Ingo Metzmacher - Ingo Metzmacher
Ingo Metzmacher (narozen 10. listopadu 1957 v Hannover ) je Němec dirigent a umělecký ředitel festivalu KunstFestSpiele Herrenhausen v Hannoveru.
Život
Ingo Metzmacher je syn violoncellisty Rudolf Metzmacher a výzkumná biologka Lore Schoen. Jeho hudební vzdělání v klavíru, hudební teorii a dirigování bylo v Hannoveru, Salcburku a Kolíně nad Rýnem. Později nastoupil do souboru Ensemble Modern v roce 1980 jako jeho pianista a dirigentem orchestru se stal v roce 1985. V roce 1987 operně debutoval na Opera Frankfurt.
V roce 1994 Metzmacher uvedl premiéru revidované verze Hans Werner Henze je Symfonie č. 6. V roce 1997 dirigoval světovou premiéru filmu Henze's Symfonie č. 9 na skladatelovu žádost.[1]
V letech 1995 až 1999 působil jako hlavní hostující dirigent Bamberské symfonie a od roku 1997 do roku 2005 působil jako generální hudební ředitel města Hamburk, Hamburská státní opera a jeho Filharmonický orchestr. V roce 2005 byla hamburská Státní opera zvolena předním německým operním časopisem Opera House of the Year, Opernwelt. Metzmacher opustil své místo v Hamburku po sporech s městem ohledně financování.[2]
V roce 2005 se stal šéfdirigentem De Nederlandse Opera v Amsterdamu. V únoru 2007 opera oznámila, že Metzmacher odstoupí z funkce hlavního dirigenta DNO v roce 2008. Od roku 2007 do roku 2010 byl šéfdirigentem a uměleckým šéfem Deutsches Symphonie-Orchester Berlin (DSO-Berlín).[3] Jeho původní smlouva s DSO-Berlin byla do roku 2011. Po zprávách o sporech ohledně financování a hrozícím zmenšení velikosti orchestru však v březnu 2009 Metzmacher oznámil, že v létě předčasně odstoupil z hlavního dirigování DSO-Berlin. roku 2010.[4][5] Jeho poslední koncerty jako hlavní dirigent orchestru byly v červnu 2010 v Berlíně[6] a v srpnu 2010 na BBC Proms na Royal Albert Hall.[7]
Ingo Metzmacher pravidelně diriguje v předních operních domech, včetně Královská opera Covent Garden, Opera v Curychu, La Scala, Teatro Real, Vídeňská státní opera, Berlínská státní opera, Pařížská opera a Ženevská opera.
Vedl orchestry jako např Berlínská filharmonie, Vídeňská filharmonie, Royal Concertgebouw Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, Česká filharmonie, Ruský národní orchestr, Petrohradská filharmonie, London Philharmonic Orchestra, Symfonický orchestr BBC, Orchestre de Paris, Vídeňský symfonický orchestr, a Nová japonská filharmonie.
