Mojsije Dečanac - Mojsije Dečanac - Wikipedia
Mojsije | |
|---|---|
| narozený | Budimlja, Osmanská říše (současná Černá Hora) |
| Národnost | Rumové proso (Osmanský) |
| obsazení | Pravoslavný kněz a tiskař |
| Aktivní roky | fl. 1536–45 |
| Známý jako | jeden z prvních osmanských tiskáren |
Mojsije Dečanac (Srbská cyrilice: Мојсије Дечанац„Mojsije z Dečani“; fl. 1536–45) byla tiskárna srbulje liturgické knihy a pravoslavné hierodeacon.
Životopis
Mojsije se narodil a srbština rodina v Budimlja, část Sanjak ze Scutari z Osmanská říše (moderní doba Černá Hora ).[1] Složil klášterní sliby a byl mnichem v klášteře Visoki Dečani (v Kosovu).
V období 1536–38 byl Mojsije tiskařem v Vukovićova tiskárna v Benátky, Benátská republika.[2] Kromě Mojsije, typografů, kteří pracovali v tiskárně Vićenco Vuković zahrnuto také Hieromonk Pahomije kněží Genadije a Teodosije a laici jako Stefan Marinović a Jakov Krajkov.[3]
V roce 1536 vytištěn Mojsije Zbornik za putnike a v roce 1537 se podílel na tisku Octoechos.[4] V roce 1538 vytiskl Mojsije nejluxusnější a nejdelší vydání Praznični minej.[5]
Když Dimitrije Ljubavić šel do Târgoviște v Valašsko přinesl s sebou Mojsije.[6] V roce 1545 Mojsije, nyní a hieromonk, vytiskl první knihu v Ljubavićově tiskárně.[7]
Anotace
V srbštině je jednoduše známý svým klášterní hodnost jako „Hierodeacon Mojsije“ (јерођакон Мојсије). Jeho jméno přeložené do angličtiny je „Mojsije z Dečani“.[8] Také se mu sotva říká Mojsije Budimljanin (Мојсије Будимљанин, „Mojsije z Budimlje“).
Viz také
- Đurađ Crnojević
- Stefan Marinović
- Hieromonk Makarije
- Hieromonk Mardarije
- Hegumen Mardarije
- Božidar Vuković
- Vićenco Vuković
- Hieromonk Pahomije
- Trojan Gundulić
- Andrija Paltašić
- Jakov z Kameny Reky
- Bartolomeo Ginammi který následoval kroky Zaguroviće dotiskující srbské knihy.
- Dimitrije Ljubavić Vnuk Božidara Goraždanina
- Inok Sava
- Stefan Paštrović
Reference
- ^ Matica srpska 1996, str. 131.
- ^ (Aćimović a Đorđević 1987, str. 72)
- ^ Istorija srpskog naroda: knj. Srbi pod tuđinskom vlašđu, 1537-1699 (2 v.). Srpska književna zadruga. 1993. s. 123.
- ^ (Cleminson 2000, str. 9)
- ^ (Đorđić 1987, str. 189)
- ^ Goraždanska štamparija 1519-1523. Narodna biblioteka Srbije. 2008. str. 336.
Сасвим је могућно да је то био Мојсије Дечанац, који је 1536—8. радио у венецијанској штампарији Божидара Вуковића
- ^ (Aćimović a Đorđević 1987, str. 72)
- ^ Pavle Ivić (1995). Dějiny srbské kultury. Porthill Publishers. str. 141.
Zdroje
- Aćimović, Dragoljub; Đorđević, Milivoje (1987). Štamparstvo u Užičkom kraju, 1537-1987: povodom 450 godina Rujanske štamparije (v srbštině). Dimitrije Tucović.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cleminson, Ralph (2000). Knihy cyrilice vytištěné před rokem 1701 v britských a irských sbírkách: Souborný katalog. Britská knihovna. ISBN 978-0-7123-4709-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Đorđić, Petar (1987). Istorija srpske ćirilice. Zavod za udžbenike i nastavna sredstva.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Matica srpska (1996). Godišnjak Biblioteke Matice srpske. Novi Sad: Matica srpska.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ćirković, Sima (2004). Srbové. Malden: Blackwell Publishing.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- Pavle Ivić; Mitar Pešikan (1995). „Srbský tisk“. Dějiny srbské kultury. Projekt Rastko.