Seznam skladeb Jean-Claude Éloy - List of compositions by Jean-Claude Éloy

Jean-Claude Éloy v roce 2015
Toto je kompletní seznam hudebních děl od francouzského skladatele Jean-Claude Éloy, seřazeno v chronologickém pořadí.
Raná díla (nepublikováno)
- Nocturne, pro klavír (1954)
- Le bois amicalpro soprán a klavír; text od Paul Valery (1954)
- Féeriepro soprán a klavír; text Paul Valery (1954)
- Après une lecture d’André Bretonpro klavír, ondes Martenot, harfa, glockenspiel (nebo celesta), vibrafon, xylofon, crotales (starožitné činely), perkuse, (1954); nedokončený
- Chorál de vitrail, pro smíšený sbor a orchestr, (1955); nedokončený
- Vitrail multicolore, pro klavír (1955)
- Sur la nappe d'un étang glacé, pro soprán, vibrafon a marimbu; text od René Char (1957)
- Claire comme le jourpro soprán a klavír; texty od Claude Roy (1959)
- Le poseur de questions
- Belle à couper le souffle
- Absence
- Claire
- Le ciel et l’enfer
- Claire au loin
- Petit matin
- Encore une aubepro soprán a klavír; texty Jean-Claude Eloy (1959)
- Deux poèmespro soprán a klavír; texty od Jacques Prévert a Robert Desnos (1959)
- Automne
- Le dernier poème
- Pièce pour piano (1959)
- Robaïa č. 104 de Omar Khayyam, pro soprán a ondes Martenot (1959)
- L'Herbe du songepro soprán a klavír; texty od Yvan Goll (1959)
- Vague ma sœur…
- J’entends monter de toi…
- Tant d’hirondelles ...
- Grandit un arbre de poussière…
- Trois pièces pour piano (1960)
- Cantate de chambrepro soprán dva ondes Martenot, piano, harfa, vibrafon, marimba, tři perkuse; texty Jean-Claude Eloy (1960)
- Hiver
- Ombre
- Interakce, pro soprán, dva vibrafony a perkuse; text od Paul Eluard (1960)
- Stèle pour Omar Khayyam, pro soprán, klavír, harfu a bicí nástroje (1960)
- Sommeil sur la terre…
- Quand mon âme čistý…
- Chaque matin la rosée…
- Lampes qui s’éteignent ...
- Cinq poèmes de Saigyôpro soprán a klavír (1960)
- Que vraie la réalité…
- Komentovat vášeň Cette…
- Aucun désir de vivre…
- Mon jedinečný désir…
- Ach! kombinovaná žaloba…
- Závorky, pět krátkých pedagogických skladeb pro klavírní sólo (1960)
- Hommage à Schoenberg (pro seznámení s atonalismem)
- Hommage à Webern (pro studium křížení ruky, změny temp, přesnost nuance)
- Bali (pro získání návyků do širokých registrů a k četným průchodům palce)
- Flûte égyptienne (pro práci na poznámkách milosti a iracionálních hodnotách)
- Amitabha: lumière infinie. Hommage à Messiaen (získat jemný dotek)
- mobilní, pohybliví, pro sólovou flétnu (1961)
- Pièce pour piano, úvod do Zpěvy vylévají ombre (1961)
- Zpěvy vylévají ombre, pro sopránový klavír, harfu, ondes Martenot a tři bubeníky; texty Jean-Claude Eloy (1961)
- Zpěv 1
- Chorál 2
- Vître d’oubli, pro soprán a šest ženských hlasů (1961)
- Études I a II, pro flétnu, violoncello a harfu (1962)
Veřejně provedené práce
- Étude III, pro orchestr, s pěti bubeníky, celestou, harfou a klavírem (1962)
- Rovnocennosti, pro 18 hráčů (1963); pověřen Pierre Boulez na Darmstadtský festival
- Polychronie, pro dechový orchestr, šest bubeníků, klavír a harfa (1964); první verze měla premiéru pod názvem Fragmenty; pověřené SWF pro Donaueschingen Festival
- Ticho du lac des étoiles
- Vitres d’aurore
- Maclespro šest instrumentálních skupin (1967); ze skóre filmu pro Jeptiška podle Jacques Rivette
- Verze I (krátká)
- Verze II (dlouhá)
- Séquence et boucle, pro malou instrumentální skupinu (1968); ze skóre filmu pro Šílená láska Jacques Rivette
- Sekvence
- Boucle
- Faisceaux-Difrakce, pro 28 hráčů (1970); pověřen Kongresovou knihovnou ve Washingtonu
- Kâmakalâ („Le Triangle des énergies“) pro tři orchestrální skupiny, pět sborových skupin se třemi dirigenty (1971); pověřen Maurice Fleuret a francouzské ministerstvo kultury pro festival SMIP (Semaines Musicales Internationales de Paris)
- Shânti („Paix“), pro elektronické a konkrétní zvuky (1972–1973); pověřen WDR a realizován na WDR Studio pro elektronickou hudbu, Kolín nad Rýnem
- Předehra: Les foules de la mémoire / Son de meditace
