The Mekhilta le-Sefer Devarim (hebrejština: מכילתא לספר דברים) je a halakhic midrash na Deuteronomium ze školy Rabín Ishmael který již neexistuje. Žádný midrash pod tímto názvem není uveden v Talmudic literatura, ani středověcí autoři na takové dílo neodkazují. Ačkoli Maimonides říká, „vysvětlil R. Ishmael od„ ve-eleh shemot “po závěr Tóra, tj. Mekhilta, “[1] neviděl tento midraš, který zahrnuje také Deuteronomium, protože necituje žádné Mekhiltovy pasáže k této knize Pentateuch v jeho Sefer ha-Mitzvot, i když čerpá z halakhic midrashim při projednávání většiny přikázání. Maimonides proto pravděpodobně věděl jen ze staré tradice, kterou slyšel, že takový midrash od R. Ishmaela existuje.
Důkazy ve prospěch jeho existence
Existují ale i další okolnosti, které dokazují, že kdysi takové dílo existovalo. Mnoho midrashic baraitot na Deuteronomium jsou zavedeny v Talmud se slovy „Tena debei R. Yishmael,“ a lze jej formálně i podstatně rozpoznat jako R'Ishmaelův midrasi.[2] Bava Batra 124b cituje pasáž k verši v Deuteronomiu z „She'ar Sifre devei Rav“, což je termín, kterým Mekhilta de-Rabbi Yishmael je určen.[3] To jasně naznačuje, že od Deuteronomia existoval midrash R. Ishmael v období Amoraim.
Toto dílo, které se také říkalo „Mekhilta“, zaniklo brzy, a proto ho středověcí autoři neznali. Redaktor časopisu Midrash ha-Gadol, nicméně, věděl to a zahrnul mnoho pasáží z toho do jeho sbírky. Citace od R. Ishmaela Mekhilta po Deuteronomium obsažené v Midrash ha-Gadol byly shromážděny David Zvi Hoffmann a vytištěno pod názvem Li Muṭe Mekilta: Collectaneen aus einer Mechilta[4] a samostatně pod názvem Název Batar Název: Neue Collectaneen aus einer Mechilta zu Deuteronomium.[5] Z těchto pasáží se zdá, že tento midrash obsahoval mnoho cenného materiálu z dřívějších halakických exegetů. Obzvláště pozoruhodné je prohlášení, že R. Simon Gamaliel, dohromady s R. Johanan nar. Zakkai, zaslal Galilejcům a dalším komunitám oběžník,[6] prohlášení, které jistě antedates paralelní průchod dovnitř Tosefta, Sanh. 2:6.
Hoffmannova sbírka výtažků z Mekhilty obsahuje také mnoho citátů z Maimonides ' Yad.[7] Kromě pasáží obsažených v Midrash ha-Gadol, některé fragmenty Mekhilty byly zachovány v Káhira Genizah; ty byly objeveny S. Schechter a publikoval jím v J. Q. R.
Bibliografie židovské encyklopedie
- D. Hoffmann, Zur Einleitung in die Halachischen Midraschim, str. 77, Berlín, 1887;
- idem, Ueber eine Mechilta zu Deuteronomium, v Jubelschrift zum Siebzigsten Geburtstag des Dr. Isr. Hildesheimer, Německá část, str. 83-98, Berlín, 1890.
Reference
- ^ Úvod do Mišne Tóra
- ^ Porovnat D. Hoffmann, Zur Einleitung in die Halachischen Midraschim, p. 77; idem, Ueber eine Mechilta zu Deuteronomium, v Hildesheimer Jubelschrift, Německá část, str. 83-98
- ^ Porovnejte Hoffmann, l.c. p. 40
- ^ V Hildesheimer Jubelschrift, Hebr. část, str. 3-32
- ^ Berlín, 1897
- ^ Liḳḳuṭe Mekilta, p. 30
- ^ Porovnat D. Hoffmann, Ueber eine Mechilta, p. 85 a jeho předmluva k Liḳḳuṭe Mekilta, p. 4
externí odkazy
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Isidore Singer a Jacob Zallel Lauterbach (1901–1906). „Mekilta le-Sefer Devarim“. v Zpěvák, Isidore; et al. (eds.). Židovská encyklopedie. New York: Funk & Wagnalls.