Smendes - Smendes

Smendes
Smendes
	Nesbanebdjed, Nesibanebdjedet
	Canopic jar Smendes, Metropolitní muzeum umění.
Faraon
Panování	C. 1077 / 1076–1052 př (21. dynastie )
Předchůdce	Ramesse XI
Nástupce	Amenemnisu
Prenomen (Praenomen)
Žádní muži
	Nesbanebdjed Meriamun; Mrj-Jmn nsw-b3-nb-ḏdt; On z Ba beran, pán Mendes, milovaný Amun
	;
Jméno Horus
	Kanakht Meryre Suseramunkhepesheferseqaimaat; K3-nḫt-mrj-Rˁ-swsr-Jmn-ḫpš = f-r-sq3j-m3ˁt; Silný býk, milovaný Ra, Amun zmocňuje ; jeho stávka k posílení Maat
Nebty jméno
	Sekhempehti Hureqiufbehatuf Hepetem [...]; Sḫm-pḥtj-ḥwj-rqw = f-bh3.tw = f-ḥtp-m (...); Mocný, ten, kdo bije své protivníky, ; prchají před ním, obklopuje ...
Zlatý Hor
	[...] khesefdenden; (...) fsf-dndn; [...] zahání hněv
Choť	Tentamun B
Děti	Amenemnisu?
Matka	Možná Hrere
Zemřel	1052 př
Pohřbení	Neznámý

Pro ostatní nositele jména viz Smendes (disambiguation).

Hedjkheperre Setepenre Smendes byl zakladatelem Dvacátá první dynastie Egypta a po pohřbu následoval trůn Ramesse XI v Dolním Egyptě - území, které ovládal. Jeho egyptský žádní muži nebo rodné jméno bylo ve skutečnosti Nesbanebdjed^[5] což znamená „On z Berana, pán z Mendes ",^[6] ale to bylo přeloženo do řečtiny jako Smendes pozdějšími klasickými spisovateli jako např Josephus a Sextus Africanus. Podle Příběh Wenamun z C. 1000 př. N.l., Smendes byl guvernérem Dolní Egypt Během Éra renesance za vlády Ramesse XI Egyptologové však zpochybňovali historickou přesnost tohoto příběhu.^[7]

Rodina

Smendes mohl být synem dámy jménem Hrere. Hrere byl náčelníkem harému Amun-Re a pravděpodobně manželkou Amunova velekněze. Pokud byla Hrere Smendesovou matkou, pak byl bratrem Nodjmet a skrze jejího švagra veleknězů Herihor a Piankh.

Smendes byl ženatý Tentamun B, pravděpodobně dcera Ramesse IX. Mohli být rodiči jeho nástupce Amenemnisu.^[8]

Zpráva o Wenamunovi

Smendes je prominentní v Zpráva o Wenamunovi. Tento příběh je zasazen do anonymního „roku 5“, který je obecně považován za rok 5 tzv renesance z Faraon Ramesse XI, desátý a poslední vládce Dvacátá dynastie z Starověký Egypt (1190–1077 př. N. L.). Jelikož však Karl Jansen-Winkeln navrhl obrácení pořadí Nejvyšší kněží Amona Herihor a Piankh, tento nárok byl sporný.^[9] S pontifikátem Herihor padajícím později než Piankh, který je doložen v roce 7 renesance,^[10] datum v záhlaví Wenamunu by mělo spíše odkazovat na nástupce Ramesse XI. Po filmu Jansen-Winkeln proto Arno Egberts (1991) tvrdí, že příběh je zasazen do pátého regenálního roku Smendes. Nedávno Ad Thijs^[11] Alternativně připsal text 5. ročníku krále Khakheperra Pinuzema, který je ve své chronologii nástupcem Ramesse XI., který je rovněž založen na obrácení velekněží navržených Jansenem-Winkelnem.

Jak příběh začíná, hlavní postava, Wenamun, kněz Amun v Karnak, je odeslán Velekněz Amunův Herihor do fénický město Byblos získat dřevo (pravděpodobně cedr dřevo) postavit novou loď pro přepravu kultovní obraz Amona. Wenamun nejprve navštíví Smendese v Tanis a osobně předložil své akreditační dopisy Smendesovi, aby získal povolení od něj cestovat na sever do moderní doby Libanon. Smendes odpoví odesláním lodi na Wenamunovy cesty do Sýrie a Levant. Smendes se jeví jako osoba nejvyššího významu v Tanis.

Panování

Detail Vyhoštění Stela, který nese nejvyšší známé regnální datum (25 let) Smendes. Louvre, C 256

Smendesovu nominální autoritu nad Horním Egyptem potvrzuje jediná vepsaná stéla nalezená v lomu v Ed-Dibabiya naproti Gebelein na pravém břehu Nilu, jakož i samostatným grafitovým nápisem na ohradní zdi Temple of Monthu v Karnaku, chrám, který byl původně postaven za vlády Thutmose III.^[12]

Stela v lomu popisuje, jak Smendes „když pobýval v Memphisu, slyšel o nebezpečí zaplavení chrámu v Luxoru, vydal rozkazy k opravám (proto lom funguje) a dostal zprávy o úspěchu mise.“^[13]

Smendesovi je přiřazeno panování 26 let Manetho v jeho Ztělesnění.^[14] Tento údaj je podpořen datem 25. roku dne Vyhoštění Stela který líčí velekněze Menkheperre potlačil místní vzpouru v Thébách v roce 25 krále, kterým může být jen Smendes, protože neexistují důkazy o tom, že by si velekněží počítali své vlastní královské roky, i když převzali královské tituly Pinedjem I. dělal.^[15] Menkheperre poté deportoval vůdce povstání do Západních pouštních oáz. Tito jedinci byli omilostněni o několik let později za vlády Smendesova nástupce, Amenemnisu.

