Část II albánské ústavy - Part II of the Albanian Constitution - Wikipedia
| Část seriálu o |
| Albánská ústava |
|---|
 |
| Albánie |
| Preambule |
| Části ústavy |
| Referenda |
|
Část dvě (Část II) z Ústava Albánie je druhá z osmnácti částí. S názvem Základní lidská práva a svobodyje rozdělena do 6 kapitol, které se skládají ze 49 článků.[1][2]
Základní lidská práva a zásady
Kapitola I: Obecné zásady
- článek 15 -
1. Základní lidská práva a svobody jsou nedělitelná, nezcizitelná a nedotknutelná a jsou základem celého právního řádu.
2. Orgány veřejné moci při plnění svých povinností respektují základní práva a svobody a přispívají k jejich uskutečňování.
- článek 16 -
1. Základní práva a svobody a povinnosti předpokládané v této ústavě pro albánské občany platí rovněž pro cizince a osoby bez státní příslušnosti na území Albánské republiky, s výjimkou případů, kdy ústava výslovně připisuje výkon zvláštních práv a svobod s Albánské občanství.
2. Základní práva a svobody a povinnosti uvedené v této ústavě platí i pro právnické osoby, pokud odpovídají obecným účelům těchto osob a jádru těchto práv, svobod a povinností.
- článek 17 -
1. Omezení práv a svobod stanovených v této ústavě může být stanoveno pouze zákonem z důvodu veřejného zájmu nebo ochrany práv ostatních. Omezení musí být úměrné situaci, která jej diktovala.
2. Tato omezení nesmí porušovat podstatu práv a svobod a v žádném případě nesmí překročit omezení stanovená Evropskou úmluvou o lidských právech.
- článek 18 -
1. Všichni jsou si před zákonem rovni.
2. Nikdo nesmí být nespravedlivě diskriminován z důvodů, jako je pohlaví, rasa, náboženství, etnická příslušnost, jazyk, politické, náboženské nebo filozofické přesvědčení, ekonomická situace, vzdělání, sociální status nebo původ.
3. Nikdo nesmí být diskriminován z důvodů uvedených v odstavci 2, pokud neexistují rozumné a objektivní právní důvody.
- článek 19 -
1. Každý, kdo se narodil alespoň jednomu z rodičů s albánským občanstvím, získává albánské občanství automaticky. Albánské občanství se získává i z jiných zákonem stanovených důvodů.
2. Albánský občan nesmí ztratit své občanství, ledaže se ho vzdá.
- článek 20 -
1. Osoby, které patří k národnostním menšinám, uplatňují před zákonem úplnou rovnost v oblasti lidských práv a svobod.
2. Mají právo svobodně, bez zákazu a nátlaku, vyjadřovat svou etnickou, kulturní, náboženskou a jazykovou příslušnost. Mají právo na jejich zachování a rozvoj, na studium a na výuku ve svém mateřském jazyce, jakož i na sjednocení v organizacích a společnostech na ochranu svých zájmů a identity.
Kapitola II: Osobní práva a svobody
- článek 21 -
Život člověka je chráněn zákonem.
- článek 22 -
1. Svoboda projevu je zaručena.
2. Svoboda tisku, rozhlasu a televize je zaručena.
3. Předchozí cenzura komunikačních prostředků je zakázána.
4. Zákon může vyžadovat vydání povolení k provozování rozhlasových nebo televizních stanic.
- článek 23 -
1. Právo na informace je zaručeno.
2. Každý má právo v souladu se zákonem získat informace o činnosti státních orgánů a osob, které vykonávají státní funkce.
3. Každý má možnost sledovat zasedání kolektivně volených orgánů.
- článek 24 -
1. Svoboda svědomí a náboženského vyznání je zaručena.
2. Každý se může svobodně rozhodnout, změnit své náboženství nebo přesvědčení a vyjádřit je jednotlivě nebo kolektivně ve veřejném nebo soukromém životě prostřednictvím kultu, vzdělávání, praktik nebo provádění rituálů.