- Prodlužovací část: Prémonition / Flash-back / Rozhovor (Aurobindo / Mao)
- Střední část: Mantra des étoiles / Vojáci
- Závěrečná část: Vagues lentes, boucles de feu / Kontemplace pomocných dětí / Vastitude
- Fluctuante-Immuable, pro velký orchestr (1977); pověřeno francouzským ministerstvem kultury a Orchestre de Paris
- Gaku-no-Michi („Les Voies de la musique“ nebo „Le Tao de la musique“), film bez obrázků pro elektronické a konkrétní zvuky (1977–1978); realizováno v NHK Electronic Music Studio v Tokiu
- Pachinko - Son d'introduction
- Tokio - La Voie des synové quotidiens. Od konkrétního k abstraktnímu
- Fushiki-e („Vers ce qui n'est pas connaissable“). La Voie des synové de meditace. Od abstraktu ke konkrétnímu
- Mokuso („Kontemplace“) - Son d'immobilisation
- Banbutsu-no-Ryudo ("Le flot incessant de toutes les choses"). La Voie des metamorphoses du sens. Z betonu do betonu
- Kaiso („Réminiscence“) - La Voie du sens au-delà des metamorphoses
- Han - Syn prodloužení
- Pachinko - Son d'introduction
- Poème Picasso, rozhlasové práce na text Jean-Claude Eloy (1978); pověřil Georges Leon pro France-Culture a realizoval se dvěma EMS syntezátory (VCS a AKS) plus Revox (A77)
- Étude IV: Points-Lines-Landscape, elektroakustická hudba (1979); vytvořeno na UPIC počítač ve studiu CEMAMu, Issy-les-Moulineaux
- Yo-In („Réverbérations“), théâtre sonore pro imaginární rituál ve čtyřech dějstvích, pro elektronické a konkrétní zvuky (1980); realizováno na Instituut voor Sonologie, Rijkuniversiteit, Utrecht
- 1. dějství Aube. Jablko. Rituel d'imploration.
- Zákon 2 Midi. Unifikace. Rituel d'absorption, d'intégration.
- Zákon 3 Soir. Rozjímání. Rituel de rozjímání.
- Zákon 4 Nuit. Vymítat. Rituel de libération.
- Meditující l'approche du feu, pro 27 hráčů japonského orchestru gagaku, dva refrény buddhistických mnichů ze sekt Tendai a Shingon (včetně 4 sólových zpěváků z tradice Shômyô), šest bubeníků a pět tanečníků bugaku (1983); pověřeno Japonským národním divadlem (Kokuritsu Gekijo) v Tokiu
- Le Regard versus svědomí kontemplativní [Směrem k kontemplativnímu povědomí], pro čtyři sólové zpěváky mnichů (technika Shômyô), sbor mnichů (neviditelný), jedno sólo Ô-Hichiriki, dva Ô-Shô, několik izolovaných bicích nástrojů
- L'Appel vers le mouvement des choses [Zbaveno pohybu věcí] pro devět dechových nástrojů gagaku (3 Ryûteki, 2 Hichiriki, 1 Ô-Hichiriki, 2 Shô, 1 Ô-Shô)
- Le Cheminement à travers les mondes [Progres světem], pro 27 instrumentalistů gagaku, čtyři skupiny mnichových sborů (Shômyô technics - Sect Tendai a Shingon) včetně čtyř sólistů, šesti bubeníků a pěti tanečníků bugaku
- Anâhata („Vibration primordiale“ nebo „Vibration d’origine“) pro pět japonských tradičních hudebníků (tři hráče gagaku a dva zpěváky Shômyô), perkuse, elektronické a konkrétní zvuky, inscenace a světla (1984–1986); na objednávku Festival d’Automne à Paris
- Achata-Anâhata („Le son frappé, le son non-frappé“), pro dva sólové hlasy japonských buddhistických mnichů (technika Shômyô ze sekt Tendai a Shingon), jedno sólo Ô-Hichiriki, jeden bubeník s orchestrem bicích nástrojů, elektronický a konkrétní zvuky, se zvukovým a světelným systémem
- Akshara-Kshara („L'immuable, le muable“), pro Ryûteki solo, Hichiriki solo, elektronické a konkrétní zvuky, se zvukovým a světelným systémem
- Nîmîlana-Unmîlana („Ce qui s'éveille, ce qui se replie“), pro Shô solo (plus Ô-Shô a Sheng-Alto), elektronické a konkrétní zvuky se zvukovým a světelným systémem
- Osvobození (1989, přejmenováno Zpěv nalije l'autre moitié du ciel [Píseň pro druhou polovinu nebe] v roce 2011); pověřen Festivalem d’Automne v Paříži
- Butsumyôe („La cérémonie du repentir“), pro dva ženské hlasy (soprány s rozšířenými hlasovými technikami, s použitím různých bicích nástrojů); text od Ihara Saikaku (The Life of Amourous Woman) ve starověké japonštině z oblasti Osaka. Část I cyklu Písně pro druhou polovinu nebe
