Aperto 93 - Aperto 93 - Wikipedia

Arsenale v Benátkách, kde se konala výstava Aperto '93.

Aperto´93 je název výstavy současného umění koncipované Helena Kontová a Giancarlo Politi a organizuje Helena Kontová pro vydání XLV Benátské bienále, režie Achille Bonito Oliva v roce 1993. Reprizovala a rozšířila koncept výstavy Aperto, nová sekce na Bienále pro mladé umělce, kterou navrhli Bonito Oliva a Harald Szeemann v roce 1980.

Koncept a realizace

Přehlídka s názvem „Emergency / Emergenze“ znamenala posun v historii výstavnictví. Místo návrhu vize vyvinuté jediným kurátorem - nebo kurátorským týmem - Aperto´93 navrhl rhizomický nebo buněčný model. V tomto modelu různé pohledy související s tehdy vznikající scénou, hluboce ovlivněnou procesem globalizace, zdůraznily nutnost soužití a soužití a dále fragmentaci způsobu myšlení a kritiky vizuálního umění.

Kontova, redaktorka spolu s Politi z Flash Art Italia a Flash Art International (www.flashartonline.com) převzal dědictví části „Aperto“ v sekci Benátské bienále věnovaný začínajícím umělcům vytvořeným v roce 1980 a slavnostně zahájen výstavou kurátorovanou Achille Bonito Olivou a Harald Szeemann a poté zrušen v roce 1997 Jean Clair.[1]

Kurátoři změnili důraz z pouhé sekce na „show v rámci show“, představující díla 120 umělců, včetně: Laura Aguilar, Matthew Barney, Henry Bond, Christine Borland, Maurizio Cattelan, Sbírka Yoon Ja & Paul Devautour, John Currin, Sylvie Fleury, Dominique Gonzalez-Foerster, Felix Gonzalez-Torres, Lothar Hempel, Damien Hirst, Carsten Höller, Sean La Nders, Paul McCarthy, Gabriel Orozco, Philippe Parreno, Simon Patterson, Charles Ray, Pipilotti Rist, Andres Serrano, Kiki Smith, Rudolf Stingel, Rirkrit Tiravanija, Andrea Zittel, Wu Shanzhuan, Wang Youshen, Emmanuel Kane Kuei a Botala Tala.

Předvídání „éry kurátorů“ Aperto´93 skládal se z 13 sekcí, z nichž každá byla řízena tehdy nově vznikajícími kurátory, z nichž mnohé jsou nyní mezinárodně uznávané, jako například Francesco Bonami (první italský kurátor Whitney Bienále ), Nicolas Bourriaud (teoretik Relační čl ), Jeffrey Deitch (ředitel Museum of Contemporary Art, Los Angeles ), Matthew Slotover (zakladatel časopisu Frieze a uměleckého veletrhu), Benjamin Weil a Robert Nickas.

Kritický příjem

Přehlídka se stala kultovní událostí 90. let a dokázala zarámovat, co se v té době dělo.[Citace je zapotřebí ]

Artforum zveřejnil recenzi s názvem „Aperto 93: The Better Biennale“.[2] Kurátoři často citují model Aperto ’93, který byl pro rok 2003 zdrojem inspirace Benátské bienále Režie Francesco Bonami, první Moskevské bienále, druhé bienále v Johannesburgu v režii Okwui Enwezor a první a druhá Bienále Gwangju.

Umělci v Aperto '93

Bibliografie

  • Giannattasio, Sandra (17. prosince 1992). „La Biennale di Bonito Oliva annuncia a Venezia le tendenze di fine secolo“ (PDF). Avanti!. Č. 296. str. 18. Archivovány od originál (PDF) dne 15. ledna 2019. Citováno 19. února 2019.
  • „Biennale di Venezia Aperto '93 Emergenze“. Flash Art. Sv. 26 č. 175. května 1993. s. 69.

Reference

  1. ^ Rosa Martínez, Carolee Thea, Foci: Rozhovory s deseti mezinárodními kurátory (Apex Art, New York, 2001): str.80
  2. ^ Giorgio Verzotti, „Aperto 93“: lepší bienále, Artforum (říjen 1993)

.

externí odkazy