bronzová cesta“), propojená s Glan, Nohen a Moselle jeden s druhým. The Bronzestraße překročil Nahe v Nohenu (vila Aldena) a běžel dále, přímo přes Wasserschieder Wald, státní les, který dodnes stojí na okraji města, cestou Gollenberg tím, že Börfink a dále směrem k Trevíru.

Franská osada Birkinvelt byla ve 13. století držena Počty Sponheim. V roce 1223 byl kraj rozdělen na „přední“ a „zadní“ hrabství Sponheim a Birkenfeld přešel na tento hrabství a poté byl držen hrabaty, jejichž sídlo bylo ve Starkenburgu (hrad, nyní zřícenina) poblíž Trarbach. V roce 1293 měl hrad Birkenfeld první dokumentární zmínku. V roce 1332 získal Birkenfeld císařská městská práva Louis bavorský.

Poté, co v roce 1437 zemřel poslední hrabě z Sponheimu, zdědil „zadní“ kraj Markraběte z Baden a Počty Veldenzů. V roce 1584, a Dům Wittelsbachů postranní čára, v osobě Karel I., hrabě Palatine ze Zweibrücken-Birkenfeldu, bydlel ve městě. V témže roce začaly také rozšiřovací práce na zámku, aby se změnil na knížecí sídlo v renesance styl. Přesně o 140 let později byly smeteny poslední zbytky knížecího soudního řízení na zámku Birkenfeld, jak se stalo známým. Během Třicetiletá válka (1618–1648) se samotné město stalo v roce 1635 válečným divadlem. Také toho roku se Mor vypukl v Birkenfeldu a vyžádal si 416 životů.

V roce 1776 za markraběte Karl Friedrich, Birkenfeld se stal sídlem Badish Oberamt. V této době rozkvetl Birkenfeld. Město zažilo hospodářský a kulturní rozmach. Například v roce 1779 byla založena první „Vyšší škola“. v Napoleonovy času, v roce 1798, Rýn Levý břeh byl postoupil na Francie, poté Birkenfeld patřil k oddělení z Sarre.

Jedné noci v únoru 1797 Johannes Bückler, známý jako Schinderhannes, vyloupen továrna na textil ve vlastnictví Brothers Stumm, která se později stala uhlí a ocel podnikatelé na Sársku. Velká část látky odcizené během tohoto vloupání Schinderhannes prodána společnosti plot v Hundheimu.[2]

Po Kongres ve Vídni (1814-1815), knížectví Birkenfeld bylo uděleno Velkovévodství Oldenburg v roce 1817 za příspěvek Peter I., poté regent Oldenburgu, k vojenskému úsilí proti Napoleonovi. Za vlády Oldenburgu byl nový honosný hrad, který je nyní sídlem okresní správy, postaven v roce 1821. Byl postaven nejen tento, ale také další budovy ve vládní čtvrti (Regierungsviertel), jako jsou pěchotní kasárna (do roku 1963, a Tělocvična budova, nyní místní úřad pro regulaci výdajů způsobených rozmístěnými silami), které dodnes charakterizují vzhled města svými Klasicistní styl z doby Oldenburgu.

V době Třetí říše se město stalo 1. dubna 1937 součástí pruský okres Birkenfeld, který byl vytvořen z bývalých Oldenburgských podniků a Restkreis (zhruba „zbytkový okres“) bývalé exklávy Saxe-Coburg od roku 1814 do roku 1834, St. Wendel-Baumholder (toto označení jako Restkreis vzniklo z jeho bytí to, co zbylo z okresu Sankt Wendel na pruské straně hranice, jakmile vzniklo území Saarské pánve za podmínek Versailleská smlouva ). Po Druhá světová válka Birkenfeld patřil k francouzské okupační zóně a od roku 1946 je okresním sídlem v Porýní-Falc.