3. Nikdo nesmí být nucen či zakázán účastnit se náboženského společenství nebo náboženských praktik či neveřejnit jeho víru nebo víru na veřejnosti.
- článek 25 -
Nikdo nesmí být vystaven krutému, nelidskému nebo ponižujícímu mučení, trestu nebo zacházení.
- článek 26 -
Nikdo nemusí být povinen vykonávat nucené práce, s výjimkou případů výkonu soudního rozhodnutí, výkonu vojenské služby nebo služby vyplývající z výjimečného stavu, války nebo přírodní katastrofy, která ohrožuje lidské životy nebo zdraví.
- článek 27 -
1. Nikomu nemůže být odebrána svoboda, s výjimkou případů a v souladu s postupy stanovenými zákonem.
2. Svoboda osoby nemusí být omezena, s výjimkou následujících případů:
- a) je-li příslušným soudem potrestán odnětím svobody;
- b) za nedodržení zákonných příkazů soudu nebo za nesplnění povinnosti stanovené zákonem;
- c) existuje-li důvodné podezření, že spáchal trestný čin, nebo bránit spáchání trestného činu nebo jeho útěku po jeho spáchání;
- d) za dohled nad nezletilým za účelem vzdělávání nebo za jeho doprovod k příslušnému orgánu;
- e) je-li osoba nositelem nakažlivé nemoci, mentálně nekompetentní a nebezpečná pro společnost;
- f) za nedovolený vstup na státní hranice nebo v případě vyhoštění nebo vydání.
3. Nikdo nesmí být zbaven svobody jen proto, že není ve stavu splnit smluvní závazek.}}
- článek 28 -
1. Každý, komu byla odňata svoboda, má právo být neprodleně vyrozuměn v jazyce, kterému rozumí, o důvodech tohoto opatření a o obvinění vzneseném proti němu. Osoba, které byla odňata svoboda, musí být informována, že není povinna učinit prohlášení a má právo okamžitě komunikovat s právníkem, a rovněž jí bude poskytnuta možnost realizovat její práva.
2. Osoba, jejíž svoboda byla odňata podle čl. 27 odst. 2 písm. C), musí být odeslána do 48 hodin před soudcem, který rozhodne o její vazbě nebo propuštění nejpozději do 48 hodin od v okamžiku, kdy obdrží dokumenty ke kontrole.
3. Osoba ve vazbě má právo se proti rozhodnutí soudce odvolat. Má právo být v přiměřené lhůtě souzen nebo propuštěn na kauci v souladu se zákonem.
4. Ve všech ostatních případech se osoba, jejíž svoboda je odňata mimosoudně, může kdykoli obrátit na soudce, který do 48 hodin rozhodne o zákonnosti tohoto jednání.
5. Každý, komu byla podle článku 27 odebrána svoboda, má právo na humánní zacházení a na úctu ke své důstojnosti.
- článek 29 -
1. Nikdo nesmí být obviněn ani prohlášen za vinného z trestného činu, který za něj nebyl v době jeho spáchání považován, s výjimkou případů, které v době jejich spáchání podle mezinárodního práva představovaly válku zločiny nebo zločiny proti lidskosti.
2. Nelze uložit přísnější trest, než jaký byl stanoven zákonem v době spáchání trestného činu.
3. Příznivé trestní právo má zpětnou účinnost.
- článek 30 -
Každý je považován za nevinného, pokud jeho vina není prokázána pravomocným soudním rozhodnutím.
- článek 31 -
Během trestního řízení má každý právo:
- a) být okamžitě a podrobně informován o obvinění vzneseném proti němu, o jeho právech, jakož i o možnosti informovat jeho rodinu nebo blízké osoby;
- b) mít čas a dostatečné vybavení na přípravu své obrany;
- c) mít pomoc bez platby překladatele, pokud nemluví albánským jazykem nebo mu nerozumí;
- d) být hájen sám nebo s pomocí jím zvoleného právního obhájce; svobodně a soukromě s ním komunikovat a mít jistotu svobodné obrany, pokud nemá dostatečné prostředky;
- e) vyslýchat přítomné svědky a usilovat o předložení svědků, znalců a dalších osob, které mohou objasnit skutečnosti.
