Lydia Davis - Lydia Davis
Lydia Davis | |
---|---|
![]() Lydia Davis ve společnosti Kelly Writers House v roce 2017 | |
narozený | Northampton, Massachusetts, USA | 15. července 1947
obsazení | Spisovatel |
Národnost | americký |
Alma mater | Barnard College |
Doba | 1976 – dosud |
Žánr | Povídka, román, esej |
Manželé | Paul Auster (1974–1977; rozvedený) Alan Cote |
Děti | 2 |
Příbuzní | Robert Gorham Davis (otec) Doufám, že Hale Davis (matka) |
Lydia Davis (narozený 15 července 1947) je americký spisovatel povídek, prozaik, esejista a překladatel z francouzštiny a dalších jazyků, který často píše velmi krátké povídky.[1][2][3] Davis vytvořil několik nových překladů francouzské literární klasiky, včetně Swannova cesta podle Marcel Proust a Madame Bovaryová podle Gustave Flaubert.
raný život a vzdělávání
Davis se narodil v Northampton, Massachusetts, 15. července 1947.[4] Je dcerou Roberta Gorhama Davise, kritika a profesora angličtiny, a Doufám, že Hale Davis, povídkář, učitel a pamětník.[5] Davis zpočátku „studovala hudbu - nejprve klavír, pak housle - což byla její první láska“.[6] Když se Davis stal spisovatelem, řekl: „Pravděpodobně jsem vždy vedl k tomu, abych byl spisovatelem, i když to nebyla moje první láska. Myslím, že jsem vždycky chtěl psát v nějaké své části, jinak bych to neměl hotovo."[7] Studovala na Barnard College V té době psala poezii.[6]
V roce 1974 se Davis oženil Paul Auster, se kterou měla syna jménem Daniel.[5] Auster a Davis se později rozvedli; Davis je nyní ženatý s umělcem Alanem Coteem,[8] s nímž má dalšího syna, Theo Cote. Je profesorkou tvůrčího psaní na Univerzita v Albany, SUNY,[8] a byl významným spisovatelem v rezidenci Lillian Vernon Newyorská univerzita v roce 2012.[9]
Kariéra
Davis vydal šest sbírek beletrie, včetně Třináctá žena a jiné příběhy (1976) a Rozebrat to (1986), finalista ceny PEN / Hemingway Award. Její nejnovější sbírky byly Odrůdy rušení, finalista Národní knižní ceny vydané nakladatelstvím Farrar, Straus a Giroux v roce 2007 a Nemůže a nebude (2013). Shromážděné příběhy Lydie Davisové (2009) obsahuje veškerou její beletrii do roku 2008.
Davis také přeložil Proust, Flaubert, Blanchot, Foucault, Michel Leiris, Pierre Jean Jouve a další Francouzští spisovatelé,[4] stejně jako belgický romanopisec Conrad Detrez a nizozemský spisovatel A.L. Snijders.
Recepce a vliv
Davis byla popsána jako „mistr literární formy z velké části z vlastního vynálezu“.[10] Některé z jejích „příběhů“ jsou jen jedna nebo dvě věty. Davis porovnal tyto práce s mrakodrapy v tom smyslu, že jsou obklopeny impozantním prázdným prostorem.[11] Michael LaPointe píše v LA Recenze knihys jde tak daleko, že říká „Lydia Davis nevynalezla flash fiction, ... je tak daleko a daleko jeho nejvýznamnějším současným praktikem ".[3] Její „osobitý hlas nebylo nikdy snadné zařadit do konvenčních kategorií,“ píše Kassia Boddy Columbia Companion to the 21st Century Short Story. Boddy píše: „Davisova podobenství jsou nejúspěšnější, když zkoumají problémy komunikace mezi muži a ženami a strategie, které každý používá k interpretaci slov a činů toho druhého.“[12] Ze současných autorů pouze Davis, Stuart Dybek, a Alice Fulton sdílejí rozdíl mezi tím, že se objevují v obou Nejlepší americké povídky a Nejlepší americká poezie série.
