Sezóna v pekle - A Season in Hell - Wikipedia

Tento článek pojednává o poetickém díle Arthura Rimbauda. Pro další použití viz Sezóna v pekle (disambiguation).
Obálka prvního vydání, říjen 1873

Sezóna v pekle (francouzština: Une Saison en Enfer) je rozšířený báseň v próze napsané a vydané v roce 1873 francouzským spisovatelem Arthur Rimbaud. Je to jediné dílo, které vydal sám Rimbaud. Kniha měla značný vliv na pozdější umělce a básníky, včetně Surrealisté.

Historie psaní a publikace

Rimbaud začal psát báseň v dubnu 1873 během návštěvy farmy své rodiny v Roche, blízko Charleville na francouzsko-belgických hranicích. Podle Bertranda Mathieua Rimbaud napsal dílo v zchátralé stodole.[1]:str.1 V následujících týdnech Rimbaud cestoval s básníkem Paul Verlaine přes Belgii a znovu do Londýna. S komplikovaným homosexuálním vztahem začali na jaře 1872 a často se hádali.[2]

Verlaine měla záchvaty sebevražedného chování a opilosti. Když Rimbaud v červenci 1873 oznámil, že plánuje odejít, zatímco byli ubytováni v Bruselu, vypálil Verlaine ze svého revolveru dvě rány a jednou zranil Rimbauda. Po následných hrozbách násilí byla Verlaine zatčena a uvězněna na dva roky tvrdé práce. Po jejich rozchodu se Rimbaud vrátil domů, aby dokončil práci, a publikoval Sezóna v pekle. Když však byla jeho pověst poznamenána kvůli jeho činům s Verlaine, dostal negativní recenze a byl pařížskými uměleckými a literárními kruhy odražen. V hněvu Rimbaud spálil své rukopisy a pravděpodobně už nikdy nepsal poezii.[pochybný – diskutovat]

Podle některých zdrojů[SZO? ], Rimbaudův první pobyt Londýn v září 1872 ho přeměnil z imbiber z absint kuřákovi opium a piják ginu a piva. Podle autora životopisů Graham Robb, začalo to „jako pokus vysvětlit, proč některé jeho [Rimbaudovy] básně jsou tak těžké pochopit, zvláště když jsou střízlivé“.[3] Báseň byla od samotného Rimbauda z dubna do srpna 1873, ale toto jsou data dokončení. Dokončil práci na statku v Roche, Ardeny.

Formát

Prozaická báseň je volně rozdělena do devíti různě dlouhých částí. Výrazně se liší tónem a srozumitelností vyprávění. Je to však dobře a záměrně upravený a přepracovaný text. To bude jasné, pokud porovnáme finální verzi s předchozími verzemi.[4]

  • Úvod (někdy s názvem v prvním řádku: „Jednou, pokud mi paměť dobře slouží ...“) (francouzština: Jadis, si je me souviens bien ...) - nastiňuje zatracení vypravěče a uvádí příběh jako „stránky z deníku zatracené duše“.
  • Špatná krev (Mauvais zpíval) - popisuje vypravěč Galský původ a jeho předpokládaný účinek na jeho morálku a štěstí.
  • Noc pekla (Nuit de l'enfer) - zdůrazňuje okamžik smrti vypravěče a vstupu do pekla.
  • Delirium I: The Foolish Virgin - The Infernal Spouse (Délires I: Vierge folle - pekelná L'Époux) - nejlineárnější ve svém vyprávění, tato část se skládá z příběhu muže (Verlaine), zotročeného jeho „pekelným ženichem“ (Rimbaud), který ho podvedl a lákal jeho lásku falešnými sliby. Je to transparentní alegorie pro jeho vztah s Verlaine.
  • Delirium II: Alchemy of Words (Délires II: Alchimie du verbe) - vypravěč poté vstoupí a vysvětlí své vlastní falešné naděje a zlomené sny. Tato část je rozdělena jasněji a obsahuje mnoho oddílů v verš (z nichž většina jsou jednotlivé básně souboru později nazvané „Derniers vers„nebo“Vers nouveaux et chansons„, i když s významnými obměnami). Zde Rimbaud nadále rozvíjí svou teorii poezie, která začala jeho“Lettres du Voyant“(„ Dopisy věštce “), ale nakonec považuje celou snahu za neúspěch.[5]
  • Nemožné (L'nemožné) - tato část je vágní, ale jedna kritická reakce[SZO? ] vidí to jako popis pokusu řečníka uniknout z pekla.
  • Blesk (L'éclair) - jeden kritik[SZO? ] uvádí, že tato krátká část je nejasná, i když její tón je rezignovaný a fatalistický, což naznačuje kapitulaci vypravěče.
  • Ráno (Matin) - tato krátká část slouží jako závěr, kde vypravěč tvrdí, že „dokončil můj popis mého pekla“ a „už nemůže ani mluvit“.
  • Rozloučení (Adieu) - tato část se zmiňuje o změně ročních období, od podzimu do jara. Zdá se, že vypravěč se během své cesty peklem stal sebevědomějším a silnějším a prohlašoval, že je „nyní schopen vlastnit pravdu uvnitř jednoho těla a jedné duše“.

