Část VIII albánské ústavy - Part VIII of the Albanian Constitution - Wikipedia

Část seriálu o
Albánská ústava
Albánie
Preambule
Části ústavy
Já II III IV PROTI VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII XVIII
Referenda
1994 1998
Ostatní země Portál práva

Část osmá (Část VIII) z Ústava Albánie je osmý z osmnácti částí.^[1] S názvem Ústavní soud, skládá se z 11 článků. Spolu s částí devět (Soudy)a část desátá (Úřad státního zástupce) prošla v roce 2016 radikálními změnami během tzv. justiční reformy, kterou byly snahy zákonodárců o boj proti korupci, organizovanému zločinu a protekce v justičním systému.^[2][3]

Ústavní soud

- článek 124 -

1. Ústavní soud řeší ústavní spory a provádí konečný výklad Ústavy.
2. Na Ústavní soud se vztahuje pouze Ústava.
3. Ústavní soud má samostatný rozpočet, který spravuje samostatně.

- článek 125 -

1. Ústavní soud se skládá z 9 (devíti) členů. Tři členové jsou jmenováni prezidentem republiky, tři členové jsou voleni shromážděním a tři členové jsou voleni Nejvyšším soudem. Členové jsou vybráni mezi tři kandidáty na prvním místě Radou pro jmenování soudců v souladu se zákonem.
2. Shromáždění volí soudce Ústavního soudu nejméně třípětinovou většinou svých členů. Pokud Shromáždění nezvolí soudce do 30 dnů od předložení seznamu kandidátů Radou pro jmenování spravedlnosti, považuje se za jmenovaného první kandidát na seznamu.
3. Soudci Ústavního soudu vykonávají funkci po dobu devítiletého funkčního období bez práva na nové jmenování.
4. Soudci Ústavního soudu musí mít právnické vzdělání, nejméně 15 let praxe jako soudci, státní zástupci, obhájci, profesoři nebo lektoři práva, vedoucí zaměstnanci ve veřejné správě, s renomovanou činností v oblasti ústavy, lidských práv nebo další oblasti práva.
5. Soudce by neměl v posledních 10 letech zastávat politické funkce ve veřejné správě ani ve vedoucích funkcích v politické straně, než kandidoval. Další kritéria a postup jmenování a volby soudců Ústavního soudu upraví zákon.
6. Složení Ústavního soudu se obnovuje každé 3 roky na jednu třetinu jeho postupu v souladu se zákonem stanoveným postupem.
7. Soudce Ústavního soudu zůstává ve funkci až do jmenování nástupce, s výjimkou případů uvedených v čl. 127 odst. 1 písm. C) ç), d) a dh).

- článek 126 -

Soudce Ústavního soudu požívá imunity v souvislosti s vyjádřenými názory a rozhodnutími přijatými při výkonu funkce, s výjimkou případů, kdy soudce jedná na základě osobních zájmů nebo zloby.

- článek 127 -

1. Mandát soudců Ústavního soudu končí, pokud:

a) dosažení věku 70 let;

b) 9letý mandát vyprší;

c) odstoupí;

ç) zamítnuto v souladu s ustanoveními článku 128 ústavy;

d) stanovení podmínek nevyhnutelnosti a neslučitelnosti při převzetí funkce;

dh) prokázání nezpůsobilosti k výkonu funkce;

2. Konec mandátu soudce Ústavního soudu se prohlašuje rozhodnutím Ústavního soudu.
3. Zůstává-li místo soudce neobsazeno, jmenuje orgán oprávněný ke jmenování nového soudce, který zůstává ve funkci až do uplynutí funkčního období odcházejícího soudce.

- článek 128 -

1. Soudce Ústavního soudu je disciplinárně odpovědný podle zákona.
2. Disciplinární řízení proti soudci bude vedeno Ústavním soudem, který rozhodne o jeho odvolání, pokud:

a) shledává závažné profesní a etické pochybení, které diskredituje postavení a image soudce při výkonu mandátu;

b) Odsouzen pravomocným rozhodnutím soudu za spáchání trestného činu.

3. Soudci Ústavního soudu je pozastaven výkon funkce rozhodnutím Ústavního soudu, pokud:

a) je mu uloženo osobní bezpečnostní opatření „zatčení ve vězení“ nebo „domácí vězení“ pro spáchání trestného činu;

b) získává způsobilost obžalovaného pro trestný čin spáchaný úmyslně;

c) Zahájení disciplinárního řízení podle zákona “.

- článek 129 -

Soudce Ústavního soudu nastoupí do funkce poté, co složil přísahu před prezidentem republiky

- článek 130 -

Být soudcem Ústavního soudu nesmí být slučitelné s jakoukoli jinou politickou, státní činností ani jinou profesní činností vykonanou za úplatu, s výjimkou pedagogické, akademické a vědecké činnosti v souladu se zákonem.

- článek 131 -

1. Ústavní soud rozhoduje o:

a) slučitelnost práva s ústavou nebo s mezinárodními dohodami podle článku 122;

b) slučitelnost mezinárodních dohod s ústavou před jejich ratifikací;

c) slučitelnost normativních aktů ústředních a místních orgánů s ústavou a mezinárodními dohodami;

ç) konflikty kompetencí mezi mocnostmi i mezi ústřední vládou a místní vládou;

d) ústavnost stran a jiných politických organizací a jejich činnost podle článku 9 této ústavy;

dh) propuštění z funkce prezidenta republiky a ověření jeho neschopnosti vykonávat jeho funkce;

e) otázky spojené s volitelností a dodržováním při převzetí funkcí prezidenta republiky, poslanců, funkcionářů orgánů uvedených v ústavě, jakož i ověřování jejich volby.

ë) ústavnost referenda a ověření jeho výsledků;

f) závěrečné posouzení stížností jednotlivců proti činům veřejné moci nebo soudním aktům, které poškozují základní práva a svobody zaručené ústavou, po vyčerpání všech účinných právních prostředků na ochranu těchto práv, pokud zákon nestanoví jinak Ústava.

2. Ústavní soud kontroluje při dodržení procedurálních požadavků stanovených v ústavě pouze při přezkumu zákona o revizi ústavy schváleného Shromážděním podle článku 177.

- článek 132 -

1. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná a závazná pro výkon.
2. Rozhodnutí Ústavního soudu vstupují v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku. Ústavní soud může rozhodnout, že jeho rozhodnutí, které zákon přezkoumalo, nabývá účinnosti k jinému datu.
3. Nesouhlasné stanovisko se zveřejní spolu s konečným rozhodnutím.

- článek 133 -

1. O přijetí stížností k rozhodnutí rozhoduje řada soudců, jak stanoví zákon.
2. Ústavní soud přijímá konečná rozhodnutí většinou všech svých členů, pokud zákon nestanoví jinak.

- článek 134 -

1. Ústavního soudu se lze domáhat na žádost:

a) prezident republiky;

b) předseda vlády;

c) ne méně než pětina členů shromáždění;

ç) lidový advokát;

d) vedoucí vysokého státního auditu;

dh) jakýkoli soud v případě čl. 145 odst. 2 této ústavy;

e) jakýkoli komisař ustanovený zákonem na ochranu základních práv a svobod zaručených ústavou;

ë) vysoká soudní rada a vysoká prokurátorská rada;

f) jednotky místní správy;

g) fóra náboženských komunit;

gj) politické strany;

h) organizace;

i) Jednotlivci.

2. Subjekty uvedené v odstavcích 1, dh, e, ë, f, g, gj, h ai odstavce 1 tohoto článku mohou podat žádost pouze ve věcech souvisejících s jejich zájmy.

Reference