V říjnu 2003 Davis obdržel MacArthurovo společenství.[13] Byla zvolena kolegy z Americká akademie umění a věd v roce 2005.[14] Davis byl významným řečníkem v roce 2004 & NYNÍ festival na University of Notre Dame.[15] Davis byl vyhlášen jako vítěz roku 2013 Mezinárodní cena Man Booker dne 22. května 2013.[16] Oficiální oznámení Davisovy ceny na webu Man Booker Prize popisuje její práci jako „stručnou a precizní poezii“. Porota židle Christopher Ricks poznamenal, že „[zde] je bdělost jejích příběhů a velká nápaditá pozornost. Bdělost jako způsob, jak realizovat věci až do samého slova nebo slabiky; bdělost, pokud jde o nečisté motivy a iluze každého z nás.“[17] Davis vyhrál částku 60 000 liber v rámci bienále.[18] Ona je široce považována za "jednu z nejoriginálnějších myslí v současné americké fikci."[19]
Ocenění
- Finalista ceny PEN / Hemingway 1986 za Rozebrat to[4]
- 1988 Cena Whiting pro beletrii[5]
- „Svatý Martin,“ povídka, která se poprvé objevila v Grand Street, byl zařazen do Nejlepší americké povídky 1997.
- 1997 Guggenheimovo společenství
- 1998 Lannan Literary Award for Fiction[4]
- 1999 Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres pro beletrii a překlad.[13]
- „Zrada,“ krátká povídka, která se poprvé objevila v Hambone, byl zařazen do Nejlepší americká poezie 1999
- „Pokosený trávník,“ krátká povídka, která se poprvé objevila ve filmu McSweeney, byl zařazen do Nejlepší americká poezie 2001
- 2003 MacArthur Fellows Program[13]
- Finalista Národní knižní ceny za beletrii 2007, pro Odrůdy rušení: příběhy[20]
- „Muži,“ krátká povídka, která se poprvé objevila v 32 básní, byl zařazen do Nejlepší americká poezie 2008
- 2013 Americká akademie umění a literatury „Medaile za zásluhy[21]
- 2013 Filolexian Society Cena za vynikající literární dílo
- 2013 Mezinárodní cena Man Booker[16]
- 2020 Cena PEN / Malamud[22]
Bibliografie
- Třináctá žena a jiné příběhy, Živá ruka, 1976[4]
- Náčrtky pro život Wassillyho. Station Hill Press. 1981. ISBN 978-0-930794-45-3.
- Příběh a jiné příběhy. Postavy. 1985. ISBN 978-0-935724-17-2.
- Rozebrat to. Farrar Straus a Giroux. 1986. ISBN 0-374-11653-9.
- Konec příběhu. Farrar Straus a Giroux. 1994. ISBN 978-0-374-14831-7. (román)
- Téměř žádná paměť. Farrar Straus a Giroux. 1997. ISBN 978-0-374-10281-4.
- Samuel Johnson je rozhořčený. McSweeney. 2001. ISBN 978-0-9703355-9-3.
- Odrůdy rušení. Farrar Straus a Giroux. 15. května 2007. ISBN 978-0-374-28173-1.
- Proust, Blanchot a žena v červeném. Centrum pro spisovatele a překladatele. 2007. ISBN 9780955296352.
- Shromážděné příběhy Lydie Davisové. Farrar, Straus & Giroux. 2009. ISBN 978-0-374-27060-5.
- Krávy. Sarabande Books. 2011. ISBN 9781932511932.
- Lydia Davis: Documenta Series 078. Hatje Cantz. 2012. ISBN 9783775729277
- Nemůže a nebude: Příběhy. Farrar, Straus a Giroux. 2014. ISBN 9780374118587.
- Eseje jedna. Farrar, Straus a Giroux. 2019. ISBN 9780374148850.
Antologie
- Bill Henderson, vyd. (1989). Cena Pushcart: nejlepší z malých lisů. Vozík Stiskněte. ISBN 978-0-916366-58-2.
- E. Annie Proulx, Katrina Kenison, vyd. (1997). „Svatý Martin“. Nejlepší americké povídky 1997. Houghton Mifflin. ISBN 978-0-395-79866-9.
- Robert Hass; David Lehman, eds. (2001). „Pokosený trávník“. Nejlepší americká poezie 2001. Simon a Schuster. p.67. ISBN 978-0-7432-0384-5.
Lydia Davis.
- Charles Wright; David Lehman, eds. (2008). "Muži". Nejlepší americká poezie 2008. Simon a Schuster. ISBN 978-0-7432-9975-6.
