Mashallah Shamsolvaezin - Mashallah Shamsolvaezin - Wikipedia

Mashallah Shamsolvaezin
Mashallah Shamsolvaezin.jpg
Mashallah Shamsolvaezin (ماشاءالله شمس‌الواعظین), šéfredaktor nyní zakázaných íránských novin Jame'eh, Neshat, Asr-e Azadegan atd. Fotografie pořízena Kish Island, Írán
narozený (1957-06-18) 18. června 1957 (věk 63)
Teherán, Írán
Národnostíránský
obsazenínovinář
OceněníCPJ International Press Freedom Award (2000)

Mashallah Shamsolvaezin (narozen 18. června 1957)[1] je Írán noviny a časopis vydavatel, který upravil mnoho porevolučních Írán První a nejrozšířenější nezávislé noviny, včetně Kayhan, Jame'eh, Neshat, a Asr-e Azadegan. V současné době působí jako mluvčí íránského výboru pro obranu svobody tisku a také jako viceprezident Asociace íránských novinářů.[2] Příjemce roku 2000 CPJ International Press Freedom Award Shamsolvaezin byl za své novinářské aktivity několikrát uvězněn.[3] 29. června 2014 byl obviněn z „propagandy proti státu“ a byl mu zakázán odchod z Íránu. Od července 2014 je na kauci.

Pracujte jako redaktor Kayhan

Shamsolvaezin sloužil jako zakládající šéfredaktor časopisu Kulturní Kayhan. Sloužil jako platforma pro temperamentní debaty mezi intelektuály a publikoval práci předního íránského myslitele Abdulkarim Soroush. O důležitosti Kayhan„Forough Jahanbakhsh napsal:„ Časopis Kijan [sic ] ... lze připsat jeho klíčovou roli při podpoře růstu náboženského intelektuálního diskurzu porevolučního Íránu. “[4]

V roce 1984 časopis Kayhan-i Farghani (Kulturní) založili Sayyid Mostafa Rokhsefat, Sayyid Kamal Hajj, Sayyid Javadi a Hasan Montazer Qa'im. Kayhan-i Farghani byl prvním měsíčníkem myšlenek a literatury, který vycházel po islámské revoluci.[4] Zabýval se širokou škálou provokativních otázek, včetně sociální spravedlnosti, vztahu mezi náboženstvím a vědou a vztahu mezi islámem a Západem. Časopis publikoval průkopnickou sérii článků od Abdulkarim Soroush „Theoretical Contraction and Expansion of Religion“, „který položil základ Soroushově vlivné filozofii náboženského modernismu. Po sporu o Soroushovy články byla redakční rada časopisu nucena rezignovat a Kayhan-i Farhangi byla uzavřena v roce 1990.

V roce 1991 Kayhan-i Farhangi byl znovu otevřen v souladu s kulturní politikou režimu a pod novou redakční radou. Mezitím stará redakční rada Kayhan-i Farhangi založil nový deník s názvem Kijan, s Shamsolvaezin jako šéfredaktor.[4]

Kayhan bylo nařízeno uzavřít Teheránským tiskovým soudem 17. ledna 2001. Soudce Saeed Mortazavi, vedoucí tiskového soudu, to tvrdil Kijan "" zveřejnil lži, narušil veřejné mínění a urazil posvátný zákon. "[5]

Pracujte jako redaktor Jame'eh, Neshat, a Asr-e Azadegan

V roce 1998 opustil Shamsolvaezin Kayhana jako šéfredaktor nového deníku Jame'eh (společnost). Jame'eh si po pouhých 7 měsících publikace získal 300 000 čtenářů a stal se druhým nejčtenějším deníkem v zemi. Barevně vytištěný Jame'eh byl v reklamách nazýván „první íránské noviny občanské společnosti“. Čtenáři Jame'eh byli převážně mladí, vzdělaní a pokrokoví.[6] Úspěch těchto odvážných nezávislých novin podnítil vznik mnoha dalších nezávislých novin v Íránu.