Smendes vládl nad rozděleným Egyptem a během jeho vlády účinně kontroloval pouze Dolní Egypt, zatímco Střední a Horní Egypt byl fakticky pod svrchovaností Vysokých kněží Amunových, jako např. Pinedjem I., Masaharta, a Menkheperre. Jeho prenomen nebo jméno trůnu Hedjkheperre Setepenre / Setepenamun- což znamená „Jasný je projevem Re, Vyvolený z Rê /Amun '^[4]—Byl v následujícím velmi populární 22. dynastie a 23. dynastie. Celkem pět králů: Shoshenq I., Shoshenq IV, Takelot já, Takelot II a Harsiese A přijali pro vlastní potřebu. Po smrti Smendese v roce 1052 před naším letopočtem byl následován Neferkare Amenemnisu, který mohl být synem tohoto krále.

Reference

^ R. Krauss & D.A. Warburton „Chronologická tabulka pro období dynastie“ v Eriku Hornungovi, Rolf Krauss a David Warburton (redaktoři), Staroegyptská chronologie (Handbook of Oriental Studies), Brill, 2006. str. 493
^ Clayton, Peter A. Kronika faraonů. Temže a Hudson. 2006. s. 178
^ Digitální Egypt pro univerzity
^ ^A ^b Clayton, str. 178
^ Nesbanebdjed
^ Mansikka, Pekka (2020). Nová chronologie využívající zatmění Slunce, svazek III. p. 180. ISBN 978-9528023142.
^ Hagens, Graham (1996). „Kritický přehled Dead-Reckoning z 21. dynastie“. Journal of the American Research Center in Egypt. Americké výzkumné centrum v Egyptě. 33: 156. doi:10.2307/40000612. ISSN 0065-9991. JSTOR 40000612.
^ Aidan Dodson a Dyan Hilton, Kompletní královské rodiny starověkého Egypta, Thames & Hudson (2004) ISBN 0-500-05128-3, str. 196-209
^ Karl Jansen-Winkeln, "Das Ende des Neuen Reiches", Zeitschrift für ägyptische Sprache119 (1992), str. 22-37
^ Nims, Journal of Near Eastern Studies, 7 (1948), 157-162
^ Ad Thijs, Pohřeb Psusennes I a „Špatné časy“ P. Brooklyna 16.205, Zeitschrift für ägyptische Sprache, 96 (2014), 209–223
^ J. Černý, „Egypt od smrti Ramesse III. Do konce jednadvacáté dynastie“ v Střední východ a Egejský region c. 1380-1000 př. N.l., Cambridge University Press, str. 645 ISBN 0-521-08691-4
^ K.A. Kuchyně, Třetí přechodné období v Egyptě (1100-650 př. N. L.), 3. vyd. (Warminster: Aris & Phillips, 1996), s. 256
^ Manetho, fragmenty 58 a 59; překlad v W.G. Waddell, Manetho (Cambridge: Harvard University, 1997), str. 155-7 ISBN 0-674-99385-3
^ Kuchyně, str. 260

Další čtení

G. Daressy, „Les Carrières de Gebelein et le roi Smendés“, Příjmení Travaux Relatifs à la Philologie et à l’Archeologie Égyptiennes et Assyriennes, 10 (1988) 133–8.
Nicolas Grimal, Historie starověkého Egypta, Blackwell Books (1992)

externí odkazy

[1] R. Krauss & D.A. Warburton „Chronologická tabulka pro období dynastie“ v Eriku Hornungovi, Rolf Krauss a David Warburton (redaktoři), Staroegyptská chronologie (Handbook of Oriental Studies), Brill, 2006. str. 493

[2] Clayton, Peter A. Kronika faraonů. Temže a Hudson. 2006. s. 178

[3] Digitální Egypt pro univerzity

[Clayton,_p.178-4] A ^b Clayton, str. 178

[5] Nesbanebdjed

[6] Mansikka, Pekka (2020). Nová chronologie využívající zatmění Slunce, svazek III. p. 180. ISBN 978-9528023142.

[7] Hagens, Graham (1996). „Kritický přehled Dead-Reckoning z 21. dynastie“. Journal of the American Research Center in Egypt. Americké výzkumné centrum v Egyptě. 33: 156. doi:10.2307/40000612. ISSN 0065-9991. JSTOR 40000612.

[8] Aidan Dodson a Dyan Hilton, Kompletní královské rodiny starověkého Egypta, Thames & Hudson (2004) ISBN 0-500-05128-3, str. 196-209

[9] Karl Jansen-Winkeln, "Das Ende des Neuen Reiches", Zeitschrift für ägyptische Sprache119 (1992), str. 22-37

[10] Nims, Journal of Near Eastern Studies, 7 (1948), 157-162

[11] Ad Thijs, Pohřeb Psusennes I a „Špatné časy“ P. Brooklyna 16.205, Zeitschrift für ägyptische Sprache, 96 (2014), 209–223

[12] J. Černý, „Egypt od smrti Ramesse III. Do konce jednadvacáté dynastie“ v Střední východ a Egejský region c. 1380-1000 př. N.l., Cambridge University Press, str. 645 ISBN 0-521-08691-4

[13] K.A. Kuchyně, Třetí přechodné období v Egyptě (1100-650 př. N. L.), 3. vyd. (Warminster: Aris & Phillips, 1996), s. 256

[14] Manetho, fragmenty 58 a 59; překlad v W.G. Waddell, Manetho (Cambridge: Harvard University, 1997), str. 155-7 ISBN 0-674-99385-3

[15] Kuchyně, str. 260

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]