Kalau Tak Untung - Kalau Tak Untung

Kalau Tak Untung
Kalau Tak Untung cover.jpg
Obálka (1. vydání)
AutorSariamin Ismail
Originální názevKalau Ta 'Oentoeng
ZeměIndonésie
Jazykindonéština
ŽánrRomán
VydavatelBalai Pustaka
Datum publikace
1933
Typ médiaTisk (vázaná a brožovaná)
Stránky131
ISBN9794070866
OCLC63981202
LC ClassMLCSE 92/00668 (P)

Kalau Ta 'Oentoeng (Perfektní pravopis: Kalau Tak Untung, význam Pokud štěstí nezvýhodňuje) je román z roku 1933, který napsal Sariamin Ismail pod pseudonymem Selasih. Bylo to první Indonéský román napsal žena. Román, psaný plynulým stylem silně závislým na písmech, vypráví příběh dvou přátel z dětství, kteří se do sebe zamilují, ale nemohou být spolu. Bylo to údajně na základě vlastních zkušeností autora. Ačkoli se čtení obecně zaměřilo na vyobrazení románu o „neúprosném osudu“,[1] feministka a postkoloniální byly také provedeny analýzy.

Spiknutí

Rasmani a Masrul jsou kamarádi z dětství Bukittinggi, Západní Sumatra. Neznámý Masrul, Rasmani se do něj zamiloval, a když se přestěhuje do Painan do práce, cítí, jak jí srdce trhá. O několik dní později Rasmani od něj obdrží dopis, ve kterém jí Masrul řekne, že je zasnoubený se svým bratrancem Aminah, zasnoubení, se kterým nesouhlasí. Masrul si uvědomil, že Rasmaniho miluje, ale cítí povinnost vzít si svého bratrance. Rasmani se mezitím stává učitelem.

Při práci se Masrul setká s bohatým ředitelem školy, který požádá Masrula, aby si vzal jeho dceru Muslinu. Když Masrul po neustálém otravování konečně souhlasí, jeho rodina a Rasmani jsou zdrceni. Ačkoli Masrul a Muslina se stěhují do Padang a mít spolu dítě, jejich manželství není šťastné a nakonec Masrul začne nadměrně pít a málokdy přijde domů. Cítil se nedoceněný a nakonec se rozhodl rozvést se s Muslinou a vrátit se do Bukittinggi, přestože ho Rasmani vyzýval, aby tak neučinil.

Po dalším setkání s Rasmanim jí Masrul řekne, že ji miluje a oba se plánují oženit. Před svatbou však Masrul trvá na tom, že musí ušetřit více peněz, a jde do toho Medan pracovat na Rasmaniho protestech. Zatímco tam je několik měsíců mimo kontakt, vedl Rasmaniho k obavám a nemoci. Po obdržení dopisu, že Masrul našel práci a přijde se s ní setkat, je v šoku. Její slabé srdce se zastaví a ona zemře, těsně předtím, než se Masrul může vrátit do Bukittinggi.

Psaní

Kalau Tak Untung napsal autor Sariamin Ismail pod pseudonymem Selasih;[2] byl to její první román. Práce byla údajně inspirována jejím milencem, který se oženil s jinou ženou.[3]

Motivy a styly

Indonéský literární kritik Zuber Usman kontrasty Kalau Tak Untung s dřívějším románem Sitti Nurbaya (1923) od Marah Rusli. Poznamenává, že oba začínají podobným způsobem a mají stejný obecný vzor, ​​ale na rozdíl od toho Sitti Nurbaya s jeho pozadím v Minangské šlechtě, Pengaruh Keadaan vykresluje jednoduché vesničany bez ušlechtilé krve.[4] Užívání a feministka Haninah naznačuje, že román je protiklad protinucené manželství funguje jako Sitti Nurbaya a Merari Siregar je Azab dan Sengsara (Bolest a utrpení; 1920): píše, že román na rozdíl od dřívějších prací zdůrazňuje, že manželství pro lásku nezajišťuje štěstí.[5]

Nizozemský vědec indonéské literatury A. Teeuw konstatuje, že Kalau Tak Untung sdíleli mnoho témat se současnými romány, včetně tradičního sumaterského pozadí; společné téma mezigeneračního konfliktu však neexistuje. Tvrdí, že na rozdíl od románů mužských autorů je hlavní postava Masrul slabá a nerozhodná.[6] Spisovatelka Juliette Koning rovněž naznačuje, že román má implikace „mužské slabosti, sobectví a necitlivosti“.[1] Poznamenává však, že četby Kalau Tak Untung se obecně zaměřili na „neúprosný osud“, kterému lidé čelí, že „běh lidského života je určen štěstím“.[1]

Japonský učenec indonéské literatury Tsuyoshi Kato zaznamenává přítomnost netradičního hmotná kultura v Kalau Tak Untung,[7] příkladem je „nadšené“ používání protagonistů jako komunikačních prostředků. Poznamenává, že původní obálka románu rovněž vysvětlila roli písmen v příběhu. Navrhuje, že dopisy jsou důvodem, proč lze říci lásku geograficky oddělených protagonistů.[8] Dále poznamenává, že příběh představuje novou „sociální mapu“, ve které jsou tradiční struktury podrobeny koloniálním časům a byrokracii.[9]

Velkou část textu tvoří dialog a dopisy mezi Masrulem a Rasmanim, které se soustředí na témata týkající se manželství a zvyků. Jaký popis je v textu použit, má podle Koninga doplňovat vnitřní monology a myšlenky postav. Styl považuje za „ladný [a] plynulý“ až do konce románu, kdy se Masrul uchýlí k použití „mučených, roztříštěných frází“, aby se omluvil mrtvému ​​Rasmani.[1]

Uvolnění a příjem

Kalau Tak Untung byl vydán státním vydavatelem Nizozemská východní Indie, Balai Pustaka pod pseudonymem Selasih. Přitom se Sariamin stala první indonéskou ženou, která vydala román.[2] Teeuw, psaní v roce 1980, našel román technicky zajímavý pro jeho použití písmen a snových sekvencí.[6] Koning klasifikuje styl románu jako „obdivuhodně“ splňující zakázaný vzorec tehdejších malajských románků s „plynulým“ psaním.[1]

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b C d E Koning 2000, str. 58–59.
  2. ^ A b Mahayana, Sofyan & Dian 1995, s. 37–38.
  3. ^ Koning 2000, str. 57.
  4. ^ Usman 1959, str. 112.
  5. ^ Haniah 2010, str. 150.
  6. ^ A b Teeuw 1980, str. 102.
  7. ^ Kato 2003, str. 100.
  8. ^ Kato 2003, str. 109.
  9. ^ Kato 2003, str. 118.

Citované práce