Anders Anundsen - Anders Anundsen

Anders Anundsen MP
Ministr spravedlnosti
V kanceláři 16. října 2013 - 20. prosince 2016
premiér	Erna Solberg
Předcházet	Grete Faremo
Uspěl	Per-Willy Amundsen
Poslanec norského parlamentu
V kanceláři 1. října 2005 - 30. září 2017
Volební obvod	Vestfold
Osobní údaje
narozený	(1975-11-17) 17. listopadu 1975 (věk 45) Stavern, Vestfold, Norsko
Národnost	Norština
Politická strana	Pokrok
Manžel (y)	Marianne Ringnes
Děti	3
Alma mater	University of Oslo (LL.M. )

Anders Anundsen (narozen 17. listopadu 1975) je a Norština politik pro Progress Party který sloužil jako Ministr spravedlnosti od roku 2013 do roku 2016.^[1] Byl také členem Norský parlament, zastupující Vestfold od roku 2005 do roku 2017.

A právník vzděláním se Anundsen dostal do popředí své práce předsedající parlamentnímu výboru Stálý výbor pro kontrolu a ústavní záležitosti od roku 2009 do roku 2013 předvolání několika členů vlády na slyšení, jakož i práce výborů, které jednomyslně dospěly ke kritice vlády Jens Stoltenberg pro nedostatek havarijní připravenosti před 2011 útoky Norska.

raný život a vzdělávání

Anders Anundsen se narodil v Stavern (nyní součást Larvik ), Vestfold vrchnímu finančnímu poradci Arne Anundsenovi (nar. 1949) a asistentce učitele Anne Gro Lysebo (nar. 1953).^[2] Vystudoval právo na Folkeuniversitetet v letech 1994 až 1995 a vzal si nezletilé veřejné právo v roce 1998 a soukromé právo v roce 1999. V roce 2005 dokončil studium právnické profese Master of Laws z University of Oslo v roce 2008.^[2]

Politická kariéra

Časná kariéra a parlament

Anundsen byl členem rady hrabství Vestfold v letech 1995 až 2007 a členem městské rady v Larviku v letech 1999 až 2007. Působil na mnoha pozicích ve Straně pokroku, místně i v jejích mládežnických organizacích, a byl předsedou Mládež strany Progress v roce 1996 a v letech 1998 až 1999. V letech 1995 až 1997 pracoval jako politický poradce a asistent v parlamentní skupině Strany pokroku.^[2]

Anundsen byl zvolen do norského parlamentu z Vestfoldu v roce 2005, předtím působil jako zástupce zástupce v letech 1997 až 2001. Působil jako delegát Valné shromáždění OSN od roku 2008 do roku 2013.^[2] V letech 2009 až 2013 předsedal Stálý výbor pro kontrolu a ústavní záležitosti.^[2] Jako předseda výboru svolal Anundsen několik ministrů EU Červeno-zelená vláda zahájit slyšení kvůli obvinění ze střetu zájmů, včetně Jonas Gahr Støre, Trond Giske a Audun Lysbakken (Lysbakken později odstoupil kvůli případu proti němu).^[3]

V návaznosti na 2011 útoky Norska, Anundsen byl jmenován druhým zástupcem vůdce výboru ze dne 22. července. V roce 2012, Jens Stoltenberg se stal vůbec prvním úřadujícím norským předsedou vlády, který byl předvolán na otevřené slyšení na téma mimořádné připravenosti vlády před útoky v roce 2011.^[3] V roce 2013 dospěl výbor jednomyslně k kritice vlády za nedostatek připravenosti před útoky.^[4]

Ministr spravedlnosti

Ministr Anundsen s Simonetta Sommaruga.

Dne 16. října 2013 byl Anundsen jmenován ministrem spravedlnosti v nové vládě Erna Solberg.^[2] Poté, co Anundsen získal velké uznání za svou práci ve výborech v parlamentu, byl před oficiálním jmenováním považován za jednoho z nejsilnějších kandidátů své strany na místo ve vládě.^[5][6]

