Kameník - The Stonecutter - Wikipedia

O švédském psychologickém thrilleru viz Kameník. Pro další použití viz Kameník (rozcestník).


"Kameník„předpokládá se Japonská lidová pohádka publikováno Andrew Lang v Crimson Fairy Book (1903), převzato z David Brauns [de ]je Japanische Märchen (1885). Bylo však zdůrazněno, že se příběh velmi podobá podobenství o „japonském kameníkovi“ v nizozemském romanopisci Multatuli je Max Havelaar (1860), což je přepracování příběhu, který napsal Wolter Robert baron van Hoëvell aka „Jeronimus“. (1842)

Příběh úzce souvisí s tématy Rybář a jeho žena, dobře známý pohádka shromážděny Bratři Grimmové.

V legenda „Chudák kamenař touží stát se bohatým mužem, pak princem, a jeho přání jsou zase udělena horským duchem. Poté závidí, že se stane sluncem nepropustným pro teplo, pak mraky nezasaženými sluncem, pak horou, která odolává dešťovým mrakům. Ale když se na něj začne řezat kámen, chce se vrátit k tomu, aby byl mužem, a dojde mu, že je spokojen se svým životním postavením pokorného řezače kamene.

Textové poznámky

„The Stone-cutter“ přeložil do angličtiny uživatel Andrew Lang v Crimson Fairy Book (1903), převzato z Japanische Märchen und Sagen shromáždil David Brauns [de ] (Lipsko, 1885).[1][2]

Ilustrovaná verze velkého tisku “Kameník"od Gerald McDermott byla zveřejněna v roce 1975.[3]

Holandské podobenství

Braunsův příběh úzce navazuje na podobenství „Japonský kameník“[6] v nizozemském autorovi Multatuli (Eduard Douwes Dekker) román Max Havelaar (1860).[7] Do angličtiny jej přeložil baron Nahuijs v roce 1868.[8]

Multatuliho podobenství bylo zase adaptací příběhu, který napsal Wolter Robert baron van Hoëvell pod pseudonym "Jeronimus" a zveřejněno v Tijdschrift voor Nederlandsch-Indië (1842).[5]

Nizozemský autor Roby Bellemans [vi ] také vydal převyprávění příběhu Multatuli, přeloženého do angličtiny jako „A pak také, že se přání splnilo“[9][10][A]

Analýza

Typ AT

Podle Klasifikační systém Aarne-Thompson pohádek, Kameník je příběhu typu 555, „(The) Fisherman and his Wife“, představovaného odpovídajícím příběhem Grimms „“.[7][11]

The morálka takových příběhů doporučujeme, abyste se nepokoušeli být čímkoli jiným než sami sebou, a dávejte pozor na to, co si přejete, přičemž ztělesňujete ducha rčení „tráva je na druhé straně vždy zelenější“.[Citace je zapotřebí ]

Historické poznámky

Že příběh souvisel s Grimmsova pohádka Rybář a jeho žena byl poznamenal Felix Liebrecht v recenzi na Braunsovu knihu z roku 1885.[12]

A ještě předtím, než se objevila Braunsova německy přeložená verze, Charles Wycliffe Goodwin v roce 1875 poznamenal, že „Japonský řezač kamene“ z holandského románu byl podobný Grimmsově povídce.[b][13]

Autentické japonské analogy

Goodwin se také zeptal, co se týče (japonské) autentičnosti příběhu, a zjistil, že zatímco žádný japonský příběh tohoto druhu není v tisku, mnoho verzí bylo během jeho doby ústně vyprávěno. Vytiskl jednu variantu získanou důkladnými informátory s názvem „Příběh ambiciózních myší„což to do značné míry srovnávalo: myši se pokoušejí oženit se svou dcerou se sluncem, oblakem, větrem a zdí, dokud si poslední potenciální ženich nestěžuje, že je zranitelný vůči myšem, které ho hlodají, a vezmou si dceru do svého druhu.[13] O japonských pramenech se říká, že legenda je evropská, a jméno kameníka se označuje jako Hans.[Citace je zapotřebí ].

Čínské verze

Čínský folklorista Ting Nai-tung [zh ] (Ding Naitong), který katalogizoval Typový index čínských lidových příběhů poznamenal, že existují čínské příběhy složené povahy se složkami typu ATU 555.[14]

Ruské analogy

Alexander Puškin napsal verš "Příběh rybáře a ryby ", považovaný za odvozený z Grimmsova příběhu šířeného mezi ruským obyvatelstvem,[15][16] takže je to samozřejmě další paralela.

V zásadě podobné Pushikinu je „Zlatá rybka“ od Alexander Afanasyev kolekce uživatele Ruské divy.[17] Je to „Zlatá rybka“ (Guterman (překlad), který byl klasifikován jako AT 555 v Stith Thompson vlastní antologie.[18][19]

„Zlatá rybka“ byla použita pro srovnání Poppovian analýza naproti příběhu Grimms a příběhu Japonského řezače kamene.[20]

Jako asijský příběh

Někteří komentátoři (například ti z oblasti vzdělávání dětí) berou příběh v nominální hodnotě jako asijský příběh. Příběh Kamenáře je považován za ukázkový příklad cyklického myšlení Východní filozofie.[21]

Zatímco podobné kumulativní příběh Rybář a jeho žena je výslovně moralista v tónu, Kameník'lekce vychází z více filozofický hledisko. Na konci si kameník jednoduše uvědomí, že jeho chamtivé touhy jsou marné, protože moc je relativní (porovnej: potravní řetězec ). Rybářova manželka však své ambice nekončí a stále žádá o větší vliv; nejprve šlechtic, pak královna, pak císařovna, pak papež, až se konečně chce stát Bůh. Magická ryba ji poté potrestá [ rouhačský ] chamtivost tím, že ji poslal zpět do její chudé chýše (srovnej „Pýcha " v řecká mytologie.)

