Důchody ve Francii - Pensions in France
Důchody ve Francii spadají do pěti hlavních divizí;[1]
- Nepříspěvkový minimální důchod
- Povinné státní penzijní zabezpečení (první pilíř)
- Povinné zaměstnanecké penzijní zabezpečení (druhý pilíř)
- Dobrovolné soukromé kolektivní penzijní zabezpečení (třetí pilíř)
- Dobrovolné soukromé individuální penzijní zabezpečení (třetí pilíř).[2]
Nepříspěvkový minimální důchod
Tento minimální důchod (Allocation de Solidarité aux Personnes Agées nebo Minimum vieillesse ve francouzštině) je první úroveň prvního pilíře francouzského důchodového systému. Je to nepřispívající důchod zavedeno v roce 1956. Je zaměřeno na lidi ve věku 60 až 65 let, kteří nebyli placeni ze zdravotních důvodů nebo proto, že byli pečovateli. Je k dispozici francouzským i zahraničním občanům legálně pobývajícím ve Francii.[3] Aby se jedna osoba mohla kvalifikovat, musí mít méně než 7 635 EUR a 13 374 EUR za pár.
V roce 2010 činí roční důchod 8 507 EUR pro jednu osobu a 13 890 EUR pro pár.
Vyplacené částky může stát získat zpět při úmrtí EU příjemce pokud je zbývající dědictví vyšší než 39 000 EUR.
Povinné státní důchodové zabezpečení
Povinný státní důchod je nefinancovaný příspěvkový důchod založený na přerozdělování příspěvků pracujících osobám v EU odchod do důchodu. Cílem režimu je poskytnout maximálně 50% příjmu důchodce během jeho let s nejvyššími výdělky, a to až do výše 35 000 EUR ročně (v roce 2010).
Státní program je financován z daň ze mzdy známé jako „příspěvky na sociální zabezpečení“. Sazba v roce 2013 je 15,15% (8,4% pro zaměstnavatele a 6,75% pro zaměstnance) výplaty do sociální pojištění strop příspěvku ve výši 37 032 EUR a 1,7% (1,6% pro zaměstnavatele a 0,1% pro zaměstnance) ze zbývající části platu.[4]Za správu systému je odpovědná Caisse Nationale d'Assurance Vieillesse (Národní banka pro stáří).
Povinné zaměstnanecké penzijní pojištění
Povinný zaměstnanecký důchod je a definovaný příspěvek schéma, které je založeno hlavně na přerozdělování, ale má také investiční prvky. Cílem režimů je doplnit státní důchod zvyšující příjem důchodců z 50% úrovně na 70% až 80%.
Existuje několik programů, z nichž hlavní jsou: - Arrco (pro osoby, které nejsou manažery) - Agirc (pro manažery) - Ircantec (pro státní zaměstnance) Jedna třetina tohoto příspěvku je placena zaměstnancem a další dvě třetiny zaměstnavatelem .
| Přispěvatel | Vybraný příjem | Agirc | Arrco | Ircantec |
|---|---|---|---|---|
| Starší zaměstnanec | ||||
| První tranše příjmů | 3% | žádný | 1.5% | |
| Druhá tranše příjmu | 8% | 7,7% | 4.76% | |
| Zaměstnavatel | ||||
| První tranše příjmu | 4.5% | žádný | 3% | |
| Druhá tranše příjmu | 12% | 12.6% | 9.24% |
- První tranše je v roce 2011 až 35 000 EUR
Schémata se vyplácejí na základě bodového systému. Schémata jsou spravována tak, aby nebyla ztrátová. Přebytky jsou investovány do finanční trh a jsou vedeny jako rezervní fond. V roce 2010 činí tento rezervní fond přibližně 50 miliard EUR.
Dobrovolné soukromé poskytování
Kolektivní plány
Kolektivní plány penzijního spoření (plan d'épargne pour la retraite collectif) byly zavedeny François Fillon v roce 2006. Jedná se o plány společnosti, které zaměstnancům umožňují získat daňové úlevy když přispívají do těchto fondů.
Příspěvky zaměstnanců jsou přísně regulovány. Následuje seznam zdrojů finančních prostředků, které lze použít k nezdanitelnému příspěvku do těchto fondů:
- Bonusy
- Sdílení zisku
- Dobrovolné platby až do výše 25% z celkového hrubého výdělku
- Příspěvky společnosti až do výše 16% limitu sociálního zabezpečení (35 000 EUR v roce 2011)
- Převody z jiných systémů spoření společnosti
Všechny příspěvky (zaměstnanec a zaměstnavatel) se pro účely daně z příjmu nepovažují za příjem. Při odchodu do důchodu není kapitál zdanitelný (daň z příjmu ), avšak anuity jsou zdaněny jako příjem.
Individuální plány
Populární důchodové plány (plan d'épargne retraite populaire) byly vytvořeny v roce 2004. 10% ročního příjmu může být bez daně investováno do těchto jednotlivých fondů.
Rezervní fond důchodů
Rezervní fond důchodů (Fonds de réserve pour les retraites)[5] byla založena v červenci 2001 s cílem využít prostředky z privatizace státních podniků k financování budoucího schodku státního systému PAYG. Cílem bylo vytvořit fond v celkové výši 150 miliard EUR do roku 2020. K září 2010 činily celkové prostředky spravované fondem 35,7 miliard EUR.
Bibliografie
- Jean-Pierre Thiollet, Bien připravující syn départ à la retraite, Vuibert, 2002. ISBN 978-2711787517
Viz také
Reference
- ^ http://www.ose.be/files/publication/2010/country_reports_pension/OSE_2010_CRpension_France.pdf
- ^ „Francouzský systém sociálního zabezpečení: organizační struktura, financování, rozsah a pokrytí“. Cleiss.fr. Citováno 22. dubna 2011.
- ^ „Francouzské příspěvky a organizace sociálního zabezpečení“. Angloinfo. Citováno 8. června 2016.
- ^ "(francouzština)". Urssaf.fr. Archivovány od originál dne 27. dubna 2011. Citováno 22. dubna 2011.
- ^ „Home - Fonds de réserve pour les retraites“. Fondsdereserve.fr. Citováno 22. dubna 2011.