Ignaz Semmelweis - Ignaz Semmelweis - Wikipedia

Ignaz Semmelweis
Dr. Ignaz Semmelweis, ve věku 42 let, v roce 1860 mědiryt od Jenő Doby
narozený	Semmelweis Ignác Fülöp (1818-07-01)1. července 1818 Buda, Maďarské království (nyní součást Budapešť, Maďarsko)
Zemřel	13. srpna 1865(1865-08-13) (ve věku 47) Oberdöbling, Rakouská říše (dnes součást Vídeň, Rakousko)
Státní občanství	Maďarské království
Alma mater	Vídeňská univerzita University of Budapest
Známý jako	Představujeme standardy dezinfekce rukou v porodnický kliniky, od roku 1847
Vědecká kariéra
Pole	Porodnictví, operace
Manžel (y)	Mária Weidenhofer (1837–1910) (ženatý v roce 1857)[1]
Děti	5

Ignaz Philipp Semmelweis^[A] (Němec: [ˈꞮɡnaːts ˈzɛml̩vaɪs]; maďarský: Semmelweis Ignác Fülöp; 1. července 1818 - 13. srpna 1865) byl a maďarský lékař a vědec, nyní známý jako první průkopník antiseptických postupů. Popsáno jako „zachránce matek“,^[2] Semmelweis zjistil, že výskyt z šestinedělí (také známý jako "horečka pro děti") lze drasticky snížit použitím dezinfekce rukou v porodnický kliniky. Puerperální horečka byla v nemocnicích v polovině 19. století běžná a často smrtelná. Semmelweis navrhl praxi mytí rukou s roztoky chlorovaného vápna v roce 1847 při práci v Vídeňská všeobecná nemocnice První porodnická klinika, kde lékaři měli trojnásobnou úmrtnost porodní asistentky oddělení.^[3] Vydal knihu svých nálezů v roce Etiologie, koncepce a profylaxe dětské horečky.

Přes různé publikace výsledků, kde se mytí rukou snížilo úmrtnost pod 1% byla Semmelweisova pozorování v rozporu se zavedenými vědeckými a lékařskými názory té doby a jeho myšlenky byly lékařskou komunitou odmítnuty. Nemohl nabídnout žádné přijatelné vědecké vysvětlení svých nálezů a někteří lékaři se urazili nad návrhem, aby si umyli ruce a vysmívali se mu za to. V roce 1865 údajně stále otevřenější Semmelweis údajně utrpěl nervové zhroucení a byl zavázán k azyl jeho kolegy. Zemřel o 14 dní později poté, co ho stráže zbili, na gangrenózní ránu na pravé ruce, která mohla být způsobena bitím. Semmelweisova praxe si získala široké přijetí až několik let po jeho smrti, kdy Louis Pasteur potvrdil teorie zárodků, a Joseph Lister, jednající ve francouzštině mikrobiolog Výzkum, praktikovaný a provozovaný pomocí hygienických metod, s velkým úspěchem.

Rodina a časný život

Teréz Müller a József Semmelweis, rodiče Ignaze Semmelweise

Ignaz Semmelweis jako dítě v roce 1830

Ignaz Semmelweis se narodil 1. července 1818 v Tabán, sousedství Buda, Maďarsko, dnes součást Budapešť. Byl pátým dítětem z deseti prosperujících obchod s potravinami rodina Józsefa Semmelweise a Teréza Müllera.

Z Němec původ, jeho otec byl etnický Němec (hienc, pocházejí z Heanzenland [de ], německý výraz pro historické západní Maďarsko) narozený v Kismarton, tehdy část Maďarska, nyní Eisenstadt, Rakousko. V roce 1806 dosáhl povolení založit obchod v Budě^[B] a ve stejném roce zahájil velkoobchod s kořením a obecným spotřebním zbožím.^[C] Společnost byla pojmenována Zum weißen Elefanten (U bílého slona) v Meindl-Haus v Tabán (dnešní 1–3, ulice Apród, Semmelweisovo muzeum lékařské historie).^[4][5] V roce 1810 byl zámožným mužem a oženil se s Terézem Müllerem, dcerou stavitele karoserií Fülöp Müllera.^[6]

Ignaz Semmelweis začal studovat právo na Vídeňská univerzita na podzim roku 1837, ale do následujícího roku, z důvodů, které již nejsou známy, přešel na medicínu. V roce 1844 mu byl udělen titul doktora medicíny. Později, poté, co se mu nepodařilo získat jmenování na interní klinice, se Semmelweis rozhodl specializovat na porodnictví.^[7] Včetně jeho učitelů Carl von Rokitansky, Joseph Škoda a Ferdinand von Hebra.

Práce na příčině úmrtnosti na dětskou horečku

Pozice ve vídeňské všeobecné nemocnici

Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. (Červen 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Semmelweisova socha u Teheránská univerzita

Semmelweis byl jmenován asistentem profesora Johann Klein na první porodnické klinice Vídeňská všeobecná nemocnice 1. července 1846.^[8][9][D] Srovnatelná pozice dnes v nemocnici v USA by byla „hlavní rezidentkou“.^[10] Jeho povinností bylo každé ráno vyšetřovat pacienty v rámci přípravy na profesorova kola, dohlížet na obtížné porody, učit studenty porodnictví a být „úředníkem“ záznamů.

