Lov velryb v Nizozemsku - Whaling in the Netherlands

Tato holandská velrybářská scéna z konce 17. století, Walvisvangst, byl zajat současným umělcem, Abraham Storck. Obraz je ve sbírce Rijksmuseum v Amsterdam.

Lov velryb v Holandsko byla staletá tradice. Historie holandského lovu velryb začíná průzkumem 17. Století Arktický loviště ryb; a ziskovost lovu velryb v 18. století vedla k dalšímu růstu. Stabilita tohoto námořního průmyslu v 19. století ovlivnila větší konkurence a politické otřesy v Evropě; a kombinace těchto faktorů zkrátila jakýkoli další růst holandského lovu velryb v EU antarktický.

Moderní poválečný lov velryb v jižních oceánech byl vyvíjen intenzivně, ale pokračující růst nizozemského lovu velryb byl zkrácen v důsledku mnohonárodnostních smluv, které měly obdobný dopad na ostatní národní velrybářské podniky.[1]

Současná nizozemská vláda podporuje moratorium na lov velryb na celém světě.[2]

Dějiny

Barentszova mapa, zveřejněna až v roce 1599
Viz také: Historie lovu velryb

Počátky holandského lovu velryb se připisují nepřímo Willem Barentsz (poangličtěný jako William Barents nebo Barentz) (1550–1597), který byl nizozemským navigátorem a průzkumníkem, vůdcem raných expedic na daleký sever. Na své poslední cestě doprovázel Barentsz Jacob van Heemskerck jako pilot a Gerrit de Veer, historik plavby, byl na palubě jako první důstojník. Objev této expedice arktického souostroví v Špicberky (nyní známý jako Špicberky ) se měl stát základem pro lukrativní holandské nároky na velrybářská území na ostrovech a v jejich okolí.[3] V tvrdé soutěži o nejlepší velrybářská území Nizozemci vykládali, že jiné národy mají menší právo lovit velryby ve vodách, které „objevili“ nizozemští průzkumníci.

Rozvoj holandského lovu velryb a těsnění zaznamenal změny ve složení posádek, v technologii stavby lodí, ve vládní účasti a v ziskovosti průmyslových odvětví.[4]

17. století

Počet velrybářských lodí vybavených v Nizozemsku rychle rostl - za desetiletí se více než zdvojnásobil na 70 lodí v roce 1654 a v roce 1670 se opět více než zdvojnásobil na 148 lodí.[5] Lodě zapojené do lovu velryb pomohly učinit z Nizozemské republiky jeden z nejbohatších národů 17. století, ale tento zdroj byl nemilosrdně využíván; a v polovině 17. století se úlovky snižovaly, protože oblíbené velryby se staly vzácnými.[6]

Lov velryb ve vodách kolem Špicberk se po roce 1670 změnil kvůli změně migračních vzorů velryb.[7] Někteří přisuzovali tuto změnu trendu globálního oteplování, který umožňoval velrybám návrat na jejich normální letní pozemky u severovýchodního pobřeží Grónska, ale mohlo to být jednoduše tím, že velryby, které v dřívějších obdobích přežily agresivní lov velryb, se velrybářským velrybám jednoduše vyhýbaly. .[8]

V roce 1684 zachytilo 246 nizozemských velrybářů 1185 velryb ve vodách u Špicberk.[5] Velrybářské výpravy obvykle lovily Bowhead velryba, což je pomalu se pohybující nespěchající stvoření, které přináší spoustu oleje. Jejich vysoké procento tělesného tuku také znamenalo, že se vznášeli, když byli mrtví, a proto se dali snadno odtáhnout zpět do země.[6]

18. století

Rytina z 18. století ukazující lov holandských velrybářů bowhead velryby v Arktický

