Kantáty Prix de Rome (Berlioz) - Prix de Rome cantatas (Berlioz)

Francouzský skladatel Hector Berlioz udělal čtyři pokusy o vítězství v Prix de Rome hudební cenu, nakonec uspěl v roce 1830. V rámci soutěže musel napsat a kantáta na text stanovený zkoušejícími. Berliozovo úsilí o získání ceny je podrobně popsáno v jeho Paměti. Považoval to za první fázi svého boje proti hudebnímu konzervatismu představovanému soudci, kteří zahrnovali etablované skladatele jako např. Luigi Cherubini, François-Adrien Boieldieu a Henri-Montan Berton. Berliozův pobyt Itálie v důsledku získání ceny měl také velký vliv na pozdější díla jako např Benvenuto Cellini a Harold en Italie. Skladatel následně zničil desítky dvou kantát (Orphée a Sardanapale) téměř úplně a znovu použil hudbu ze všech čtyř v pozdějších dílech. Koncem 20. století došlo k oživení zájmu o kantáty La mort de Cléopâtre, který se stal oblíbenou přehlídkou pro soprán a mezzosoprán hlas.
Berlioz a Prix de Rome
Cena Prix de Rome byla cenou pro skladatele, která umožnila vítězi strávit rok studiem na Villa Medici v Řím. Rovněž jej opravňoval k pětiletému důchodu. O ceně bylo rozhodnuto Pařížská konzervatoř. Účastníci museli předložit a fuga jako důkaz svých skladatelských dovedností a od čtyř úspěšných kandidátů bylo poté požadováno, aby napsali dramatický obor kantáta na text vybraný soudci.
Kantáty
Čtyři kantáty jsou:
La Mort d'Orphée
La Mort d'Orphée (Smrt Orfeus ) (1827), text Bertona. Pro tenor, sbor a orchestr. Berliozův výsledek: selhal.
Herminie
Herminie (Erminia ) (1828), text Pierre-Ange Vieillard. Pro soprán a orchestr. Výsledek: druhá cena.
- Recitativ: Quel Trouble Te Poursuit, Malheureuse Herminie!
- Árie: Aha! si de la tendresse
- Recitativ: Que dis-je?
- Árie: Arrête! Arrête! Cher Tancrède
- Árie: Venez! Venez! Příšerné paže! -a modlitba: Dieu des chrétiens, toi que j'ignore
Téma z první věty bylo později použito jako idée fixe v Symphonie fantastique z roku 1830.[1]
Cléopâtre
Cléopâtre (Kleopatra )[2] (1829), text Pierre-Ange Vieillard. Pro soprán a orchestr. Výsledek: nebyla udělena první cena.[3]
Sardanapale
Sardanapale (Sardanapalus ) (1830), text Jean François Gail. Pro tenor, sbor a orchestr. Výsledek: společná první cena.
Nahrávky
Všechny čtyři kantáty
- Kantáty: Béatrice Uria-Monzon (Cléopâtre), Michèle Lagrangeová (Herminie), Daniel Galvez-Vallejo (La Mort d'Orphée, La Mort de Sardanapale). Chœur régional Nord-Pas-de-Calais, Orchester National de Lille, Jean-Claude Casadesus kond. (Harmonia Mundi, 10/1994 a 11/1995)
Herminie
- Herminie (s Les Nuits d'été): Mireille Delunsch, Paris Champs-Elysées Orchestra, Philippe Herreweghe kond. (Harmonia Mundi)
- Herminie (s Symphonie fantastique): Aurélia Legay, Mahlerův komorní orchestr / Les Musiciens du Louvre, Marc Minkowski kond.
- Herminie (s Cléopâtre): Janet Baker, London Symphony Orchestra, Sir Colin Davis kond. (Philips, 1979)
Cléopâtre
- Cléopâtre (s Harold en Italie): Jennie Tourel, Newyorská filharmonie, Leonard Bernstein kond. (CBS, rec. 10/1961)
- Cléopâtre (s Sara la Baigneuse, Méditation religieuse, La Mort d'Orphée): Anne Pashley, Anglický komorní orchestr, pane Colin Davis kond. (Oiseau-Lyre, rec. 1967)
- Cléopâtre (s dalšími díly Berlioze): Janet Baker, London Symphony Orchestra, pane Alexander Gibson kond. (EMI, Rec. 09/1969)
- Cléopâtre (s díly různých autorů): Marilyn Tyler, Rotterdam Philharmonic Orchestra, Jean Fournet kond. (Radio Nederland, rec.1973)
- Cléopâtre (s Les Nuits d'été): Yvonne Minton, BBC Symphony Orchestra, Pierre Boulez kond. (CBS, rec. 09/1976)
- Cléopâtre (s Herminie a 5 písní): Janet Baker, London Symphony Orchestra, Sir Colin Davis dir. (Philips, Rec. 03/1979)
- Cléopâtre (s Les Troyens à Carthage, ukázky): Nadine Denize, Nouvel Orchester philharmonique de Radio France, Gilbert Amy kond. (Erato, rec.1980)
- Cléopâtre (s Les Nuits d'été): Jessye Norman, Orchester de Paris, Daniel Barenboim kond. (DGG, Rec. 04/1981)
- Cléopâtre (s Symphonie funèbre et triomphale): Dunja Vejzović, Česká filharmonie, Christoph Eschenbach kond. (Supraphon, Rec. 01/1988)
- Cléopâtre (s Herminie a orchestrální díla Berlioze): Rosalind Plowright, Philharmonia Orchestra, Jean-Philippe Rouchon kond. (ASV, 1994)
- Cléopâtre (s Les Nuits d'été): Véronique Gens, Orchester de l 'Opéra National de Lyon, Louis Langrée kond. (Virgin, rec. 06/2000)
- Cléopâtre (s Symphonie fantastique): Olga Borodina, Wiener Philharmoniker, Valery Gergiev kond. (Philips, Rec. 05/2003)
- Cléopâtre (s díly Barbera, Ravela a Brittena): Jennifer Larmore, Grant Park Orchestra, Carlos Kalma kond. (Cedille Records, rec. 08/2006)
- Cléopâtre (s Symphonie fantastique): Susan Graham, Berliner Philharmoniker, sir Simon Rattle kond. (EMI, rec. 06/2008)
- Cléopâtre (s Symphonie fantastique): Anna Caterina Antonacci, Rotterdamská filharmonie, Yannick Nézet-Séguin kond. (BIS, rec. 03/2010)
- Cléopâtre (s Les Nuits d'été): Karen Cargill, Scottish Chamber Orchestra, Robin Ticciati kond. (Linn, rec. 04/2012)
- Cléopâtre (s Herminie a La Captive): Lisa Larsson, Het Gelders Orkest, Antonello Manacorda kond. (Challenge Classics, Rec. 05/2013)
- Cléopâtre (s Harold en Italie): Karen Cargill, London Symphony Orchestra, Valeriĭ Gergiev cond. (LSO Live, rec. 11/2013)
Poznámky
- ^ Steinberg, Michael. "Symphony: průvodce posluchačem". p. 61-66. Oxford University Press, 1995.
- ^ Toto je pravý název. La Mort de Cléopâtre (Smrt Kleopatra ) je špatně.
- ^ Bloom, Peter. Berlioz: Scény ze života a díla. University Rochester Press. p. 133. ISBN 9781580462099.
Zdroje
- David Cairns: Berlioz: The Making of Artist (první svazek jeho biografie skladatele) (André Deutsch, 1989)
- Hugh Macdonald: Berlioz („Mistři hudebníci“, J.M.Dent, 1982)
- Berlioz: Paměti (Dover, 1960)