Nájezd na Beershebu do železnice Hafir el Auja - Raid on the Beersheba to Hafir el Auja railway

Nájezd na Beershebu do železnice Hafir el Auja
Část Středovýchodní divadlo první světové války
Turecké vojenské město Hafir el Aujah, hlavní pouštní základna, 1916.jpg
Hlavní osmanská pouštní základna v Hafir el Aujah
datum23. května 1917
Umístění
na jihu Palestina, jen na sever a uprostřed podél Egyptské hranice
VýsledekPouštní sloup demolice úseků železnice z Bersabé do Hafir el Aujah
Bojovníci

 Britská říše

Osmanská říše Osmanská říše
Velitelé a vůdci
Austrálie Harry Chauvel
Zúčastněné jednotky
Pouštní sloup

The Nájezd na Beershebu do železnice Hafir el Auja se konalo dne 23. května 1917 po Druhá bitva o Gazu a před Bitva o Beershebu Během Pat v jižní Palestině v Kampaň na Sinaji a Palestině z první světová válka.

Podstatné části Osmanský železniční trať, která vedla na jih od Beersheba na Hafir el Auja byli napadeni a zničeni pracovními skupinami královských inženýrů z Anzac a Císařské jízdní divize a Brigáda císařského velbloudího sboru vyztužený muži z 1. brigáda lehkých koní. Zničili mosty a kolejnice mezi Asluj a hlavní osmanskou pouštní základnou v Hafir el Auja také známou jako Auja al-Hafir na jihu. Zatímco demoliční síly dokončily svou práci, císařská jízdní divize demonstrovala proti Beershebě pokryté Anzacskou jízdní divizí po jejich pravici.

Pozadí

Viz také: Bitva u Magdhaba a Bitva u Rafy
Na okraji východní pouště

Ačkoli byl železniční most v Irgeigu severozápadně od Beersheby bombardován letadly dne 22. prosince 1916, když bomby zasáhly svůj cíl, bylo zjištěno, že pevný a pevně postavený most je ze vzduchu prakticky nezničitelný.[1]

Během náletu na studny na jih od Bersabé mezi 7. a 14. květnem 1917 zaútočily na velitelství č. 2 a 16 společnosti Imperial Camel Brigade, oddíly polního vojska a dvě motorové sanitky, železniční trať mezi Bersabou a Hafir el Auja. Velbloudi vyjeli z linií komunikačních obranných sil přes Kossaimu, když vyhodili do povětří studny a kamenný most. Zaútočili také na vlak poblíž Hafir el Auja, když bylo zajato pět osmanských železničářů.[2] Tito vězni uvedli, že mají rozkaz vyzvednout koleje jižně od Hafir el Auja pro použití na „nové větvi [železniční trati] z Et Tine zásobovat frontu v Gaze, „přičemž železnice mezi Hafir el Auja a Bersabou zůstala nedotčena.[3] Linka na jih od Hafir el Auja téměř dosáhla Wadi el Arish do prosince 1916.[Poznámka 1][4]

Osmnáct Arch Kvádr Most v Asluj

Zatímco železniční trať na jih od Bersabé do Hafir el Auja zůstala nedotčena, představovala neustálou hrozbu pro dlouhé komunikační linie Britského impéria táhnoucí se od Egypta, přes Sinaj přes El Arish do 8,0 km jižně od Gazy.[4][5] Meissner, který se podílel na stavbě Bagdádská železnice, postavil železnici, která překračovala četné vádí na „jemných klenutých mostech z upraveného kamene“. [6] Tuto železnici bylo možné kdykoli velmi rychle použít k přepravě velkého počtu osmanských vojsk do Hafir el Auja, která zůstala k dispozici jako základna. Začátkem května hlídka našla v Hafir el Auja dobře postavené kamenné budovy, kasárna, nemocnici a velkou vodní nádrž,[7] který Kress von Kressenstein byli nuceni opustit v lednu, když EEF postupoval po pobřeží k Rafě.[8] Z jejich základny v Hafir el Auja mohla být železnicí zásobena podstatná útočná síla a umístěna mnoho mil za Egyptské expediční síly přední linie.[3]