Náboženství

V roce 2008 bylo 50% obyvatel města Evangelický a 31% bylo katolík.[3] Kromě těchto dvou největších skupin existuje evangelický sbor svobodných církví (Křtitelé ), Bratrská církev Mennonite, a Nový apoštolský kostel a Jehovovi svědci.

Politika

Birkenfeld je okresním sídlem od roku 1947 a tvoří spolu s dalšími 30 obcemi a Verbandsgemeinde, druh kolektivní obce, nazývaný Verbandsgemeinde Birkenfeldu.

Městská rada

Rada se skládá z 22 členů rady, kteří byli zvoleni poměrné zastoupení při komunálních volbách konaných dne 25. května 2014 a čestný starosta jako předseda.

Komunální volby konané dne 25. května 2014 přinesly následující výsledky:[4]

 SPDCDUBfBBFLFDPCelkový
20149912122 míst
20098832122 míst
2004811-2122 míst

BFL je Birkenfelder Freie Liste („Birkenfeld Free List“). BfB je Bürger für Birkenfeld („Občané pro Birkenfeld“).

Starostové

Birkenfeldovým starostou je Peter Nauert (CDU) a jeho zástupci jsou Alois Kandels (CDU), Dr. Jörg Bruch (SPD) a Helmut Lorenz (BFL).[5]

Peter Nauert je vůbec první starosta, kterého kdy volili lidé z Birkenfeldu přímým hlasováním. Oba jeho předchůdci, Manfred Dreier a Erich Mörsdorf, stál v čele města i města Verbandsgemeinde Birkenfeldu najednou.

Werner Käufer byl posledním profesionálním starostou města Birkenfeld. Ve skutečnosti byl v kanceláři uznáván v roce 1968 velkou většinou dalších 12 let, ale do roku 1970 se musel vzdát své profesionální kanceláře, když v rámci správní restrukturalizace v r. Porýní-Falc, města s méně než 7 500 obyvateli byla sloučena do Verbandsgemeinden.

Následující sloužili jako starosta Birkenfeldu:

  • Eugen Ruppenthal od roku 1923 do roku 1933 a od roku 1949 do roku 1953
  • Oswald Morenz od roku 1953 do roku 1961
  • Werner Käufer v letech 1961 až 1970
  • Erich Mörsdorf od roku 1971 do roku 1990
  • Manfred Dreier od roku 1990 do roku 2000 (SPD)
  • Peter Nauert od roku 2000 do roku 2014 (CDU)
  • Miroslaw Kowalski od roku 2014, (CDU)

Erb

Město zbraně lze popsat takto: Azure na mount vert bříza s vlastními kořeny překonaná inescutcheon chequy gules a argent.

Hlavní nabít, bříza strom, je canting pro jméno města („bříza“ je Birke v Němec ). The rozeta s červeným a stříbrným vzorem „chequy“ je erb, který dříve nesl „Hinder“ Hrabství Sponheim, což svědčí o té době v historii města. Tato skladba je založena na staré soudní pečeti z roku 1577.

Zbraně se nosí od 29. října 1923, kdy byly schváleny ministerstvem vnitra v Oldenburg.

Městská partnerství

Birkenfeld podporuje partnerství s následujícími místy:

Kultura a památky

Lambdacismus v místním dialektu

V dávných dobách byl místní birkenfeldský dialekt poznamenán zvláštností často nahrazující zvuky / d / a / t / - a někdy / r / také - / l /, a posun známý jako lambdacismus. Například Birkenfelder v té době by řekl Fulerlale kde by standardní vysoká němčina měla Futterladen („Krmivo“). Příklad s celou větou lze vidět v poznámce Birkenfeldova sextonu „Fuchs Karl“ církevnímu radnímu a faráři Haagovi: Jo, jo, Herr Kirjerot, přírije kann e jela, awa noch lang net loule!, nebo ve standardní vysoké němčině, Ja, ja, Herr Kirchenrat, predigen kann ein jeder, aber noch lange nicht läuten! („Ano, ano, pane církevní radní, kázání může udělat každý, ale zvonit, ne na dlouho“).

