Frankofonní literatura - Francophone literature


Francouzsky a |
Francouzská literatura |
Francouzská literární historie |
Středověký |
Frankofonní literatura |
Frankofonní literatura |
Autoři ve francouzském jazyce |
Francouzští spisovatelé |
Spisovatelé •Romanopisci |
formuláře |
Román • Poezie • Hry |
Žánry |
Pohyby |
Naturalismus • Symbolismus |
Kritika a ocenění |
Literární teorie •Kritici |
Nejnavštěvovanější |
Molière • Racine •Balzac |
Portály |
Francie • Literatura |
Frankofonní literatura je literatura napsáno v Francouzský jazyk. Byla uznána existence množství literatur ve francouzském jazyce, ačkoli autonomie těchto literatur je méně definována než pluralita literatur psaných v angličtině. Spisy ve francouzském jazyce z Belgie, Kanady a Švýcarska byly uznány jako spisy odlišné tradice dlouho před spisy z koloniálních území Francie. Psaní ve francouzštině Afričany bylo dříve klasifikováno jako „koloniální literatura“ a bylo diskutováno jako součást koloniálních studií pro jeho etnografický zájem, spíše než studováno pro jeho literární zásluhy. Všechny texty ve francouzštině od kolonií a území, které byly považovány za zásluhy, byly zahrnuty pod klasifikaci Francouzská literatura. Povaha a význam frankofonní literatury na různých územích první Francouzské impérium závisí na koncentraci francouzských osadníků, délce času v koloniálním stavu a na tom, jak byly rozvinuté domorodé jazyky literární jazyky. Teprve po druhé světové válce se začalo v literárních studiích a antologiích rozlišovat mezi francouzskou literaturou a jiným francouzským písmem. V roce 1960 Maurice Bémol publikoval Essai sur l'orientation des littératures de langue française au XXe siècle; množné číslo v názvu zdůraznilo nový přístup studie ke zkoumání úrovně autonomie jazyků.[1]
Paříž zůstává nejmocnějším centrem frankofonního vydávání, ačkoli významní vydavatelé se vyvinuli jinde, zejména v Quebecu, kde vlivná vydavatelství dlouho přitahovala frankofonní autory z celého světa.[1]
Termín byl historicky používán se odkazovat pouze na literaturu z Frankofonní země mimo Francii, ale moderní použití zahrnuje veškerou literaturu psanou ve francouzštině. Frankofonní literatura se proto vztahuje na celý frankofonní svět v nejširším slova smyslu.
Frankofonní literatura může odkazovat na aspekty:
- Literatura frankofonních evropských zemí
- Literatura Kanady
- Literatura z Louisiany
- Literatura Francouzský Karibik země a závislosti
- Literatura z Frankofonní Afrika
- Literatura Alžírska
- Literatura Benina
- Literatura Burkiny Faso
- Literatura Burundi
- Kamerunská literatura
- Literatura Středoafrické republiky
- Čadská literatura
- Komorská literatura
- Literatura Konžské demokratické republiky
- Literatura Konžské republiky
- Literatura Pobřeží slonoviny
- Literatura z Džibuti
- Literatura Gabonu
- Literatura Guineje
- Literatura Madagaskaru
- Literatura Mali
- Literatura Mauritánie
- Literatura Mauricia
- Literatura Maroka
- Literatura Nigeru
- Literatura Rwandy
- Literatura Réunion
- Literatura Senegalu
- Literatura na Seychelách
- Literatura Toga
- Literatura Tuniska
- Postkoloniální literatura
- Seznam afrických spisovatelů (podle země)
- Frankofonní literatura zemí v Asii
Příklady frankofonních autorů
- Seznam francouzských básníků
- Seznam francouzských autorů
- Georges Simenon (Belgie)
- Maurice Maeterlinck (Belgie)
- Jacques Roumain (Haiti)
- Léopold Sédar Senghor (Senegal)
- Blaise Cendrars (Švýcarsko)
- Émile Nelligan (Kanada)
Viz také
Reference
- ^ A b Jack, Belinda (1996). Frankofonní literatury. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0198715072.