Překlady
- Jean Chesneaux, Françoise Le Barbier, Marie-Claire Bergère (1977). Čína od revoluce v roce 1911 po osvobození. Překladatelé Paul Auster a Lydia Davis. Pantheon Books.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- Georges Simenon (1979). Na palubě Akvitánie (africké trio Simenon). Překladatelé Paul Auster a Lydia Davis. Harcourt Brace Jovanovich. ISBN 0-15-103955-0.
- Maurice Blanchot (1981). P. Adams Sitney (ed.). Pohled Orfeův a další literární eseje. Překladatelka Lydia Davis. Station Hill Press. ISBN 978-0930794378.
- Françoise Giroud (1986). Marie Curie: Život. Překladatelka Lydia Davis. Holmes & Meier. ISBN 0841909776.
- Pierre Jean Jouve (1996). Pouštní svět. Překladatelka Lydia Davis. Marlboro Press. ISBN 978-0810160187.
- Pierre Jean Jouve (1997). Hecate: Dobrodružství Catherine Crachatové: I.. Překladatelka Lydia Davis. Marlboro Press. ISBN 978-0810160385.
- Michel Leiris (1997). Pravidla hry: Scratches. Překladatelka Lydia Davis. Johns Hopkins University Press. ISBN 0801854865.
- Marcel Proust (2004). Lydia Davis; Christopher Prendergast (eds.). Swannova cesta. Přeložila Lydia Davis. Knihy tučňáků. ISBN 978-0-14-243796-4.
- Vivant Denon (2009). Peter Brooks (vyd.). Zitra ne. Přeložila Lydia Davis. New York Review of Books. ISBN 978-1-59017-326-8.
- Gustave Flaubert (2010). Lydia Davis (ed.). Madame Bovaryová. Přeložila Lydia Davis. Viking pro dospělé. ISBN 978-0-670-02207-6.
- Ollivant, Alfred (2014). Bob, Son of Battle: The Last Grey Dog of Kenmuir. New York Review Dětská kolekce. Přeložila Lydia Davis. ISBN 9781590177297.
- Snijders, A.L. (2016). Trávy a stromy. Přeložila Lydia Davis. AFDH. ISBN 9789072603586.
Reference
- ^ Crum, Maddie (13. června 2014). „Přečtěte si 15 úžasných děl beletrie za méně než 30 minut“. Citováno 21. října 2019 - přes Huff Post.
- ^ Leslie, Nathan. „To„ V “slovo.“. Polní průvodce psaním Flash Fiction. Vyd. Masih, Tara L. Brookline, MA, USA: Rose Metal Press, 2009, 8-9; 11-14.
- ^ A b LaPointe, Michael. „Kniha tloustne:„ Lydie Davisové “„ Nemůže a nebude"". Los Angeles Recenze knih. Citováno 21. října 2019.
- ^ A b C d E „Internationales literaturfestival Berlin - Lydia Davis“. Internationales literaturfestival Berlin. Citováno 2013-05-23.
- ^ A b C Knight, Christopher J. (1999). „Rozhovor s Lydií Davisovou“. Současná literatura. 40 (4): 525–551. doi:10.2307/1208793. JSTOR 1208793.
- ^ A b Miller, Michael. „Lydia Davis: Storytelling, a Strange Impulse“. 032c. Citováno 5. března 2014.
- ^ Miller, Michael. „Lydia Davis: Storytelling, a Strange Impulse“. 032c. Citováno 19. prosince 2013.
- ^ A b Sherwin, Adam (2013-05-23). „Nejvýstižnější spisovatelka povídek na světě Lydia Davisová vyhrála Bookerovu mezinárodní cenu 2013“. Nezávislý. Citováno 2013-05-23.
- ^ „Lydia Davisová je významnou spisovatelkou Lillian Vernonové“. Newyorská univerzita. Citováno 2013-05-23.
- ^ Teicher, Craig Morgan (11. října 2009). „Collected Stories of Lydia Davis“. Plain Dealer. Archivovány od originál 3. března 2016. Citováno 20. března 2020.
- ^ 032c.com. „LYDIA DAVIS: Storytelling, a Strange Impulse“. Citováno 17. července 2014.
- ^ Boddy, Kasia (01.01.2000). „Lydia Davis (1947–)“. Columbia Companion to the Twentieth-Century American Short Story. Columbia University Press. 219–223. JSTOR 10,7312 / gelf11098,42.
- ^ A b C „Rozhovor s LYDIA DAVIS“. Věřící. Citováno 2013-05-23.
