Expedice Ali ibn Abi Talib (Al-Fuls) - Expedition of Ali ibn Abi Talib (Al-Fuls)

Expedice Ali ibn Abi Talib
Umístění
{{{místo}}}
Výsledekmuslimský vítězství
Bojovníci
MuslimovéBanu Tayy
Velitelé a vůdci
Ali ibn Abi TalibAdi ibn Hatim
Síla
150Neznámý
Ztráty a ztráty
0Neznámý

The Expedice Ali ibn Abi Talib,[1] proti kmenu Banu Tai, se konal v srpnu 630 nl, 9AH, druhý měsíc, islámského kalendáře.[2][3][4] zničit sochu (idol) pohanského božstva al-Fuls (al-Qullus).

Banu Tai

Banu Tai byl kmen rozdělený mezi povolání modlářství a křesťanství.[5]

Náčelník kmene byl Hatim Tai, se dostal do popředí díky své velkorysosti a podle encyklopedie islámu získal v té době slávu jako velký hrdina Arábie. Hatim byl následován Adi, který se snažil jít ve stopách svého otce. Adi byla velmi zbožná.[6]

Expedice

Mohamed poslal Ali ibn Abi Talib se 150 muži zničilo sochu (idol) pohanského božstva al-Fuls (al-Qullus), uctívaného lidmi z Banu Tai. 100 muslimských bojovníků bylo na velbloudech a zbytek na koních. Ali vzal s sebou Černá vlajka a bílý prapor.[7][8] Adi bin Hatim (náčelník kmene) uprchl do Sýrie.[6]

Za úsvitu Ali provedl nálet na obyvatele a zničil sochu al-Fuls (al-Qullus) a zajal mnoho velbloudů a ovcí jako válečnou kořist. Muslimové také zajali řadu mužů, žen a dětí. Jedním ze zajatců byla dcera Hatima Taiho (bývalého šéfa kmenů).[7][8] Adi bin Hatim (náčelník kmene) uprchl do Sýrie.[6]

Uvnitř trezoru al-Qullus našli muslimové tři meče a tři kusy brnění. Poté sdíleli kořist a nechali to nejlepší pro Mohameda.[7][8]

Následky

Po příjezdu do Medíny sestra Adi bin Hatima prosila Mohameda o milost a řekla:[8]

Ó Posli Allâha, můj bratr chybí a otec je mrtvý a já jsem příliš starý na to, abych poskytoval jakoukoli službu. Buď ke mně vstřícný, aby k tobě měl Alláh štědrost. Řekl: „Kdo je tvůj bratr?“ Řekla: „Je to‚ Adi bin Hatim. 'A Muhammad odpověděl: „Není to ten, kdo uprchl z Allâha a jeho posla?

Muhammad od ní potom odešel. Následujícího dne zopakovala totéž a dostala stejnou odpověď. O den později řekla totéž potřetí, ale tentokrát dostala koně, aby šel hledat svého bratra.[8]

Její bratr přišel k Mohamedovi a proběhla konverzace. Muslimský učenec Ibn Qayyim Al-Jawziyya zmiňuje konverzaci a událost ve své knize Zad al-Ma'ad jak následuje:[8]

Co tě nutí uprchnout? Uprchnete, abyste neřekli, že kromě Boha není žádný bůh? Znáte ještě jiného boha kromě Allâha? “„ Ne, “řekl a pak chvíli mluvil. Alláhův posel dále řekl:„ Určitě uprchnete, abyste neslyšeli prohlášení, že „Allâh je největší.“ Znáš někoho, kdo je větší než Allah? “„ Ne, “řekl.„ Židé jsou ti, jejichž podíl je hněv, a křesťané jsou ti, kteří zabloudili, “odsekl Prorok.„ Jsem muslim a věřím v jednom Bohu (Allâh). “„ Adi nakonec prohlásil s radostnou tváří. Prorok mu nařídil bydlení u jednoho z pomocníků. Od té doby začal ráno a večer volat k Prorokovi.

Adi poté přijal islám, když byl znovu jmenován náčelníkem jeho kmene.[5] Celý kmen poté konvertoval k islámu.[6]

Islámské primární zdroje

Tuto událost zmiňuje také muslimský učenec Ibn Sa'd ve své knize „Kitab al-tabaqat al-kabir“ následovně:

SARIYYAH 'ALl IBN ABL TALIB K ZBROJENÍ AL-FULS, IDOLU TAYY

Pak (došlo) k sariyyah „Ali lbn Abi Taliba, ať je s ním Alláh spokojen, směrem k al-Fuls, idolu Tayy, aby jej zničil, v měsíci Rabi 'al-Awwal devátého roku, od hidžra Alláhova apoštola, ať mu Bůh požehná.

Oni (vypravěči) řekli: Alláhův apoštol, ať mu Alláh požehná, poslal „Ali ibn Abi Talib se stovkou velbloudů a padesáti koňmi, s černým praporem a bílou vlajkou, aby zničili al-Fuls.

