Scoop (román) - Scoop (novel)
![]() Bunda prvního britského vydání | |
Autor | Evelyn Waugh |
---|---|
Země | Spojené království |
Jazyk | Angličtina |
Žánr | Román |
Vydavatel | Chapman & Hall |
Datum publikace | 1938 |
Typ média | Tisk (vázaná a brožovaná) |
Předcházet | Hrst prachu |
Následován | Uhasit další vlajky |
Lopatka je román anglického spisovatele z roku 1938 Evelyn Waugh. Je to satira senzačního žurnalismu a zahraničních korespondentů.
souhrn
William Boot, mladý muž, který žije v nóbl chudobě, daleko od nepravostí Londýna, přispívá přírodními poznámkami k lordu Copperovi Denní bestie, národní deník. Je přetahován, aby se stal zahraniční zpravodaj, když si ho redaktoři mýlí s Johnem Courteney Bootem, módním romanopiscem a vzdáleným bratrancem. Je poslán do Ishmaelie, a fiktivní stát ve východní Africe podat zprávu o tamní krizi.
Lord Copper je přesvědčen, že jde o „velmi slibnou malou válku“, a navrhuje „dát jí co největší publicitu“. Navzdory své naprosté neschopnosti Boot omylem dostane novinářský „kopeček“ titulu. Když se vrátí, úvěr připadne druhému Bootovi a William je ponechán, aby se vrátil ke svým bukolickým pronásledováním, k velké úlevě.
Pozadí
Román je částečně založen na Waughově zkušenosti s prací pro Denní pošta, když byl poslán na krytí Benito Mussolini Očekávaná invaze do Habeš, později známý jako Druhá italsko-habešská válka (Říjen 1935 až květen 1936). Když dostal invazi naběračku, telegrafoval příběh zpět latinský kvůli utajení, ale odhodili to.[1] Waugh sepsal své cesty věcněji Waugh v Habeši (1936), který doplňuje Lopatka.
Lord Copper, novinový magnát, byl považován za amalgám Lord Northcliffe a Lord Beaverbrook: postava tak hrůzostrašná, že jeho poslušný zahraniční redaktor, pan Salter, s ním nikdy nemůže otevřeně nesouhlasit a namísto „ano“ nebo „ne“ odpověděl „Rozhodně, lorde Copper“ a „Až do určité míry, lorde Coppere“. Idea lorda Coppera o nejnižších z jeho zaměstnanců je recenzent knihy. Historik A. J. P. Taylor napsal: „Mám autoritu Evelyn Waugh, když jsem uvedl, že lord Beaverbrook nebyl originál lorda Coppera.“[2] Bill Deedes si myslel, že portrét mědi vystavoval folie de grandeur z Rothermere a Beaverbrook a zahrnovali „ducha Rothermerova staršího bratra, lorda Northcliffa. Než Northcliffe tragicky zemřel, vyšinutý a ošetřovaný sestrami, Northcliffe již projevoval některé z Copperových výstředností - jeho megalomanství, jeho zvyk dávat podřízeným směšné příkazy“.[3]
Všeobecně se věří, že Waugh založil svého protagonistu, William Boot, o Deedesovi, mladším reportérovi, který přijel Addis Abeba ve věku 22 let se „čtvrt tunou zavazadel“.[4] Ve své monografii Ve válce s Waughem, Deedes napsal, že: „Waugh jako většina dobrých romanopisců čerpal z více než jedné osoby pro každou ze svých postav. Přitáhl si mě kvůli mé nadměrné zavazadlu - a možná kvůli mé naivitě ...“ Dále poznamenal, že Waugh se zdráhal uznat modely, takže s Black Mischief 'Portrét mladého vládce, “Waugh trval na tom, jak to obvykle dělal, že jeho portrét Setha, azanského císaře, nebyl čerpán od žádné skutečné osoby, jako je Haile Selassie ".[5] Podle Peter Stothard, mohl být přímější model pro Boot William Beach Thomas „tiše úspěšný publicista na venkově a literární gentleman, který se stal katastrofou Denní pošta válečný zpravodaj ".[6]
Román je plný všech kromě identických protikladů: Lord Copper of ZvířeLord Zinc z Daily Brute (dále jen Denní pošta a Denní expres ); CumReds a bílé košile, parodie na komunisty (soudruhy) a Černé košile (fašisté) atd.[3]
