Maleševci - Maleševci

Maleševci (Srbská cyrilice: Малешевци) je historický kmen Srbů a region v Stará Hercegovina které existovaly v pozdním středověku.

Etymologie

Maleševci v historických pramenech byli uvedeni jako Vlachs nebo Morlachs de cathono („katun“) Malesseueç, Mallesauez, Millessouich, Malleseuich, Mallisseua, Malisez, Malleseuaz, Imalloseui, Malaseuiçi.[1] Kmenový klan je také stejnojmenný Hora Maleševo v Severní Makedonie, Malesia v severní Albánie, Malesija, Černá Hora, a příjmení Maleš v Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, a Srbsko.[2]

Dějiny

Starý

Nejdříve známý písemný záznam o kmeni je a Ragusan dokument, napsaný 14. ledna 1374, týkající se kmene „de Malleseva“.[Citace je zapotřebí ] Byli součástí široké odnože Vlachs ve středověké Bosně a Hercegovině z katunar Stanko Perutinić (poprvé zmíněn v roce 1397) a jeho bratři a dědici na konci 14. a na začátku 15. století.[1] Maleševci katun vyvinut na území Rudiny, Kuty a Kority,[1] a jméno Perutinić někdy nahradilo jméno Maleševci, ale toto zvítězilo.[3]

V roce 1422 jako katunarByli zaznamenáni Klapac Stanković a Radosav Milićević, později Dubravac Milićević (1428), Stanoje Stanković (1434), Vukac Dubravčić (1461-1468). Stanko Perutinić měl tři bratry, Miliće, Miloše a Hrebeljana, a se svými dědici byli vazaly Pavlović, zatímco Stankovi dědici Kosača (Sandalj Hranić, Stjepan Vukčić Kosača ) šlechtická rodina.[4] Od roku 1466 jsou zaznamenány pod osmanskou vládou.[5] Líbí se jim Vlachové z jiných kmenů, kteří někdy spolupracovali s Osmany jako agenti otroků.[6]

Moderní

Spojené síly partyzánů z východní Bosny a Srem 28. listopadu 1942 porazily Četnikse z Majevice v Maleševci a tato událost způsobila počátek obnovy a nadvlády partyzánského hnutí ve východní Bosně.[7]

Rodiny

Pro kmen v Hercegovině je charakteristické, že všechny rodiny mají Srbský ortodoxní slava (svátek sv. patrona) z Svatý Ignác.[Citace je zapotřebí ] Rodinní potomci klanu Maleševci jsou:[8][je zapotřebí lepší zdroj ]

  • Aleksić
  • Banović
  • Bogdanović
  • Božić
  • Veletić
  • Vitomir
  • Vidojević
  • Vujičić
  • Vuković
  • Vučković
  • Gojko
  • Gruić
  • Grujić
  • Dedijer
  • Dragutinović
  • Drakul
  • Drakulić
  • Dubovina
  • Duda
  • Durić
  • Đerić
  • Đokić
  • Djukić
  • Djurović
  • Zarić
  • Ilić
  • Janković
  • Jaramaz
  • Kalem
  • Kalajdžić
  • Komlenović
  • Kovačević
  • Kočić
  • Krajinović
  • Krnja
  • Kukić
  • Laičević
  • Majdov
  • Mandić
  • Matić
  • Maričić
  • Milaković
  • Milović
  • Mirjanić
  • Nikolić
  • Novoselac
  • Obradović
  • Ogrizović
  • Pantić
  • Paspalj
  • Pejić
  • Pelkić
  • Perišić
  • Petković
  • Petrović
  • Popov
  • Radović
  • Radulović
  • Simić
  • Sjeran
  • Skender
  • Spasojević
  • Srna
  • Stajić
  • Stanišić
  • Stanković
  • Stojić
  • Supeta
  • Tačić
  • Tegarić
  • Timotijević
  • Ćorović
  • Filipović
  • Čakarević
  • Čustić
  • Šipčić
  • Šupić

Lidé

Podle původu;[Citace je zapotřebí ]

Viz také

Poznámky

  1. ^ A b C Kurtović 2011, str. 654.
  2. ^ „Muži příjmení význam a statistika“. Předchůdci. Citováno 1.května, 2016.
  3. ^ Kurtović 2011, str. 654–655.
  4. ^ Kurtović 2011, str. 655–656.
  5. ^ Kurtović 2011, str. 656.
  6. ^ Krešić, Milenko (2010). „Depopulacija jugoistočne Hercegovine izazvana turskim osvajanjem“ [Vylidňování jihovýchodní Hercegoviny způsobené dobytím Turecka]. Povijesni Prilozi (historické příspěvky) (v chorvatštině). Záhřeb: Chorvatský historický institut. 39 (39): 117–118.
  7. ^ Koljanin, D. 2005, s. 92-130.
  8. ^ „Општи преглед“. Malesevci.rs. Archivovány od originál dne 23. 9. 2016. Citováno 2016-09-16.

Reference

  • Kurtović, Esad (2011). "Seniori hercegovačkih vlaha". Hum i Hercegovina kroz povijest. Zbornik radova s ​​međunarodnoga znanstvenog skupa održanog u Mostaru 5. i 6. studenoga 2009 (v chorvatštině). Záhřeb: Hrvatski institut za povijest.
  • Bačko Aleksandar, Maleševci - rod koji slavi sv. Ignjatija, Zbornik za srpsku etnografiju i istoriju, knj. 1, Udruženje građana „Srpski despot“, Bělehrad 2007.
  • Dedijer Jevto, Bilećke Rudine, S. K. A, Srpski etnografski zbornik 5, Naselja srpskih zemalja 2, Bělehrad 1903, 802 - 806.
  • Dedijer Jevto, Hercegovina, antropogeografske studije, Biblioteka „Kulturno nasljeđe“, Sarajevo 1991.
  • Mandić Novak - Studo, Maleševski Mandići, Gacko 2001.
  • Mandić Novak - Studo, Srpske porodice Vojvodstva svetog Save, Gacko 2000.
  • Koljanin, D. 2005, „Konflikt mezi partyzány a Četniky ve východní Bosně v roce 1942“, Spomenica Istorijskog arhiva Srem, č. J. 4, str. 92–130.
  • Danilović, U. (1985) O vojnim i političkim preduslovima i okolnostima bitke protiv četnika u selu Maleševci 1942. godine. in: Bitka na Meleševcima, 28. XI godine 1942, Tuzla, str. 70-71
  • Subotić, V. Velika pobjeda partizana nad četnicima na Maleševcima. in: Istočna Bosna u NOB-u 1941-1945, knj. Já, str. 758-758
  • „Bratstvo Aleksić i istoplemenici` Maleševci` iz stare Rudine u Hercegovini (1285 - 2000.) - Prilog za etnografsku monografiju o Maleševcima “, Konstantin - Kosto R. Aleksić, samoizdat u tri kucana primerka, Vrbas, 2000.
  • „Istorija Maleša i Maleševaca, sa slikama i pjesmama“, Filip Aleksić i Božo Skender, autorsko izdanje, Vrbas, 1966.
  • „Hercegovina i Hercegovci“, Jevto Dedijer, Letopis Matice srpske, knjiga 289, 1912.
  • „Stare seoske porodice u Hercegovini“, Dr. Jevto Dedijer, Glasnik zemaljskog muzeja u Bosni i Hercegovini XIX, Sarajevo, 1907.