Komm, Jesu, komm, BWV 229 - Komm, Jesu, komm, BWV 229

Komm, Jesu, komm
BWV 229
Motet podle J. S. Bach
BWV229.png
KlíčG moll
PříležitostPravděpodobně na pohřeb
TextPaul Thymich
Provedeno1731–1732
Pohyby2
Hlasitý2 SATB sbory

Komm, Jesu, komm (Pojď, Ježíši, pojď), BWV 229, je motet podle Johann Sebastian Bach, s textem od Paul Thymich. To bylo složeno v Lipsko a své první představení získal v letech 1731–1732.

Bach skóroval motet pro dvojitý sbor. Byl pravděpodobně složen pro pohřeb, stejně jako ostatní jeho moteta, ale přesná data složení a představení nejsou známa. Je to jeho jediný motet bez biblického textu. Založil báseň Paul Thymich, který Johann Schelle nastavena jako pohřební árie v roce 1684. Také neobvykle není motet uzavřen a chorál, ale o árie který je harmonizován jako chorál.

Bylo popsáno, že práce má sebevědomý, intimní a něžný charakter a více ji využívá polychorality (souhra dvou sborů) než polyfonie (souhra hlasů). Obsahuje také malou část fugato nastaven na text „Komm, ich bude mich dir ergeben“. Tématem textu je smrt jako šťastný okamžik, kdy se člověk unavený pozemským životem může svěřit Ježíš, který je považován za Pravdu a Život a jedinou cestu k věčnému životu.

Dějiny

O okolnostech složení a výkonu této práce je známo jen velmi málo. Je všeobecně přijímáno, že se jedná o pohřební motet. Muzikolog Gilles Cantagrel zdůrazňuje, že dílo obsahuje prvky běžně přítomné v pohřebních motetech, například téma rozloučení se světem a vzorec „Gute Nacht„(Dobrou noc), který se často nachází v poezii o smrti, jako v jiném Bachově motetu, Jesu, meine Freude, BWV 227, o kterém je známo, že je pohřebním motetem.[1]

Text moteta je první a jedenáctá sloka básně od Paul Thymich, profesor na Thomasschule z Lipsko kde byl Bach Thomaskantor. Johann Schelle, předchůdce Bacha v tomto příspěvku,[2] nastavit tento text na pohřeb univerzitního profesora, filozofa a právníka Jakob Thomasius který zemřel v roce 1684.[1] Jeho árie byla publikována v roce 1697 v Lipsku ve sbírce více než pěti tisíc hymnů, Gesangbuch Paul Wagner (1617–1697),[3] z nichž Bach měl kopii ve své knihovně. Předpokládá se, že Bach vzal text za podobných okolností, a jedna hypotéza je, že složil motet pohřbu Johann Schmid [de ], významný teolog, který zemřel v roce 1731.[4]

Bach znal Schelleho hudbu, která byla pětidílná homofonní strofické prostředí.[5] Bach se vydal jinou cestou a nastavil text do dvou různých částí pro dva čtyřdílné sbory. Melodie druhé části, árie, pro poslední řádky ukazuje podobnosti s prací Schelle.[5]

Rukopis autogramu je ztracen, ale jeho kopie je uložena na Berlínská státní knihovna, z ruky písaře Christoph Nichelmann, Bachův student, který opustil Thomasschule v letech 1731–1732, a uvedl tak poslední možné datum této práce.[6]

Složení

Na rozdíl od všech ostatních Bachových motet Komm, Jesu, komm neobsahuje žádné výňatky přímo z Bible, ale je založen pouze na Thymichově básni.[7] Jeho text je inspirován Janovo evangelium a soustředil se na Kristovu frázi „Já jsem cesta, pravda a život; nikdo nepřichází k Otci, pouze skrze mne.“ Hudební atmosféra tohoto moteta byla popsána jako intimní a dojemná,[8] s atmosférou důvěry a uklidnění.[4] The klíč z G moll evokuje utrpení, ale motet není nikdy tragický.[9] Bach toho využívá relativně málo polyfonie, a v tomto motetu je pozoruhodná absence a fuga.[2] Na druhou stranu používá Benátský polychorální styl více než obvykle. Podle John Eliot Gardiner, zkoumá responzivní možnosti dvou čtyřdílných sborů mnohem dále než benátských průkopníků polychorálního psaní a formální dialogy mezi dvěma sbory v dílech Giovanni Gabrieli a Heinrich Schütz.[8] Hudba je rozdělena do dvou částí, koncertu a árie, přičemž koncert je rozdělen do sekcí.