- článek 32 -
1. Nikdo nesmí být povinen svědčit proti sobě nebo své rodině nebo přiznat svou vinu.
2. Nikdo nemůže být prohlášen za vinného na základě údajů shromážděných nezákonným způsobem.
- článek 33 -
1. Nikomu nesmí být upíráno právo být vyslechnut, než bude souzen.
2. Osoba, která se skrývá před spravedlností, nemůže toto právo využít.
- článek 34 -
Za stejný trestný čin nesmí být nikdo potrestán více než jednou, ani nesmí být souzen znovu, s výjimkou případů, kdy o novém rozhodnutí ve věci rozhoduje vyšší soud způsobem stanoveným zákonem.
- článek 35 -
1. Nikdo nemusí být povinen, s výjimkou případů, kdy to vyžaduje zákon, zveřejňovat údaje spojené s jeho osobou.
2. Shromažďování, používání a zveřejňování údajů o osobě se provádí s jejím souhlasem, s výjimkou případů stanovených zákonem.
3. Každý má právo seznámit se s údaji o něm shromážděnými, s výjimkou případů stanovených zákonem.
4. Každý má právo požadovat opravu nebo výmaz nepravdivých nebo neúplných údajů nebo údajů shromážděných v rozporu se zákonem.
- článek 36 -
Svoboda a tajemství korespondence nebo jiných komunikačních prostředků je zaručeno.
- článek 37 -
1. Nedotknutelnost bydliště je zaručena.
2. Prohledávání bydliště, jakož i prostor, které jsou mu rovnocenné, lze provádět pouze v případech a způsobem stanoveným zákonem.
3. Nikdo nesmí být podroben osobní prohlídce mimo trestní řízení, s výjimkou případů vstupu na území státu a jeho opuštění, nebo aby se zabránilo riziku, které ohrožuje veřejnou bezpečnost.
- článek 38 -
1. Každý má právo zvolit si místo bydliště a svobodně se pohybovat v kterékoli části území státu.
2. Nikomu nesmí být bráněno ve svobodném odchodu ze státu.
- článek 39 -
1. Žádný albánský občan nesmí být vyhoštěn z území státu.
2. Vydání lze povolit, pouze pokud je to výslovně stanoveno v mezinárodních dohodách, jichž je Albánská republika smluvní stranou, a pouze soudním rozhodnutím.
3. Hromadné vyhoštění cizinců je zakázáno. Vyhoštění jednotlivců je povoleno za podmínek stanovených zákonem.
- článek 40 -
Cizinci mají podle zákona právo na útočiště v Albánské republice.
- článek 41 -
1. Je zaručeno právo na soukromé vlastnictví.
2. Majetek lze získat darem, zděděním, koupí nebo jakýmkoli jiným klasickým způsobem stanoveným občanským zákoníkem.
3. Zákon může stanovit vyvlastnění nebo omezení výkonu vlastnického práva pouze pro veřejné zájmy.
4. Vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva, která jsou rovnocenná vyvlastnění, jsou povolena pouze za spravedlivou náhradu.
5. V případě neshod souvisejících s rozsahem náhrady lze podat stížnost u soudu.
- článek 42 -
1. Svoboda, majetek a práva uznaná ústavou a zákonem nesmí být porušena bez řádného postupu.
2. Každý má právo na ochranu svých ústavních a zákonných práv, svobod a zájmů nebo v případě obvinění vzneseného proti němu právo na spravedlivý a veřejný proces v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem stanoveným ze zákona.
- článek 43 -
Kdokoli je oprávněn podat odvolání proti soudnímu rozhodnutí u vyššího soudu, pokud zákon nestanoví jinak pro trestné činy menšího charakteru, pro občanské a správní věci menšího významu nebo hodnoty, a to za podmínek stanovených v článcích 17 Ústavy.
