Thea von Harbou - Thea von Harbou
Thea von Harbou | |
---|---|
![]() | |
narozený | Thea Gabriele von Harbou 27. prosince 1888 |
Zemřel | 1. července 1954 | (ve věku 65)
obsazení | Filmařka, herečka, autorka |
Aktivní roky | 1905–1954 |
Manžel (y) | Rudolf Klein-Rogge (1914–1920) Fritz Lang (1922–1933) Ayi Tendulkar (c. 1933- ??) |
Thea Gabriele von Harbou (27 prosince 1888 - 1. července 1954) byl Němec scénárista, romanopisec, filmový režisér, a herečka. Ona je připomínána jako scenáristka vědecko-fantastický film klasický Metropole (1927) a příběh, na kterém byl založen. Harbou spolupracoval jako scenárista s filmovým režisérem Fritz Lang, jejího manžela, v období přechodu z tichý na zvukové filmy.
Časný život, rodina a vzdělání
Thea von Harbou se narodila v Tauperlitz, Bavorsko, v roce 1888,[1] do rodiny menší šlechty a vládních úředníků, což jí poskytlo úroveň sofistikovaného pohodlí. Jako dítě byla vzdělávána v klášteře soukromými učiteli, kteří ji učili několik jazyků, klavír a housle. Byla zázračné dítě.[2] Její první práce, povídka publikovaná v časopise a řada básní publikovaných soukromě, zaměřená na vnímání umění, předměty považované za neobvyklé pro třináctiletou dívku.[3] Přes své privilegované dětství si Harbou chtěla vydělávat na živobytí sama, což ji vedlo k tomu, že se stala herečkou i přes nesouhlas jejího otce.[3]
Od romanopisce po scenáristu
Po svém debutu v roce 1906 se Harbou setkala Rudolf Klein-Rogge a vzal si ho během první světová válka. V roce 1917 se s Klein-Rogge přestěhovali do Berlína, kde se Harbou věnovala budování své spisovatelské kariéry. Přitahovala ji k psaní epických mýtů a legend se zjevně nacionalistickým tónem.[3] Podle odhadu jednoho historika: „Její romány se staly vlasteneckými a zvyšovaly morálku a vybízely ženy k obětavosti a povinnosti při prosazování věčné slávy vlasti.“[3]
Její první úzká interakce s kinem nastala, když německý režisér Joe May rozhodl se přizpůsobit část své fikce, Die heilige Simplizia. Od té chvíle: "Její produkce beletrie se zpomalila. V krátké době by se stala jednou z nejslavnějších německých filmových autorů, a to nejen díky partnerství s Fritzem Langem, ale také kvůli psaní scénářů F. W. Murnau, Carl Dreyer, E. A. Dupont a další německá svítidla “.[3]
Její bratr Horst von Harbou pracoval pro UFA jako fotograf a začal úzce spolupracovat s Thea a Fritzem Langem na mnoha z jejich nejslavnějších inscenací.[4]
Partnerství s Langem
První spolupráce Thea von Harbou s Fritz Lang byl poznamenán společným zájmem v Indii. Jako Harbou pracoval na adaptaci svého románu Das indische Grabmal (Indická hrobka, 1918), Joe May přidělil Langovi, aby jí pomohl napsat scénář a vypracovat podrobnosti produkce.[5] Chválit Harbouovy dovednosti, Erich Kettelhut vzpomněla si: "Byla nejen oblíbená svými kolegy, ale také stejně kreativní silou, stejně vysoce motivovaná a plynule efektivní jako její manžel. Její milující osobnost byla pro profesionální týmovou práci zásadní. Harbouova schopnost oslovit lidi a najít kompromis v nejhorších situacích bylo zásadním zdrojem. “[6]

Harbou a Lang během této doby zahájili románek; rozvedla se s Klein-Rogge v roce 1920.[7] Po úspěchu Dr. Mabuse der Spieler (Dr. Mabuse Gambler) a smrt Langovy první manželky, pár se vzal v roce 1922.[8] Pracovali na scénáři, který by odrážel jejich hrdost na jejich německé dědictví, Die Nibelungen (1924), a zvýšit Harbou pověst jako spisovatel pro obrazovku. Proslavila se svým jedinečným zvykem nosit stejné šaty po celou dobu natáčení, i když během pozdních nocí vařila posádce teplá jídla.[9] Návštěvníci si pamatovali, jak Harbou při návštěvě bytu páru převzal veškerou domácí a společenskou odpovědnost.[10] Během této doby chudoby v Německu ve dvacátých letech 20. století Harbou aktivně získávala jídlo pro svůj filmový štáb, jak si vzpomněla jedna kamarádka: „Dokonce dokázala přesvědčit UFA, aby nesla náklady, aby štáb mohl získat jídlo zdarma ... stála tam na drsné podlaze té průvanové boudy celé hodiny a nevadilo jí loupat brambory nebo čistit zeleninu s ostatními ženami. To byl duch oběti. “[9]