V celé Evropě byly zřízeny mateřské instituce s cílem řešit problémy novorozeňat nelegitimních dětí. Byly zřízeny jako zdarma ústavy a nabídl péči o kojence, což je učinilo přitažlivými pro znevýhodněný ženy, včetně prostitutek. Na oplátku za bezplatné služby by ženy byly předmětem výcviku lékařů a porodních asistentek.

Ve vídeňské nemocnici byly dvě porodnice. První klinika měla průměr mateřský úmrtnost asi 10% v důsledku šestinedělí. Míra druhé kliniky byla podstatně nižší, v průměru méně než 4%. Tato skutečnost byla známa mimo nemocnici. Obě kliniky se přijímaly střídavě, ale ženy prosily o přijetí na druhou kliniku kvůli špatné pověsti první kliniky.^[11] Semmelweis popsal zoufalé ženy prosící na kolenou, aby nebyly přijaty na první kliniku.^[12] Některé ženy dokonce raději porodily na ulici a předstíraly, že porodily náhle na cestě do nemocnice (praxe známá jako narození na ulici), což znamenalo, že by stále měli nárok na dávky péče o dítě, aniž by byli přijati na kliniku. Semmelweis si lámal hlavu nad tím, že puerperální horečka byla u žen rodících na ulici vzácná. „Zdálo se mi logické, že pacienti, kteří zažili narození na ulici, onemocní alespoň tak často jako ti, kteří porodili na klinice. [...] Co chránilo ty, kteří porodili mimo kliniku, před těmito ničivými neznámými endemickými vlivy?“^[13]

Analýza úmrtnosti na dětskou horečku

Semmelweis byl velmi znepokojen tím, že jeho první klinika měla mnohem vyšší úmrtnost v důsledku puerperální horečky než druhá klinika. „Byl jsem tak nešťastný, že mi život připadal bezcenný“.^[14] Obě kliniky používaly téměř stejné techniky a Semmelweis začal eliminovat všechny možné rozdíly, včetně dokonce náboženských praktik. Jediným zásadním rozdílem byli jednotlivci, kteří tam pracovali. První klinika byla výukovou službou pro studenty medicíny, zatímco druhá klinika byla vybrána v roce 1841 pouze pro výuku porodních asistentek.

Puerperální horečka úmrtnost na první a druhé klinice ve vídeňské všeobecné nemocnici 1841–1846: První klinika má vyšší úmrtnost.

Jako příčinu vyloučil „přeplněnost“, protože druhá klinika byla vždy více přeplněná a přesto byla úmrtnost nižší. Eliminoval klima jako příčinu, protože klima bylo stejné.

Teorie mrtvolných otrav

Semmelweisův průlom nastal v roce 1847, po smrti jeho dobrého přítele Jakob Kolletschka, který byl omylem šťouchl studentovým skalpelem při provádění posmrtně zkouška. Kolletschkova vlastní pitva ukázala patologie podobné jako u žen, které umíraly na šestinedělí. Semmelweis okamžitě navrhl spojení mezi mrtvolný kontaminace a puerperální horečka.^[15]

Navrhl, aby on a studenti medicíny nosili na rukou „mrtvolné částice“^[E] z pitevny k pacientům, které vyšetřovali na první porodnické klinice. To vysvětlovalo, proč student porodní asistentky na druhé klinice, kteří nebyli pitváni a neměli kontakt s mrtvolami, zaznamenali mnohem nižší úmrtnost.

The teorie choroboplodných zárodků ještě nebyl přijat ve Vídni. Semmelweis tedy dospěl k závěru, že nějaký neznámý „mrtvolný materiál“ způsobil dětskou horečku. Zavedl politiku používání roztoku chlorovaného vápna (chlornan vápenatý ) pro mytí rukou mezi pitevní prací a vyšetřením pacientů. Udělal to proto, že zjistil, že toto chlorované řešení nejlépe odstraňovalo hnilobný zápach infikované pitevní tkáně, a tak možná zničil kauzální „jedovatý“ nebo kontaminující „mrtvolný“ prostředek hypoteticky přenášený tímto materiálem.

Výsledkem byla úmrtnost na první klinice snížená o 90% a poté byla srovnatelná s úmrtností na druhé klinice. Úmrtnost v dubnu 1847 byla 18,3%. Po mytí rukou byla zavedena v polovině května, míra v červnu činila 2,2%, červenec 1,2%, srpen 1,9% a poprvé od zavedení anatomické orientace byla úmrtnost za dva měsíce v roce následujícím po tomto objevu nulová.

Úsilí o snížení dětské horečky

Semmelweisova hypotéza, že existuje pouze jedna příčina, že záleží jen na čistotě, byla v té době extrémní a byla do značné míry ignorována, odmítána nebo zesměšňována. Byl propuštěn z nemocnice z politických důvodů a obtěžován lékařskou komunitou ve Vídni, nakonec byl nucen přestěhovat se do Budapešti.