V průběhu 17. a 18. století se lidé z Severofríské ostrovy měl pověst velmi zkušených námořníků a většina holandských velrybářských lodí směřujících do Grónska a na Špicberky měla posádku severofríských ostrovanů. Zvláště Föhr ostrov byl zaznamenán jako pevnost velrybářského personálu.[9] Na vrcholu holandského lovu velryb v roce 1762 sloužilo 1186 námořníků z Föhru pouze na nizozemských velrybářských plavidlech a 25% všech velitelů lodí na holandských velrybářských plavidlech byli lidé z Föhru.[10]

Nizozemská nadvláda nad lovem velryb nad jinými evropskými konkurenty, jako je Francie, Německo a Británie, se ve druhé polovině 18. století zmenšila.[11]

19. století

Mezi politické a ekonomické důsledky EU Smlouva Amiens bylo to, že kontrola nad mysem Dobré naděje byla vyrvána z Britů a obnovena do Nizozemska. To znovu oživilo vyhlídky na zisk nizozemského lovu velryb u protinožců.[12] V návaznosti na Brity a Američany se Holanďané pokusili zorganizovat lov velryb v Jižním oceánu,[4] včetně Afrikaanse Visscheriji Societeit (Africká rybářská společnost), která byla založena v Amsterdamu v roce 1802.[12]

Významný systém subvencí vydávaných králem a jeho ministry podporoval nizozemské podnikatele, kteří minimalizovali konkurenční nevýhodu v období mezinárodního lovu velryb s podobnými finančními pobídkami financovanými mnoha národními vládami. V této souvislosti byla nedostatečná kvalita umění stavby lodí a školení námořníků považována za velmi důležité faktory vysvětlující konečné selhání nizozemského velrybářského průmyslu na konci 19. století.[4]

Holandská kultura

Holandští velrybáři poblíž Špicberk. Abraham Storck, 1690

Nizozemské a vlámské námořní malby 16. a 17. století odrážejí vznik Nizozemská republika jako velká námořní síla a vzestup mořské krajiny jako samostatná umělecká forma v Nizozemí. Práce tohoto období zahrnovaly plavby lodí, obchodování, boje, rybaření a lov velryb; a každý jednotlivě a společně ukazuje aspekty vyvíjející se nizozemské kultury[13] Umělecká vyobrazení velrybářských expedic pomáhají zjistit ekonomický význam velrybářství pro Holanďany na konci 17. století.[6] a jeho „zlatý věk“.[14]

V poznámkách při zahájení výstavy obrazů, které se částečně zaměřují na holandský lov velryb, navrhuje nizozemský velvyslanec u soudu v St. James relevantní širší perspektivu:

„Vzpoura proti nejkatoličtějším španělským vládcům a následná hrozba malé povstalecké nizozemské republiky prakticky všemi velkými evropskými mocnostmi je přiměla uvědomit si, že jejich boj o přežití mohl vyhrát pouze tvrdá ochrana svobody nizozemského singlu přírodní zdroj .... Naučili jsme se využívat moře; moře však jako kůň nelze nikdy podmanit. Naši národní identitu lze snadno vysledovat zpět k rozmarům vody .... Jsou to Nizozemci a Vlámové mistři 16. a 17. století, kteří se skutečně přiblížili dobývání moře tím, že opravili jeho vrtošivost na desce a plátně. “[15]

Ekonomický úspěch Nizozemské republiky byl neoddělitelně spjat s mořem, stejně jako vznikající národní identita a mezinárodní pověst mladého státu.[16] Mnoho lidí v Nizozemsku vydělalo své jmění na lovu velryb v Arktidě; úspěch velrybářských scén v holandském malířství však nelze zcela vysvětlit ekonomickým zájmem.[17]

Holandskou kulturu a jazyk vyváželi také velrybáři ze zahraničí, kteří najímali na nizozemských plavidlech. Např. severofríský dialekt Fering přijala řadu populárních holandských a Západofríské formuláře osobního jména,[18] a mnoho výpůjční slova z nizozemského jazyka do Feringu se používají dodnes. Bylo pozorováno, že kromě afrikánština, žádný jiný jazyk mimo vlastní Nizozemsko nebyl tak ovlivněn holandským jazykem jako severofríské ostrovní dialekty.[19]

