Vitaliho věta o konvergenci - Vitali convergence theorem - Wikipedia
v skutečná analýza a teorie míry , Vitaliho věta o konvergenci , pojmenoval podle italština matematik Giuseppe Vitali , je zobecněním známějšího dominující věta o konvergenci z Henri Lebesgue . Jedná se o charakteristiku konvergence v Lstr z hlediska konvergence míry a podmínky související s jednotná integrovatelnost .
Výrok věty Nechat ( F n ) n ∈ N ⊆ L str ( X , τ , μ ) , F ∈ L str ( X , τ , μ ) { displaystyle (f_ {n}) _ {n in mathbb {N}} subseteq L ^ {p} (X, tau, mu), f v L ^ {p} (X, tau , mu)} , s 1 ≤ str < ∞ { displaystyle 1 leq p < infty} . Pak, F n → F { displaystyle f_ {n} až f} v L str { displaystyle L ^ {p}} právě když máme
(i) F n { displaystyle f_ {n}} konvergovat v míře na F { displaystyle f} . (ii) Pro každého ε > 0 { displaystyle varepsilon> 0} existuje měřitelná množina E ε { displaystyle E _ { varepsilon}} s μ ( E ε ) < ∞ { displaystyle mu (E _ { varepsilon}) < infty} tak, že pro každého G ∈ τ { displaystyle G in tau} disjunktní od E ε { displaystyle E _ { varepsilon}} máme pro každého n ∈ N { displaystyle n in mathbb {N}} ∫ G | F n | str d μ < ε str { displaystyle int _ {G} | f_ {n} | ^ {p} , d mu < varepsilon ^ {p}} (iii) Pro všechny ε > 0 { displaystyle varepsilon> 0} tady existuje δ ( ε ) > 0 { displaystyle delta ( varepsilon)> 0} takové, pokud E ∈ τ { displaystyle E in tau} a μ ( E ) < δ ( ε ) { displaystyle mu (E) < delta ( varepsilon)} pak pro každého n ∈ N { displaystyle n in mathbb {N}} my máme ∫ E | F n | str d μ < ε str { displaystyle int _ {E} | f_ {n} | ^ {p} , d mu < varepsilon ^ {p}} Poznámka : Pokud μ ( X ) { displaystyle mu (X)} je konečná, pak druhá podmínka je triviálně pravdivá (stačí vybrat podmnožinu, která pokrývá všechny kromě dostatečně malé části celého rozsahu). Rovněž (i) a (iii) implikuje jednotnou integrovatelnost ( | F n | str ) n ∈ N { displaystyle (| f_ {n} | ^ {p}) _ {n in mathbb {N}}} a jednotná integrovatelnost ( | F n | str ) n ∈ N { displaystyle (| f_ {n} | ^ {p}) _ {n in mathbb {N}}} znamená (iii).[1]
Nástin důkazu Pro prokázání prohlášení 1 používáme Fatouovo lemma : ∫ X | F | d μ ≤ lim inf n → ∞ ∫ X | F n | d μ { displaystyle int _ {X} | f | , d mu leq liminf _ {n až infty} int _ {X} | f_ {n} | , d mu} Při použití jednotné integrovatelnosti existuje δ > 0 { displaystyle delta> 0} takové, které máme ∫ E | F n | d μ < 1 { displaystyle int _ {E} | f_ {n} | , d mu <1} pro každou sadu E { displaystyle E} s μ ( E ) < δ { displaystyle mu (E) < delta} Podle Egorovova věta , F n { displaystyle {f_ {n}}} konverguje rovnoměrně na scéně E C { displaystyle E ^ {C}} . ∫ E C | F n − F str | d μ < 1 { displaystyle int _ {E ^ {C}} | f_ {n} -f_ {p} | , d mu <1} pro velkou str { displaystyle p} a ∀ n > str { displaystyle forall n> p} . Použitím nerovnost trojúhelníku , ∫ E C | F n | d μ ≤ ∫ E C | F str | d μ + 1 = M { displaystyle int _ {E ^ {C}} | f_ {n} | , d mu leq int _ {E ^ {C}} | f_ {p} | , d mu + 1 = M} Zapojení výše uvedených hranic do RHS Fatouova lematu nám dává výrok 1. Pro příkaz 2 použijte ∫ X | F − F n | d μ ≤ ∫ E | F | d μ + ∫ E | F n | d μ + ∫ E C | F − F n | d μ { displaystyle int _ {X} | f-f_ {n} | , d mu leq int _ {E} | f | , d mu + int _ {E} | f_ {n} | , d mu + int _ {E ^ {C}} | f-f_ {n} | , d mu} , kde E ∈ F { displaystyle E v { mathcal {F}}} a μ ( E ) < δ { displaystyle mu (E) < delta} .Termíny v RHS jsou ohraničeny příslušně s použitím prohlášení 1, jednotné integrovatelnosti F n { displaystyle f_ {n}} a Egorovova věta pro všechny n > N { displaystyle n> N} . Konverze věty Nechat ( X , F , μ ) { displaystyle (X, { mathcal {F}}, mu)} být pozitivní změřte prostor . Li
μ ( X ) < ∞ { displaystyle mu (X) < infty} , F n ∈ L 1 ( μ ) { displaystyle f_ {n} in { mathcal {L}} ^ {1} ( mu)} a lim n → ∞ ∫ E F n d μ { displaystyle lim _ {n to infty} int _ {E} f_ {n} , d mu} existuje pro každého E ∈ F { displaystyle E v { mathcal {F}}} pak { F n } { displaystyle {f_ {n} }} je jednotně integrovatelný.[2]
Citace ^ SanMartin, Jaime (2016). Teoría de la medida . str. 280. ^ Rudin, Walter (1986). Skutečná a komplexní analýza . str. 133. ISBN 978-0-07-054234-1 . Reference Moderní metody variačního počtu . 2007. ISBN 9780387357843 .Folland, Gerald B. (1999). Skutečná analýza . Čistá a aplikovaná matematika (New York) (druhé vydání). New York: John Wiley & Sons Inc., str. Xvi + 386. ISBN 0-471-31716-0 . PAN 1681462 Rosenthal, Jeffrey S. (2006). První pohled na přísnou teorii pravděpodobnosti (Druhé vydání.). Hackensack, NJ: World Scientific Publishing Co. Pte. Ltd. str. Xvi + 219. ISBN 978-981-270-371-2 . PAN 2279622 externí odkazy