Isabella, arménská královna - Isabella, Queen of Armenia

„Isabella z Arménie“ přeadresuje tady. Pro další použití viz Isabella Arménie (disambiguation).
Isabella
Hetoum a Zabel.jpeg
Královna Isabella s Hethumem I na minci
Královna arménské Cilicie
Panování1219–1252
Korunovace14. května 1226
PředchůdceLev I.
NástupceHethum I.
RegentAdam Baghras
Konstantin Barbaron
narozený27. ledna 1216/25. Ledna 1217
(neznámý)
Zemřel23. ledna 1252
Ked
Pohřbení
Klášter Trazarg
ManželkaFilip Antiochijský
Hethum I.
Problém
více...		Sybilla
Lev II., Arménský král
DůmRoupenians
OtecLev I., arménský král
MatkaSybilla Kypru
NáboženstvíArménský ortodoxní

Isabella (Arménský: Զապել, romanized: Zabel), taky Isabel (27. ledna 1216/25. Ledna 1217 - 23. ledna 1252) byl královna vládnoucí z Arménská Cilicia od roku 1219 až do své smrti.

Za regentu Adama z Baghrasu byla vyhlášena královnou.[1][2] Ale byl zavražděn; a Constantine of Baberon (z Hethumian rodina ) byl nominován jako poručník.[2] V tomto okamžiku Raymond-Roupen, vnuk Roupen III (starší bratr Isabellova otce, krále Lev I. ) vznesl nárok na trůn v Cilicii; ale byl poražen, zajat a popraven.[2]

Konstantin z Barbaronu byl brzy přesvědčen, aby hledal spojenectví s princem Bohemund IV Antioch,[3] a zařídil sňatek mezi mladou princeznou a Filip,[2] syn Bohemunda IV.[3] Philip však urazil Arméni Citlivost, a dokonce vyplenili královský palác a poslali královská koruna na Antioch; proto byl uvězněn ve vězení v Sis (Nyní Kozan v Turecku), kde zemřel, pravděpodobně otráven.[2]

Nešťastná mladá Isabella byla nucena vzít si Konstantina z Barbaronova syna, Hethum; i když po mnoho let s ním odmítla žít, ale nakonec se vzdala.[1] Zdánlivé sjednocení dvou hlavních dynastických sil Cilicie v manželství (tj., Roupenidy a Hethumids) skončilo století dynastického a územního soupeření a přineslo Hethumids do popředí politické dominance v Cilician Arménii.[3]

Zákonná dědička říše Isabella vládla zemi společně se svým manželem a vedla zbožný náboženský život. Za své dobré skutky a příkladný život ji požehnalo mnoho dětí, četní potomci slavné rasy.

— Vahram z Edessy: Rýmovaná kronika Malé Arménie[4]

Raná léta

Isabella byla jediným dítětem krále Lea I. jeho druhou manželkou, Sybilla Kypru.[5] Byla zasnoubena Andrew, třetí syn krále Andrew II Maďarska v roce 1218, ale zasnoubení bylo později přerušeno ve prospěch výhodnějšího ruského manželství pro jejího ženicha.[6]

Král Lev I. zemřel v květnu 1219.[1] Na smrtelné posteli pojmenoval Isabellu jako svého dědice;[1] a osvobodili barony ze své přísahy věrnosti svému prasynovci Raymondovi-Roupenovi.[7] Nárok na jeho pětiletou dceru však napadl Raymond-Roupen a Jan z Brienne.[8]

Isabella se stala oblíbenou vládnoucí Armény šlechtici a tak byla aklamací prohlášena za královnu a umístěna pod regentství Adama z Baghrasu.[3] Ale Adam z Baghrasu byl po několika měsících zavražděn;[1] a regentství přešlo do jediného zbývajícího vlivného arménského domu, domu Hethumianů, jehož hlavou byl Konstantin Barbaron.[3]

Požadavek Johna z Brienne vycházel z jeho manželství se starší dcerou Lea I. Rita (Stephanie).[8] Papež Honorius III poznal tvrzení Jana z Brienne, že by jeho žena nebo její syn měli uspět.[1] Jan z Brienne obdržel papežovo povolení opustit Křížová výprava a v únoru 1220 navštivte Cilician Arménii.[1] Ale když se připravoval na plavbu po Cilicii, jeho arménská manželka zemřela; a když o několik týdnů zemřel jejich malý syn, neměl John z Brienne na arménský trůn žádný další nárok.[1]

