Indonéská demokratická strana - Indonesian Democratic Party
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Listopad 2010) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Indonéská demokratická strana Partai Demokrasi Indonésie | |
|---|---|
 | |
| Zkratka | PDI |
| Předseda | Mohammad Isnaeni (1973–76) Sanusi Harjadinata (1976–81) Sunawar Sukowati (1981–86) Suryadi (1986–93, 96–98) Megawati Sukarnoputri (1993–96) Budi Harjono (1998–2003) |
| Generální tajemník | Sabam Sirait (1973–86) Nico Daryanto (1986–93) Alexander Litaay (1993–96) Buttu Hutapea (1996–99) |
| Založený | 11. ledna 1973 |
| Rozpuštěno | 10. ledna 2003 |
| Sloučení | PNI Murba IPKI Parkindo Katolická strana |
| Uspěl | PDIP PPDI |
| Hlavní sídlo | Jakarta, Indonésie |
| Ideologie | Pancasila Marhaenismus Sukarnoismus (od 90. let) |
| Politická pozice | Velký stan |
| Barvy | # D40000 |
| Číslo hlasovacího lístku (1977–97 ) | 3 |
 |
|---|
| Tento článek je součástí série o politika a vláda Indonésie |
 Indonéský portál |
The Indonéská demokratická strana (PDI) byla jednou ze dvou státem schválených stran během Nová objednávka éra konce 20. století v Indonésie.
Počátky
Desíti politických stran se účastnilo Legislativní volby 1971, číslo, které prezident Suharto považováno za příliš mnoho. Suharto si přál, aby politické strany byly omezeny na pouhé dvě nebo tři a aby strany byly seskupeny podle jejich programů.[Citace je zapotřebí ]
Základem fúze, která by vedla ke vzniku PDI, byla koalice pěti nacionalistických a neislámských stran v Rada zástupců lidí (DPR) nazval Frakce rozvoje demokracie. Tato frakce se skládala z Indonéská národní strana (PNI, Sukarno bývalá strana), Liga příznivců indonéské nezávislosti (IPKI), Murba Party (Partai Murba), Indonéská křesťanská strana (Parkindo), Katolická strana (Partai Katolik).
Dne 10. ledna 1973 bylo v rámci Suhartoova programu redukce politických stran sloučeno těchto pět stran do PDI.
Frakce
PNI, největší z pěti stran PDI, a legát v Sukarnu, měl základnu ve východní a střední části Jáva. IPKI byla ve starém řádu silně anti-PKI na rozdíl od kdysi levicového Partai Murba. Ještě heterogennější než Jednotná rozvojová strana (PPP), PDI, bez společného ideologického spojení kromě závazku k Pancasila jako jediný princip byl ovládán frakcemi a rozporován osobnostními spory.
Tento frakcionismus se projevil v legislativních volbách v roce 1977, v prvních legislativních volbách, kterých se PDI účastnil. Strana nebyla schopna ukázat jednotnou frontu a v legislativních volbách 1977 skončila třetí a poslední.
Vládní intervence
Legislativní volby v roce 1977 by také vedly napjatý politický boj mezi nimi Golkar a PPP. Vláda se začala obávat, že s PDI, která bude těžko fungovat jako strana, bude indonéská společnost polarizována na sekulární tábor (Golkar) a islámský tábor (PPP). Aby se tomu zabránilo, vláda se rozhodla aktivně zasahovat do záležitostí PDI a učinit z ní třetí stranu, aby zabránila polarizaci, které se obávala.
Vláda přijala opatření, aby PDI pokračovala jako strana, která najednou zapojila ministra vnitra, aby pro ně uspořádal kongresy PDI. Bylo rovněž vyvinuto úsilí na podporu PDI, jako například renovace hrobky zesnulého prezidenta Sukarno v roce 1978 a oficiálně ho uznal jako „Hrdinu nezávislosti proklamace“.[1] Toto uznání Sukarna bylo změnou oproti dřívější politice New Order spočívající v bagatelizaci jeho úspěchů nebo jeho úplném ignorování.
PDI v nové objednávce
Až do pádu Suharta v roce 1998 byla PDI nejmenší politickou stranou v Indonésii. Navzdory tomu, že během kampaně vedl své sukarnoistické dědictví, PDI zůstávala v legislativních volbách poslední.
Rozkol s Megawati Sukarnoputri
Na národním kongresu v roce 1993 Megawati Sukarnoputri byl zvolen předsedou PDI, aby jej nahradil Suryadi. Vláda to odmítla uznat a pokračovala v prosazování Budi Harjono, jejich kandidát na předsednictví, který má být zvolen. Zvláštní kongres se konal tam, kde vláda očekávala, že bude Harjono zvolen, ale Megawati opět zvítězil. Vítězství bylo upevněno, když Národní shromáždění PDI ratifikovalo výsledky Kongresu.