Předehra

generálporučík Philip Chetwode velící východní síle,[9] nařídil zničení velkých úseků této železniční trati.[5]

Útočná síla

Útočící síla byla rozdělena do dvou sloupců

  • pod velením Edwarda Chaytora, velícího divizi Anzac Mounted Division, jezdili ženisté z 1. australské polní letky (Anzac Mounted Division) a císařské jízdní divize Field Squadron v doprovodu 1. brigády lehkých koní z Shellal přes Khalasa do Asluj 12 mil (19 km) jižně od Beersheba.[8][10][11]
  • brigáda polního vojska brigády císařského velbloudího sboru v doprovodu své brigády jela z Rafy do Hafir el Auja.[8][12] Velbloudí brigáda jela podél Darb el Hager, jediný možný způsob, jak se velká skupina vojáků pohybovala od Rafy, po pláni mezi dvěma břehy písečných dun. Jejich křídlové stráže a hlídky měly značné potíže dostat se přes duny, když jeli podél hraničních sloupků, které naznačovaly hranici mezi egyptským Sinajským poloostrovem a osmanskou jižní Palestinou.[13]

Zatímco došlo k náletu, provedla císařská jízdní divize demonstraci na jihozápad od Bersabé a na obranu Gazy bylo namířeno ostřelování drátem.[3][8]

Demonstrace jihozápadně od Bersabé

Dne 20. Května 3. brigáda lehkých koní (Imperial Mounted Division) obdržela rozkaz „upoutat pozornost nepřítele u Bir Saba náletem na železniční trať“. K rozdělení byla připojena 60palcová baterie.[14] Brigáda pochodovala se svou kulometnou eskadrou, Notts Battery, muničním sloupem a polní sanitkou z Abasan el Kebir do Gamli 21. května, nesoucí jejich vesty, pánské přikrývky pod sedlem, jednodenní železnou dávku a krmivo na koni. Jednodenní zásoby „v mobilním měřítku“ měly být vyloženy na Gamli a vyzvednuty na zpáteční cestě. Voda měla být získávána v Gamli a „plně využívána ... [měla] ... být vyrobena z jakékoli vody objevené během operací“. Všechny řady musely dělat vodu, kterou nesly, „poslední den“, ačkoli pochod doprovázely plné vodní vozy.[15]

22. května 1917 naše sekce, Bob Louden, Basil Craig, Bill Martin a já s Lieut. Rickeby hledal vhodný přechod pro brigádu a další jednotky přes Wadi El Ghuzze. Břehy byly místy strmé - až 60 stop hluboké. Poté, co jsme našli vhodný přechod, jsme se vybrali na Hill 680 a později večer jsme brigádu pilotovali do této polohy. Bylo neobvykle mlhavé, vlhké a se silnou mlhou, ale k bodu útoku jsme dorazili za úsvitu. Poté jsme se tlačili směrem k Bersabé na našem krajním pravém křídle. Několikrát jsme byli v kontaktu s nepřátelskými jezdeckými hlídkami pod jejich palbou, ale odehnali jsme je a pokračovali dál. Mohli se nás pokusit přerušit, ale obvykle se této taktice vyhnuli - předpokládám, že země je příliš otevřená. Naše sekce vedla brigádu zpět Tel el Fara po setmění. Byli jsme zvyklí na velmi dlouhé hodiny v sedle.

— Harry P. Bostock, skaut[16]

Demoliční čety

V rámci 1. lehkého koně a císařských velbloudských brigád byly vycvičeny speciální demoliční večírky na pomoc královským ženistům. Inženýři polních letek Anzac a Imperial jízdní divize a australské polní jednotky připojené k brigádě císařského velbloudího sboru byli posíleni asi 100 muži z jízdního pluku, kteří během několika dní absolvovali intenzivní výcvik v demolici železnic.[8][17]

Demoliční letka Anzac byla složena následovně: a) dvě železniční demoliční strany skládající se z jednoho důstojníka a 53 dalších řad s 10 smečnými koňmi a dvěma polovičními limbery přepravujícími výbušninyb) jedna demoliční skupina mostů skládající se ze dvou důstojníků a 70 dalších řad se dvěma smečnými koňmi a tři poloviční limbers přepravující výbušniny.[18]