Lambdacismus však už dávno zmizel z Birkenfeldova dialektu, když ustoupil druhému posunu, který je obvyklý v Hunsrückisch: rhotacismus.

Muzea

The Landesmuseum des Vereins für Heimatkunde im Landkreis Birkenfeld („Státní muzeum Sdružení pro místní historii ve venkovském okrese Birkenfeld“) nabízí přehled 2 500 let kulturních dějin. Vrcholem je interaktivně vybavený keltský zážitkový exponát Kelten, Kunst und Kult erleben ("Zkušenosti Keltové, Umění a Uctívání “). Zde je prostřednictvím rekonstrukcí, archeologických nálezů a replik představen život těchto lidí. Další exponáty pojednávají o regionální a územní historii města Birkenfelder Land. Historickými zajímavostmi mezi těmito exponáty jsou Vrcholný středověk (13. až 15. století) a oldenburské časy v knížectví Birkenfeld začínající na počátku 19. století. Pravidelně se měnící exponáty pojednávají o historických i současných tématech.

Budovy

Níže jsou uvedeny budovy nebo weby uvedené v seznamu Porýní-Falc Adresář kulturních památek:[6]

Vrátnice hradu Birkenfeld
Stará škola na Kirchplatzu
Bývalá mládežnická ubytovna; budova byla postavena v areálu hradu na základech, které dříve nesly faru
  • Zámek Birkenfeld, Burgstraße 17, 19, 28, 30, 32 (památková zóna) - zachovalý ze skutečného středověký hrad pařez kulaté věže; z renesance komplex vrátnice (č. 17); bývalý Gasthaus zum ledigen Waidsack (hospoda, Ne. 28); mládežnická ubytovna, 1926, architekt Wilhelm Heilig, Darmstadt (č. 19)
  • Evangelický farní kostel, Am Kirchplatz 4/6 - Barokní ulička bez kostela, pětistranný dotaz, 1750-1756, architekti Jonas Erikson Sundahl a Johann Seiz; Románská obrození západní věž, 1895/1896, architekt Heinrich Jester, Speyer; zvony z let 1554, 1717, 1961; výzdoba
  • Saint James’s katolík Farní kostel (Farní kostel svatého Jakuba), Maiwiese 8 - Gothic Revival halový kostel, žlutá pískovec, 1888-1890, architekt Reinhold Wirtz, Trevír; náhrobní deska 1752; výzdoba
  • Am Kirchplatz 2 - obytný a komerční dům, částečně dřevěný rám, značeno 1808, v podstatě starší
  • Am Kirchplatz 5 - evangelická a katolická veřejná škola; devět os Barokní obrození budova s mansardová střecha 1911; charakterizuje vzhled čtverce
  • Am Kirchplatz 11 - obytný a (bývalý) obchodní dům; Renaissance Revival, 1881, charakterizuje vzhled čtverce
  • Am Rech 2 - tzv Backhaus („Pekárna“); malý domek, částečně dřevěný, částečně krytý, 18. nebo počátek 19. století
  • An der Oelmühle 4 - bývalý mlýn; budova quarrystone, 1580; ropný mlýn začínající v 70. letech 20. století, expanze a vyšší střecha 1922; Technické vybavení
  • Auf dem Römer 5 - budova s ​​půlvalbovou střechou, částečně dřevěná (s dřevěnými šindeli), značená 1723
  • Auf dem Römer 6 - barokní dům, 18. století, v podstatě možná starší (1665?); charakterizuje vzhled ulice a města
  • Auf dem Römer 9 - tzv Kußlersches Haus; nárožní dům, značený 1590, částečně se změnami z 19. století; charakterizuje vzhled města
  • Bahnhofstraße 2 - Pozdní historik dům, vytesané kamenné omítnuté povrchy, rámování z holého dřeva, konec 19. století
  • Bahnhofstraße 4 - nárožní dům, částečně dřevěný (zezadu), dřevěná galerie, konec 18. nebo začátek 19. století; charakterizuje vzhled ulice
  • Brückener Straße 8 - dům se sedlovou valbovou střechou, sedlovou vikýřem, 20. a 30. léta
  • Friedrich-August-Straße 15 - Maler-Hugo-Zang-Haus; Neoklasicistní dům, 1883 (viz níže)
  • Friedrich-August-Straße 17 - muzeum; ve formách a římský venkovský dům, 1910, architekt Julius Groeschel, Mnichov
