Stephanus Jacobus du Toit - Stephanus Jacobus du Toit - Wikipedia

Ctihodný

Stephanus Jacobus
SJ du Toit aan die Kweekskool.jpg
S.J. du Toit (asi 1870), když byl studentem teologie v Stellenbosch
narozený(1847-10-10)10. října 1847
Plaas Kleinbos, Daljosafat, Paarl
Zemřel29. května 1911(1911-05-29) (ve věku 63)
Daljosafat, Paarl
obsazeníteolog, novinář, politik
Známý jakoNavrhovatel Afrikánština

Ctihodný Stephanus Jacobus du Toit (9. října 1847-29. Května 1911) byl kontroverzní Jihoafričan nacionalista, teolog, novinář a selhal politik. V mladších letech Du Toit hodně propagoval Afrikánština jako symbol Afrikánský nacionalismus. Kromě let 1882-8, kdy byl Dozorce školství v Jihoafrická republika, žil ve městě nebo v jeho blízkosti Paarl v Cape Colony. Rozčarování z Kruger režim ho v pozdějších letech vedl ke zmírnění jeho názorů. Pomohl při zahájení překladu bible do afrikánštiny a byl zastáncem afrikánštiny. Zemřel jako vyvrženec.

Raná léta

Narodil se v roce 1847 poblíž Paarl v Cape Colony na Plaas Kleinbos, farma, která byla v majetku rodiny od jejich příjezdu do mysu jako Hugenot uprchlíci v roce 1688. Byl vzděláván u Paarl Gimnasium a studoval teologii na teologickém semináři v Stellenbosch, dokončení studií v roce 1872[1] a byl vysvěcen jako ministr v EU Nederduitse Gereformeerde Kerk (Nizozemská reformovaná církev) (NGK) ve stejném roce. Teologicky jeho názor byl hodně ovlivněn Abraham Kuyper Nizozemec Neokalvinista myslitel. Díky tomu se mnoho sborů zdráhalo pozvat ho, aby byl jejich ministrem. V roce 1875 se stal ministrem nového sboru založeného poblíž rodinné farmy - farnosti North Paarl, kterou zastával až do roku 1881.[1][2]

Propagace afrikánštiny

První výtisk Die Afrikaanse Patriot

V té době vzdělanější holandští osadníci v Cape Colony považovali afrikánský jazyk za patois který využívali méně vzdělaní.[1] Du Toit však považoval afrikánštinu za symbol afrikánského nacionalismu.[3]

Na začátku 70. let 20. století dva nizozemští učitelé, Arnoldus Pannevis a C.P. Hoogenhout se dovolal De Zuid-afrikánština noviny, které ve prospěch Cape Colored komunitu a také pro méně vzdělanou afrikánskou komunitu, bible by měl být přeložen do afrikánštiny. V roce 1874 adresoval Pannevis své obavy Britská a zahraniční biblická společnost zatímco články Du Toita v De Zuid-afrikánština přidána podpora pro Pannevis a Hoogenhout.[4][5]

Dne 14. Srpna 1875 založili Hoogenhout, Du Toit a další Genootskap van Regte Afrikaners (Society of True Afrikaners), jehož cílem je podpora afrikánského jazyka, národa a země. Zpočátku toho mělo být dosaženo vydáním měsíčníku a co nejdříve to bylo možné, slovník a gramatická pravidla (sprejakkuns). Du Toit byl zvolen prezidentem sdružení a během roku sestavil soubor gramatických pravidel.[2]

V roce 1876 založil první noviny v afrikánštině Die Afrikaanse Patriot. Původně publikace, měsíční publikace, měla 50 předplatitelů, ve druhém roce publikace 400 a 1881 3000 předplatitelů, od roku 1877 se stala týdenní publikací.[2][6] Ačkoli Du Toit nemohl otevřeně ovládat Die Afrikaanse Patriot bez souhlasu své církevní rady byl hybnou silou novin, zatímco jeho bratr D.F. du Toit (známý jako Oom Lokomotief) byl oficiálně editorem příspěvku.[2]

Britská anexe Transvaal v roce 1877 způsobil značný hněv mezi nizozemskou komunitou v celé jižní Africe. Die Afrikaanse Patriot zveřejnil děsivý útok a Du Toit navrhl bojkot britského zboží a služeb, a v říjnu 1880 Die Patriot tvrdil, že nastal čas na rozhodné kroky - mnoho transvaalských vůdců uvádí, že to byl spouštěč začátku První búrská válka což vedlo v roce 1881 k opětovnému získání nezávislosti Transvaalu.[1]