- článek 44 -
Každý má právo na rehabilitaci a / nebo odškodnění v souladu se zákonem, pokud je poškozen v důsledku protiprávního jednání, jednání nebo nečinnosti státních orgánů.
Kapitola III: Politická práva a svobody
- článek 45 -
1. Každý občan, který dosáhl věku 18 let, a to i ke dni voleb, má právo volby a volby.
2. Občané, kteří byli konečným rozhodnutím soudu prohlášeni za duševně nezpůsobilé, jsou z volebního práva vyloučeni.
3. Z práva být voleni jsou osvobozeni občané, kteří jsou odsouzeni k trestu odnětí svobody na základě formálně a podstatně konečného rozhodnutí v souvislosti se spácháním trestného činu, a to podle pravidel stanovených zákonem, který je schválen třemi pětinami všech poslanci parlamentu. Ve výjimečných a odůvodněných případech může zákon stanovit omezení volebního práva pro občany ve výkonu trestu odnětí svobody nebo práva být voleni před vydáním konečného rozhodnutí nebo pro občany, kteří byli deportováni v souvislosti s trestným činem nebo velmi závažným a vážné narušení veřejné bezpečnosti
4. Hlasuje se osobně, rovně, svobodně a tajně
- článek 46 -
1. Každý má právo organizovat se kolektivně za jakýmkoli zákonným účelem.
2. Registrace organizací nebo společností u soudu se provádí podle zákona.
3. Organizace nebo společnosti, které sledují protiústavní účely, jsou ze zákona zakázány.
- článek 47 -
1. Svoboda pokojných schůzek a bez zbraní, jakož i účast na nich je zaručena.
2. Mírová setkání na náměstích a místech veřejného průchodu se konají v souladu se zákonem.
- článek 48 -
Každý může sám nebo společně s ostatními směrovat žádosti, stížnosti nebo komentáře na veřejné orgány, které jsou povinny odpovídat ve lhůtách a za podmínek stanovených zákonem.
Kapitola IV: Hospodářská, sociální a kulturní práva a svobody
- článek 49 -
1. Každý má právo vydělávat si na živobytí legální prací, kterou si sám vybral nebo přijal. Může si svobodně zvolit své povolání, místo výkonu práce a vlastní systém odborné kvalifikace.
2. Zaměstnanci mají právo na sociální ochranu práce.
- článek 50 -
Zaměstnanci mají právo svobodně se sdružovat v odborových organizacích na ochranu svých pracovních zájmů.
- článek 51 -
1. Právo zaměstnance na stávku v souvislosti s pracovními vztahy je zaručeno.
2. Zákon může stanovit omezení pro konkrétní kategorie zaměstnanců, aby zajistil základní sociální služby.
- článek 52 -
1. Každý má právo na sociální zabezpečení ve stáří nebo v případě, že není schopen pracovat, podle systému stanoveného zákonem.
2. Každý, kdo zůstane bez práce z důvodů nezávislých na své vůli a nemá žádný jiný způsob podpory, má právo na pomoc za podmínek stanovených zákonem.
- článek 53 -
1. Každý má právo se oženit a mít rodinu.
2. Manželství a rodina požívají zvláštní ochrany státu.
3. Uzavření a zrušení manželství jsou upraveny zákonem.
- článek 54 -
1. Děti, mladé, těhotné ženy a čerstvé matky mají právo na zvláštní ochranu státu.
2. Děti narozené mimo manželství mají stejná práva jako děti narozené v manželství.
3. Každé dítě má právo na ochranu před násilím, špatným zacházením, vykořisťováním a jejich využíváním k práci, zejména v minimálním pracovním věku, který by mohl poškodit jeho zdraví a morálku nebo ohrozit jeho život nebo normální vývoj.
- článek 55 -
1. Občané požívají stejným způsobem právo na zdravotní péči od státu.
2. Každý má právo na zdravotní pojištění podle postupu stanoveného zákonem.
- článek 56 -
Každý má právo na informace o stavu životního prostředí a jeho ochraně.