  • Naproti Gollenberger Weg 3 - litina kašna, konec 19. století
  • Hauptstraße 9 - tzv Stadthaus („Městský dům“); honosná historická rohová budova na terase, asi 1900
  • Před Hauptstraße 11 - tzv Apothekerbrunnen („Lékárnická fontána“); velký litinový gotický obrození, poslední čtvrtina 19. století
  • Königsgasse 11 - trpasličí dům se stodolou pod jednou střechou, později postavená stáj a vyšší střecha
  • Pfarrgasse 1 - evangelická fara; masivní bungalov, biaxiální vikýř, 1733
  • Mezi Rennweg 27 a 29 - památník válečníků pro studenty z Gymnázia Betuletia, kteří padli v První světová válka; kostka na podstavci, reliéf ocelové helmy, 1927, design Wilhelm Heilig, Darmstadt
  • Naproti Rennweg 30 - tzv Steinernes Kreuz („Kamenný kříž“); Bildstock, tuf, 16. století, možná předreformace
  • Saarstraße 19 - majestátní Quereinhaus (kombinace obytného a obchodního domu rozdělená pro tyto dva účely uprostřed, kolmo na ulici), druhá polovina 19. století
  • Schadtengasse 2 - dům s třídílným okenním souborem, označený 1838
  • Schlossallee 3 - pětiosý šindelový dům z 19. století; na jižní štítové části zahloubané zimní zahrady školky
  • Schlossallee 11 a 13 - Neues Schloss; Klasicistní skupina kolem otevřená Cour d'honneur, 1819–1821, architekt J. W. L. Brofft, Frankfurt; hlavní budova s ​​triaxiálním středem rizoto, za sebou, balkonová veranda; výzdoba; jednopodlažní vedlejší budova se štítovým vstupním zařízením
  • Schlossallee 2, 3, 5, 9, 7, 11, 15, Schneewiesenstraße 22, 25, Friedrich-August-Straße 17, Regierungsviertel („Vládní čtvrť“; monumentální zóna) - v Oldenburgu, počátkem počátku 19. století, byly postupně stavěny budovy v úhlu tvořeném Schneewiesenstraße a Friedrich-August-Straße včetně palácového zámku (Schloss), kasárna, vězení, vládní budova II, lesnická kancelář, muzeum a Tělocvična dům ředitele
  • Schneewiesenstraße 3 - tzv Pirmannsches Haus; elegantní klasicistní budova, třípatrové sedlové rizoto, 1859
  • Schneewiesenstraße 22 - bývalé pěchotní kasárny; tzv Altes Gymnasium, devítiosá klasicistická omítnutá budova, 1842/1843
  • Schneewiesenstraße 25 - třetí budova Oldenburgského veřejného orgánu; Budova barokního obrození s mansardovou střechou, třípodlažní sedlové rizoto, 1912
  • Wasserschiederstraße 1 - rohový dům, zčásti kritizovaný, kulatý za sebou, oboustranná galerie, valbová mansardová střecha, 1767, obchod postavený kolem roku 1900; charakterizuje vzhled města
  • Wasserschiederstraße 2/4 - dvojitý dům na vysokém podstavci, vstupní brána, značeno 1791
  • Wasserschiederstraße 6 - bývalý hostinec s pivovar; pískovcová kvarterní budova, značená 1897
  • Wasserschiederstraße 7 - dům, částečně dřevěný rám (omítnutý), pravděpodobně z počátku 19. století
  • Wasserschiederstraße 16 - velký dům se stabilním vybavením, polovina 19. století
  • Za Wasserschiederstraße 47 - holubník; malá dřevěná budova, střecha ve tvaru kříže s lucernou, druhá polovina 19. století
  • Wasserschiederstraße 49 - budova s ​​valbovou střechou, venkovský styl, asi 1910, zastřešená galerie k vedlejší budově v zahradě
  • Hřbitov, Brückener Straße (monumentální zóna) - vyloženo v roce 1810; Gothic Revival kaple, asi 1850; náhrobní kříž 1769, na podstavci asi 1900; památník padlým 1870/1871; dva elegantní rodinné hroby (rodiny Eduarda a Richarda Böckinga); rodinná Schererova hrobka, 20. léta 20. století
  • židovský hřbitov, jihovýchodně od města, na cestě do Dambach (monumentální zóna) - 34 hrobek in situ, od roku 1898 a později