Semmelweis byl pobouřen lhostejností lékařské profese a začal psát otevřené a stále více naštvané dopisy významným evropským porodníkům, občas je odsuzovat jako nezodpovědné vrahy. Jeho současníci, včetně jeho manželky, věřili, že ztrácí rozum, a v roce 1865, téměř dvacet let po svém průlomu, byl oddán Landesirrenanstalt Döbling (provinční blázinec). Zemřel tam septický šok pouze o 14 dní později, pravděpodobně v důsledku vážného zbití stráží. Semmelweisova praxe si získala široké uznání až několik let po jeho smrti, kdy Louis Pasteur dále rozvinul teorii choroboplodných zárodků a nabídl teoretické vysvětlení Semmelweisových zjištění. Je považován za průkopníka antiseptických postupů.

Konflikt se zavedeným lékařským názorem

Puerperální horečka měsíční úmrtnost pro první kliniku ve vídeňském mateřském ústavu 1841–1849. Sazby výrazně poklesly, když Semmelweis zavedl chlor mytí rukou v polovině května 1847 (viz sazby).

Semmelweisova pozorování byla v rozporu se zavedenými vědeckými a lékařskými názory té doby. Teorie nemocí byla velmi ovlivněna představami o nerovnováze základních „čtyři humory "v těle, teorie známá jako dyskrazie, u kterého byla hlavní léčba krveprolití. Lékařské texty v té době zdůrazňovaly, že každý případ nemoci byl jedinečný, výsledkem osobní nerovnováhy, a hlavní obtížností lékařské profese bylo přesně určit případ od případu jedinečnou situaci každého pacienta.

Nálezy z pitev zemřelých žen také ukázaly matoucí množství fyzických znaků, které zdůrazňovaly přesvědčení, že puerperální horečka nebyla jednou, ale mnoha různými, přesto neidentifikovanými nemocemi.

Často lze vysledovat odmítnutí empirických pozorování Semmelweise vytrvalost víry, psychologická tendence lpět na zdiskreditovaných přesvědčeních. Také někteří historici vědy^[17] tvrdí, že odpor vůči průkopnickým příspěvkům obskurních vědců je běžný a „představuje jediný nejpůsobivější blok vědeckého pokroku“.

Výsledkem bylo, že jeho nápady byly lékařskou komunitou odmítnuty. Roli mohly hrát také jiné, jemnější faktory. Někteří lékaři se například urazili nad návrhem, že by si měli umýt ruce, protože měli pocit, že jejich společenské postavení gentlemanů není v souladu s myšlenkou, že by jejich ruce mohly být nečisté.^[18][F]

Semmelweisovým výsledkům v té době chybělo vědecké vysvětlení. To bylo možné až v 60. a 70. letech 19. století Louis Pasteur, Joseph Lister a další dále rozvíjeli choroboplodnou teorii chorob.

V průběhu roku 1848 Semmelweis rozšířil rozsah svého pracího protokolu o všechny nástroje přicházející do styku s porodícími pacienty a použil úmrtnost časové řady zdokumentovat jeho úspěch při prakticky eliminaci puerperální horečky z nemocničního oddělení.

Váhavé zveřejnění výsledků a první známky potíží

Streptococcus pyogenes (červeně zbarvené koule) je zodpovědný za většinu případů závažných šestinedělí. To se běžně vyskytuje v krku a nosohltanu jinak zdravých nosičů.

Ke konci roku 1847, účty práce Semmelweis (stejně jako podobné závěry Holmese, pracující v Americe)^[15] se začal šířit po Evropě. Semmelweis a jeho studenti psali dopisy ředitelům několika předních porodnic, kde popisovali svá nedávná pozorování. Ferdinand von Hebra, editor předního rakouského lékařského časopisu, oznámil Semmelweisův objev v prosinci 1847^[19] a duben 1848^[20] čísla lékařského časopisu. Hebra tvrdil, že Semmelweisova práce měla praktický význam srovnatelný s tím z Edward Jenner zavedení očkování proti neštovicím, aby se zabránilo neštovicím.^[21]

Na konci roku 1848 napsal jeden z bývalých studentů Semmelweis přednášku vysvětlující Semmelweisovu práci. Přednáška byla prezentována před Royal Medical and Surgical Society v Londýně a recenze publikována v Lancet, prominentní lékařský časopis.^[G] O několik měsíců později další z Semmelweisových bývalých studentů zveřejnil podobnou esej ve francouzském periodiku.^[23]

Vzhledem k tomu, že zprávy o dramatickém snížení úmrtnosti ve Vídni se šířily po celé Evropě, měla Semmelweis důvod očekávat, že promývání chlórem bude široce přijato a zachrání desítky tisíc životů. Včasné reakce na jeho práci však také dávaly jasné známky nadcházejících potíží. Někteří lékaři očividně nesprávně interpretovali jeho tvrzení. James Young Simpson například neviděl žádný rozdíl mezi průlomovými nálezy Semmelweis a myšlenkou prezentovanou v článku 1843 od Oliver Wendell Holmes^[24] že dětská horečka byla nakažlivá (tj. že infikované osoby mohly přenášet infekci na jiné).^[25] Počáteční odpovědí na Semmelweisova zjištění bylo skutečně to neřekl nic nového.^[26]

Semmelweis ve skutečnosti varoval před veškerou rozpadající se organickou hmotou, nejen před konkrétní nákazou, která pocházela od samotných obětí dětské horečky. K tomuto nedorozumění a jemu podobným došlo částečně proto, že Semmelweisova práce byla známa pouze z antikvariátních zpráv napsaných jeho kolegy a studenty. V této rozhodující fázi sám Semmelweis nic nepublikoval. Tyto a podobné dezinterpretace pokračovaly v cloudových diskusích o jeho práci po celé století.^[10]

Některé zprávy zdůrazňují, že Semmelweis odmítl oficiálně sdělit svou metodu učeným kruhům ve Vídni,^[27] ani netoužil to vysvětlit na papíře.