- Sappho hiketis („Sappho implorante“) pro dva ženské hlasy (soprány s rozšířenými vokálními technikami) a elektroakustickou hudbu; text Sappho (fragmenty) v řeckém jazyce s moderní výslovností. Část II cyklu Písně pro druhou polovinu nebe
- Erkos („Chant, Louange“), pro sólového hráče Satsuma-Biwa používajícího rozšířené vokální techniky a několik bicích nástrojů s elektroakustickou hudbou, k úryvku z Devi Upanishad a Devi Mahatmya v sanskrtu (1990–1991); pověřen WDR a realizován ve WDR Studio pro elektronickou hudbu v Kolíně nad Rýnem. Část III cyklu Písně pro druhou polovinu nebe
- Úvod
- Biwa 1
- Unban
- Biwa 2
- Chœurs
- Galaxie (Verze Sigma), s vokálním sólem ... kono yo no hoka ... („... ce monde au-delà ...“) pro zpěváka používajícího rozšířené vokální techniky Shômyô z Japonska s elektroakustickou hudbou, světlem a inscenací; texty od Izumi Shikibu a Chiyojo v japonštině (1996); pověřen Rogerem Lafosseem pro festival Sigma a realizován ve studiu elektronické hudby na konzervatoři Sweelinck v Amsterdamu. Část IV cyklu Písně pro druhou polovinu nebe
- Rosa, Sonia ... Hannah, pro dva sólové soprány bez doprovodu; texty od Rosa Lucemburská (Dopisy z vězení Sophie Liebknechtové) a Hannah Arendt (o Rosě Luxemburgové) v němčině (1991); nedokončený
- Gaia-písněpro sopránový hlas (zpívaný) a herecký hlas (mluvený) s elektroakustickou hudbou; texty Jean-Claude Eloy v angličtině (1992, nová verze 2015). Část V cyklu Písně pro druhou polovinu nebe
- Jí
- Volání
- Píseň (Eileithyia)
- Dvě americké ženypro sopránový hlas (zpívaný) a herecký hlas (mluvený) s elektroakustickou hudbou; texty od Anne Sexton a Mabel Dodge Luhan (1992, nová verze 2015). Část VI cyklu Písně pro druhou polovinu nebe
- Ona (Vysvěcující matka)
- jsem
- Galaxie plné elektro (Varšavská verze), pro elektronické a konkrétní zvuky (1986–1994); realizováno ve studiu elektronické hudby na konzervatoři Sweelinck v Amsterdamu
- Electro-Anâhata I-II-III. Samotné elektroakustické (elektronické a konkrétní zvuky) elektroakustické části Anâhata, s několika nepublikovanými částmi (1986–1994, revize a nový mistr 2013); realizováno ve studiu elektronické hudby na konzervatoři Sweelinck v Amsterdamu
- Část 1: Metamorfózy kovů. Pět elektroakustických děl kontemplativní povahy
- Stanice I: Znásobené zvony
- Stanice II: Meditační epizoda
- Stanice III: Prodloužení směrem k nekonečnu
- Stanice IV: Metametal (krátká verze)
- Stanice V: Odhalený zvuk
- Část 2:
- Ptačí zrcadlo v kouzelném lese (pocta Paul Klee )
- Rákos, moře a hvězdy (Úvod a hlavní část)
- Část 1: Metamorfózy kovů. Pět elektroakustických děl kontemplativní povahy
- L'Anneau des sept lumières [Prsten sedmi světel]; Metametal (dlouhá verze). Sedm nepřetržitých variací z jednoho vzorku Bonshô (tradiční zvon buddhistického chrámu z Japonska). Pocta Inayatovi a Vilayat Khanovi za elektronické a konkrétní zvuky (1994–1995, revize a nový mistr 2013)
- Etats-Limites, ou les cris de Petra [Borderlines nebo Petra's Shouts]. Na památku Petry Meinel-Winkelbachové, pro elektronické a konkrétní zvuky (2013). Část VII cyklu Písně pro druhou polovinu nebe
- Le Minuit de la Foi [Midnight of the Faith], pro elektronické a konkrétní zvuky, k vybraným větám podle Edith Steinová, zaznamenaná německou herečkou Giselou Claudiusovou (2014). Část VIII a / b cyklu Písně pro druhou polovinu nebe
- Morgendämmerung (Návrh, agitace, rozjímání, osvětlení-jásání-sublimace)
- Dämmerlicht (Výslech, napětí, konfrontace)
Reference
- Larousse dictionnaire de la musique (2005) hesel: ÉLOY Jean-Claude. Paris: Larousse.
- Siano, Leopoldo (2013). „Die 'Wege der Musik': Ein Porträt des französischen Komponisten Jean-Claude Eloy.“ Musik Texte, č. 139 (listopad): 25–34, 38–39.
- Stoianova, Ivanka (2001). „Eloy, Jean-Claude“. The New Grove Dictionary of Music and Musicians, druhé vydání, editovali Stanley Sadie a John Tyrrell. London: Macmillan Publishers.
- Stoianova, Ivanka (2004). Entre détermination et aventure: Essais sur la musique de la deuxième moitié du XXème siècle. Paris: Editions l'Harmattan.