Vybrané nahrávky
- Dmitrij Šostakovič: Lady Macbeth z Mtsensku (s Angelou Denoke, Mishou Didyk, Kurtem Rydlem, Marianem Talabou, Nadia Krasteva, Sbor a orchestr Vídeňské státní opery; Orfeo, 2011)
- Franz Schubert: Heliopolis (Matthias Goerne, bariton; Ingo Metzmacher, klavír; harmonia mundi, 2009)
- Olivier Messiaen: Éclairs Sur L'Au-Delà ... (s Vienna Philharmonic; Kairos, 2008)
- Alban Berg: Wozzeck (s Bo Skovhus, Angela Denoke, Frode Olsen, Chris Merritt, Jan Blinkhof, Jürgen Sacher, sbor hamburské státní opery, Státní filharmonie Hamburk; EMI Classics, 1999)
- Hans Werner Henze: Symfonie č. 9 (s Berlin Philharmonic; EMI Classics, 1998)
- Luigi Nono: Prometeo. Tragedia Dell'Ascolto (s Ingrid Ade-Jesemannovou, Monikou Bair-Ivenzovou, Peterem Hallem, Solistenchorem Freiburgem, Ensemble Modern; Ricordi / EMI Classics, 1995)
- Hans Werner Henze: Zádušní mše (s Ueli Wiget, Håkan Hardenberger, Ensemble Modern; Sony Classical, 1994)
- Conlon Nancarrow: Studie (s Ensemble Modern; BMG, 1993)
- Charles Ives: Portrét (s Ensemble Modern; EMI, 1992)
- Kompletní symfonie Karl Amadeus Hartmann, nahraný s Bamberg Symphony v letech 1993 až 1997.[8][9]
Knihy
- Keine Angst vor neuen Tönen. Eine Reise ve hře Welt der Musik (2005), Rowohlt, ISBN 3-87134-478-8
- Vorhang auf! Oper entdecken und erleben (2009), Rowohlt, ISBN 978-3-87134-576-0
Ceny a vyznamenání
- 1996: ECHO Klassik, Symphonic Recording Music 20th / 21st Century Music (with Sarah Leonard, Cornelia Kallisch, Thomas Randle, Udo Samel, Männerchor a Bamberg Symphony)
- 1996: Preis der Deutschen Schallplattenkritik pro Luigi Nono Prometeo (s Ingrid Ade-Jesemannovou, Monikou Bair-Ivenzovou, Peterem Hallem, Solistenchorem Freiburgem a Ensemble Modern)
- 1998: ECHO Klassik, Dirigent roku
- 1998: Preis der Deutschen Schallplattenkritik za kompletní záznam symfonií Karla Amadea Hartmanna (s Bamberskou symfonií)
- 1998: ECHO Klassik, Dirigent roku
- 1998: Opernwelt, Dirigent roku
- 1999: Niedersachsenpreis pro kulturu
- 2000: ECHO Klassik, Symphonic Recording (s Philharmonic State Orchestra Hamburg)
- 2009: Hudební cena Praetorius udělená ministerstvem kultury a vědy v Dolním Sasku
- 2010: Opernwelt, Dirigent roku
Reference
- ^ Tim Ashley (8. prosince 2000). „Důkladně moderní mistr“. Opatrovník. Citováno 2007-05-21.
- ^ Tim Ashley (21. listopadu 2003). "Jít ven s ranou". Opatrovník. Citováno 2007-05-21.
- ^ „Profil umělce: Ingo Metzmacher“. Opus 3 Artists. Citováno 2012-06-28.
- ^ Manuel Brug (2009-03-26). „Dirigent Ingo Metzmacher hört beim DSO auf“. Die Welt. Citováno 2010-08-20.
- ^ Manuel Brug (04.05.2009). "'Es tut mir leid - pro orchestr a publikum'". Die Welt. Citováno 2010-08-20.
- ^ Matthias Nöther (16.06.2010). „Ein Vorbild im Zweifeln: Ingo Metzmacher gibt sein Abschiedskonzert beim DSO“. Berliner Zeitung. Archivovány od originál dne 10. 9. 2010. Citováno 2010-08-20.
- ^ Tim Ashley (11.08.2010). „DSO Berlin / Metzmacher (Royal Albert Hall, London)“. Opatrovník. Citováno 2010-08-20.
- ^ Andrew Clements (19. května 2000). „Druhý Amadeus“. Opatrovník. Citováno 2007-05-21.
- ^ Guy Rickards (2000). „Rekordní recenze („ Karl Amadeus Hartmann: Symphony No.1, „Esej k zádušní mši“ “a další vydání v sérii)“. Tempo (New Ser.), 211, str. 43, 45.
externí odkazy
| Kulturní kanceláře | ||
|---|---|---|
| Předcházet Gerd Albrecht | Hudební ředitel, Hamburská státní opera 1997–2005 | Uspěl Simone Young |
| Předcházet Edo de Waart | Šéfdirigent De Nederlandse Opera 2005–2008 | Uspěl Marc Albrecht |
| Předcházet Kent Nagano | Hlavní dirigent, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin 2007–2010 | Uspěl Tugan Sokhiev |
