Bitva u Noly (214 př. N. L.) - Battle of Nola (214 BC)

Třetí bitva o Nolu
Část Druhá punská válka
Campania bellum Hannibalicum 214 aC.png
Kampaň z roku 214 př. N. L. V Kampánii.
datum214 př
Umístění
Nola, současnost Itálie
VýsledekPatová situace
Bojovníci
Kartágo standard.svg KartágoVexilloid římské říše.svg Římská republika
Velitelé a vůdci
Kartágo standard.svgHannibal

Vexilloid římské říše.svgMarcus Claudius Marcellus

Vexilloid římské říše.svgGaius Claudius Nero

The Třetí bitva o Nolu bylo bojováno v roce 214 př. n.l. Hannibal a římská armáda vedená Marcus Claudius Marcellus. Byl to Hannibalova třetí pokus obsadit město Nola. Marcellus opět úspěšně zabránil zajetí města.

Pozadí

Podle Hannibala sestup z Alp, během tří let vyhrál působivou sérii vítězství proti Římu[1] Bitvy o Ticinus, Trebia, Trasimene a Kánoe byla některá z jeho pozoruhodnějších vítězství. [2] Pro Římany to byly katastrofální porážky, zejména Cannae. Toto vítězství Hannibala přivedlo Římany na pokraj zoufalství.[3] Senát vydal dekret, který zakazuje komukoli vyslovit slovo „Mír“[3] ve městě samotném. Smutek byl legislativně vymezen na 30 dní[3] a ženám nebylo dovoleno plakat na veřejných místech.[3] I přes tato a další podobná opatření bylo ve městě velké zoufalství.[4]

Navzdory svým obrovským úderům proti Římu však Hannibal nedokázal obsadit samotné město. Nepovažoval to za zdroje, které by obléhání města vyžadovalo [3]takže se o to nepokusil. Dalším faktorem bylo, že ani po bitvě u Cannae nebyl Hannibal schopen rozbít římskou konfederaci.[2] Ani jeden člen konfederace neporušil smlouvu s Římem.[3] Kořeny římské moci na poloostrově se prohloubily, založené na čase a vzájemném prospěchu, který Římu i jeho podřízeným spojencům aliance poskytla.[2] Byly tam kolonie, které byly odtrženy od Říma v Předalpské Galii, ale doposud nedošlo k žádnému porušení konfederace.[2]

Hannibal uznal, že schopnost oddělit společníky od samotného Říma by pomohla upevnit trvalé vítězství.[5] Po bitvě u Cannae se tedy Hannibal v tomto smyslu zapojil do diplomacie. Filip V. Makedonský slíbil Hannibalovi, že poskytne námořní a vojenskou podporu. Philip doufal, že při opětovném zásahu současně zasáhne Řím Epirus. Navíc, Hiero II ze Syrakus nedávno zemřel a jeho nástupce, Hieronym ze Syrakus, uzavřel smlouvu s Hannibalem. S cílem oddělit některé z konfederací z Říma Hannibal propustil všechny vězně, kteří byli z římských konfederačních měst, aniž by požadovali výkupné.[6]

I přes Hannibalovu vojenskou převahu nad Římem byla jeho situace slabá.[6] Jeho finance byly natažené na maximum.[6] Poslal tedy do Říma zástupce požadující peníze na oplátku za rukojmí.[6] Této deputaci bylo zakázáno dokonce vstoupit do města a Senát zakázal komukoli nakupovat rukojmí od Kartaginců, přičemž považoval obohacování Hannibala využíváním bohatství Říma a jeho občanů za nepřijatelné.[6]

Přesto řada římských spojenců změnila stranu.[7] Capua, druhé město v Itálii a ve velitelské pozici na pláních Kampánie vyměnil strany a přidal se k Hannibalovi.[7] Toto město bylo utlačováno Římany, kteří čelili diskriminačnímu zacházení Senátem a hlavními soudci republiky.[6] Toto město dokázalo vybavit Hannibala 30 000 stop[8] a 4 000[8] kavalerie. Podobně Uxuntum, hodně z Bruttia, hodně z Lucaria, Picentes Salernie, Harpini a téměř všichni Samnium přidal se k Hannibalovi.[8] Ve skutečnosti se Hannibalovi podařilo získat téměř celou jižní Itálii.[9] Od ústí řeky Vulturnus po poloostrov Mons Garganus a na jih se proti Hannibalovi a jeho spojencům natáhla jen řada římských pevností.[6]

Citace

  1. ^ Dodge 1994
  2. ^ A b C d Dodge 1994, s. 382
  3. ^ A b C d E F Dodge 1994, s. 386
  4. ^ Dodge 1994, str. 388
  5. ^ Dodge 1994, str. 383
  6. ^ A b C d E F G Dodge 1994, s. 391
  7. ^ A b Dodge 1994, str. 393
  8. ^ A b C Dodge 1994, s. 392
  9. ^ Dodge 1994, s. 397

Reference

  • Dodge, Theodore (1994). Hannibal. Mechanicsburg, PA: Greenhill Books. ISBN  9781853671791. Dotisk 1891 prací.

Souřadnice: 40 ° 55'34 ″ severní šířky 14 ° 31'39 ″ V / 40,9261 ° N 14,5275 ° E / 40.9261; 14.5275