Harbou často vypracovala své scénáře do celovečerních románů, jejichž vydání se plánovalo shodovat s vydáním filmu, i když tomu tak nebylo Metropole (1927).[11] Harbou byl ústředním hráčem ve výrobě Metropolea tento epos se stal významným. Kromě psaní románu a scénáře a rozvíjení zřetelného morálního konce Metropole, zjistila Gustav Fröhlich, který hrál hlavní roli Freder Fredersena.[12]
Její další významná spolupráce s Langem byla M (1931), film o dětském vrahovi. Byl napsán s mimořádnou pozorností na přesnost. Lang a Harbou byli okouzleni zpravodajstvím o Peter Kürten, známý jako monstrum v Düsseldorfu, na konci 20. let. Při přípravě scénáře použila novinové články a „udržovala pravidelný kontakt s policejním ředitelstvím na Alexanderplatzu a byl jí povolen přístup ke komunikacím a tajným publikacím berlínských sil“.[13] Při vzpomínce na scénář Harbouho sekretářka Hilde Guttmann později řekla: „Viděl jsem mnoho dalších filmových rukopisů, ale nikdy ten, který by se mohl srovnávat s rukopisem pro M. Dvě pásky na psacím stroji byly slepeny dohromady, aby nám poskytly tři barvy: jednu černou a červenou a druhou modrou. Práce s kamerou a akce byly napsány černě, dialogy modře a zvuk, kde byly synchronizovány, byl napsán červeně “.[14] Harbou nedostal žádný kredit jako scénárista M.[15]
Působila také v politice a zapojila se do kampaně proti Německu bod 218, která učinila potrat trestným činem.[16] Na hromadné demonstraci v roce 1931 řekla:
Naším hlavním cílem je najít novou formu prevence těhotenství, a proto učinit všech 218 zbytečnými. Okamžitě však musí odstavec padnout, protože ho ženy již morálně neuznávají. Už to není zákon. Potřebujeme nový sexuální kód, protože starý byl vytvořen muži a žádný muž není schopen porozumět agónii ženy, která nese dítě, o kterém ví, že nemůže krmit. Tento zákon odvozený z mužské psychologie, který nutí ženu mít dítě, vytváří, i když ne úmyslně, ústavní podřadnost žen ve vztahu k mužům, která slouží jako opora proti činnosti žen v ekonomickém a politickém životě.[16]
Rozvod
Krátce poté, co se Harbou oženil s Langem, si vytvořil návyk otevřeně pronásledovat mladší ženy, ale přesto se představovaly jako šťastný pár se spokojeným domovem, který by pro obyčejného občana vypadal jako malé muzeum exotického umění.[17] Poté, během výroby Das Testament des Dr. Mabuse, Lang objevil Harbou v posteli s Ayi Tendulkar, indický novinář a student o 17 let mladší než ona.[18]
Poté, co se 20. dubna 1933 stal rozvodem Lang a Harbou rozvod, pár pomalu ztratil vzájemný kontakt.[19] Krátce po rozvodu uzavřely Harbou a Ayi Tendulkar tajné manželství, protože nacistický stát nedovolil, aby se někdo z jejího veřejného postavení oženil s indiánkou tmavé pleti.[20][21][22]
Pod nacistickou vládou
S Adolf Hitler Po nástupu k moci v roce 1933 se německý filmový průmysl začal využívat k propagandistickým účelům. Harbou byl loajální k novému režimu. Kolem roku 1934, rok po Nacistická strana se dostala k moci, z vlastní iniciativy napsala a režírovala dva filmy, Elisabeth und der Narr a Hanneles Himmelfahrt. Nezdálo se jí však, že by zkušenost s řízením byla uspokojivá, a během této doby zůstala plodným scénáristou. „V režimu, kdy každý film byl„ státním filmem “, Thea von Harbou nashromáždil psaní kreditů na dvacet šest filmů, přičemž poskytl neocenitelnou pomoc nespočetným dalším - včetně hrstky s nesporným národně socialistickým pohledem na svět“.[23]
Po druhé světové válce

Od července do října 1945 byla Thea von Harbou držena v britském zajateckém táboře Staumühle. Ačkoli mnozí tvrdili, že má značné nacistické sympatie, Harbou tvrdila, že se připojila pouze k nacistické straně, aby pomohla indickým přistěhovalcům v Německu, stejně jako její manžel. Langův autor životopisů Patrick McGilligan napsal: „Její přímá práce jménem vlády spočívala, podle jejího názoru, výhradně z dobrovolného svařování, výroby sluchadel a pohotovostní lékařské péče. Ve skutečnosti získala medaili za zásluhy za záchranu lidí ve dvou nálety. “[24] Ve vězení režírovala představení Faust a když byla propuštěna, pracovala jako Trümmerfrau (suťová žena) v letech 1945 a 1946.
