Marit Nybakk - Marit Nybakk

Marit Nybakk

MP
Relace Nordiska radets i Helsingfors (5) .jpg
Člen parlamentu
pro Oslo
V kanceláři
9. května 1986 - 30. září 2017
PředcházetGro Harlem Brundtland
31. Předseda Norská asociace pro práva žen
V kanceláři
21. května 2016 - 16. června 2018
PředcházetMargunn Bjørnholt
UspělKarin M. Bruzelius
Třetí viceprezident Storting
V kanceláři
8. října 2009 - 30. září 2013
PrezidentDag Terje Andersen
PředcházetStanovení pozice
UspělSvein Roald Hansen
První viceprezident Storting
V kanceláři
8. října 2013 - 30. září 2017
PrezidentOlemic Thommessen
PředcházetØyvind Korsberg
UspělEva Kristin Hansen
Předseda Severské rady
V kanceláři
1. ledna 2013 - 31. prosince 2013
PředcházetKimmo Sasi
UspělKarin Åström
Osobní údaje
narozený (1947-02-14) 14. února 1947 (věk 73)
Nord-Odal, Norsko
NárodnostNorsko
Politická stranaDělnická strana

Marit Nybakk (narozen 14. února 1947, v Nord-Odal ) je Norština politik pro Dělnická strana, bývalý první místopředseda norského parlamentu, Storting, a bývalý prezident Severská rada. V letech 2016 až 2018 byla prezidentkou Norská asociace pro práva žen, přední organizace pro práva žen a dívek v Norsku.[1]

Pragmatický sociální demokrat a zastánce Třetí cesta, se stala poslankyní v roce 1986 jako náhrada za Gro Harlem Brundtland když se stal předsedou vlády. V roce 2009 se stala třetí viceprezidentkou Storting, poté se stala první viceprezidentkou v roce 2013. O znovuzvolení nestála v roce 2017; v tom okamžiku byla norskou nejdéle sloužící členkou parlamentu a nejdéle sloužící ženou všech dob. Nybakk sloužil jako prezident Severská rada pro období 2013.

Nybakk byl jedním z hlavních politiků Labouristické strany v zahraniční, cizí a obrana od 90. let a je mluvčím její strany v oblasti obrany. Byla předsedou Stálý výbor pro obranu v letech 2001 až 2005 a místopředseda Stálý výbor pro zahraniční věci v letech 2005 až 2009. Je bývalou vůdkyní Socialistická skupina v Parlamentní shromáždění NATO.

Vzdělávání

Nybakk studoval angličtinu, francouzštinu a politické vědy v Oslu, Paříži a Cambridge a promoval na cand.mag. stupně na University of Oslo v roce 1972. Vystudovala také divadlo a drama v Praze Stratford-upon-Avon v roce 1974. Jako studentka byla členkou univerzitní rady univerzity v Oslu jako první žena v tomto orgánu. Byla prezidentkou Mezinárodního fondu pomoci norským studentům a akademikům v letech 1977–1981.[2]

Politická kariéra

Člen parlamentu

Nybakk byl zvolen zástupcem člena norského parlamentu Storting, za volební obvod v Oslu v roce 1985. Jako zástupce Gro Harlem Brundtland se stala náhradní členkou parlamentu v roce 1986, kdy se Brundtland stal předsedou vlády. Plnou představitelkou se stala v roce 1987, po smrti ministra zahraničí Knut Frydenlund. Nybakk byl znovu zvolen za člena parlamentu za volební obvod Oslo v roce 1989, 1993, 1997, 2001, 2005, 2009, a 2013. Několik let byla druhou kandidátkou labouristické strany z volebního obvodu Oslo, druhou za vůdkyni strany a předsedu vlády (nyní NATO Generální tajemník) Jens Stoltenberg.[2]

Od 90. let se Nybakk zaměřuje na zahraniční a obrannou politiku a je jedním z hlavních politiků Labour Party v této oblasti. Byla předsedou Stálý výbor pro obranu v letech 2001 až 2005 a místopředseda Stálý výbor pro zahraniční věci v letech 2005 až 2009. Je členkou Stálý výbor pro zahraniční věci a obranu a Evropský výbor a předseda Přípravný pověřovací výbor v období 2013–2017.[2] Nybakk byl také mluvčím labouristické strany pro obranu.

