Françoise Giroud - Françoise Giroud - Wikipedia

Françoise Giroud
Ministr kultury
V kanceláři
24. srpna 1976-30. Března 1977
PrezidentValéry Giscard d'Estaing
premiérRaymond Barre
PředcházetMichel Guy
UspělMichel d'Ornano
Státní tajemnice pro práva žen
V kanceláři
1974–1976
PrezidentValéry Giscard d'Estaing
premiérJacques Chirac
UspělMonique Pelletier
Osobní údaje
narozený
Lea France Gourdji

(1916-09-21)21. září 1916
Lausanne, Švýcarsko
Zemřel19. ledna 2003(2003-01-19) (ve věku 86)
Neuilly-sur-Seine, Francie
Národnostfrancouzština
Politická stranaUDF
Děti2
ProfeseNovinář

Françoise Giroud, narozený Lea France Gourdji (21 září 1916 v Lausanne, Švýcarsko a ne v Ženevě, jak se často píše - 19. Ledna 2003 v Neuilly-sur-Seine ) byl Francouz novinář, scénárista, spisovatel a politik.

Životopis

Giroud se narodil imigrantským sefardským tureckým židovským rodičům; jejím otcem byl Salih Gourdji, ředitel Agence Télégraphique Ottomane v Ženevě.[1]Byla vzdělaná na Lycée Molière a Collège de Groslay.[2] Nedokončila univerzitu.[3] Provdala se a měla dvě děti, syna (který zemřel před ní) a dceru.[1][4]

Kariéra

Giroudova práce v kině začala režisérem Marc Allégret jako scénáristka v jeho verzi z roku 1932 Marcel Pagnol je Číča. V roce 1936 pracovala s Jean Renoir na množině La Grande Illusion. Později psala scénáře, nakonec dokončila 30 celovečerních knih (beletrii i literaturu faktu) a psala novinové sloupky.[5] Byla redaktorkou Elle časopis od roku 1946 (krátce poté, co byl založen) až do roku 1953, kdy ona a Jean-Jacques Servan-Schreiber založil francouzský zpravodajský časopis L'Express. Upravila L'Express do roku 1971, poté byla jeho ředitelkou do roku 1974, kdy byla požádána o účast ve francouzské národní vládě.

Od roku 1984 do roku 1988 byl Giroud prezidentem Action Internationale contre la Faim. V letech 1989 až 1991 byla předsedkyní komise pro zlepšení prodeje lístků do kina. Byla literární kritička Le Journal du Dimanche, a přispívala týdenním sloupcem do Le Nouvel Observateur od roku 1983 až do své smrti. Zemřela u Americká nemocnice v Paříži při léčbě poranění hlavy při pádu.[3]

Politická kariéra

V roce 1974 Francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing nominován Giroud na pozici Secrétaire d'État à la Condition ženský, kterou zastávala od 16. července 1974 do 27. srpna 1976, kdy byla jmenována do funkce Ministr kultury. V této pozici zůstala až do března 1977, celkem 32 měsíců, ve službách kabinetů Jacques Chirac a Raymond Barre. Byla členkou Radikální strana, a na volebních dokumentech uvedla své povolání jako „novinářka“ (nebo novinářka v angličtině).[6]

Další aktivity

Giroud obdržel Légion d'honneur. Zvládla to ACF, Nobelova vítězná charitativní organizace, od roku 1984 do roku 1988.[1][7]

Giroud často vyjadřovala svůj cíl: dostat Francii „z rutiny“. Řekla, že Američané mají správnou představu; nedostali se do rutiny. Při své první návštěvě v New York City brzy po skončení druhé světové války ji zasáhla „míra optimismu, nadšení“, kterou tam našla. Tento pohled jí zůstal: „Ve Spojených státech existuje síla, kterou my v Evropě máme neustále tendenci podceňovat.“[8]

Do svých 80. let se Giroud objevila ve francouzské televizi v pořadu 100 odpovědí (který zkoumá možnost žít na sto). Objevila se s obličejem a rukama ovázaným od pádu těsně před začátkem natáčení. Byla požádána, aby doporučila stravu, která zajistí dlouhověkost; odpověděla „nasekaný steak a saláty“. Zkoušela (a nedokázala) oloupat jablko obvázanými rukama; když nemohla, vybuchla smíchy.

Několik pochvalných novinových článků o její smrti zmiňovalo její třpytivý smysl pro humor.

Zvláštní vydání L'Express kryl Giroudovu smrt. Uvedl:

Ženy všude něco ztratily. Paní Giroudová je bránila tak inteligentně a tak silně.[9]

Publikovaná díla

  • Françoise Giroud vous présente le Tout-Paris (1953)
  • Nouveaux portréty (1954)
  • La Nouvelle vague: portraits de la jeunesse (1958)
  • Dávám vám své slovo (1973)
  • La comédie du pouvoir (1977)
  • Ce que je crois (1978)
  • Le Bon Plaisir (1983)
  • Une Femme honorable (1981) (publikováno v angličtině jako Marie Curie: A Life (1986))
  • Le Bon Plaisir (scénář) (1984)
  • Dior (1987)
  • Alma Mahler, ou l'art d'être aimée (1988)
  • Leçons particulières (ISBN  978-2-213-02598-8, 1990)
  • Marie Curie, une Femme ctihodná (televizní seriál) (1991)
  • Jenny Marx ou le femme du diable (1992)
  • Les Hommes et les femmes (s Bernard-Henri Lévy, 1993).
  • Journal d'une Parisienne (1994)
  • La rumeur du monde: journal, 1997 et 1998 (1999)
  • On ne peut pas être heureux tout le temps: récit (2000)
  • C'est arrivé hier: journal 1999 (2000)
  • Profession journaliste: conversations avec Martine de Rabaudy (2001)
  • Demain, déjà: journal, 2000-2003 (2003)

Filmografie

Viz také

Reference

Citace
  1. ^ A b C Nekrolog v Londýně Nezávislý (zveřejněno 21. ledna 2003)
  2. ^ Chambers Životopisný slovník. Komory. 28. září 2007. str. 625.
  3. ^ A b Nekrolog, Milwaukee Journal Sentinel, publikovaná 20. ledna 2003
  4. ^ Web aplikace Questia Archivováno 05.08.2011 na Wayback Machine, zpřístupněno 24. prosince 2009
  5. ^ „Françoise Giroud“ Britannica online], přístup k 24. prosinci 2009
  6. ^ Christine Bard, Les premières femmes au Gouvernement (Francie, 1936-1981), Histoire @ Politique, č. 1, květen – červen 2007 (francouzsky)
  7. ^ Web „France In London“, recenze FG Biography od Christine Ockrent
  8. ^ Nekrolog Ekonom (25. ledna 2003)
  9. ^ Ctihodná Lucie Pépin, senátorka Archivováno 2011-07-27 na Wayback Machine
Bibliografie
  • Françoise Giroud, ambiciózní française, autorizovaná biografie Christine Ockrent (2003)