Smrt
Ke konci Harbouova života ji oslabovala bolest způsobená vysokým krevním tlakem, migrénami a neuralgií, i když dál psala nebo diktovala ze své postele.[25] Po účasti na představení Der müde Tod (Osud, 1921) jako čestný host v roce 1954 upadla a utrpěla zranění kyčle. Dne 1. července 1954 zemřela v nemocnici ve věku šedesáti pěti let.[26]
Několik let po její smrti film režírovala Lang Indická hrobka (1959), založený na jednom z Harbouových románů.
Filmografie
- Vášeň Inge Krafftové, režie Robert Dinesen (1921, na základě nápadu Thea von Harbou)
- Das Haus des Dr. Gaudeamus , režie Friedrich Feher (1921, založený na románu Das Haus ohne Tür und Fenster)
- Indická hrobka, režie Joe May (1921, založený na románu Das indische Grabmal )
- Kamenný jezdec, režie Fritz Wendhausen (1923, na základě nápadu Thea von Harbou)
- Metropole, režie Fritz Lang (1927, založený na románu Metropole )
- Spione, režie Fritz Lang (1928, založený na románu Spione)
- Žena na Měsíci, režie Fritz Lang (1929, založený na románu Raketa na Měsíc )
Scénárista
- The Legend of Holy Simplicity (r. Joe May, 1920)
- Putovní obraz (r. Fritz Lang, 1920)
- Ženy Gnadenstein (r. Robert Dinesen a Joe May, 1921)
- Čtyři kolem ženy (r. Fritz Lang, 1921) - Scénář založený na hře od Rolf E. Vanloo
- Osud (r. Fritz Lang, 1921)
- Indická hrobka (r. Joe May, 1921)
- Hořící půda (r. F. W. Murnau, 1922)
- Dr. Mabuse Gambler (r. Fritz Lang, 1922) - scénář založený na Dr. Mabuse podle Norbert Jacques
- Přízrak (r. F. W. Murnau, 1922) - Scénář podle románu Gerhart Hauptmann
- Princezna Suwarin (r. Johannes Guter, 1923) - Scénář podle románu Ludwig Wolff
- Vyhoštění (r. F. W. Murnau, 1923) - Scénář založený na hře od Carl Hauptmann
- Finance velkovévody (r. F. W. Murnau, 1924) - Scénář podle románu Frank Heller
- Die Nibelungen (r. Fritz Lang, 1924) - Scénář založený na Nibelungenlied
- Michaele (r. Carl Theodor Dreyer, 1924) - Scénář podle románu Herman Bang
- Kroniky Šedého domu (r. Arthur von Gerlach , 1925) - Scénář založený na novele od Theodor Storm
- Metropole (r. Fritz Lang, 1927)
- Spione (r. Fritz Lang, 1928)
- Žena na Měsíci (r. Fritz Lang, 1929)
- M (r. Fritz Lang, 1931)
- První právo dítěte (r. Fritz Wendhausen, 1932)
- Marathon Runner (r. E. A. Dupont, 1933) - Scénář podle románu Werner Scheff
- Testament Dr. Mabuse (r. Fritz Lang, 1933) - Scénář založený na Dr. Mabuse podle Norbert Jacques
- Hanneles Himmelfahrt (r. Thea von Harbou, 1934) - scénář založený na Nanebevzetí Hannele podle Gerhart Hauptmann
- Co jsem bez tebe (r. Arthur Maria Rabenalt, 1934)
- Elisabeth und der Narr (r. Thea von Harbou), 1934)
- Princezna Turandot (r. Gerhard Lamprecht, 1934) - scénář založený na Turandot
- Starý a mladý král (r. Hans Steinhoff, 1935)
- Ideální manžel (r. Herbert Selpin, 1935) - scénář založený na Ideální manžel podle Oscar Wilde
- Byl jsem Jack Mortimer (r. Carl Froelich, 1935) - scénář založený na Byl jsem Jack Mortimer podle Alexander Lernet-Holenia