- ^ „Kniha členů, 1780–2010: kapitola D“ (PDF). Americká akademie umění a věd. Citováno 15. dubna 2011.
- ^ „& Now Program Schedule“. & Nyní 2004. University of Notre Dame. Archivovány od originál dne 15. října 2012. Citováno 29. června 2012.
- ^ A b Stock, Jon (2013-05-22). „Man Booker International Prize 2013: Lydia Davis vyhrává“. Telegrafovat. Citováno 2013-05-22.
- ^ „Lydia Davis vyhrála mezinárodní cenu Man Booker International Prize 2013“. Cena muže Brookera. 2013-05-22. Archivovány od originál dne 26. 8. 2014. Citováno 2013-05-22.
- ^ „Mezinárodní cenu Man Booker získala Lydia Davis“. BBC novinky. 22. května 2013. Citováno 23. května 2013.
- ^ Goodyear, Dana (10. března 2014). "Dlouhý příběh krátce". Citováno 21. října 2019 - přes www.newyorker.com.
- ^ Johnston, Bret Anthony. „Interview finalistky Národní knižní ceny za beletrii s Lydií Davis“. Národní knižní nadace. Citováno 2013-05-23.
- ^ „Americká akademie umění a literatury vyhlašuje vítěze ceny za literaturu za rok 2013 a inaugurační cenu E. B. Whiteové“. Americká akademie umění a literatury. 2013-03-13. Archivovány od originál dne 2015-03-13. Citováno 2013-05-27.
- ^ „Vítěz roku 2020“. Nadace PEN / Faulkner. Citováno 2020-08-25.
Další čtení
- Evans, Jonathan, Mnoho hlasů Lydie Davisové: překlad, přepis a intertextualita, Edinburgh: Edinburgh University Press, 2016.
- Dobrý rok, Dano (17. března 2014). „Dlouhý příběh krátký: Radikální fikce Lydie Davisové“. Život a dopisy. Newyorčan. 90 (4): 24–30.
externí odkazy
- Hledání pomoci pro dokumenty Lydie Davisové na Kolumbijské univerzitě. Vzácná knihovna knih a rukopisů.
- „Lydia Davis, Umění beletrie č. 227“. Pařížská revize (Rozhovor) (212). Rozhovor: Andrea Aguilar a Johanne Fronth-Nygren. Jaro 2015.
- „Téměř žádná paměť“. Knihomol (Rozhovor). Dotazováno uživatelem Michael Silverblatt. KCRW. Září 1998.
- „Samuel Johnson je rozhořčený“. Knihomol (Rozhovor). Dotazováno uživatelem Michael Silverblatt. KCRW. Červenec 2002.
- „Odrůdy rušení“. Knihomol (Rozhovor). Dotazováno uživatelem Michael Silverblatt. KCRW. Červen 2007.
- „Nemůžu a nebudu“. Knihomol (Rozhovor). Dotazováno uživatelem Michael Silverblatt. KCRW. Červen 2014.
- „Negativní emoce.“ Továrna na rakve (krátký příběh)
- Věřící rozhovor se Sarah Manguso
- Samuel Johnson je rozhořčený - TMO se setkává s Lydií Davis
- BOMBARDOVAT rozhovor s Francine Prose
- Gigantický rozhovor s Jamesem Yehem
- "Otázky a odpovědi s Lydií Davisovou", The Boston Globe, Kate Bolick, 29. dubna 2007
- "Rozhovor finalisty Národní knižní ceny za beletrii 2007 s Lydií Davisovou", Národní knižní nadace
- "Struktura je struktura", Nadace poezie
- "Konverzace s Lydií Davisovou", Web Del Sol
- Zvukové soubory @ PENNsound poslouchejte, jak Lydia Davis čte z její práce
- Stránka autora na Internationales Literatufestival Berlin Davis byl hostem ILB ( Internationales Literatufestival Berlin / Německo) v roce 2001
- "Lydia Davis", Penn Sound
- Lydia Davis: Čtení 'Goodbye Louise' Video od Louisianský kanál
- Profil v The Whiting Foundation
- MacArthurova nadace
- SUNY Albany
- Lannanova nadace
- Spisovatelé Kelly House
- New Yorker - Long Story Short
- Vydavatelé MacMillan
- Penguin Random House
- Encyklopedie Britannica
- Nadace poezie