Postup na osmanskou železnici

Oba sloupy vyjely v noci z 22. na 23. května.[8] Chaytorův sloup vyjel 22. května v 19:00 a Chaytor kvůli špatnému zdraví cestoval v pískovém vozíku. Když pochodovali nocí a horký vítr v sahaře (také známý jako khamaseen) vítr plný prachu a elektřiny, foukal z jihu do jejich tváří, takže vojáci měli obtížné vidět a dýchat. „Koňská hříva při hladení vydávala jiskru.“[11]

Chaytorův sloup složený z 1. brigády lehkých koní, 6. pluku lehkých koní a demoličních polních letek divizí Anzac a Imperial Mounted Division a Desert Column, který měl vést kabel na kopec 820, opustil tábor v Tel el Fara v 15:00 22. května dorazit do Esani v 18:00, kde odpočívali dvě hodiny. (Během dne helio komunikace byla problematická, ale kabelová komunikace s Desert Column fungovala dobře.) Divize připojená na Anzac, méně Chaytorova kolona, ​​opustila v 19:30 Esani na místo shromáždění poblíž el Gamli.[19]

V Esani se demoliční čety rozdělily do samostatných skupin a se svými přidělenými doprovodnými pluky opustily Esani ve 20:00 a odcestovaly na policejní poštu v Asluji na železniční trať Asluj do Hafir el Auja.[18][20]

Divize připojená k Anzacu dorazila poblíž vrchu 820 ve 02:00, ale nedokázala ji najít. Místo toho byla divize bez 1. brigády lehkých koní a demolice založena na kopci 770 2 míle (3,2 km) jižně od kopce 820. Chyba byla objevena později, ale divize zůstala na kopci 770 celý den.[20]

Brigáda na puškách na Novém Zélandu a 2. brigáda lehkých koní zaujaly ve 02:30 pozici na východ na druhé straně Wadi Ghuzzee. Khalasa byla obklíčena a střežena, zatímco divize se pohybovala kolem a následně 2. brigáda lehkých koní převzala linku Asluj do Goz Sheihili v kontaktu s 1. brigádou lehkých koní po jejich pravé straně a novozélandskou brigádou pušek po levé straně, která byla brigádou v kontaktu s 2. brigádou lehkých koní. 2. brigáda lehkých koní nakonec našla kontakt s 3. brigádou lehkých koní, divizí Imperial Mounted Division po jejich levici. Pouze proti 2. brigádě lehkých koní byli hned po denním světle postaveni ozbrojení beduíni, jeden byl zabit a ostatní zajati.[20]

Zničení železnice

Za denního světla 23. května byla novozélandská střelecká brigáda severně od plánovaného demoličního místa a byla v kontaktu s císařskou jízdní divizí, která měla demonstrovat proti linii Beersheba a zabránit jakýmkoli osmanským jednotkám ve snaze zastavit ničení železnice.[21] Práce se přerušilo jen několik odstřelovačů.[20]

Položení nábojů z bavlny na železniční trať

Chaytorova severní kolona dosáhla 23. května v 7:00 do Asluju a do 10:00 stanovila a explodovala nálože, které na obou stranách železniční tratě snížily na polovinu alternativní kolejnice po dobu 11 mil (7 mil). 18-oblouk Kvádr most v Asluj byl také zničen. Tady byl vyhoden do vzduchu každý druhý oblouk.[3] Mezitím se císařská velbloudská brigáda po hranici hranice s Hafir el Auja zpozdila. Dorazili v 11:45, aby zahájili demolice podél 21 mil (21 km) železniční trati včetně sedmi mostů.[22]

Položení nábojů z bavlny na základnu mola aslujského mostu

Po vedených koních následovaly dva týmy sesedlých demoličních mužů, kteří se pohybovali v jednom souboru rychlostí chůze. Zapálení výbušnin začalo tím, že vedoucí muž položil desku bavlna uprostřed zábradlí a poté chybí zábradlí, aby zopakoval svou akci, zatímco vedoucí muž druhého týmu odložil desku bavlněné zbraně do středu zábradlí na jeho boku, které se spárovalo s zábradlí minul jiný tým. Další muž obou týmů poté připojil bavlněnou zbraň ke kolejnici a přešel k další připravené kolejnici, zatímco třetí vložil do bavlněné zbraně rozbušku a zápalnici a čtvrtý zapálil náboj. Každá letka odstřelila 12–15 palců (30–38 cm) kousek kolejnice podél 8 mil. Tímto způsobem bylo zničeno asi 15 mil (24 km) železniční trati.[23] Mosty ztroskotaly umístěním nábojů z bavlněné zbraně na střídavé oblouky a elektrickým vypálením nábojů. Všechny demolice byly dokončeny do 13:00, kdy se jednotky vrátily do svých bivaků.[24]

