Bílé útesy Doveru (film) - The White Cliffs of Dover (film)
Bílé útesy Doveru | |
---|---|
![]() Divadelní plakát | |
Režie: | Clarence Brown |
Produkovaný |
|
Scénář | |
Na základě | Bílé útesy (1940 veršovaný román) podle Alice Duer Miller |
V hlavních rolích | |
Hudba od | Herbert Stothart |
Kinematografie |
|
Upraveno uživatelem | Robert Kern |
Výroba společnost | |
Distribuovány | Loew's Inc. |
Datum vydání |
|
Provozní doba | 126 min. |
Země | Spojené státy |
Jazyk | Angličtina |
Rozpočet | $2,342,000[1][2] |
Pokladna | $4,045,000 (domácí)[1] $2,249,000 (zahraniční, cizí)[1] |
Bílé útesy Doveru je Američan z roku 1944 válka dramatický film založeno na veršovaný román Bílé útesy podle Alice Duer Miller. Bylo to od Metro-Goldwyn-Mayer, režie Clarence Brown a produkovali Clarence Brown a Sidney Franklin. Scénář byl Claudine West, Jan Lustig a George Froeschel, se zásluhou další poezie od Robert Nathan. Nathan uvedl v rozhovoru, že napsal scénář jako své první dílo jako smluvní spisovatel pro MGM, ale studio připsáno Claudine West, který zemřel v roce 1943 jako pocta jí.[3]
Spiknutí
Ve výšce druhá světová válka, Američanka Susan Ashwoodová (Irene Dunne ) je zdravotní sestra v a britský nemocnice, čeká na příjezd několika zraněných mužů. Přes retrospektiva, vzpomíná na to, jak se před mnoha lety dostala do Británie.
V roce 1914 Susan a její otec, maloměstský vydavatel novin Rhode Island Hiram P. Dunn (Frank Morgan ), přijďte do Británie s úmyslem zůstat dva týdny. Starý plukovník Forsythe (C. Aubrey Smith ) představuje Susan siru Johnu Ashwoodovi (Alan Marshal ), a baronet a jeden z pozemkové šlechty s panstvím a zámek. Zamilují se a navzdory určitému tření o tom, že je Američanka, se vezmou.
Jejich svatební cesta je zkrácen, když první světová válka vypukne. John je také armádním důstojníkem; znovu se připojí ke svému pluku a jde do války Francie. Matka Susan a Johna, lady Jean (Gladys Cooper ), počkejte na zprávy, dobré nebo špatné. Johnův bratr Reggie (John Warburton ) je zabit v akci. John konečně dostane šanci být se Susan na několik dní ve Francii, kde stráví Dieppe. Během svého pobytu Spojené státy vyhlašuje válku Německo.
Lady Susan se vrací do Británie a má syna, také jménem John. Ona, dítě John a plukovník Forsythe sledují průvod nově příchozích amerických jednotek Londýn. John je zabit těsně před koncem bojů, nikdy už neviděl svou ženu ani svého syna.
Susan a mladý John (Roddy McDowall ) bydlí v panství Ashwood s lady Jean. Poté, co zdědil baronetství, je oslovován jako „sir John“, dokonce jako chlapec, a své povinnosti majitele panství bere vážně. U Betsy Kenneyové si vytvoří dětskou pobláznění (Elizabeth Taylor ), dcera a nájemce farmář. Mladý John zve dva hostující německé chlapce na panství na čaj. Němečtí chlapci šokovali Ashwoody tím, že chrlili militaristické nálady.
Susan se začne bát, že bude další válka a že ztratí mladého Johna, když ztratila jeho otce. Poté, co lady Jean zemře, rozhodne se panství prodat a odvézt Johna do Ameriky. Ale když mu řekne proč, John odmítá a trvá na tom, že půjde do armády jako jeho otec, a bude-li válka, bude bojovat za Británii. Susan si to rozmyslí a oni zůstávají v Británii.
druhá světová válka začíná a sir John (nyní hraje Peter Lawford ) se stává důstojníkem, zatímco jeho miláček Betsy (nyní hraje Června Lockhart ) se stává a Střízlík.
Flashback končí, když do Susaniny nemocnice dorazí zranění muži. K Susanině zděšení je John mezi nimi, těžce zraněn. Později na odděleních lékař řekne, že Susan John umírá. John jí řekne, že byl zraněn bojovat u Dieppe a amerického vojáka, který zemřel poblíž něj. Hovoří o důležitosti získání úplného vítězství a trvalého míru. V tu chvíli američtí vojáci znovu prošli Londýn kolem nemocnice. Susan je hrdě popisuje Johnovi, když umírá.
Rozdíly od zdroje
The zdrojová báseň nemá žádnou zmínku o romantickém partnerovi pro Susanina syna Johna. Báseň jasně říká, že John sleduje svého otce v armádě, ale končí pouze strachem Susan, že by John mohl ve válce zemřít, ne tím, že by byl ještě poslán bojovat.
Obsazení
Role Betsy byla sdílena. Betsy jako malou dívku ve věku 10 let hrála Elizabeth Taylor a Betsy jako mladou ženu hrála June Lockhart.
- Irene Dunne jako Susan Ashwood
- Alan Marshal jako sir John Ashwood
- Roddy McDowall jako John Ashwood II jako chlapec
- Frank Morgan jako Hiram Porter Dunn
- Van Johnson jako Sam Bennett
- C. Aubrey Smith jako plukovník Walter Forsythe
- Dáma May Whitty jako chůva
- Gladys Cooper jako lady Jean Ashwood
- Peter Lawford jako John Ashwood II jako mladý muž
- John Warburton jako Reggie Ashwood
- Jill Esmond jako Rosamunda
- Brenda Forbes jako Gwennie
- Norma Vardenová jako paní Blandová
- Edmund Breon jako major Rupert Bancroft (uncredited)
- Franklyn Farnum jako plesový host (uncredited)
- Června Lockhart jako Betsy Kenney ve věku 18 let (uncredited)
- Miles Mander jako major Loring at Hospital (uncredited)
- J. Pat O'Malley jako Martin (uncredited)
- Elizabeth Taylor jako Betsy Kenney ve věku 10 let (uncredited)
- Ian Wolfe jako kapitán Líbánkové lodi (uncredited)
Diskuse
Ve scéně z počátku 30. let navštívili němečtí chlapci z panství Ashwood. Jeden z chlapců poznamená, že by na něj byly ideální velké trávníky vojenské kluzáky přistát - předtucha vzdušných útoků zahájených nacistické Německo.
Pokladna
Podle záznamů MGM byl film velkým hitem a u pokladny vydělal 6 294 000 $ (ekvivalent 91 milionů $ v roce 2019), což vedlo k zisku 1784 000 $ (ekvivalent 27 milionů $ v roce 2019).[2]
Film byl nominován na Akademická cena za nejlepší kameru v černé a bílé.
Adaptace
Bílé útesy Doveru byl upraven jako rozhlasová hra 18. září 1946, epizoda Divadlo Oscara, hrát Irene Dunne v její původní filmové roli.
Viz také
- Bílé útesy Doveru geologický útvar.
Poznámky
- ^ A b C Glancy, H. Mark „Když Hollywood miloval Británii: hollywoodský„ britský “film 1939–1945“ (Manchester University Press, 1999)
- ^ A b Kniha Eddieho Mannixe, Los Angeles: Knihovna Margaret Herrickové, Centrum pro studium filmů.
- ^ „Rozhovor s Robertem Nathanem“ v Davisovi, Ronald L. Slova do obrázků: Scénáristé v systému Studio Univ. Press of Mississippi, 2007. s. 42