Politické nepokoje a propuštění z vídeňské nemocnice

V roce 1848 série bouřlivých revolucí se přehnala po celé Evropě. Výsledný politický zmatek by ovlivnil Semmelweisovu kariéru. Ve Vídni dne 13. března 1848 studenti prokázali ve prospěch zvýšení občanská práva, včetně hodnocení porotou a Svoboda projevu. Demonstrace vedly studenti medicíny a mladí členové fakulty a připojili se k nim pracovníci z předměstí. O dva dny později v Maďarsku vedly demonstrace a povstání k Maďarská revoluce z roku 1848 a totální válka proti rozhodnutí Habsburkové z Rakouská říše. Po vídeňské demonstraci následovaly po březnových demonstracích měsíce všeobecných nepokojů.^[28]

Žádné důkazy nenaznačují, že by se Semmelweis osobně účastnil událostí roku 1848. Někteří z jeho bratrů byli potrestáni za aktivní účast v maďarském hnutí za nezávislost a Semmelweis, který se narodil v Maďarsku, byl k této věci pravděpodobně nakloněn. Semmelweisův nadřízený, profesor Johann Klein, byl konzervativní Rakušan, pravděpodobně znepokojený hnutími za nezávislost a znepokojen druhým revoluce roku 1848 v habsburských oblastech. Klein pravděpodobně nedůvěřoval Semmelweisovi.^[29]

Když měl Semmelweisův termín brzy vypršet, Carl Braun také požádal o pozici „asistenta“ na první klinice, případně na Kleinovo vlastní pozvání. Semmelweis a Braun byli jedinými dvěma uchazeči o tento post. Semmelweisův předchůdce, Franz Breit, bylo uděleno prodloužení o dva roky.^[30] Semmelweisovu žádost o rozšíření podpořila Joseph Škoda a Carl von Rokitansky a většina lékařské fakulty, ale Klein si pro tuto pozici vybral Brauna. Po vypršení funkčního období 20. března 1849 byl Semmelweis nucen porodnickou kliniku opustit.^[31]

V den, kdy jeho funkční období vypršelo, Semmelweis požádal vídeňské úřady o předložení docent porodnictví. Docent byl soukromý lektor, který učil studenty a měl přístup do některých univerzitních zařízení. Zpočátku kvůli Kleinově opozici byla Semmelweisova petice zamítnuta. Znovu podal žádost, ale musel počkat do 10. října 1850 (více než 18 měsíců), než byl nakonec jmenován docentem „teoretického“ porodnictví.^[32] Podmínky mu odmítly přístup k mrtvolám a omezovaly ho na výuku studentů pomocí kožené výroby figuríny pouze. Několik dní poté, co mu bylo oznámeno jeho jmenování, Semmelweis náhle opustil Vídeň a vrátil se do Pešti. Zjevně odešel, aniž by se rozloučil se svými bývalými přáteli a kolegy, což by je mohlo urazit.^[33] Podle vlastního účtu opustil Vídeň, protože „nebyl schopen snášet další frustrace při jednání s vídeňským zdravotnickým zařízením“.^[34]

Život v Budapešti

Svatební portréty Ignaze Semmelweise a Márie Weidenhoferové (1857)

V letech 1848–1849 některé 70,000 vojska z Habsburg - vládl Rakouská říše zmařil Maďarské hnutí za nezávislost, popravil nebo uvěznil své vůdce a v procesu zničil části města Škůdce. Po příjezdu z habsburské Vídně v roce 1850 Semmelweis pravděpodobně nebyl v Pešti vřele vítán.

Dne 20. května 1851 Semmelweis zaujal relativně nevýznamné, neplacené a čestné místo vedoucího lékaře porodnického sboru v Pešti Szent Rókus Nemocnice. Zastával tuto pozici po dobu šesti let, do června 1857.^[35] Na klinice zuřila dětská horečka; při návštěvě v roce 1850, těsně po návratu do Pešti, našel Semmelweis jednu čerstvou mrtvolu, dalšího pacienta v těžké agónii a čtyři další vážně nemocné touto chorobou. Po převzetí v roce 1851 Semmelweis nemoc prakticky odstranil. V letech 1851–1855 zemřelo na horečku plodu pouze 9 pacientů z 933 porodů (0,85%).^[36]

Navzdory působivým výsledkům nebyli Semmelweisovy myšlenky ostatními budapešťskými porodníky přijaty.^[37] Profesor porodnictví na univerzitě v Pešti, Ede Flórián Birly, nikdy nepřijal Semmelweisovy metody. Nadále věřil, že puerperální horečka byla způsobena nečistotou střeva.^[38] Upřednostňovanou léčbou bylo proto rozsáhlé čištění.