Osmnáct obloukový most v Asluj po demolici

Císařská velbloudí brigáda vypálila časované a okamžité pojistky, aby zničila „[přibližně] 7 600 yardů (6 900 m) jedné dráhy (každá kolejnice byla zničena ve středu), počínaje asi 1,6 míle východně od Aujy a ničící kolejnice do do 1 míle (1,6 km) od mostu Wadi Abiad. “ Most se šesti poli přes Wadi Husaniya byl „úplně zbořen“, zatímco sedm pilířů a osm oblouků mostu s dvanácti poli přes Wadi Abiad bylo zničeno. Pokračovali v práci až do 17:00, kdy se stáhli se svým doprovodem.[25]

Před polednem 23. května ztroskotalo 21 kilometrů od železniční tratě a šesti mostů. Nájezd byl zcela úspěšný. Oba sloupy se vrátily na svou základnu, aniž by byly napadeny.[8] Mnohoklenutý a značný kamenný železniční viadukt byl zcela zničen výbušninami, několik mil trati bylo zničeno stejným způsobem, čímž se izolovalo to, co zůstalo neporušené na železnici na jih.[26]

Následky

Všechny demoliční práce byly dokončeny Chaytorovým sloupem do 10:20, když se stáhly. Ve 14:20 byly jejich demoliční týmy a 1. brigáda lehkých koní viděny projíždět po kopci 860 severně od Khalasy. Poté, co vyčistili linii, začala 2. brigáda lehkých koní ustupovat přes Khalasu s novozélandskou brigádou na pušky pokrývající ústup do Esani, kde se síla napojila a nakrmila, než se vrátila zpět s novozélandskou brigádou na pušky jako zadní voj. Celá síla pochodovala zpět do tábora Tel el Fara. Během důchodu byly plodiny vypáleny 2. lehkým koněm a novozélandskými brigádami na puškách odhadovanými na 110 milionů tun. Třináct vězňů bylo zajato.[20][Poznámka 2]

Právě jsme se vrátili z velmi zajímavé dvoudenní show. Vyjeli jsme na tureckou železnici těsně za Beershebou, dorazili jsme tam za úsvitu a kromě tří malých mostů jsme na všechno foukali asi čtrnáct mil. Ať už jsme je zaskočili, nebo se nás báli, nevím, ale prakticky jsme se nesetkali s žádným odporem a příští noc jsme se bezpečně vrátili s těžkou obětí ve dvou divizích.

— Robert Wilson, Royal Berkshire Yeomanry[27] 1/1 Berkshire Yeomanry, 6. jízdní brigáda, císařská jízdní divize.[28]

Poznámky

  1. ^ Vidět Bitva u Magdhaba a Bitva u Rafy.
  2. ^ Yigal Sheffy naznačuje, že úspěch tohoto nájezdu vyústil ve změnu zaměření příští ofenzívy EEF, z Gazy na Bersabu. [Y. Sheffy, Počátky britského průlomu do jižní Palestiny: Anzacský nájezd na Osmanskou železnici, 1917 v Journal of Strategic Studies, Svazek 22, 1. března 1999, strany 124–147]

