Alfred Kirchner - Alfred Kirchner - Wikipedia

Alfred Kirchner
narozený (1937-05-22) 22. května 1937 (věk 83)
Göppingen, Německo
VzděláváníMax-Reinhardt-Schule für Schauspiel
obsazení
  • Herec
  • Režisér
  • Ředitel opery
  • Manažer divadla
  • Akademický učitel
Organizace

Alfred Kirchner (narozen 22. května 1937) je německý herec, divadelní režisér (zejména pro operu) a divadelní manažer se sídlem v Berlíně. Pracoval v divadlech jako např Divadlo Brémy, Schauspielhaus Bochum, Burgtheater ve Vídni a Staatliche Schauspielbühnen v Berlíně, než se pustil do práce na volné noze. Inscenoval inscenace v Evropě a Severní Americe, včetně několika světových premiér dramatu i opery. Režíroval premiéru filmu Martin Walser je Ein Kinderspiel ve Stuttgartu v roce 1971, americká premiéra Henze's Přijdeme k řece na Santa Fe Opera v roce 1984 a premiéra filmu Hans Zender Stephen Climax na Oper Frankfurt v roce 1986. V roce 1994 nastudoval Wagnerovo Der Ring des Nibelungen na Bayreuthský festival.

Život

Kirchner se narodil v roce Göppingen, syn a Schriftleiter.[1] Byl vycvičen jako herec na Max-Reinhardt-Schule für Schauspiel [de ] v Berlíně.[2] Nejprve pracoval jako herec a asistent režie (Regieassistent) na Divadlo Kiel. Na Divadlo Brémy od roku 1964 do roku 1971 nejprve pomáhal Peter Zadek a Peter Palitzsch.[1][3] Kirchner je ženatý; pár má dvě dcery a žije v Berlíně a Stuttgartu.

Kariéra

Kirchnerovo první divadelní představení bylo Hall / Waterhouse Lügen-Billy v Brémách v roce 1965.[1] Pracoval v Schauspielhaus Bochum s Hansem Schallou. Od roku 1972 do roku 1979 vedl dramatickou sekci Staatstheater Stuttgart jako Oberspielleiter. Od roku 1974 zde působil jako člen představenstva Claus Peymann [de ]. Představoval jako host na mezinárodních divadlech, operních domech a festivalech, včetně New Yorku, New Yorku Wiener Festwochen, Holland Festival v Amsterdamu a Mülheimerovo divadlo. V roce 1979 se spolu s dalšími členy stuttgartského divadla přestěhoval s Peymannem do Bochumu. Když se Peymann znovu přesunul k Burgtheater ve Vídni v roce 1986 jej následoval Kirchner.[4] Od 1989/90 zkoušel s Věrou Sturmovou, Alexander Lang a Volkmar Clauß (tzvViererbande) zachránit Staatliche Schauspielbühnen Berlin [de ], která byla uzavřena v roce 1993.[3]

Kirchner poté pracoval jako operní režisér na volné noze, včetně Oper Frankfurt, Lipská opera, Vídeňská státní opera a Hamburská státní opera. Podílel se na Berliner Theatertreffen několikrát. Také operoval na mezinárodní scéně v Curychu, Barceloně, Oslu, Moskvě, Štrasburku, Montpellieru, Toulouse, Oviedu, Dallasu, Santiagu de Chile a často Santa Fe Opera, včetně amerických premiér společnosti Henze Přijdeme k řece a Venuše a Adonis.[2] V roce 1994 nastudoval Wagnerovu Der Ring des Nibelungen na Bayreuthský festival.[5]

Kirchner spolupracoval s dirigenty, jako jsou Michael Gielen, Claudio Abbado, Nikolaus Harnoncourt, James Levine, Gerd Albrecht, Paolo Carignani, Graeme Jenkins, Dennis Russell Davies a Bertrand de Billy. Kromě klasického repertoáru v dramatu a opeře se zaměřil na současnou tvorbu. Inscenoval světové premiéry dramatiků jako např Martin Walser, Peter Turrini, Heiner Müller, Herbert Achternbusch, Dario Fo, Maxim Gorki a Gerlind Reinshagen a skladatelé jako Helmut Lachenmann, Hans Zender a Udo Zimmermann.[2][6]