Poté, co Birly zemřel v roce 1854, se o tuto pozici ucházel Semmelweis. Stejně tak Carl Braun - Semmelweisův nemesis a nástupce Johann Klein asistent ve Vídni - a Braun dostal od maďarských kolegů více hlasů než Semmelweis. Semmelweis byl nakonec jmenován v roce 1855, ale jen proto, že vídeňské úřady zrušily přání Maďarů, protože Braun nemluvil maďarsky. Jako profesor porodnictví Semmelweis zavedl promývání chlórem na univerzitě v Pešti porodnice. Výsledky byly opět působivé.^[37]

V roce 1857 Semmelweis odmítl nabídku stát se profesorem porodnictví na University of Zurich.^[39] Ve stejném roce se Semmelweis oženil s o 19 let mladší Marií Weidenhoferovou (1837–1910) a dcerou úspěšného pešťanského obchodníka. Měli pět dětí.

Odpověď lékařské komunity

Hlavní práce Semmelweis: Die Ätiologie, der Begriff und die Prophylaxis des Kindbettfiebers, 1861 (přední strana)

Ve své knize z roku 1861 Semmelweis předložil důkazy prokazující, že příchod patologická anatomie ve Vídni (Vídeň) v roce 1823 (svisle) byl doprovázen zvýšeným výskytem smrtelné dětské horečky. Druhá svislá čára označuje zavedení chlóru mytí rukou v roce 1847. Sazby pro Dublin Rotundská porodnice, které neměly patologickou anatomii, jsou uvedeny pro srovnání (míry zobrazení ).

Semmelweisovy názory byly mnohem příznivěji přijímány v EU Spojené království než na kontinentu, ale byl častěji citován než chápán. Britové důsledně považovali Semmelweise za podporu jejich teorie nákazy. Typickým příkladem byl W. Tyler Smith, který tvrdil, že Semmelweis „to velmi přesvědčivě“miasma odvozené z pitevny rozruší puerperální onemocnění. “^[40] Jeden z prvních, kdo reagoval na Semmelweisovu komunikaci z roku 1848, byl James Young Simpson, který napsal štiplavý dopis. Simpson předpokládal, že britská porodnická literatura musí být ve Vídni zcela neznámá, nebo Semmelweis by věděl, že Britové dlouho považovali dětskou horečku za nakažlivou a na její ochranu by použily mytí chlórem.^[41]

V roce 1856 Semmelweisův asistent Josef Fleischer ohlásil úspěšné výsledky prací na mytí rukou v mateřských ústavech sv. Rocha a Pešti v Vídeňský lékařský týdeník (Wiener Medizinische Wochenschrift ).^[37] Redaktor sarkasticky poznamenal, že je na čase, aby lidé přestali být zaváděni o teorii promývání chlórem.^[42] O dva roky později Semmelweis konečně publikoval svůj vlastní popis své práce v eseji nazvanou „Etiologie dětské horečky“.^[H] Dva roky poté vydal druhou esej „Rozdíl v názorech mezi sebou a anglickými lékaři na horečku dětí“.^[Já] V roce 1861 Semmelweis konečně vydal své hlavní dílo Die Ätiologie, der Begriff und die Prophylaxis des Kindbettfiebers (Němčina pro „Etiologii, koncepci a profylaxi dětské horečky“).^[J] Ve své knize z roku 1861 Semmelweis naříkal nad pomalým přijetím svých myšlenek: „Většina lékařských přednáškových sálů nadále zní přednáškami o epidemii dětské horečky a diskurzy proti mým teoriím. [...] V publikovaných lékařských pracích jsou moje učení buď ignorována, nebo Lékařská fakulta ve Würzburgu udělila cenu monografii z roku 1859, ve které byla moje učení odmítnuta. “^[44][K]

V učebnici Carl Braun, Semmelweisův nástupce jako asistent na první klinice, identifikoval 30 příčin dětské horečky; pouze 28. z nich byla mrtvolná infekce. Mezi další příčiny patřilo početí a těhotenství, uremie, tlak vyvíjený na sousední orgány zmenšující se dělohou, emoční traumata, chyby ve stravě, chlazení a vlivy atmosférické epidemie.^[46][L]

Navzdory této opozici si Braun, který byl asistentem v první divizi v období od dubna 1849 do léta 1853, udržoval relativně nízkou úmrtnost v první divizi, zhruba v souladu s mírou, kterou sám Semmelweis dosáhl, protože úmrtnost v období od dubna 1849 do konce roku 1853 show. Tyto výsledky naznačují, že Braun vytrvale vyžadoval promývání chlórem.