Maler-Zang-Haus

Hned vedle Státního muzea Birkenfeld je Maler-Zang-Haus („Painter Zang House“). Dům postavený v roce 1883 v buržoazním klasicistním stylu byl místem, kde kdysi žil malíř Hugo Zang (1858–1946). V roce 2006 byly zahájeny restaurátorské práce ve snaze postavit dům na úroveň hodnou památkové ochrany. Od roku 2008 v budově sídlí nejen čtvrť Birkenfeld lidová střední škola ale také sedm galerijních místností pro střídání výstav děl místních a národních umělců.

Ekonomika a infrastruktura

Ekonomika

Ekonomiku města charakterizují hlavně malé a střední podniky. Vzhledem k historii Birkenfeldu jako šlechtického sídelního města a administrativního sídla zde nikdy nedošlo k žádnému velkému průmyslovému rozvoji. Největšími zaměstnavateli jsou kromě správních orgánů nadace a Bundeswehr.

The Německý Červený kříž (DRK) Elisabeth-Stiftung, nadace pro léčebnou rehabilitaci, s nemocnice, Berufsförderungswerk Birkenfeld (institut rekvalifikace pracovníků, jejichž stav vylučuje návrat do dřívějšího zaměstnání), soukromé odborné školy, opatření pro domov mládeže a seniorů je s více než 600 zaměstnanci největším zaměstnavatelem města. V návaznosti na Elisabeth-Stiftung je Bundeswehr (mimo jiné jednotky, 2. místo) Luftwaffe Division) s více než 500 vojenskými a civilními zaměstnanci. The Stefan-Morsch-Stiftung, základ pro uchovávání údajů o potenciálu kostní dřeň a kmenová buňka dárci, má sídlo v Birkenfeldu.

Na pozemcích bývalého vlakové nádraží, centrum pro spuštění podniky („BIG-Center“) byla postavena v 90. letech.

Doprava

Silnice

Birkenfeld má dobré silniční spojení Bundesstraßen 41 (východ-západ, mezi Mainz a Saarbrücken ) a 269 (mezi Bernkastel-Kues a Saarlouis ), stejně jako Dálnice A 62, který je nejdůležitějším spojením mezi severem a jihem Trevír a Kaiserslautern. Dále Bundesstraße 269 ​​odkazů na Hunsrückhöhenstraße, a tím i Letiště Frankfurt-Hahn, který leží 50 km po silnici. Tato cesta je pětkrát denně pokryta autobusovou dopravou.

Železnice

Birkenfeldovo železniční spojení je vzdálené 5 km Neubrücke, který má stanici na Železnice v údolí Nahe (Bingen –Saarbrücken ). Do Saarbrückenu se dostanete vlakem za 45 minut a Frankfurt za méně než dvě hodiny. První podnětná linie vedoucí do Birkenfeldu byla opuštěna a nyní je z ní cyklostezka.

