Le Bateau ivre - Le Bateau ivre

"Le Bateau ivre„(„ Opilý člun “) je 100řádková veršovaná báseň, kterou v roce 1871 napsal Arthur Rimbaud. Báseň popisuje driftování a potopení lodi ztracené na moři v roztříštěném příběhu z pohledu první osoby nasyceném živými obrazy a symbolikou.

Pozadí

Portrét Arthur Rimbaud ve věku sedmnácti do Étienne Carjat, c. 1872.

Rimbaud, tehdy 16letý, napsal báseň v létě 1871 ve svém dětském domě v Charleville v severní Francii. Rimbaud zahrnul báseň do dopisu, který poslal Paul Verlaine v září 1871 se představil Verlaine. Krátce nato nastoupil do Verlaine v Paříži a stal se jeho milenkou.

Rimbaud byl inspirován k napsání básně po přečtení Jules Verne román Dvacet tisíc mil pod mořem, který byl nedávno vydán v knižní podobě a je známo, že byl zdrojem mnoha narážek a obrazů básně. Další Verne román, Dobrodružství kapitána Hatterase, byl pravděpodobně dalším zdrojem inspirace.[1]

souhrn

Báseň je uspořádána do série 25 alexandrin čtyřverší s a / b / a / b schéma rýmu. Je tkaná kolem bláznivých vizí stejnojmenné lodi, zaplavena a ztracena na moři. To bylo považováno za revoluční v používání obrazů a symboliky. Jedna z nejdelších a možná nejlepších básní v Rimbaudově díle se otevírá následujícím čtyřverší:

Comme je descendais des Fleuves neprůchodný,
Je ne me sentis plus guidé par les haleurs:
Ředitelé Des Peaux-Rouges les avaient pris pour cibles
Les ayant cloués nus aux poteaux de couleurs.

Jak jsem sjížděl po lhostejných řekách,
Už jsem se necítil být veden přepravci:
Yelping redskins je vzal jako cíle
A přikrčil je nahými na barevné sázky.

-Přeloženo Wallace Fowlie[2]

Rimbaudův životopisec Enid Starkie popisuje báseň jako antologii památných obrazů a linií. Hlasem je hlas samotného opilého člunu. Loď vypráví o tom, že se naplní vodou, tedy „opilá“. Potopená mořem loď popisuje cestu rozmanitých zážitků, která zahrnuje památky toho nejčistšího a nejpřesvědčivějšího (l'éveil jaune et bleu des phosphores chanteurs„žluto-modré poplach zpívající fosforu“[3]) a zároveň nejvíce odpuzující (nasses / Où pourrit dans les joncs tout un Léviathan„sítě, kde hnil celý Leviathan“). Sňatek oslavení a ponížení, synestézie a vzrůstající údiv činí z této řádkové básně naplnění Rimbaudovy mladistvé básnické teorie, že z básníka se stane disording smyslem. K těmto atrakcím se přidávají alexandriny okamžité zvukové přitažlivosti: Fermentent les rousseurs amères de l'amour! („fermentující hořké červenající se lásky“).

Zvyšující se údiv lodi (a čtenáře) dosahuje svého nejvyššího bodu v řádcích 87–88: Est-ce en ces nuits sans fonds que tu dors et t'exiles / Million d'oiseaux d'or, ô future Vigueur? („Je to v těchto bezedných nocích, kdy spíš a vyhnanství / milion zlatých ptáků, budoucí síle? [4]) Poté se zrak ztratí a kouzlo se rozbije. Řečník, který je stále na lodi, si přeje smrt (Ô que ma quille éclate! Ô que j'aille à la mer! „Ó, že by se mi zlomil kýl! Ó, že bych šel k moři!“ [4]). Grandiózní touhy podvedly a zanechaly vyčerpání a pocit uvěznění. Tímto způsobem „Le Bateau Ivre“ prolepticky rekapituluje Rimbaudovu poetickou kariéru, která se rozplynula, když zjistil, že verš nemůže poskytnout univerzální porozumění a harmonii, jak se zdálo, když byl mladší.

Le Bateau Ivre zůstává jedním ze skvostů francouzské poezie a Rimbaudova básnického výstupu. Vladimir Nabokov přeložil do ruštiny v roce 1928. Francouzský básník a skladatel Léo Ferré nastavit to na hudbu a zazpívat to v albu Ludwig-L'Imaginaire-Le Bateau ivre (1982).

V jiných médiích

  • Francouzský písničkář Léo Ferré zhudebnil báseň a zaznamenal píseň na svém trojitém LP z roku 1982 L'Imaginaire. Použil dva první čtyřverší jako sbor opakovaný sedmkrát, což vedlo k třináctiminutové písni.
  • Pogue nahráli píseň s názvem „Drunken Boat“ pro své album z roku 1993 Čekání na bylinu. Má podobná témata jako báseň a její refrén si půjčuje od předposlední sloky básně.[5]
  • Cordwainer Smith napsal sci-fi příběh s názvem "Drunkboat", jehož hlavní hrdina se jmenuje Artyr Rambo, poprvé publikován v Amazing Stories, srpen 1963.
  • Donna Tartt cituje řádky „Mais, vrai, j’ai trop pleuré! Les Aubes sont navrantes.“ z Le Bateau Ivre ve svém románu z roku 1992 Tajná historie.

Galerie

  • BateauIvreParis4.JPG
  • P1110482 Paříž VI rue Ferou le bateau ivre rwk.JPG
  • Bateau ivre Rue Férou 01.jpg
  • Bateau ivre Rue Henry-de-Jouvenel Rue Férou 03.jpg
  • Bateau ivre Rue Férou 02.jpg

Le Bateau ivre jako nástěnná báseň v Paříži.

Viz také

  • Loď bláznů, alegorie západního umění zobrazující loď šílenců, kteří plují bez ohledu na svůj cíl.

Reference

  1. ^ Takaoka, Atsuko (1990). „Rimbaud et Jules Verne: Au sujet des sources du Bateau Ivre“ (PDF). Gallia. 30: 43–51. Citováno 13. března 2013.
  2. ^ Překlad Wallace Fowlie v Rimbaud: Complete Works, Selected Letters: A Bilingual Edition (The University of Chicago Press: Chicago and London, 2005), 129
  3. ^ Řádek v překladu Samuela Becketta do jazyka Shromážděné básně v angličtině a francouzštině(Grove Press: New York, 1977), 97
  4. ^ A b Schmidt
  5. ^ Moran, Fran (7. března 2003). „Čekání na bylinu“. The Parting Glass, annotated Pogues Lyrics Page. Citováno 18. října 2012.

externí odkazy