Během posledního týdne v červenci 2014 zavedla společnost Anundsen mimořádná bezpečnostní opatření kvůli krátkodobá vysoce riziková teroristická hrozba hlásil Norská policejní bezpečnostní služba (PST), později se ukázalo, že pochází ze skupiny ISIL extremisté z Sýrie. Mezi zavedená opatření patřily plné hraniční kontroly a hlídky policie po celé zemi.^[7][8] V listopadu téhož roku zavedl Anundsen dočasné obecné vyzbrojení norské policie kvůli zvýšenému riziku terorismu.^[9] Ačkoli byla původně zavedena na čtyři týdny, období bylo později prodlouženo na další dva měsíce kvůli pokračující vysoké teroristické hrozbě.^[10]

S cílem zmírnit nedostatek norských vězeňských prostor podepsal Anudsen v roce 2014 dohodu s Holandsko pronajmout si vězeňské prostory v zemi, přičemž vězni budou v roce 2015 posláni do Nizozemska.^[11] Dohoda by se vztahovala na vězně s dlouhodobými tresty a na zahraniční občany, kteří budou deportováni z Norska.^[12][13]

Kontroverze

Případ „Azyl děti“

Koncem roku 2014 se Anundsen stal předmětem polemiky kolem deportací takzvaných „dětí dlouhodobého azylu“, dětí žadatelů o azyl, u nichž byla jejich žádost zamítnuta, jen aby několik let i nadále žili v Norsku. Zatímco vládou vyjádřená politika zavedla opatření k deportaci rekordního počtu nelegálních přistěhovalců,^[14][15][16] to bylo odhaleno Bergens Tidende že v roce 2014 bylo z Norska vysláno dvakrát tolik rodin než v roce 2013, přestože to bylo součástí nové vládní platformy Liberální a Křesťanskodemokratický strany získaly podporu pro zmírnění pravidel pro některé dlouhodobé děti, což potenciálně umožnilo některým zůstat v Norsku. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že nová pravidla nebyla řádně sdělena útvarům zabývajícím se deportací nelegálních přistěhovalců, Anundsen v prosinci se v parlamentu omluvil a vzal sebekritiku za jeho řešení případu s tím, že bude signalizovat nová pravidla lépe a projít rutinami.^[17][18]

V únoru 2015 byl Anundsen po rostoucím tlaku předvolán k veřejnému slyšení v parlamentním Výboru pro kontrolu a ústavní záležitosti, po kterém proti němu strana Labouristická, Socialistická levice a Středa navrhla návrh na vyslovení nedůvěry. Liberálové a křesťanští demokraté však podpořili pouze silnou kritiku Anundsena, a jako takový tento návrh nezískal většinovou podporu.^[19] Dne 8. dubna čtyři strany vládní spolupráce konečně dosáhly dohody, která by některým deportovaným dětem umožnila, aby jejich žádosti o azyl byly podle nových pravidel znovu posouzeny jako jednorázové řešení, zatímco na oplátku by byly ještě zpřísněny některé aspekty obecné azylové politiky .^[20] Anundsen dále uvedl, že dohodou zajistil „zásadní zpřísnění imigrační politiky“.^[21]

Kritika úřadu generálního auditora

V březnu 2015 Úřad generálního auditora Norska (Norština: Riksrevisjonen) kritizoval ministerstvo spravedlnosti a veřejné bezpečnosti za způsob, jakým ministerstvo koordinovalo práci s civilní ochranou a prevencí budoucích teroristických útoků.^[22] Kritikou je zpráva revidující koordinaci EU Ředitelství pro civilní ochranu a nouzové plánování a hejtmani krajů. Generální auditor Norska, Per-Kristian Foss uvedl, že je osobně zklamaný ze skutečnosti, že vláda nepřišla ve zlepšování civilní ochrany dále, čtyři roky po útocích Norska v roce 2011.^[23] Rovněž prohlásil, že zpráva je nejtvrdší kritikou Úřadu generálního auditora Norska proti ministerstvu od doby, kdy byl zřízen Úřad generálního auditora Norska.^[24]

Anundsen na tuto kritiku odpověděl slovy: „Toto je vážná kritika, ale ne proti mně osobně. Toto je kritika proti práci, která byla prováděna po mnoho let.“^[25] Ředitel Ředitelství pro civilní ochranu a nouzové plánování, Jon Arvid Lea zamítl závěry Úřadu generálního auditora s tím, že poskytl špatný dojem o práci a zlepšeních, které byly provedeny v civilní ochraně v posledních letech.^[26]

Osobní život

Anundsen je ženatý s Marianne Ringnesovou a mají spolu tři děti.^[27][28]

Reference

externí odkazy

• „Anders Anundsen“ (v norštině). Storting.