- Der Mann mit der Pranke (r. Rudolf van der Noss, 1935) - scénář podle románu od Fritz Zeckendorf
- Die unmögliche Frau (Nemožná žena (r. Johannes Meyer, 1936) - Scénář založený na románu Mie Fellmann
- Husarský kousek (r. Erich Waschneck, 1936) - scénář založený na Moje oficiální manželka podle Richard Henry Savage
- Žena bez důležitosti (r. Hans Steinhoff, 1936) - scénář založený na Žena bez důležitosti podle Oscar Wilde
- Der Herrscher (r. Veit Harlan, 1937) - Scénář založený na hře od Gerhart Hauptmann
- Nic mi neslibuj (r. Wolfgang Liebeneiner, 1937) - Scénář založený na hře Charlotte Rissmann
- Zlomený džbán (r. Gustav Ucicky, 1937) - scénář založený na Zlomený džbán podle Heinrich von Kleist
- Matka píseň (r. Carmine Gallone, 1937)
- Mládí (r. Veit Harlan, 1938) - Scénář založený na hře od Max Halbe
- Die Frau am Scheidewege (Žena na rozcestí ) (r. Josef von Báky, 1938) - Scénář podle románu Alice Lyttkens
- Kryté stopy (r. Veit Harlan, 1938) - Scénář založený na a rozhlasové drama podle Hans Rothe
- Menschen vom Varieté (r. Josef von Báky, 1939)
- Hurá! Jsem otec (r. Kurt Hoffmann, 1939)
- Lauter Liebe (r. Heinz Rühmann, 1940)
- Wie konntest Du, Veronika! (r. Milo Harbich, 1940)
- Am Abend auf der Heide (r. Jürgen von Alten, 1940) - Scénář podle románu F. B. Cortana
- Clarissa (r. Gerhard Lamprecht 1941) (uncredited)
- Annelie (r. Josef von Báky, 1941) - Scénář založený na hře od Walter Lieck
- Očima ženy (r. Karl Georg Külb, 1942) - Scénář podle románu Zsolt Harsányi
- Maria Malibran (r. Guido Brignone, 1943)
- Gefährtin meines Sommers (r. Fritz Peter Buch, 1943) - Scénář podle románu Klaus-Erich Boerner
- Die Gattin (r. Georg Jacoby, 1943) - Scénář založený na dvou hrách od János Bókay
- Eine Frau für drei Tage (r. Fritz Kirchhoff, 1944) - Scénář podle románu Elisabeth Gürt
- Via Mala (r. Josef von Báky, 1945) - scénář založený na Via Mala podle John Knittel
- Fahrt ins Glück (r. Erich Engel, 1944/1948)
- Erzieherin gesucht (r. Ulrich Erfurth, 1944/1950)
- Přijde den (r. Rudolf Jugert, 1950) - Scénář založený na novele od Ernst Penzoldt
- Dr. Holl (r. Rolf Hansen, 1951)
- Vaše srdce je moje vlast (r. Richard Häussler, 1953) - Scénář založený na románu Irmgarda Wurmbranda
Ředitel
- Elisabeth und der Narr (1934)
- Hanneles Himmelfahrt (1934)
Předělá
- Tygr z Eschnapuru (1938) - předělat Indická hrobka (1921)
- Indická hrobka (1938) - předělat Indická hrobka (1921)
- M (1951) - Remake of M (1931)
- Tygr z Eschnapuru (1959) - předělat Indická hrobka (1921)
- Indická hrobka (1959) - předělat Indická hrobka (1921)
- Das Testament des Dr. Mabuse (1962) - předělat Testament Dr. Mabuse (1933)
Knihy
- Wennův Morgenův zázrak, 1905
- Výmar: Ein Sommertagstraum, veršované příběhy 1908
- Die nach uns kommen, vesnický román, 1910
- Von Engeln und Teufelchen, deset příběhů, 1913
- Deutsche Frauen. Bilder stillen Heldentums, pět příběhů, 1914
- Der unsterbliche Acker, válečný román, 1915