Moderní lov velryb

Během dvou desetiletí po skončení druhé světové války Nizozemsko agresivně sledovalo lov velryb v Antarktidě.[1] V roce 1964 se dlouhá historie holandského lovu velryb definitivně skončila, když byla poslední tovární loď v zemi poeticky pojmenována Willem Barrentsz, byla prodána japonským velrybářským zájmům.[20]

Současná nizozemská vláda je proti praxi lovu velryb a Nizozemsko se zavázalo, že v rámci Mezinárodní komise pro lov velryb uvidí nové a vylepšené závazné dohody.[2]

Viz také

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b Schokkenbroek, str. 19; Bruijn, J. R. „De Nederlandsche Maatschappij voor de Walvischvaart, 1946-1967,“ Ecconomisch-en sociaal-historisch Jaarboek (ESHJ). Sv. 48 (1985), str. 233-257.
  2. ^ A b Nizozemské ministerstvo zahraničních věcí: „Nizozemsko vyšetřuje kampaň proti lovu velryb,“ 5. března 2008.
  3. ^ Schokkenbroek, str. 26-35.
  4. ^ A b C Schokkenbroek, str. 24.
  5. ^ A b Richards, John F. (2003). Nekonečná hranice, str. 597.
  6. ^ A b C Národní námořní muzeum (NMM): Holandská velrybářská flotila Jacob Feytsz de Vries (c.1640-1660), NMM-ID: BHC0798 kurátorský popis; Bruijn, J. R. a C. A. Davids. „Jonas vrij: de Nederlandse walvisvaart, in het bijzonder de Amsterdamse, in de jaren 1640-1664,“ ESHJ. Sv. 38 (1975), str. 141-178.
  7. ^ Schokkenbroek, str. 35.
  8. ^ Richards, str. 596; Troelstra, Simon. „Variabilita podnebí na severní šířce za posledních 200 let: důsledky pro lidské osídlení,“ Katedra paleoklimatologie a geomorfologie, Vrije Universiteit, Amsterdam.
  9. ^ Zacchi, Uwe (1986). Menschen von Föhr - Lebenswege aus drei Jahrhunderten (v němčině). Heide: Boyens & Co. str. 13. ISBN  3-8042-0359-0.
  10. ^ Faltings (2011), str. 17.
  11. ^ Schokkenbroek, str. 37; van Bochove, Christiaan a Jan Luiten van Zanden, (2006). „Dva motory hospodářského růstu raného novověku? Lov sleďů a lov velryb během nizozemského zlatého věku (1600–1800).“
  12. ^ A b Schokkenbroek, str. 40-42; Broeze, F J. A. „Lov velryb v jižních oceánech: holandská snaha o lov velryb v jižních devatenáctém století,“ ESHJ. Sv. 40 (1977), str. 66-112.
  13. ^ NMM: „Turmoil & Tranquility: The Sea by the Eyes of Dutch and Flemish masters, 1550-1700,“ Červen 2008 - leden 2009.
  14. ^ Nedostatek, Jessica. „Exhibitions preview,“ Opatrovník (Manchester). 14. června 2008.
  15. ^ NMM: P. W. Waldeck, velvyslanec, Nizozemské velvyslanectví (UK)
  16. ^ NMM: témata v malbě
  17. ^ NMM: „cizí“ a známá témata
  18. ^ Faltings, Volkert F., vyd. (1985). Kleine Namenkunde für Föhr und Amrum (v němčině). Hamburk: Helmut Buske. ISBN  3-87118-680-5.
  19. ^ Faltings, (2011), s. 39–40.
  20. ^ Johnston, Douglas M. (1987). Mezinárodní rybářské právo, str. 407.

Reference

externí odkazy