V červnu 1996 vláda konečně učinila svůj krok. V roce se konal další národní kongres Medan, kde Megawati nebyl pozván, aby přišel, a zúčastnili se jej anti-Megawati členové. S podporou vlády byl Suryadi znovu zvolen předsedou PDI. Megawati odmítla uznat výsledky tohoto kongresu a nadále se považovala za právoplatnou vůdkyni PDI.
Suryadi začal vyhrožovat převzetím ústředí PDI v Jakartě. Tato hrozba se naplnila ráno 27. července 1996.[2] Toho rána Suryadiho příznivci (údajně s podporou vlády) zaútočil na ústředí PDI a čelil odporu příznivců Megawati, kteří tam byli od doby Národního kongresu v Medanu. V následujícím boji se příznivcům Megawati podařilo udržet se v ústředí.
Poté následovala vzpoura, po níž následoval zásah vlády. Vláda později obvinila z nepokojů Lidová demokratická strana.
PDI bylo nyní rozděleno na dvě frakce, Megawatiho frakci a Suryadiho frakci. V legislativních volbách v roce 1997 hodila Mega a její frakce hlasy za PPP, zatímco PDI strádala pouze s 3% hlasů.
V říjnu 1998, po pádu Suharto, Megawati vyhlásil vznik Indonéský demokratický stranický boj (PDI-P) k odlišení její frakce PDI od vlády podporované jednou.
Legislativní volby 1999 a následky
PDI se účastnilo Legislativní volby 1999 a získal dvě křesla, ale odmítl ratifikovat volební výsledky. To nestačilo k překročení volební hranice, aby se strana mohla zúčastnit po volbách v roce 2004. Poté, co se nepodařilo spojit se s dalšími stranami, aby dosáhli prahu, se strana přejmenovala na Indonéská strana demokratických předvojů[3]
Předsedové
- Mohammad Isnaeni (1973–1976)
- Sanusi Hardjadinata (1976–81)
- Sunawar Sukowati (1981–1986)
- Suryadi (1986–1993, 1996–1998)
- Megawati Sukarnoputri (1993–1996)
- Budi Harjono (1998–2003)
Legislativní volební výsledky
| Volby | Číslo hlasovacího lístku | Celkový počet vyhraných křesel | Celkový počet hlasů | Podíl hlasů | Výsledek voleb | Vůdce strany |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1977 | 3 | 29 / 360 | 5,504,757 | 8.60%[4] |  29 míst, Vládnoucí koalice | Sanusi Hardjadinata |
| 1982 | 3 | 24 / 360 | 5,919,702 | 7.88%[4] |  5 míst, Vládnoucí koalice | Sunawar Sukowati |
| 1987 | 3 | 40 / 400 | 9,384,708 | 10.87%[4] | 16 míst, Vládnoucí koalice | Suryadi |
| 1992 | 3 | 56 / 400 | 14,565,556 | 14.89%[4] | 16 míst, Vládnoucí koalice | Suryadi |
| 1997 | 3 | 11 / 400 | 3,463,225 | 3.06%[4] | 45 míst, Vládnoucí koalice | Suryadi |
| 1999 | 32 | 2 / 500 | 345,720 | 0.33%[5] | 9 míst, Neznámý | Budi Harjono |
Reference
- Profil legislativních voleb z roku 1999 (v indonéštině)
- Akan Tergusurkah Megawati Soekarnoputri? (v indonéštině)
- Profil Megawati na tokohindonesia.com (v indonéštině)
Poznámky
- ^ Elson, Robert (2001). Suharto: Politická biografie. UK: The Press Syndicate of the University of Cambridge. 227 a 256. ISBN 0-521-77326-1.
- ^ „Fraksi PDI“. Rimanews.
- ^ Bambang Setiawan & Bestian Nainggolan (Eds) (2004) Partai-Partai Politik Indonesia: Ideologi dan Program 2004-2009 (Indonéské politické strany: Ideologie a programy 2004-2009) Kompas ISBN 979-709-121-X. p213
- ^ A b C d E „Pemilu 1977-1997 - KPU“ (v indonéštině). Komise Pemilihan Umum Republik Indonesia. 21. února 2008. Citováno 1. srpna 2018.
- ^ "Pemilu 1999 - KPU" (v indonéštině). Komise Pemilihan Umum Republik Indonesia. 21. února 2008. Citováno 1. srpna 2018.