- článek 57 -
1. Každý má právo na vzdělání.
2. Povinné školní vzdělání stanoví zákon.
3. Obecné veřejné školství pro střední školy je otevřené pro všechny.
4. Odborné středoškolské vzdělání a vysokoškolské vzdělávání lze podmínit pouze kritérii schopností.
5. Povinné vzdělávání a všeobecné středoškolské vzdělávání ve veřejných školách jsou zdarma.
6. Žáci a studenti mohou být vzděláváni také v soukromých školách všech úrovní, které jsou zřizovány a provozovány na základě zákona.
7. Autonomie a akademická svoboda vysokých škol je zaručena zákonem.
- článek 58 -
1. Svoboda umělecké tvorby a vědeckého výzkumu, uvádění do provozu a zisk z jejich výsledků jsou zaručeny všem.
2. Autorské právo je chráněno zákonem.
Kapitola V: Sociální cíle
- článek 59 -
1. Stát si v rámci svých ústavních pravomocí a prostředků, které má k dispozici, klade za cíl doplnit soukromou iniciativu a odpovědnost:
- a) zaměstnání za vhodných podmínek pro všechny osoby schopné pracovat;
- b) plnění bytových potřeb občanů;
- c) nejvyšší možný zdravotní, fyzický a duševní standard;
- d) vzdělání a kvalifikace podle schopností dětí a mladých i nezaměstnaných osob;
- e) zdravé a ekologicky vhodné prostředí pro současné i budoucí generace;
- f) racionální využívání lesů, vod, pastvin a jiných přírodních zdrojů na základě zásady udržitelného rozvoje;
- g) péče a pomoc starým lidem, sirotkům a osobám se zdravotním postižením;
- h) rozvoj sportu a rekreačních aktivit;
- i) zdravotní rehabilitace, specializované vzdělávání a integrace zdravotně postižených do společnosti, jakož i neustálé zlepšování jejich životních podmínek;
- j) ochrana národního kulturního dědictví a zvláštní péče o albánský jazyk.
2. Plnění sociálních cílů nelze požadovat přímo u soudu. Zákon stanoví podmínky a rozsah, v jakém lze požadovat realizaci těchto cílů.}}Kapitola VI: Obhájce lidu
- článek 60 -
1. Lidový advokát hájí práva, svobody a zákonné zájmy jednotlivců před nezákonným nebo nesprávným jednáním nebo nečinností orgánů veřejné správy.
2. Lidový advokát je při výkonu svých povinností nezávislý.
3. Lidový advokát má svůj vlastní rozpočet, který si sám spravuje. Navrhuje rozpočet podle zákona.
- článek 61 -
1. Lidový advokát je volen třemi pětinami všech členů shromáždění na pětileté období s právem znovuzvolení.
2. Obhájcem lidu může být jakýkoli albánský občan s vysokoškolským vzděláním, s uznávanými znalostmi a uznávanou činností v oblasti lidských práv a práva.
3. Lidový advokát požívá imunity soudce Nejvyššího soudu.
4. Lidový advokát se nesmí účastnit žádné politické strany, vykonávat žádnou jinou politickou, státní nebo profesní činnost ani se podílet na řídících orgánech sociálních, hospodářských a obchodních organizací.
- článek 62 -
1. Lidový advokát může být propuštěn pouze na základě odůvodněné stížnosti nejméně jedné třetiny poslanců.
2. V tomto případě Shromáždění rozhodne se třemi pětinami všech svých členů.
- článek 63 -
1. Lidový advokát předkládá výroční zprávu shromáždění.
2. Obhájce lidu podává zprávy shromáždění, pokud je o něj požádáno, a může požádat shromáždění, aby ho vyslechlo ve věcech, které považuje za důležité.
3. Lidový advokát má právo dávat doporučení a navrhovat opatření, pokud zjistí porušování lidských práv a svobod veřejnou správou.
4. Veřejné orgány a úředníci jsou povinni předložit obhájci lidu všechny dokumenty a informace, které požaduje.