Další modely postav (opět podle Deedese): „Jakese čerpáme z John Gunther z Chicago Daily News. V [jednom] výňatku je Jakes nalezen při psaní: „Arcibiskup z Canterbury, který, jak je dobře známo, stojí za společností Imperial Chemicals ...“ Autentický Gunther. “[7] Nejznámější postava z Fleet Street je Sir Jocelyn Hitchcock, Waughův portrét sira Percivala Phillipsa, který tehdy pracoval pro The Daily Telegraph.[8] Paní Stitchová je částečně založen na Lady Diana Cooper, Pan Baldwin je kombinací Francis Rickett a Antonin Besse. Waugh opovrhoval oxfordským učitelem C. R. M. F. Cruttwell dělá svůj obvyklý portrétový vzhled jako generál Cruttwell.[9]
Jedním z bodů románu je to, že i když se děje jen málo zpráv, světová média sestupně vyžadují, aby se něco stalo, aby potěšilo jejich redaktory a majitele doma, a tak budou vytvářet zprávy.[10]
Recepce
Christopher Hitchens, kterým se zavádí rok 2000 Penguin Classics vydání Lopatka, řekl „[na] stránkách Lopatka setkáváme se s Waughem v polovině sezóny jeho dokonalého hřiště; mladistvý a pružný a lehký jako pírko “a poznamenal:„ Chování a mores tisku, jsou opakující se motiv knihy a hlavní důvod její trvalé magie ... tento svět bezcitnosti a vulgárnosti a filistinismu ...Lopatka přetrvává, protože je to román nemilosrdného realismu; zrcadlo satiry zvedlo, aby zachytilo Kalibán z tiskové sbory, protože žádný jiný příběh nikdy nezachránil Ben Hecht a Charles MacArthur Přední strana."[11]
Lopatka byl zahrnut v Pozorovatel 'seznam 100 největších románů všech dob.[12] V roce 1998 Moderní knihovna zařadil Lopatka Č. 75 zapnuto jeho seznam 100 nejlepších anglických románů 20. století.[13]
Adaptace
V roce 1972 Lopatka byl vyroben do seriálu BBC: byl upraven Barry vzal a hrál Harry Worth jako William Boot a James Beck jako Corker.
V roce 1987 William Boyd adaptoval román do dvouhodinového televizního filmu, Lopatka. Režie: Gavin Millar, to hrálo Michael Maloney jako William Boot a Denholm Elliott jako Salter.
V roce 2009 byl román serializován a vysílán dál BBC Radio 4.
Dědictví
„Feather-footed přes plazhy fen projde pátráním vole ", čára z jednoho z venkovských sloupů Boot, se stala slavným komiksovým příkladem přehnaný styl prózy. To inspirovalo název ekologického časopisu Vole, který měl původně název The Questing Vole.
Fiktivní noviny v Lopatka sloužil jako inspirace pro titul Tina Brown online zdroj zpráv, The Daily Beast.[14] V pozdějším románu Brideshead se vrátil Waugh zahrnoval krátkou zmínku o lordovi Copperovi a jeho novinách.[15]
Poznámky a odkazy
- ^ Stannard, Martin. Evelyn Waugh: Počátky, 1903–1939. W. W. Norton & Company, New York 1987, str. 408. ISBN 0-393-02450-4.
- ^ Taylor, Alan John Percivale. Beaverbrook. Hamish Hamilton, London 1972, str. 678.
- ^ A b Deedes, str. 104.
- ^ Deedes, str. 102.
- ^ Deedes, str. 44, 72.
- ^ „Seno, máme to špatně“. Časy. 29. května 2007. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2017.
- ^ Deedes, str. 112.
- ^ Deedes, str. 113.
- ^ Deedes, W. F. (28. května 2003). „The Real Scoop: Who was Who in Waugh's Cast List and Why“. The Daily Telegraph. Citováno 25. listopadu 2014.
- ^ „Scoop“ Evelyn Waugh: Žurnalistika je duplicitní podnikání “. Archivovány od originál dne 17. června 2013.
- ^ Hitchens, C. Úvod do Scoopu. Penguin Classics, Londýn 2000. ISBN 978-0-14-118402-9.
- ^ McCrum, Robert (12. října 2003). „100 největších románů všech dob: seznam“. Pozorovatel.
- ^ „100 nejlepších románů 20. století v angličtině“. Asociace moderních knihoven.
- ^ „Tina Brown spouští hodně očekávané zpravodajské stránky“. Huffington Post. 6. října 2008. Archivovány od originál dne 8. října 2008.
- ^ Citace je zapotřebí.
Zdroje
- Deedes, William (2003). Ve válce s Waughem. Londýn: Macmillan. ISBN 1-4050-0573-4.
externí odkazy
- Ann Pasternak Slater: „Nešťastný hack“, analýza v Opatrovník, 25. října 2003
- Lopatka na Vybledlá stránka (Kanada)
- Přečtěte si a stáhněte si tištěnou knihu na archive.org