Vukovićova tiskárna - Vuković printing house

Vukovićova tiskárna
Stefan od Skadra, Posni triod.jpg
Posni Triod (1561)
Postavenízaniklý
Založený1519/20
ZakladatelBožidar a Vićenco Vuković
Země původuBenátská republika
Umístění ústředíBenátky
Typy publikacísrbulje

The Vukovićova tiskárna (srbština: Вуковићева штампарија)[A] byla v 16. století tiskárna Benátky podle Božidar Vuković.

V prvním období, kdy tisk organizoval Božidar Vuković, to byli redaktoři a tiskaři Hieromonk Pahomije (1519–21) a Hierodeacon Mojsije (1536–40). V roce 1560 syn Božidar Vićenco Vuković zdědil tiskárnu a rok jen otiskoval otcovy knihy. V roce 1561 začal tisknout své vlastní publikace. Zpočátku je editoval a tiskl Stefan Marinović a později Jakov z Kameny Reky.

Knihy vytištěné v tiskárně Vuković byly srbulje, liturgické knihy v srbsko-slovanském, srbském psaný jazyk mezi 12. stoletím a 30. léty 18. století. Tiskárna Vuković tiskla největší počet srbulje a byla první tiskárnou, která tiskla srbulje dál pergamen.[1] Knihy vytištěné v tiskárně Vuković byly distribuovány společností Ragusan obchodníci nad územím Balkánu pod EU Osmanský ovládání, tj. Bělehrad, Nicopolis, Vidin atd.[2] Mileševa bylo centrem jejich distribuce. Byly bohatě zdobené, velmi populární a měly významný vliv na tiskaře knih ruština, řecký a Rumunský jazyk.

Dějiny

V letech 1519–1560 vlastnil tuto tiskárnu Božidar Vuković, který se zabýval tiskárnami a organizoval v nich tisk. Po jeho smrti v roce 1560 ji zdědil Božidarův syn Vićenco, který v ní nadále organizoval tisk knih.

Pod Božidarem Vukovićem

Během Božidarova života byla tato tiskárna v provozu ve dvou obdobích, v letech 1519/1520–1521 a v letech 1536–1540 a tiskla některé z prvních srbulje (Cyrilské knihy o srboslavonštině, srbská recension of Církevní slovanština ). V prvním období 1519 / 1520—1521 byly vytištěny tři knihy (Žaltář, Liturgijar a Molitvenik nebo Zbornik). Úpravy a tisk provedl uživatel Hieromonk Pahomije.[3]

Ve druhém období 1536—1540 byly vytištěny dvě knihy (2. vydání Molitvenik nebo Zbornik a praznični Minej nebo Sabornik).[3] Nejluxusnější a nejdelší vydání bylo Praznični Minej.[4] V tomto druhém období tisk provedl Hierodeacon Mojsije.[3]

Knihy tištěné v tiskárně Vuković pod Božidarem Vukovićem měly bohatou výzdobu dřevorytem. Mileševa (A Srbský ortodoxní klášter nachází se poblíž Prijepolje, na jihozápadě Srbsko ) bylo centrem distribuce knih tištěných v tiskárně Vuković.[5]

Pod Vićencem Vukovićem

V roce 1560 Bozidarův syn Vićenco Vuković zdědil tiskárnu. Knihy jeho otce byly tak populární, že do roku 1561 Vićenco publikoval pouze dotisky knih svých otců, jako například Oktoih Petoglasnik,[6] a úspěšně je prodal.[7]

V roce 1561 zasnoubil Vićenco Stefan Marinović provozovat tiskařský lis a první knihu, kterou vytiskl, byla Posni Triod.[8] V roce 1566 Jakov z Kameny Reky tištěný Kniha hodin (Часослов) ze 710 stránek.[9]

Tiskařské aktivity Vićenca Vukoviće ohlásily začátek útlumu vydávání a tisku srbských knih v Benátské republice, přestože ji na velmi vysoké úrovni zvýšil Božidar Vuković.[10]

Dědictví

Knihy tištěné v této tiskárně významně přímo či nepřímo ovlivnily tištěné knihy v ruštině, řečtině a zejména v rumunštině, protože některé dřevory Božidars byly kopírovány tiskaři, kteří tiskli knihy v těchto jazycích.[7]

Poznámky

  1. ^
    Tiskárna, běžně známá jako tiskárna Vuković (Вуковићева штампарија[11]) byl také znám pod jinými jmény jako Tiskárna Božidara Vukoviće (srbština: Штампарија Божидара Вуковића),[12] Srbská tiskárna v Benátkách (srbština: Српска штампарија у Венецији)[13] a Tiskárna Božidara a Vićenza Vukoviće v Benátkách[14]

Viz také

Reference

  1. ^ Srpska književna zadruga 1993, str. 432.
  2. ^ Gradska kultura na Balkanu (XV-XIX vek): zbornik radova. Srpska akademija nauka i umetnosti, Balkanološki institut. 1984. str. 178.
  3. ^ A b C Aćimović a Đorđević 1987, str. 72.
  4. ^ Pravoslavni bogoslovski fakultet 1997, str. 64 „Најобимнија и најскупља књига која је изашла из штампарије Вуковића у Венецији свакако је помене
  5. ^ Летопис Матице српске. У Српској народној задружној штампарији. 1995. s. 385.
  6. ^ Martinović, Dušan J .; (Cetinje)., Centralna narodna biblioteka Republike Crne Gore "Đurđe Crnojević" (2002). 160 let Národní knihovny Černé Hory. Crnogorska akademija nauka i umjetnosti. p. 380.
  7. ^ A b Srpska književna zadruga 1993, str. 349.
  8. ^ Medaković, Dejan; Ostrogorski, Georgije (1958). Grafika srpskih štampanih knjiga XV-XVII veka (v srbštině). Naučno delo. p. 170. ... Стефан Мариновић штампао своју прву књигу у штампарији Вићенца Вуковића ...
  9. ^ Mijović, Pavle (1987). Kulture Crne Gore. Leksikografski zavod Crne Gore. p. 310. Citováno 25. prosince 2013. Zdědil to jeho syn Vicencio, od kterého převzal Jakov z Kameny Reky ...
  10. ^ Plavšić, Lazar (1959). Srpske štamparije: od kraja XV do sredine XIX veka. Udruženje grafičkih preduzeća Jugoslavije. p. 185.
  11. ^ Prosvjeta: mjesečnik Srpskog kulturnog društva Prosvjeta. Društvo. 1968. str. 14. То су биле чсњиге из Вуковићеве штампарије, коју је преузео од оца Бо- жидара син Вићентије.
  12. ^ Srpska akademija nauka i umetnosti 1959, str. 294.
  13. ^ Zograf 1972, str. 47.
  14. ^ Muzej primenjene umetnosti (1970). Průvodce. Bělehrad: Muzeum užitého umění. p. 62.

Zdroje

Další čtení

  • Pavle Ivić; Mitar Pešikan (1995). „Srbský tisk“. Dějiny srbské kultury. Projekt Rastko.