Na konferenci německých lékařů a přírodovědci, většina řečníků odmítla jeho nauku, včetně oslavovaných Rudolf Virchow, který byl vědcem nejvyšší autority své doby. Virchowova velká autorita v lékařských kruzích významně přispěla k Semmelweisově nedostatečnému uznání.^[48] Ede Flórián Birly Semmelweisův předchůdce jako profesor porodnictví na univerzitě v Pešti nikdy nepřijal Semmelweisovo učení; nadále věřil, že puerperální horečka byla způsobena nečistotou střeva.^[49] August Breisky, porodník v Praze, odmítl Semmelweisovu knihu jako „naivní“ a označil ji jako „korán šestnácté teologie“. Breisky namítal, že Semmelweis neprokázal, že puerperální horečka a pyémie jsou identické a trval na tom, že do faktoru rozhodně musí být zahrnuty další faktory kromě rozpadající se organické hmoty etiologie nemoci.^[50] Carl Edvard Marius Levy, vedoucí kodaňské porodnice a přímý kritik Semmelweisových myšlenek, měl výhrady ohledně nespecifické povahy mrtvolných částic a toho, že předpokládané množství bylo nepřiměřeně malé.^[51] Ve skutečnosti, Robert Koch později právě tuto skutečnost použil k prokázání toho, že různé infikující materiály obsahovaly živé organismy, které se mohly v lidském těle množit; to znamená, že protože jed nemůže být v provozu ani chemický, ani fyzikální, musí být biologický.^[52]

Tvrdilo se, že Semmelweis mohl mít ještě větší dopad, kdyby se mu podařilo efektivněji sdělit svá zjištění a vyhnout se znepřátelení si zdravotnického zařízení, a to i přes odpor zakořeněných hledisek.^[53]

Rozpad a smrt

Semmelweis je 1862 Otevřený dopis všem profesorům porodnictví

Jeho rodiště, teď Semmelweis Orvostörténeti Múzeum

Počínaje rokem 1861 Semmelweis trpěl různými nervovými stížnostmi. Trpěl těžkými depresemi a byl roztržitý. Každý rozhovor obrátil k tématu dětské horečky.

Po řadě nepříznivých zahraničních recenzí jeho knihy z roku 1861 se Semmelweis vrhl proti svým kritikům v sérii otevřených dopisů.^[M] Byly určeny různým významným evropským porodníkům, včetně Späth, Scanzoni, Siebold a „všem porodníkům“. Byli plní hořkosti, zoufalství a zuřivosti a byli „vysoce polemičtí a naprosto urážliví“,^[54] občas odsuzoval své kritiky jako nezodpovědné vrahy^[55] nebo ignoranti.^[56] Vyzval také Siebolda, aby uspořádal setkání německých porodníků někde v Německu, aby poskytlo fórum pro diskuse o puerperální horečce, kde by zůstal „, dokud nebudou všichni převedeni na jeho teorii“.^[48]

V polovině roku 1865 se jeho chování vůči jeho spolupracovníkům stalo podrážděným a trapným. Také začal nestoudně pít; postupně trávil čas daleko od své rodiny, někdy ve společnosti prostitutky; a jeho žena si všimla změn v jeho sexuálním chování. Dne 13. července 1865 rodina Semmelweisů navštívila přátele a během návštěvy se chování Semmelweis zdalo obzvláště nevhodné.^[57]

Přesná povaha Semmelweisova utrpení byla předmětem nějaké debaty. Podle K. Codella Cartera nelze v jeho biografii Semmelweise určit přesnou povahu jeho utrpení:

Je nemožné posoudit povahu Semmelweisovy poruchy. ... To by mohlo být Alzheimerova choroba, typ demence, který je spojen s rychlým kognitivním poklesem a změnami nálady.^[58] Možná to byla třetí fáze syfilis, tehdy běžné onemocnění porodníků, kteří vyšetřovali tisíce žen v ústavech zdarma, nebo to mohlo být emoční vyčerpání z přepracování a stresu.^[59]

V roce 1865 János Balassa napsal dokument odkazující Semmelweise na ústav pro duševně choré. 30. července ho Ferdinand Ritter von Hebra nalákal pod záminkou návštěvy jednoho z Hebrových „nových ústavů“ do vídeňského blázince v Lazarettgasse (Landes-Irren-Anstalt in der Lazarettgasse).^[60] Semmelweis předpokládal, co se děje, a pokusil se odejít. Několik stráží ho těžce zbilo, zajištěno v svěrací kazajka a omezen na ztemnělou celu. Kromě svěrací kazajky byly ošetření v hotelu ústav pro duševně choré zahrnovalo polévání studenou vodou a podávání ricinový olej, a projímadlo. Zemřel po dvou týdnech, 13. srpna 1865, ve věku 47, od a gangrenózní zranění kvůli infekci na jeho pravé ruce, která mohla být způsobena bojem. Pitva dala příčinu smrti jako pyémie —otrava krve.^[61]

Semmelweis byl pohřben ve Vídni 15. srpna 1865. Bohoslužby se zúčastnilo jen několik lidí.^[62] Krátká oznámení o jeho smrti se objevila v několika lékařských periodikách ve Vídni a Budapešti. Ačkoli pravidla Maďarské asociace lékařů a přírodních vědců stanovila, že pamětní projev bude doručen na počest člena, který zemřel v předchozím roce, pro Semmelweise neexistovala žádná adresa; jeho smrt nebyla nikdy ani zmíněna.^[63]

János Diescher byl jmenován Semmelweisovým nástupcem na porodnické klinice Pešťské univerzity. Míra úmrtnosti se okamžitě zvýšila šestinásobně na 6%, ale lékaři z Budapešti nic neřekli; nebyly žádné dotazy ani protesty. Téměř nikdo - ať už ve Vídni nebo v Budapešti - nebyl ochoten uznat Semmelweisův život a dílo.^[63]