Kameník'ústřední téma se odráží v populární ruční hře papír, kámen, nůžky, který má také svůj původ v východní Asie.

Vysvětlivky

  1. ^ K dispozici je také vietnamský překlad Và sau đa mà ao ớ ũ ũ th th h h h hiện thựcod Thuy Tien Le.
  2. ^ Sborník asijské společnosti ze dne 18. ledna 1875 do 30. června 1875, svazek III, část II, zveřejněn až v roce 1885.

Viz také

Reference

Citace
  1. ^ Lang (1903), str. 192–197.
  2. ^ Brauns (1885), str. 87–90 (Fraktur písmo)
  3. ^ McDermott, Gerald (1975). Kamenář: Japonská lidová pohádka. Viking Press. ISBN  067067074X.
  4. ^ Oostrum, dodávka Duco (1995), „2 kýchání a lži: ženské hlasy v Multatuli's Max Havelaar", Autoři, ženské subjekty: Žena na hranicích / za hranicemi Henryho Adamse, Henryho Jamese a dalších, Amsterdam: Rodopi, str. 57, ISBN  9051838778
  5. ^ A b Zook, Darren C. (prosinec 2006), „Hledání Maxe Havelaara: Multatuli, koloniální historie a zmatek říše“, MLN, 121 (5): 1181, doi:10,1353 / mil. 2007.0021, JSTOR  4490766, S2CID  154856750
  6. ^ Označeno jako podobenství různými orgány.[4][5]
  7. ^ A b Janssens (1965–1966), str. 111.
  8. ^ Multatuli (1868). „Japonský kameník“. Max Havelaar; nebo „Kávové aukce nizozemské obchodní společnosti“. Přeložili Nahuÿs, Alphonse, Baron. Edinburgh: Edmonston a Douglas. str. 196–201.
  9. ^ En toen kwam ook die wens uit, Joke van der Weijst (ilustr.), 2004CS1 maint: ostatní (odkaz)
  10. ^ A pak také to Wish Came True [En toen kwam ook die wens uit], překládal Renswoude, Jos van, Joke van der Weijst (ilustr.), 2019, JAKO V  B07H38LMW1CS1 maint: ostatní (odkaz)
  11. ^ Uther, Hans-Jörg (2004). Druhy mezinárodních folktales. 1. Suomalainen Tiedeakatemia, Academia Scientiarum Fennica. str. 273. ISBN  9789514109560.
  12. ^ Liebrecht, Felix (1884), „(Recenze): Japanische Märchen und Sagen od Davida Braunse“, Zeitschrift der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft (v němčině), 38 (3/4): 663, JSTOR  43361706
  13. ^ A b Goodwin, Charles Wycliffe Goodwin (1885), „O některých japonských legendách“, Transakce Asijská společnost Japonska, 3 (Část 2): 52–55
  14. ^ Ting Nai-tung (Ding Naitong) (1978). Typový index čínských lidových příběhů. FF Communications 223. Helsinki: Suomalainen Tiedeakatemia. s. 7–172, rejstřík s. 284. ISBN  9789514103247.
  15. ^ Alexander Puškin, úvod, v; Chandler, Robert, vyd. (2012). „Příběh o rybáři a rybě“. Ruské kouzelné příběhy od Puškina po Platonova. Penguin UK. ISBN  0141392541.
  16. ^ Bayley, John (1971). "2. Rané básně". Puškin: Srovnávací komentář. Cambridge: Archiv CUP. str. 53. ISBN  0521079543.
  17. ^ Sugino, Yuri (2019), "Pushkinskaya" Skazka o rybake i rybke "v kontextu Vtoroy boldinskoy oseni" Пушкинская «Сказка о рыбаке и рыбке» в контексте Второй болдинской осени [Puškinův „Příběh o rybáři a rybách“ v kontextu druhého odvážného podzimu], Japonská slovanská a východoevropská studia, 39: 8, doi:10,5823 / jsees.39.0_2
  18. ^ Guterman, Norbert, tr., vyd. (2013) [1945]. „Zlatá rybka“. Ruské pohádky. Pantheonská pohádka a folklórní knihovna. Aleksandr Afanas'ev (původ. Vydání). Nakladatelská skupina Knopf Doubleday. 528–532. ISBN  0307829766..
  19. ^ Thompson, Stith, vyd. (1974) [1968]. „51. Zlatá rybka“. Sto oblíbených folktales. Indiana University Press. 241–243, vysvětlivka str. 437. ISBN  0253201721.
  20. ^ Somoff, Victoria (2019), Canepa, Nancy L. (ed.), „Morálka a zázraky: Případ ATU 555 'Rybář a jeho žena'", Výuka pohádekWayne State University Press, s. 110, ISBN  0814339360
  21. ^ Kristo, Janice V .; McClure, Amy A .; Garthwait, Abigail (2004), „Tradiční literatura“, Živá literatura: Využití dětské literatury k podpoře čtení a jazykových umění, Pearson / Merrill / Prentice Hall, str. 124, ISBN  0133981991
Bibliografie

Externí odkazy a reference