Symphony No. 6 (Henze) - Symphony No. 6 (Henze)
Symfonie č. 6 pro dva komorní orchestry podle Hans Werner Henze byl napsán v roce 1969.
To bylo psáno, zatímco skladatel žil Kuba a znamená odklon v skladatelově symfonickém výstupu: zatímco předchozích pět symfonií bylo přímočařeji lyrických, Šestá symfonie má zjevně političtější téma, společné s ostatními Henzeho díly tohoto období. Sám Henze řekl, že to bylo napsáno pomocí
zkušenosti a buržoazní který 20 let psal hudbu vládnoucí třídě, aby skládal proti buržoazii. Namísto nostalgie a skepticismus Chtěl jsem potvrzení, přímý souhlas s revolucí.[1]
Henze zahrnoval citáty z písně Vietnamská fronta za osvobození "Hvězdy v noci", poprvé slyšel hrát na bendžo a také od Mikis Theodorakis "Píseň svobody" na kytara. Henze později improvizuje na kubánský taneční rytmus „Son“, který kontrastuje s tradičnějším zvukem evropského orchestru. Samotný Henze však popsal práci celkově jako „a luteránský, protestant symfonie „ale s“ a Pohanský tělo "a jehož" puls a krev jsou černé "[2]
Poprvé bylo provedeno 26. listopadu 1969 orchestrem sestaveným pro tuto příležitost v University of Havana skladatel dirigoval. V roce 1972 London Symphony Orchestra zaznamenal to, opět pod taktovkou skladatele. V roce 1994 Henze přepsal improvizované pasáže v plném rozsahu a revidovanou symfonii měla premiéru Mnichovská filharmonie pod Ingo Metzmacher.
Je to ve třech sekcích, i když běží souvisle.
Pohyby
Část I.
- ♩ = 92
- un poco meno mosso (obr. D, s. 23)[3]
- jméno mosso (str.32)
- Corona (str.39)
- jméno mosso del tempo I (obr. P, s. 51)
Část II
- Lento (obr. T, str. 63)
- „Píseň ke svobodě“ (obr. V, s. 69)
- Largo (obr. X, s. 77)
- ♩ = 66 (str. 78)
- ♩ = 66 (str. 83)
- ♩ = 92 (str.88)
Část III
- piu mosso (str.102)
- jméno mosso (obr. MM, s. 110)
- piu mosso, con fuoco (obr. OO, s. 113)
- ♩ = 100 (obr. SS, s. 121)