Raymond-Roupen si nárokoval trůn díky rodové linii své matky Alice, neteř krále Lea I.[3] Navíc byl dlouho považován za dědice krále Lea I.[8] Raymond-Roupen se přiblížil ke křižákům Damietta v roce 1219 za podporu při získávání Cilician Arménie, a byl schopen se vrátit v roce 1221 s některými z nich a přísliby od Papežský legát Pelagius.[8] Raymond-Roupen našel nějakou arménskou podporu uvnitř a v okolí Tarsus, zejména Vahram, kastelán Corycus.[8] Společně dobyli z Tarsu do Adana, ale poté se setkal s reverzy a byli nuceni odejít do Tarsu, kde byl zajat Raymond-Roupen, a ukončil své dny ve vězení v roce 1222;[8] jeho malé dcery odešly do důchodu jejich matka na Kypr.[1] Tato událost ponechala Isabellu jediným a do značné míry nezpochybnitelným následníkem trůnu jejího otce.[3]

Manželka Filipa z Antiochie

Cilician Arménie, oslabená válkami a potřebující silného spojence, našla dočasné řešení ve vazbě na Antiochské knížectví:[8] vladař navrhl, aby princ Bohemond IV poslal svého čtvrtého syna Filipa, aby se oženil s Isabellou, trval pouze na tom, aby se ženich připojil k oddělenému Arménský kostel.[1] Filip souhlasil s přijetím arménské víry, společenství a zvyků a s respektováním výsad všech národů v kilicijské Arménii.[8]

Filip se oženil s Isabellou v Sisu v červnu 1222 a byl přijat za krále.[8] Společná vláda Isabelly a Filipa byla krátká; Philipův pohrdání arménským rituálem, který slíbil respektovat, a jeho výrazný zvýhodňování latinských baronů hněval arménskou šlechtu.[7] Philip strávil v Antiochii co nejvíce času.[1]

Když se říkalo, že Philip chce dát korunu a trůn do Antiochie, Konstantin z Barbaronu vedl vzpouru na konci roku 1224.[8] Philipa a Isabellu zadrželi Vysoký Hamdun (dnes Toprakkale v Turecku) na cestě do Antiochie a zpět do Sis, kde byl Filip začátkem roku 1225 uvězněn a pravděpodobně otráven.[8]

Po smrti svého manžela se Isabella rozhodla obejmout klášterní život[3] a uprchl do Hrad Silifke.[7] Hledala útočiště u Hospitallers.[7] Ten druhý se ji nechtěl vzdát Konstantinem z Barbarona, ale bál se mocného regenta; uklidnili si svědomí tím, že mu prodali pevnost, v níž byla Isabella.[9]

Bohemund IV, v hněvu, byl rozhodnut o válce, ačkoli takový konflikt byl papežem výslovně zakázán jako škodlivý pro všechny křesťanstvo.[8] Bohemund IV povolal jako spojence sultan ve společnosti Iconium, Kai-Qobad I., a zpustošil horní Cilicia v roce 1225.[8] Constantine of Barbaron zařídil vladaře Aleppo, Toghril, postupovat na Antiochii.[1] Když ten zaútočil Baghras Bohemund IV. Se musel vrátit do svých zemí.[8]

Manželka Hethuma z Barbarona

Návrat královny Zabel na trůn, Vardges Sureniants, 1909

Isabella byla donucena k manželství se synem Konstantina z Barbarona, který byl následně v červnu 1226 v Tarsu korunován za krále Hetuma I.[3] Říká se, že to odmítla dokončit manželství již několik let.[7]

V roce 675 AE /1226/ arménští knížata spolu s Catholicos, Lord Constantine, shromáždil a dosadil na trůn Hethum, syna Konstantina, bailli Arménů a také ho dal / jako manželka / Isabel, dcera krále Lea. Poté nastal v Domě Arménů mír a rok co rok se snažili dosáhnout výšin.

— Smbat Sparapet: Kronika[10]

Constantine of Barbaron nyní myslel, že je moudré smířit Arménii s Papežství: loajální poslové byli posláni jménem mladého páru k papeži a císaři Frederick II.[1] Ačkoli Bohemund IV a později jeho syn, Bohemond V se pokusil přesvědčit papeže, aby zajistil rozvod mezi Isabellou a Hethumem, ale on i král Henry já Kypr bylo výslovně zakázáno Římem zaútočit na Armény.[1] Manželství bylo legalizováno Římem v roce 1237.[11]

Existují důkazy o tom, že Isabella sdílela určitý stupeň královské moci, protože z několika zdrojů jsme se dozvěděli, že spolu se svým manželem podepsala oficiální listinu předávající rytířům Řád německých rytířů strategický hrad a město Haronie.[9]

Královna, která se blížila ke konci svého života, a zůstala na místě zvaném Ked, uslyšela hlas z nebe, který hlasitě křičel: «Pojď, holubko moje, přijď lásko, tvůj konec se blíží.» Cítila radost z tohoto šťastného vidění, předávala jej divákům a zemřela v Pánu; její tělo bylo přineseno do hrobu velkým shromážděním kněžství a položeno na zasvěcenou zemi.