Výklad

Bernard Mathieu popisuje Sezóna v pekle jako „strašně tajemná báseň“ a „brilantně téměř hysterická hádka mezi básníkem a jeho„ druhým “.“[1]:str.1 V surrealistickém příběhu identifikuje dva hlasy: „dvě oddělené části Rimbaudovy schizoidní osobnosti -„ já “, který je věštec / básník, a„ já “, která je neuvěřitelně tvrdou vdovou, Rimbaudův rolnický syn. Jeden hlas je divoce zamilovaný do zázraku světla a dětství, druhá shledává všechny tyto literární shenanigany poněkud prokletými a „idiotskými“. “[1]:s. 1–2

Pro Wallace Fowlieho, který v úvodu svého překladu z University of Chicago (hospoda) napsal „závěrečná lekce“ tohoto „komplexního“ (str. 4) a „problematického“ (str. 5) textu uvádí, že „poezie je jedním ze způsobů, jak může život být změněn a obnoven. Poezie je jednou z možných etap v životním procesu. V mezích osudu člověka je jazyk básníka schopen vyjádřit svou existenci, i když ji není schopen vytvořit. “(s. 5)[6] Podle Mathieu: „Problémy s Sezóna v pekle je to, že ukazuje pouze na jednu cestu: odkud jde, odkud pochází. Jeho největším zdrojem frustrace, stejně jako u každé důležité básně, je poznání, že je nemožné, aby kdokoli z nás unikl stanoveným limitům, které nám ukládá „realita“. “[1]:str.2 Wallace v roce 1966, str. 5 citované práce, „... (sezóna v pekle) svědčí o moderní vzpouře a druhu osvobození, které následuje po vzpouře“.

Akademičtí kritici[SZO? ] dospěli k mnoha různým a často zcela neslučitelným závěrům o tom, jaký význam a filozofie může nebo nemusí být v textu obsažena.

Mezi nimi byl Henry Miller důležitý při zavádění Rimbauda do USA v šedesátých letech.[7] Vydal anglický překlad knihy a napsal rozšířenou esej o Rimbaudovi a Sezóna v pekle s názvem The Time of the Assassins. To bylo vydáno Jamesem Laughlinem New Directions, prvním americkým vydavatelem Rimbaud's Osvětlení.

Překlady

Během jedné z jejích zdlouhavých hospitalizací ve Švýcarsku Zelda Fitzgerald přeloženo Une Saison en Enfer. Zelda se dříve naučila francouzštinu sama, koupí francouzského slovníku a pečlivým čtením Raymond Radiguet je Le bal du Comte d'Orgel.[potřebujete nabídku k ověření ]

Wallace Fowlie přeložil báseň pro jeho Rimbaud: Complete Works, Selected Letters v roce 1966.[8]

V populární kultuře

„Komu se najmu?
Jaké zvíře musím zbožňovat?
Jaký svatý obraz je napaden?
Jaká srdce musím zlomit?
Jakou lež musím udržovat? V jakém běhounu? “


Reference

Poznámky

  1. ^ A b C d Mathieu, Bertrand, „Úvod“ v Rimbaud, Arthur, a Mathieu, Bertrand (překladatel), Sezóna v pekle a osvětlení (Rochester, New York: BOA Editions, 1991).
  2. ^ Bonnefoy, Yves: Rimbaud par lui-meme, Paříž 1961, Éditions du Seuil
  3. ^ Robb 2000, str. 201
  4. ^ Arthur Rimbaud: Une Saison en Enfer / Eine Zeit in der HölleReclam, Stuttgart 1970; doslov W. Dürrsona, str. 105.
  5. ^ Arthur Rimbaud: Une Saison en Enfer / Eine Zeit in der HölleReclam, Stuttgart 1970; doslov W. Dürrsona, S. 106.
  6. ^ Rimbaud: Complete Works, Selected Letters Wallace Fowlie
  7. ^ https://play.google.com/store/books/details/Arthur_Rimbaud_A_Season_in_Hell?id=RaDTAwAAQBAJ
  8. ^ Fowlie, Wallace. Rimbaud: Complete Works, Selected Letters. Chicago: University of Chicago Press, 1966.
  9. ^ Drachman, Steven S. (2011). Duchové Watta O'Hugha. Knihy Chickadee Prince. p. 153. ISBN  978-0-578-08590-6.
  10. ^ Galloway, Gregory (2005). Jednoduché jako sníh. Putnam.
  11. ^ „Recenze, Duchové Watta O'Hugha“. Kirkus Recenze. Citováno 2012-02-19.
  12. ^ „Designer detritus: umělec Alex Da Corte dělá každodenní neobyčejný“. Tapeta na zeď. Citováno 2016-11-14.

Bibliografie

externí odkazy