- Gold im Feuer, román, 1915
- Der Krieg und die Frauen, osm příběhů, 1915
- Die Masken des Todes. Sieben Geschichten in einer, 1915
- Die Flucht der Beate Hoyermann, 1916
- Die Deutsche Frau im Weltkrieg, eseje, 1916
- Aus Abend und Morgen ein neuer Tag, 1916
- Du junge Wacht am Rhein!, 1917
- Adrian Drost und Sein Land, 1918
- Das indische Grabmal (Indická hrobka), 1918
- Der belagerte Tempel, 1917
- Die nach uns kommen, 1918
- Legenda, pět příběhů (včetně Svatá jednoduchost), 1919
- Sonderbare Heilige, deset příběhů, 1919
- Die unheilige Dreifaltigkeit, 1920
- Das Haus ohne Tür und Fenster, 1920
- Gute Kameraden, 1920
- Gedichte, 1920
- Das Nibelungenbuch, 1924
- Mondscheinprinzeßchen, 1925
- Metropole, 1926
- Der Insel der Unsterblichen, 1926
- Mann zwischen Frauen, 1927
- Frau im Mond, 1928
- Spione, 1929
- Du bist unmöglich, Jo!, román, 1931
- Liebesbriefe aus St. Florin; Novella, 1935
- Aufblühender Lotos, 1941
- Der Dieb von Bagdad, 1949
- Gartenstraße 64, 1952
Reference
- ^ „Thea von Harbou (1888–1954)“. Databáze internetových filmů. Citováno 2014-08-05.
- ^ McGilligan 1997, str. 62-63.
- ^ A b C d E McGilligan 1997, str. 63.
- ^ McGilligan 1997, str. 62.
- ^ McGilligan 1997, str. 64.
- ^ McGilligan 1997, str. 92.
- ^ Eder, Bruce. "Přehled: Rudolf Klein-Rogge". Allmovie. Citováno 28. dubna 2015.
- ^ McGilligan 1997, str. 87.
- ^ A b McGilligan 1997, str. 97.
- ^ McGilligan 1997, str. 91.
- ^ McGilligan 1997, str. 109.
- ^ McGilligan 1997, str. 113.
- ^ McGilligan 1997, str. 150.
- ^ McGilligan 1997, str. 152.
- ^ Stevens, Dana. „Psaní, škrábání a politika od M k Mabuse.“ Qui Parle 7.1 1993 (63)
- ^ A b Petro, Patrice. Joyless Streets: Ženy a melodramatické zastoupení ve Výmaru v Německu. New Jersey: Princeton UP, 1989 (26)
- ^ McGilligan 1997, str. 90-91.
- ^ McGilligan 1997, str. 168.
- ^ McGilligan 1997, str. 181.
- ^ McGilligan 1997, str. 184.
- ^ Laxmi Tendulkar Dhaul, Ve stínu svobody: Tři životy v hitlerovském Německu a Gándhího v Indii, Zubaan Books, 2013
- ^ Padgaonkar, Dileep (8. března 2013). „Zvláštní osud Ayi Tendulkara“. The Times of India. Citováno 18. srpna 2014.
- ^ McGilligan 1997, str. 185.
- ^ McGilligan 1997, str. 330.
- ^ McGilligan 1997, str. 413.
- ^ McGilligan 1997, str. 414.
- ^ AFI / Index filmu: Thea von Harbou
Bibliografie
- McGilligan, Patrick (1997). Fritz Lang: The Nature of the Beast. New York: Svatomartinský tisk. ISBN 978-0-312-19454-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- Thea von Harbou - Průvodce filmem AMC
- Joyless Streets: Ženy a melodramatická reprezentace ve Výmaru v Německu autor: Patrice Petro
- Psaní, škrábání a politika od M do Mabuse v Qui Parle Dana Stevens
- Ve stínu svobody od Ayi Tendulkarovy dcery Laxmi Tendulkar Dhaul rozené Laxmi Thea Tendulkar
externí odkazy
- Thea von Harbou na IMDb
- Thea von Harbou na Internetová spekulativní databáze beletrie
- Thea von Harbou v projektu Pioneers Women Film
- Životopis Thea von Harbou