— Vahram z Edessy: Rýmovaná kronika Malé Arménie[4]

Byla pohřbena v klášteře Trazarg.

Manželství a děti

# (1) 25. ledna 1221 - 24. ledna 1222: Filip Antiochijský (? - Sis, 1225/1226)[12]

# (2) 14. května 1226: Hethum I., král kilicijské Arménie (1215-28. Října 1270)[13]

Předci

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Runciman, Steven. Historie křížových výprav - Svazek III .: Království Acre a pozdější křížové výpravy.
  2. ^ A b C d E Vahan M. Kurkjian (05.04.2005). "Historie Arménie". webová stránka. Bill Thayer. Citováno 2009-07-25.
  3. ^ A b C d E F G h i Ghazarian, Jacob G. Arménské království v Cilicii během křížových výprav: Integrace kilicijských Arménů s Latiny (1080–1393).
  4. ^ A b Vahram (10.9.2008). "Kronika". Textový archiv. Internetový archiv. Citováno 2009-07-26.
  5. ^ Stopka 2016, str. 150.
  6. ^ Engel, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526.
  7. ^ A b C d E Nersessian, Sirarpie Der. Království Cilician Arménie.
  8. ^ A b C d E F G h i j k l m n Nickerson Hardwicke, Mary. Křižácké státy, 1192–1243.
  9. ^ A b Edwards, Robert W. Opevnění arménské Cilicie: Studie Dumbarton Oaks XXIII. 143, 147 poznámka 4, 224, 229 poznámka 14, 252, poznámka 15.
  10. ^ Smbat Sparapet (Sempad strážník) (2005). "Kronika". Workshop o historii: Arménské historické prameny 5. – 15. Století (vybraná díla). Domovská stránka Roberta Bedrosiana. Citováno 2009-07-26.
  11. ^ Stopka 2016, str. 155.
  12. ^ Riley-Smith 1967, str. 160.
  13. ^ Stopka 2016, str. 151.
  14. ^ A b C d Setton 1969, str. 652.

Zdroje

  • Edwards, Robert W .: Opevnění arménské Cilicie: Studie Dumbarton Oaks XXIII; Dumbarton Oaks, správní rady pro Harvard University, 1987, Washington, D.C .; ISBN  0-88402-163-7
  • Engel, Pál (autor) - Pálosfalvi, Tamás (překladatel): The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526; I.B. Tauris, 2005, Londýn a New York; ISBN  1-85043-977-X
  • Ghazarian, Jacob G: Arménské království v Cilicii během křížových výprav: Integrace kilicijských Arménů s Latiny (1080–1393); Routledge Curzon (Taylor & Francis Group), 2000, Abingdon; ISBN  0-7007-1418-9
  • Nersessian, Sirarpie Der: Království Cilician Arménie (v: Setton, Kenneth M.: (Hlavní redaktor) - Wolff, Robert Lee - Hazard, Harry W. (Redaktoři): Historie křížových výprav - Svazek II: Pozdější křížové výpravy, 1189–1311; University of Wisconsin Press, 1969, Madison, Milwaukee a Londýn; ISBN  978-0-299-04834-1)
  • Nickerson Hardwicke, Mary: Křižácké státy, 1192–1243 (v: Setton, Kenneth M .: (Hlavní redaktor) - Wolff, Robert Lee - Hazard, Harry W. (Redaktoři): Historie křížových výprav - Svazek II: Pozdější křížové výpravy, 1189–1311; University of Wisconsin Press, 1969, Madison, Milwaukee a Londýn; ISBN  978-0-299-04834-1)
  • Riley-Smith, J. (1967). Rytíři svatého Jana v Jeruzalémě a na Kypru. Palgrave MacMillan.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Runciman, Steven: Historie křížových výprav - Svazek III .: Království Acre a pozdější křížové výpravy; Cambridge University Press, 1988, Cambridge; ISBN  0-521-06163-6
  • Setton, Kenneth M., ed. (1969). Historie křížových výprav. University of Wisconsin Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Stopka, Krzysztof (2016). Arménie Christiana: Arménská náboženská identita a církve Konstantinopole a Říma (4. – 15. Století). Kraków: Jagiellonian University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Regnal tituly
Předcházet
Lev I.		 Queen of Cilician Arménie
1219–1252
s Hethum I.		Uspěl
Hethum I.