Jame'eh zaměřil pozornost na význam svobody projevu a zdravé občanské debaty. Celostránkový článek publikovaný v Jame'eh v červnu 1998 s názvem „Náboženství, svoboda a právo“ napsal duchovní žijící ve svatém městě Qum, který rozšířil slavné Khatamiho prohlášení, že „pokud náboženství jde proti svobodě ztratí. “ Další červnové vydání citovalo v nadpisu oznámení Khatami shromáždění Revolučních gard: „Společnost nelze posunout vpřed vyvoláním strachu.“[6]

Vláda však pozastavila vydavatelskou licenci pro Jame'eh. Název deníku byl změněn na Náma Shamsolvaezin dál publikoval. Po soudu byl Jame'eh trvale uzavřen. Shamsolvaezin a Hamid Reza Jalaeipour, ředitel nakladatelství pro Jame'eh, byli uvězněni bez poplatků na třicet pět dní.[7]

Po propuštění z vězení založil Shamsolvaezin Neshat, další nezávislé noviny. V září 1999 bylo Neshatovi nařízeno uzavření a Shamsolvaezinovi bylo nařízeno zatčení poté, co napsal článek kritický vůči trest smrti v Íránu. Shamsolvaezin však nebyl uvězněn až do listopadu a v mezidobí získal Shamsolvaezin licenci, založil a začal vydávat Asr-e Azadegan (Age of the Free People), který brzy uzavřel také Teheránský tiskový soud.[8]

Všechny Shamsolvaezinovy ​​deníky publikovaly články autorů se širokým spektrem politických názorů, včetně konzervativců i disidentů a reformistů ve vyhnanství.[9]

Ocenění a zatčení

Shamsolvaezin byl příjemcem roku 2000 CPJ International Press Freedom Award, dané Výbor na ochranu novinářů.[3]

V červnu 1998, poté, co byl Jame'eh uzavřen, byl Shamsolvaezin uvězněn na třicet pět dní a poté bez soudu propuštěn. V dubnu 2000 byl za „urážku islámských principů“ odsouzen na 30 měsíců vězení za zveřejnění článku kritického vůči trestu smrti v Íránu jako redaktor Neshat.[10] Ve vězení strávil 17 měsíců Evin vězení před tím, než byl propuštěn v létě 2001. "V Íránu máme svobodu projevu. Problémem však je svoboda projevu," řekl Shamsolvaezin.[11]

Ráno 28. prosince 2009 byl Mashallah Shamsolvaezin po následku 2009 protesty Ashury. Šest agentů v civilu údajně vstoupilo do domu Shamsolvaezina s prázdným zatykačem. Požadoval, aby policie předložila zatykač, který obsahoval jeho jméno, ale přesto byl zatčen a odvezen.[3] Byl propuštěn na kauci 28. února 2010.[12]

29. června 2014 v Evin vězení Soud byl dva hodiny vyslýchán a obviněn z „propagandy proti státu“. Poplatky jsou v reakci na rozhovory a projevy. Byl propuštěn na kauci ve výši 2 miliard riálů (asi 80 000 $), zajištěn listinou v domě své matky a zakázán zahraničním cestám.[13]

Reference

  1. ^ http://www.takfars.ir/ فهرست-وقایع-و-رویدادهای-تاریخی-مهم-28-خر /
  2. ^ Oliver Luft (6. ledna 2010). „IFJ odsuzuje vlnu zatýkání novinářů v Íránu“. Press Gazette. Archivovány od originál dne 10. září 2012. Citováno 10. září 2012.
  3. ^ A b C „Nejlepší íránští novináři uvězněni kvůli protestům Ashury“. CJP. 29. prosince 2009. Citováno 30. prosince 2009.
  4. ^ A b C Jahanbakhsh, Forough (2001). Islám, demokracie a náboženský modernismus v Íránu, 1953-2000.
  5. ^ „Útoky na tisk 2001: Írán“. Březen 2001. Citováno 1. ledna 2010.
  6. ^ A b Mafinezam, Alidad; Mehrabi, Alia (2008). Írán a jeho místo mezi národy. Vydavatelé Praeger.
  7. ^ Zahedi, Dariush (2000). Íránská revoluce tehdy a dnes: ukazatele nestability režimu. Westview Press.
  8. ^ „Zprávy o lidských právech v jednotlivých zemích“. 23. února 2000. Citováno 1. ledna 2010.
  9. ^ „CPJ slyší uvězněného íránského novináře ke Světovému dni svobody tisku“. 3. května 2001. Citováno 1. ledna 2010.
  10. ^ Shazoo, Amyn (2002). „Občanská společnost v muslimském světě: současné perspektivy“. Islamic Publications Ltd.
  11. ^ Shadid, Anthony (2002). Odkaz proroka: despotové, demokraté a nová islámská politika. Westview Press.
  12. ^ [1][mrtvý odkaz ]
  13. ^ „Veteránský novinář obviněn z propagandy proti státu“. Mezinárodní kampaň za lidská práva v Íránu. Mezinárodní kampaň za lidská práva v Íránu. 3. července 2014. Citováno 12. července 2014.