Citace

  1. ^ Cutlack 1941 str. 49
  2. ^ Falls 1930 Vol. 1 str. 362–3
  3. ^ A b C d Falls 1930 Vol. 1 str. 363
  4. ^ A b Powles 1922 str. 110
  5. ^ A b Keogh 1955 str. 126
  6. ^ Preston 1921 str. 35
  7. ^ Falls 1930 Vol. 1 str. 363, pozn
  8. ^ A b C d E F G Wavell 1968 str. 90
  9. ^ Wavell 1968 str. 89
  10. ^ Falls 1930 Vol. 1 str. 363, 381, 402
  11. ^ A b Powles 1922 str. 111
  12. ^ Falls 1930 Vol. 1 str. 397
  13. ^ Ředitelství Imperial Camel Brigade War Diary Květen 1917 AWM4-11-2-6 Zpráva str. 2
  14. ^ 3. válečný deník brigády lehkých koní Květen 1917 AWM4, 10-3-28 Příloha VI Operační rozkaz č. 29 str. 1
  15. ^ 3. válečný deník brigády lehkých koní Květen 1917 AWM4, 10-3-28 Příloha VI Operační rozkaz č. 29 str. 2
  16. ^ Bostock 1982 str.76
  17. ^ Powles 1922, str. 110, 113
  18. ^ A b Válečný deník Anzac Mounted Division Květen 1917 AWM4-1-60-15part1 Dodatek 119 J. H. Alexander, Zpráva polní letky str. 1
  19. ^ Válečný deník Anzac Mounted Division Květen 1917 AWM4-1-60-15part1 Dodatek 119 Chaytorova zpráva str. 1–2
  20. ^ A b C d E Válečný deník Anzac Mounted Division Květen 1917 AWM4-1-60-15part1 Dodatek 119 Chaytorova zpráva str. 1
  21. ^ Powles 1922 str. 111–2
  22. ^ Falls 1930 Vol. 1 str. 363–4
  23. ^ Powles 1922 str. 112
  24. ^ Powles 1922 str. 112–3
  25. ^ Ředitelství Imperial Camel Brigade War Diary Květen 1917 AWM4-11-2-6 Zpráva str. 1
  26. ^ Moore 1920 s. 73
  27. ^ Bruce 2002 str. 106
  28. ^ Falls 1930 Vol. 1 str. 402

Reference

  • „Vojenský deník velitelství císařské brigády velbloudů“. Deníky první světové války AWM4, 11-2-6. Canberra: Australský válečný památník. Květen 1917.
  • „3. válečný deník brigády lehkých koní“. Deníky první světové války AWM4, 10-3-28. Canberra: Australský válečný památník. Květen 1917.
  • „Válečný deník generálního štábu divize Anzac“. První světová válka Diaries AWM4, 1-60-15 část 1. Canberra: Australský válečný památník. Květen 1917.
  • Bostock, Harry P. (1982). The Great Ride: The Diary of a Light Horse Brigade Scout, World War 1. Perth: Artlook Books. OCLC  12024100.
  • Bruce, Anthony (2002). The Last Crusade: The Palestine Campaign in the First World War. Londýn: John Murray. ISBN  978-0-7195-5432-2.
  • Cutlack, Frederic Morley (1941). Australian Flying Corps in the Western and Eastern Theatres of War, 1914–1918. Oficiální historie Austrálie ve válce 1914–1918. Svazek VIII (11. vydání). Canberra: Australský válečný památník. OCLC  220900299.
  • Falls, Cyril; G. MacMunn (1930). Vojenské operace Egypt a Palestina Od vypuknutí války s Německem do června 1917. Oficiální historie velké války na základě oficiálních dokumentů podle pokynů historické sekce Výboru císařské obrany. Svazek 1. Londýn: Kancelářské potřeby HM. OCLC  610273484.
  • Keogh, E. G.; Joan Graham (1955). Suez do Aleppa. Melbourne: Ředitelství vojenského výcviku od Wilkie & Co. OCLC  220029983.
  • Moore, A. Briscoe (1920). The Mounted Riflemen in Sinai & Palestine The Story of New Zealand's Crusaders. Christchurch: Whitcombe & Tombs. OCLC  561949575.
  • Powles, C. Guy; A. Wilkie (1922). Novozélanďané na Sinaji a v Palestině. Oficiální historie Úsilí Nového Zélandu ve Velké válce. Svazek III. Auckland: Whitcombe & Tombs. OCLC  2959465.
  • Wavell, polní maršál hrabě (1968) [1933]. „Kampaně v Palestině“. V Sheppard, Eric William (ed.). Krátká historie britské armády (4. vydání). Londýn: Constable & Co. OCLC  35621223.