Kirchner učil na University of Georgia, Musikhochschule Hamburg, Hamburská univerzita a Hochschule für Musik "Hanns Eisler".[2]

Produkce

Publikace

Alfred Kirchner: Der Mann von Pölarölara. Autobiografický rozdělovač. Vídeň: Hollitzer 2019 ISBN  978-3-99012-627-1.

Reference

  1. ^ A b C „Alfred Kirchner“ (v němčině). Munzinger. Citováno 11. května 2019.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q „Alfred Kirchner, ředitel“. Oper Frankfurt. 2019. Citováno 11. května 2019.
  3. ^ A b C Heine, Matthias (22. května 2007). „Glückwunsch / Alfred Kirchner 70“. Die Welt (v němčině). Citováno 11. května 2019.
  4. ^ A b Haas, Margit (22. května 2017). „Geburtstag Der Weltbürger aus Göppingen: Berühmter Regisseur wird 80“. Süd-West-Presse (v němčině). Citováno 11. května 2019.
  5. ^ A b „Alfred Kirchner“ (v němčině). Bayreuthský festival. Citováno 11. května 2019.
  6. ^ A b „Alfred Kirchner“ (v němčině). Theater der Zeit. Citováno 17. května 2019.
  7. ^ Martin Walser / Ein Kinderspiel Suhrkamp
  8. ^ Benjamin Henrichs: Arbeit am Spaß Die Zeit, 25. března 1975
  9. ^ Mikis Theodorakis (Komponist) / Walser, Martin (Autor) / Das Sauspiel Theatertexte.de]
  10. ^ Der Entaklemmer. Luststück in fünf Aufzügen, das ist auf schwäbisch L'Avare oder Der Geizige. / Troll, Thaddäus: abebooks.de
  11. ^ A b C Traumausflug / Gerlind Reinshagen: "Rovinato" Die Zeit, 26. února 1982, 978-0-52-159774-6
  12. ^ Die Heilige Johanna der Schlachthöfe archiv.mimecentrum.de
  13. ^ Peter Thomson, Viv Gardner: Brecht: Matka odvaha a její děti Cambridge University Press, 11. prosince 1997
  14. ^ Wolokolamsker Chaussee (I - V) henschel-schauspiel.de
  15. ^ Holland, Bernard (3. srpna 1984). „Opera: Henzeova„ RIVER “v Santa Fe“. The New York Times. Citováno 11. května 2019.
  16. ^ Heinz Josef Herbort: Musiktheater: „Stephen Climax“ von Hans Zender ve Frankfurtu: Dichter, Huren, Mönche (v němčině) Die Zeit, 4. července 1986
  17. ^ Herbert Achternbusch / An der Donau Suhrkamp
  18. ^ Die Minderleister / von Peter Turrini muelheim-ruhr.de
  19. ^ Neues Deutschland über Kirchners Faust
  20. ^ A b C Alfred Kirchner Oper Lipsko
  21. ^ Kirchner enttäuscht v Barceloně, Keine Vision (Wagneropera.net)
  22. ^ Francis Carlin: Záměry ušlechtilé jako víno Financial Times, 19. července 2006
  23. ^ Lohengrin wagnerdisco.net
  24. ^ Mozart, Don Giovanni musicweb-international.com, 22. listopadu 2009
  25. ^ 'Don Giovanni' en el Teatro Campoamor de Oviedo codalario.com
  26. ^ mica-Interview Interview mit Alfred Kirchner musicaustria.at, 10. října 2008
  27. ^ Sir John mit dem hilfreichen Häschen: Otto Nicolais „Lustige Weiber von Windsor“ an der Volksoper Wien Neue Musikzeitung, 23. prosince 2010

externí odkazy