V roce 1879 navrhl Du Toit vznik Afrikaner Bond, protibritská organizace, ve které se všichni Afrikáni mohli cítit jako doma. Die Patriot naléhal na bojkot britských produktů. Jan Hofmeyr, který založil Zuidafrikaansche Boeren Beschermings Vereeniging (Jihoafrický svaz na ochranu zemědělců) jako prostředek protestu proti navrhovanému spotřební daň o víně souhlasil se sloučením obou organizací a šikovným manévrováním získal kontrolu nad sloučenou organizací.[7]

Pozdější roky

Stephanus Jacobus du Toit jako jeden z delegátů Londýnské úmluvy v letech 1883-84.
Stephanus Jacobus du Toit jako jeden z delegátů Londýnské úmluvy v letech 1883-84.

V roce 1882, po Transvaalu (nyní Jihoafrická republika ) znovu získal svou nezávislost, svého prezidenta Paul Kruger pozval Du Toit, aby se stal Dozorce školství,[8] funkci, kterou zastával až do roku 1889.[2] Podílel se na přípravě školského zákona z roku 1882, který ztělesňoval křesťanské národní principy. Zatímco byl ministrem zahraničí, podstatně vzrostl počet škol i počet dětí navštěvujících školu. V letech 1883–4 byl součástí Krugerovy delegace do Evropy a pomáhal vyjednávat Londýnská úmluva.[3] V roce 1875, když byl v Transvaalu, byl GRA jmenován oficiálním překladatelem Bible, což je úkol, za který dostal oficiální podporu od vlády Jihoafrické republiky.[9]

Rezignoval v roce 1888 kvůli střetu s osobností Willem Johannes Leyds, nově jmenovaný poradce společnosti Kruger.[1][10] Po rezignaci se vrátil do Cape Colony a veřejně převzal místo redaktora Die Patriot,[2] rozešel se svým bratrem a dalšími členy afrikánského svazku. Byl osobně bankrot, když spekuloval, zatímco byl v Transvaalu. Pod jeho redakcí Die Patriot zaujal vůči britské vládě mnohem smířlivější postoj, pravděpodobně v důsledku finanční podpory, kterou získal Cecil Rhodes,[1] ačkoli toto je sporné.[10]

Pokračoval ve svém překladu Bible do afrikánštiny v návaznosti na zásady překladu stanovené Synoda Dordrechtova vyžadující použití originálu hebrejština nebo řecký kde se to hodí. Podařilo se mu překládat Kniha Genesis, Žalmy, Píseň Šalamounova, Kniha Joshua, Evangelium podle Matouše, Evangelium podle Marka, Skutky apoštolů a Kniha Zjevení. Překladový program společnosti Du Toit nebyl dobře přijat - ani synod z NGK ve svobodném státě Orange v roce 1885 ani synod NGK v Jihoafrické republice v roce 1886 nepodporoval úsilí Du Toit.[9] 1890 Eerste Taalbeweging (hnutí prvního jazyka) bylo téměř mrtvé.[1]

Jeho syn Jakob Daniël du Toit, známý pod pseudonym Totius, člen Tweede Taalbeweging (hnutí druhého jazyka), dokončil překlad v roce 1933 za pomoci svého vlastního syna Stephanuse du Toita (1905–1982).[9]

The Jameson Raid z roku 1896 způsobil Afrikaner Bond rozejít se s Rhodosem. Du Toit se rozešel s Afrikaner Bond a skrz Die Afrikaanse Patriot podpořil Rhodese jak v nájezdu Jamesonů, tak v Druhá anglo-búrská válka.[1] Stál za Cape Parliament v roce 1898, ale nebyl zvolen. V roce 1904 následovaly finanční problémy DF du Toit & Co.společnost, která vlastnila Die Afrikaanse Patriot byl prodán[2] a papír byl následován Paarl Post.[11]

Du Toit zemřel dne 25. května 1911 na následky zranění utrpěných v srpnu předchozího roku, kdy se vozík, ve kterém jel, převrátil, když cestoval do Calvinia navštívit jeden z jeho sborů.[10]

Dědictví

Du Toit byl plodný spisovatel - anonymní autor epitafu na jeho náhrobku ho popsal jako „otce afrikánštiny“,[9] ačkoli tato pocta byla udělena také Pannevisu,[12] Hoogenhoutovi nebo všem třem.[2] Mezi jeho příspěvky do afrikánské literatury patří:

  • 1876 – Erste Beginsels van die Afrikaanse Taal [Základy jazyka afrikánštiny] (Společné dílo, jehož hlavním přispěvatelem byla společnost Du Toit).[2]
  • 1877 - (s Hoogenhoutem a Malherbem) Van Geskiedenis van ons Land in die Taal van ons Volk [Historie naší země a jazyk našich lidí].[13]
  • 1889 – Die Bybel v afrikánštině [Bible v afrikánštině] (Brožura s překladem prvních tří kapitol Kniha Genesis ).[14]
  • 1893 – Genesis (překlad knihy Genesis)[14]
  • 1895 – Mattheus (překlad Evangelium podle sv. Matouše )[14]
  • 1898 – Openbaring (překlad Kniha Zjevení )[14]
  • 1902 – Patriot woordeboek: Afrikaans-Engels [Slovník vlastenců: afrikánština-angličtina][15]
  • 1907 – Die Žalmy (překlad Žalmy )[14]

Zdroje

Reference

  1. ^ A b C d E F G h Giliomee, Hermann (2003). "The" Afrikaners: Biografie lidu. London: C Hurst & Co. str. 215–220. ISBN  1-85065-714-9.
  2. ^ A b C d E F G h i van Niekerk, L. (1916). De eerste Afrikaansche taalbeweging en zijne letterkundige voortbrengselen [První hnutí afrikánského jazyka a vývoj jeho gramatiky] (PDF) (v holandštině). Amsterdam: Swets & Zeitlinger. s. 10–30. Citováno 22. května 2013.
  3. ^ A b Brockman, Norbert C. (1994). „Du Toit, Stephanus Jacobus - 1847–1911 - reformovaný - Jižní Afrika“. Santa Barbara, Kalifornie: Slovník africké křesťanské biografie / Africký biografický slovník. Citováno 23. května 2013.
  4. ^ Giliomee, Hermann (1989). "Počátky afrického etnického vědomí". In Vail, LeRoy (ed.). Vytvoření tribalismu v jižní Africe. Berkeley a Los Angeles, Kalifornie: University of California Press. str. 34. ISBN  0-520-07420-3. Citováno 27. května 2013.
  5. ^ „C.P. Hoogenhout a S.J. du Toit“. Literatur im Kontext. Vídeň: Universität Wien. Archivovány od originál dne 27. června 2013. Citováno 27. května 2013.
  6. ^ van Niekerk, L.E. „du Toit, Stephanus Jacobus - 1867 až 1911 - holandská reformovaná církev - Jižní Afrika“. Slovník africké křesťanské biografie. Citováno 17. května 2013.
  7. ^ Giliomee, Hermann (2003). "The" Afrikaners: Biografie lidu. London: C Hurst & Co. str. 219–223. ISBN  1-85065-714-9.
  8. ^ Williams, Hugh; Hicks, Frederick Charles, eds. (10. února 1900). „Ústava Jihoafrické republiky, revidovaná a zveřejněná 25. prosince 1889“. Vybrané úřední dokumenty Jihoafrické republiky a Velké Británie. Washington DC: Knihovna Kongresu. Bod 83. Citováno 28. května 2013.
  9. ^ A b C d d’Assonville, V.E. (2004). „Drie geslagte Du Toit-Bybelvertalers“ [Tři generace du Toitů jako překladatelé Bible do afrikánštiny]. Acta Theologica Supplementum (v afrikánštině). Africké časopisy online. 5. Citováno 22. května 2013.
  10. ^ A b C neznámý. Postuma, Frans (ed.). „Stephanus Jacobus du TOIT“. Mé dědictví. Citováno 24. května 2013.
  11. ^ „Paarl Post (monitorováno)“. Aktualizace MU Media. 28. července 2009. Citováno 24. května 2013.
  12. ^ Nienaber, Petrus Johannes (1968). Dr. Arnoldus Pannevis, vader van die Afrikaanse taal [Dr. Arnoldus Pannevis, otec afrikánštiny] (v afrikánštině). Kapské Město: Nasionale Boekhandel.
  13. ^ Schutte, Gerhard (1. ledna 1989). "Afrikánská historiografie". V Tonkin, Elizabeth; Chapman, Malcolm Kenneth; MacDonald, Maryon (eds.). Historie a etnická příslušnost. Londýn a New York: Routledge. str. 230. ISBN  0-415-00056-4. Citováno 28. května 2013.
  14. ^ A b C d E Nienaber, GS (2. července 2012). „Die Wonder van Afrikaans (3)“. Gelofteland. Citováno 28. května 2013.
  15. ^ du Toit, S. J. (1968) [1902]. van der Merwe, H.J.J.M (ed.). Patriot woordeboek: Afrikaans-Engels [Slovník vlastenců: afrikánština-angličtina] (v afrikánštině). Pretoria: J.L. van Schaik. Citováno 17. května 2013.