Jeho ostatky byly přeneseny do Budapešti v roce 1891. Dne 11. října 1964 byly znovu přeneseny do domu, ve kterém se narodil. Dům^[5] je nyní historickým muzeem a knihovnou na počest Ignaze Semmelweise.^[64]

Dědictví

2008 rakouská pamětní mince zobrazující Semmelweis (€ 50 zlatých mincí)

Semmelweisova rada ohledně promývání chlórem byla pravděpodobně vlivnější, než si uvědomoval. Mnoho lékařů, zejména v Německu, vypadalo docela ochotných experimentovat s praktickými mytí rukou opatření, která navrhoval - i když prakticky každý odmítl jeho základní a průkopnickou teoretickou inovaci: že nemoc měla jen jednu příčinu, nedostatek čistoty.^[65] Gustav Adolf Michaelis, profesor na porodnickém ústavu v Kiel, odpověděl kladně na Semmelweisovy návrhy, ale nakonec spáchal sebevraždu, cítil se odpovědný za smrt svého vlastního bratrance, kterého vyšetřil poté, co porodila.^[66]

Pouze opožděně získal jeho pozorovací důkaz široké přijetí; o více než dvacet let později, Louis Pasteur práce nabídla a teoretický vysvětlení pro Semmelweisova pozorování: teorie choroboplodných zárodků. Jako takový je příběh Semmelweis často používán na univerzitních kurzech s epistemologie obsah, např. filozofie přírodovědných kurzů - demonstrace ctností empirismus nebo pozitivismus a poskytnutí historického popisu toho, které typy znalostí se považují za vědecké (a tedy akceptované) znalosti a které nikoli. Bylo považováno za ironii, že se Semmelweisovi kritici považovali za pozitivisty, ale i pozitivismus trpí problémy tváří v tvář teoriím, které se zdají magické nebo pověrčivé, jako je myšlenka, že „částice mrtvoly“ mohou z člověka udělat mrtvolu, aniž by po jednoduchém kontaktu je stanoven kauzální mechanismus. Zdálo se, že Semmelweis se svým současníkům vrací ke spekulativním teoriím dřívějších desetiletí, které byly tak odporné jeho pozitivistickým současníkům.^[67]

Socha Semmelweis před nemocnicí Szent Rókus v Budapešti, Maďarsko (postavena v roce 1904, dílo Alajos Stróbl )

Takzvaný Semmelweisův reflex „Metafora pro určitý typ lidského chování charakterizovaná reflexním odmítnutím nových poznatků, protože odporuje zakořeněným normám, vírám nebo paradigmatům“, je pojmenována po Semmelweisovi, jehož myšlenky jeho současníci zesměšňovali a odmítali.

Mezi další dědictví Semmelweis patří:

• Semmelweis je nyní považován za průkopníka společnosti antiseptický politika.
• Semmelweis University, univerzita pro medicínu a zdravotnické obory (se sídlem v Budapešť, Maďarsko ), je pojmenována po Semmelweis.
• The Semmelweis Orvostörténeti Múzeum (Muzeum lékařské historie Semmelweis) se nachází v bývalém domě Semmelweis.^[5]
• Semmelweis Klinik, nemocnice pro ženy ve Vídni v Rakousku.
• Nemocnice Semmelweis v Miskolc, Maďarsko.
• Nemocnice Semmelweis v Kiskunhalasu v Maďarsku.^[68]
• V roce 2008 byl Semmelweis vybrán jako motiv pro Rakušana pamětní mince.^[69]
• Menší planeta (4170) Semmelweis [de ] je pojmenován po něm.
• Poštovní známka byla vydána Maďarskem 1. července 1932 v seriálu Slavní Maďaři: Známka: Ignác Semmelweis (1818 ~ 1865), lékař
• Začlenění jako a Doodle Google podporovat mytí rukou od 20. března 2020 v průběhu EU Pandemie covid-19.^[70][71]

Filmy

• To by mohly žít matky (1938), USA, MGM, ředitel: Fred Zinnemann, Oscar za nejlepší krátký film
• Semmelweis (1940), Maďarsko, Mester Film, ředitel: André de Toth
• Semmelweis - Retter der Mütter (1950), východní Německo, DEFA, ředitel: Georg C. Klaren
• Ignaz Semmelweis - Arzt der Frauen (1987), Západní Německo / Rakousko / Maďarsko, ZDF /ORF, ředitel: Michael Verhoeven
• Semmelweis (1994), Nizozemsko, Humanistische Omroep Stichting, ředitel: Podlaha Maas
• Docteur Semmelweis (1995), Francie / Polsko, režie: Roger Andrieux
• Semmelweis (Krátký film z roku 2001), USA / Rakousko, Belvedere Film, ředitel: Jim Berry, výrobci: Robert Dassanowsky a Elfi von Dassanowsky