Nybakk byl třetím viceprezidentem Stortingu v období 2009–2013 a prvním viceprezidentem byl zvolen v roce 2013.[2]

V roce 2013 se stala nejdéle sloužící členkou norského parlamentu a nejdéle sloužící ženou všech dob.[3]

Nybakk byl delegátem na Valné shromáždění OSN od roku 2004.

Parlamentní shromáždění NATO

Byla delegátkou Parlamentní shromáždění NATO od roku 2005 do roku 2013 a stal se vůdcem Socialistická skupina v roce 2009.

Předseda Severské rady

V roce 2012 byl Nybakk zvolen prezidentem Severská rada pro období 2013.[4] Jako prezidentka propagovala Severské obranná spolupráce a větší severská spolupráce na záchranných a pohotovostních službách.[5]

Norská konfederace odborových svazů

Nybakk byl vůdcem osloské kapitoly Norská konfederace odborových svazů (LO i Oslo) od roku 1992 do roku 1997.[2]

Norská asociace pro práva žen

V květnu 2016 byl Nybakk zvolen prezidentem Norská asociace pro práva žen, hlavní norská advokační skupina pro práva žen a dívek, po sociologovi Margunn Bjørnholt.[6] Ona byla následována soudcem Nejvyššího soudu Karin M. Bruzelius dne 16. června 2018. Stala se členkou správní rady Fórum pro ženy a rozvoj v listopadu 2016.[7]

Ostatní kanceláře

Nybakk byl členem rady Norská agentura pro rozvojovou spolupráci 1978–1988, předseda Poradního výboru pro rozvojovou spolupráci Severská rada ministrů 1984–1989 a předseda Rada pro zahraniční pomoc, veřejný poradní orgán jmenovaný Ministerstvo pro rozvojovou spolupráci, od roku 1987 do roku 1988.

Je členkou poradního výboru Oslo Center, založený bývalým předsedou vlády Kjell Magne Bondevik a člen rady SOS dětské vesničky v Norsku.

Politické pozice

Nybakk je považován za Třetí cesta pragmatický sociální demokrat; ona je široce popisována jako členka pravého křídla labouristické strany.[8]

Zahraniční a obranná politika

Nybakk podporuje Norské členství v Evropská unie.[9] Stejně jako samotná labouristická strana a většina norských politiků podporuje norské NATO členství.[10] Podporovala válka v Afghánistánu, a tvrdil, že osvobozuje ženy v zemi.[11]

Práva žen

Nybakk také obhajoval ženy lidská práva, zejména ve státech, jako je Írán a další oblasti Středního východu. Byla místopředsedkyní výboru pro lidská práva v Íránu v letech 1995–1997. V roce 2015 Nybakk a vůdce Liberální strany Trine Skei Grande bojkotovala parlamentní delegaci, která navštívila Írán, kvůli požadavku, aby ženy musely nosit a chador, o nichž tvrdili, že je diskriminační pro ženy.[12]

Publikace

  • Marit Nybakk a Alexander Kvedalen (eds.): Hodnocení Arbeiderbevegelsens: 100 roků před kampaní: en billedkavalkade over viktige hendelser fra fagbevegelsens historie i Oslo, LO i Oslo, 1999

Reference

  1. ^ „Marit Nybakk“. Norská asociace pro práva žen.
  2. ^ A b C d E „Marit Nybakk“ (v norštině). Storting.
  3. ^ „Stortingsrepresentantenes alder, fødselsår og ansiennitet 2009-2013“. 4. prosince 2009.
  4. ^ „Marit Nybakk“. Severská rada. Archivovány od originál dne 12. 2. 2017. Citováno 2016-04-24.
  5. ^ „Vil ha mer nordisk forsvarssamarbeid“. Archivovány od originál dne 2016-08-04. Citováno 2016-06-10.
  6. ^ „Marit Nybakk ny leder i Norsk Kvinnesaksforening“. Norská asociace pro práva žen. Citováno 21. května 2016.
  7. ^ Styret, FOKUS Kvinner
  8. ^ Ulstein, Hege (15. srpna 2004). „Hard kamp om plassene i Oslo Ap“. siste.no.
  9. ^ Håper Venstres landsmøte er enig med Sponheim, VG
  10. ^ Zapojení do diskuse v Oslo Militære Samfund 24. února 2003 ved Marit Nybakk Archivováno 19. 9. 2016 na Wayback Machine, Oslo Militære Samfund
  11. ^ „- Krigen er kvinnefrigjøring“. Dagbladet.
  12. ^ „Boikotter reise til Iran - dagsavisen.no“.