Brzy ráno zahájili překvapivý útok na čtvrtinu rodiny Hatimů. Zničili al-Fuls a zničili jej. Naplnili si ruce (zajali mnoho) zajatců, velbloudů a koz. Mezi zajatci byla sestra 'Adi Ibn Hatima, která uprchla do Sýrie. V pokladu al-Fuls byly nalezeny tři meče - Rasub, al-Mikhdham a meč známý jako al-Yamani - a také tři pláště pošty. Alláhův apoštol, ať mu Alláh požehná, ustanovil Aba Qatadadha, opatrovníka zajatců. Ustanovil „Abd Allah lbn Atik správcem dobytka a majetku.

[Kitab al-tabaqat al-kabir, Ibn Sa'd, svazek 2, s. 202][9]

Ibn Sa'd také vysvětluje následky této události a Adi ibn Hatimův přechod k islámu napsal:

„Adi Ibn Hatim unikl z kavalérie Proroka, ať mu Alláh žehná, a dosáhl Sýrie. Byl křesťanem a chodil se svými lidmi do al-Mirby. Hatimova dcera byla ubytována v ohradě poblíž dveří mešity. Byla krásná a sladká. Alláhův apoštol, ať mu Alláh žehná, prošel kolem ní; postavila se a řekla: Otci vypršela platnost a deputacionalista (bratr) zmizel, zavaž mě a Alláh ti bude shovívavý. Řekl: Kdo je váš zástupce? Řekla: „Adi Ibn Hatim. Řekl: Utíká před Alláhem a před svým apoštolem. Mezitím dorazila zástupkyně Quda'ah ze Sýrie.

Pokračovala: Prorok mě oblékl, dal mi peníze a poskytl pro mě zvíře. Vydal jsem se s nimi a přiblížil se k 'Adi v Sýrii. Řekl jsem mu: Přerušil jsi vztah dělohy, vydal se se svou ženou a dětmi a nechal za sebou zbývající děti svého otce. Žila tam několik dní a řekla mu: Cítím, že by ses měl připojit k Alláhovu apoštolovi. Poté se Adi vydal, přišel k Alláhovu apoštolovi (ať mu Bůh požehná) a pozdravil ho. Byl v mešitě a řekl: Kdo je ten muž? Řekl: „Adi Ibn Hatim. Vzal ho k sobě domů, položil polštář naplněný palmovými vlákny a řekl mu: Posaď se na něj. Alláhův apoštol, ať mu Alláh žehná, seděl na zemi a nabízel mu islám. Adi přijal islám a Alláhův apoštol ho jmenoval sběratelem sadyqatu svého lidu.


[Kitab al-tabaqat al-kabir, Ibn Sa'd, svazek 2, s. 380][7]

Muslimský učenec Saifur Rahman al Mubarakpuri se zmínil o a Hadísy z Musnad Ahmad ibn Hanbal (sbírka hadísů) ve své biografii Mohameda „Utěsněný nektar Obsah hadísů byl následující:

Prorok řekl: „Adi, přijmi islám a budeš v bezpečí.“ „Ale já jsem muž náboženství.“ Řekl „Adi. „Znám tvé náboženství lépe než ty.“ Řekl Prorok. „Znáš mé náboženství lépe než já?“ „Zeptala se Adi. Prorok odpověděl: „Ano.“ Řekl: „Nejste uvrženi nedůvěřivě, protože si sami sebe přivlastňujete čtvrtý zisk svých lidí?“ "Ano". Řekl „Adi. „Ve vašem náboženství je nezákonné něco takového dělat.“ Prorok řekl a „Adi dodal:„ Nemusel to říkat znovu, protože jsem to okamžitě smířil. “ [Musnad Imam Ahmad][10]

Viz také

Reference

  1. ^ Abu Khalil, Shawqi (1. března 2004). Životopis Atlasu Proroka: místa, národy, památky. Dar-us-Salam. p. 233. ISBN  978-9960-897-71-4.
  2. ^ Abū Khalīl, Shawqī (2003). Atlas Koránu. Dar-us-Salam. p. 244. ISBN  978-9960-897-54-7.
  3. ^ Hawarey, Dr. Mosab (2010). Cesta proroctví; Dny míru a války (arabsky). Islámská kniha Trust. Archivovány od originál dne 22. března 2012.Poznámka: Kniha obsahuje seznam bitev Muhammada v arabštině, anglický překlad k dispozici tady a archiv stránky tady
  4. ^ Rahman al-Mubharakpuri, Saifur (2003). Tafsir Ibn Kathir (svazek 9). Dar-us-Salam. p. 321. ISBN  978-9960-892-80-1. Viz také Tafsir Ibn Kathir, 53: 19 - textová verze
  5. ^ A b Muir, William (srpen 1878), Život Mahomet, Kessinger Publishing Co (10. srpna 2003), s. 451, ISBN  978-0-7661-7741-3
  6. ^ A b C d Mufti, M. Mukarram Ahmed (prosinec 2007), Encyklopedie islámu, Anmol Publications Pvt Ltd, s. 103, ISBN  978-81-261-2339-1
  7. ^ A b C d Sa'd, Ibn (1967). Kitab al-tabaqat al-kabir. Svazek 2. Pákistánská historická společnost. p. 380. JAKO V  B0007JAWMK.
  8. ^ A b C d E F Rahman al-Mubarakpuri, Saifur (2005), Utěsněný nektar Publikace Darussalam, str. 269
  9. ^ Ibn Sa'd, (1967). p. 202
  10. ^ Rahman al-Mubarakpuri, Saifur (2005), Utěsněný nektar Publikace Darussalam, str. 270