Literatura

• Semmelweis, Ignác; von Györy, Tiberius (1905), Semmelweis's Gesammelte Werke Herausgegeben und zum Theil aus dem Ungarischen Übersetzt [Kompletní publikovaná díla Semmelweise, částečně publikovaná z maďarštiny] (v němčině), Jena Verlag von Gustav Fischer, s. 604 je klasický odkaz v latinském tisku, nikoli původní gotický tisk.
• Louis-Ferdinand Céline dokončil svou diplomovou práci o Semmelweisovi v roce 1924. Byla vydána jako beletrizovaná biografie pod názvem La Vie et l'œuvre de Philippe Ignace Semmelweis v roce 1936 (anglické verze: Život a dílo Semmelweis, tr. Robert Allerton Parker, Boston: Little, Brown and Company, 1937; Semmelweis, tr. John Harman, Atlas Press, 2008).
• U Williama Forstchena Ztracený pluk série románů, jednou z hlavních postav je lékař jménem Emil Weiss, chirurg pluku. Při několika příležitostech bylo zmíněno, že studoval u Semmelweise a jako takový vyvinul účinné sanitační techniky, aby se při léčbě úrazů vyhnul infekci.
• Morton Thompson román z roku 1949 Výkřik a smlouva je beletrizovaný popis založený na životě Semmelweise.
• Motherkillers, román John Piper, založený na příběhu Semmelweis.^[72]
• Kurt Vonnegut ve svých pamětech z roku 2005 zdlouhavě chválí Semmelweise, Muž bez země, zobrazující jeho příběh jako tragický příběh silné síly pro dobro, je ignorován, zesměšňován a posmíval se ve své době. Vonnegut mu říkal „můj hrdina“ a držel svůj příběh jako přínosný příklad pro celé lidstvo.
• Genius Belabored: Dětská horečka a tragický život Ignaze Semmelweiseautor: Theodore G. Obenchain.^[73]

Drama / hry

• Nepřítel lidu, drama od Henrik Ibsen. The protagonist, a doctor battling both microbes and societal rejection, is at least loosely modeled on Semmelweis. (Vidět Thomas Szasz, Osvobození útlakem: srovnávací studie otroctví a psychiatrie, Transaction Publishers, New Brunswick & London, p. 176.)
• Semmelweis, opera-theater work by Raymond J. Lustig (music) and Matthew Doherty (libretto). Premiere production June 2018 in Miskolc, Hungary, directed by Martin Boross, featuring Szilveszter Szabó, Veronika Nádasi, and the Bela Bartok Chamber Choir of Szolnok, co-produced by Budapest Operetta Theater and Bartok Plusz Opera Festival. Nine additional Hungarian-language performances in Budapest, and a five-city tour throughout Hungary, 2018–19.
• "Semmelweis" by Jens Bjørneboe. Performed in 1977 at the Studio Arena Theater in Buffalo, New York with Lewis J. Stadlen, Kathy Bates, and Kim Hunter. Performed in 1978 at the Kennedyho centrum in Washington, D.C. with Colin Blakeley. Performed in 1981 at the Hartman Theater in Stamford, Connecticut.
• "What are you fighting for, Dr Semmelweis" by Titus Alexander, 1968. Performed July 1969 at Churchill Theatre, Edinburgh, Scotland, by pupils of the Edinburgh Rudolf Steiner School Dramatic Society, with Simon Scott as Semmelweis with music composed by Mark Edwards. Translated into German as "Um was kämpfen Sie, Dr. Semmelweis?" by Concilia Viegener and performed by a Steiner school in Brazil.
• "Semmelweis" by Peter Russell. A 90-minute play broadcast 9 August 1971 on BBC Radio 4 představovat Sandor Eles v titulní roli.

Viz také

• Carl Mayrhofer
• Muzeum zdravotní péče
• Semmelweis Frauen-Klinik
• Semmelweisův efekt

Poznámky pod čarou

Reference

Poznámky

Citované práce

externí odkazy

• Works by Ignaz Semmelweis na Projekt Gutenberg
• Works by or about Ignaz Philipp Semmelweis na Internetový archiv
• Sloan Science and Film / Short Films / Semmelweis by Jim Berry 17 minutes
• Extracts from Semmelweis's 1861 book, The Etiology, Concept, and Prophylaxis of Childbed Fever were published in the January 2008 edition of Sociální medicína
• BMJ: Ignaz Semmelweis
• Vstup do katolické encyklopedie
• John H. Lienhard (1991). Motory naší vynalézavosti. Episode 622. NPR. KUHF-FM Houston. Ignaz Philipp Semmelweis.
• Kdo to pojmenoval? Ignaz Philipp Semmelweis
• Tan S Y and Brown J Ignaz Philipp Semmelweis
• Caroline M De Costa, The contagiousness of childbed fever : a short history of puerperal sepsis and its treatment, eMJA The Medical Journal of Australia, MJA 2002 177 (11/12): 668–671
• review, The Fool of Pest, The New York Review of Books, 51:3 (February 26, 2004)
• The Semmelweis Society, an organization dedicated to protecting physicians from "sham peer review"
• Semmelweis's first post-stamp, Hungary, 1932
• Pulse-Project Audio Lecture: Benedek Varga on “The Myth and Cult of Ignaz Semmelweis: Constructing History of Science during the 20th Century”
• "Dispatch 2: Every Day is Ignaz Semmelweis Day from Radiolab | Podbay". podbay.fm. Citováno 2020-04-02.