Turistické stezky

Z Birkenfeldu vede ven pět tras pro místní smyčku turistika s celkovou délkou přes oblast více než 60 km. Tohle jsou Glockenweg (zhruba 16 km), Eulenweg (zhruba 9 km), Mausweg (zhruba 12,5 km), Mühlenweg (zhruba 12,5 km) a Rehweg (zhruba 12,5 km). Dálkové Nahe-Höhenweg a Sironaweg, které vedou mnozí keltský -římský archeologický nálezy, také běh Birkenfeld.

Cyklotrasy

Zhruba 120 km dlouhý Nahe-Radweg a Trasa Rheinland-Pfalz běžte přímo uprostřed města. Jsou doplněny třemi místními cyklistickými okruhy R1, R2 a R3 o celkové délce necelých 80 km.

Veřejné instituce

Vzdělávání

Od roku 1996, a odborná škola byla založena z důvodu bývalého NÁS vojenská nemocnice v sousední obci Hoppstädten-Weiersbach. The Environmentální kampus Birkenfeld (Umwelt-Campus Birkenfeld) má jako pobočku Trier University of Applied Sciences, významně přispěl k hospodářskému rozvoji regionu Birkenfeld.

Pro děti školního věku existuje široká škála nabídek.

Užívání více než místního významu je Elisabeth-Stiftung nadace pro léčebnou rehabilitaci se specifickými nabídkami kvalifikací pro lidi s tělesným nebo duševním postižením. Absolventi pocházejí z celého Německa a dokonce i ze sousedních zemí.

Mezi další akademické nabídky patří Volkshochschule Birkenfeld, a lidová střední škola.

Úřady

Birkenfeld je sídlem řady orgánů:

Sport a volný čas

Birkenfeld má mimo jiné sportovní a rekreační zařízení vyhřívaný venkovní bazén plavecký bazén, Stadion am Berg (“Stadión na hoře “), několik sportovních hal, a zoo, dvě knihovny, odborná knihovna a centrum mládeže. V roce 2000 skatepark byl postaven v centru mládeže, které bylo v roce 2005 rozšířeno o funbox, a čtvrtina potrubí, rampa a překážka.

Pozoruhodné obyvatelé

Synové a dcery města

The Trauernde na hřbitově Birkenfeld. Design postavy pochází od Christiana Wartha.

Pozoruhodné osoby spojené s městem

Mnoho známých lidí chodilo do školy v Birkenfeldu:

Další čtení

  • Heyen, Franz-Josef und Zimmer, Theresia, „Wappenbuch des Landkreises Birkenfeld“, herausgegeben vom Landkreis Birkenfeld und der Landesarchivverwaltung Rheinland-Pfalz, skupina 6, Selbstverlag der Landesarchivverwaltung Rheinland-Pfalz, Koblenz 1966
  • Brucker, Heinrich, „Birkenfelder Land Erinnerungen“, Geiger-Verlag, Birkenfeld 1990
  • Dr. Klar, Hugo, „Aufsätze zur Heimatkunde des Landkreises Birkenfeld“, skupina II, Sonderheft 24, Hrsg. Verein für Heimatkunde im Landkreis Birkenfeld, Birkenfeld 1974

externí odkazy

Reference

  1. ^ „Bevölkerungsstand 2019, Kreise, Gemeinden, Verbandsgemeinden“. Statistisches Landesamt Rheinland-Pfalz (v němčině). 2020.
  2. ^ Peter Bayerlein: Schinderhannes-Ortslexikon, S. 38, Mainz-Kostheim 2003
  3. ^ KommWis, stánek: 31. prosince 2008 Archivováno 29. Září 2007, na Wayback Machine
  4. ^ Der Landeswahlleiter Rheinland-Pfalz: Kommunalwahl 2014, Stadt- und Gemeinderatswahlen
  5. ^ „Birkenfeldova rada“. Archivovány od originál dne 02.10.2011. Citováno 2011-06-25.
  6. ^ Adresář kulturních památek v okrese Birkenfeld
  7. ^ Kategorie na Wikimedia Commons