Koncert

Koncert uvádí první verš Thymichovy básně. Text strukturuje hudbu, a to jak z hlediska jejích různých sekcí, tak z hlediska ilustrace textu hudbou. Každá ze šesti linií sloky vede k jiné sekci a hudebnímu zpracování, což z této části dělá posloupnost nezávislých hudebních panelů.[10] Koncert je zaznamenán pro osm hlasů ve dvojitém refrénu,[7] a strukturované do tří sekcí různého rytmického a obecného charakteru.

První část evokuje utrpení člověka na konci života. Když únava a slabost již nedovolují tělu cestovat „hořkou cestou života“,[11] usiluje o mír daný setkáním s Ježíšem. Tomuto hnutí dominuje velmi expresivní menší měřítko v trojitém metru.

Druhá část poskytuje kontrast o metr in společný čas, napodobovací psaní a jeho lehký a důvěryhodný charakter v souladu s textem „Pojď, dám ti sebe“. Slovo Komm Je zvýrazněno (Pojď!), Které opakovaně poskakuje mezi hlasy a sbory a transformuje toto hnutí na důvěryhodné volání k Ježíši.[12]

Třetí část, pohybující se v tanečním rytmu a menuet,[8] v „prostředí důvěřující plnosti a vyrovnanosti“,[12] je dlouhé prohlášení o víře, zvláště zdůrazňující klíčovou frázi moteta „Jste správná cesta, pravda a život.“ Tato fráze se opakuje nejméně čtyřikrát jedním sborem a poté druhým stejným způsobem hudební téma měnící se s každým tvrzením, což vede k nejdelšímu pohybu motetu, jako by tento dlouhý okamžik „lyriky a extáze“ nikdy nechtěl skončit.[8]

Struktura první části[13]
SekceČasFormulářOpatřeníNěmecký textPřekladStyl
13
2		A1—9Komm, Jesu, kommPojď, Ježíši, pojďAntifonický
10—15Mein Leib ist müde,Moje tělo je unavené,Imitativní
B16—23Die Kraft verschwindt je mehr und mehr,Moje síla ubývá víc a víc,
24—28idem, varianta
C29—37Ich sehne michtoužím
38—43nach deinem Friede;pro váš mír;
D44—53Der saure Weg wird mir zu schwer!Hořká cesta se pro mě stává příliš obtížnou!Imitativní
53—64idem, variantaAntifonický
2společný čas64—78Komm, ich will mich dir ergeben;Pojď, dám se ti;Fugato
36
8		A78—100Du bist der rechte Weg, die Wahrheit und das Leben.Jste správná cesta, pravda a život.
A'100—122idem, varianta
A"122—144idem, varianta
A"'144—167idem, varianta

Árie

Druhá část, na kopii označená „Arie“, vypadá na první pohled jako chorál ale výrazně se liší v řadě aspektů. Text této části není tradičním hymnickým textem, ale jedenáctým veršem téže básně Thymicha. Melodii pravděpodobně vytvořil sám Bach. Je to opravdu blíže k árie protože je volnější, složitější a ve vyšším registru než typická choralová melodie, například Martin Luther a Johann Crüger.[14] Tato melodie je harmonizována na způsob chorálu se čtyřmi hlasy, přičemž dva sbory jsou sloučeny do jednoho.

Příkladem melodické svobody árie je finále melisma na slovo Weg (cesta), která stoupá více než jednou oktáva, ilustrující výstup do nebe.[14]

Drum schließ ich mich in deine Hände
Takže jsem se dal do tvých rukou

Und mudge, Welt, zu guter Nacht!
A já říkám, svět, dobrou noc!

Eilt gleich mein Lebenslauf zu Ende,
I když běh mého života spěje ke konci,

Ist doch der Geist wohl angebracht.
Moje duše je přesto dobře připravená.

Er soll bei seinem Schöpfer schweben,
Povstane až ke svému tvůrci

Weil Jesus ist und bleibt
Neboť Ježíš je a zůstává

Der wahre Weg zum Leben.
Pravá cesta k životu.

Reference

  1. ^ A b Cantagrel 2011, str. 360.
  2. ^ A b Jones 2013, str. 200.
  3. ^ Mathesen 1967, str. 107.
  4. ^ A b Cantagrel 2011, str. 361.
  5. ^ A b Melamed 2013, s. 38–39.
  6. ^ Poznámky koncertu Posmrtně
  7. ^ A b Bach Digital 2018.
  8. ^ A b C d Gardiner 2013.
  9. ^ Cantagrel 2011, str. 107.
  10. ^ Mathesen 1967, str. 108.
  11. ^ „Motet BWV 229 - Komm, Jesu, komm“. Bachův sbor z Betléma. 2018.
  12. ^ A b Cantagrel 2011, str. 362.
  13. ^ Mathesen 1967, str. 107–119.
  14. ^ A b Cantagrel 2011, str. 363.

Bibliografie

externí odkazy