Demetrius Nicolaides - Demetrius Nicolaides

Nesmí být zaměňována s Dimitris Nikolaidis.
V tomhle Osmanská turečtina název stylu, křestní jméno je Demetrius, titul je Effendi a příjmení je Nicolaides.

Demetrius Nicolaides (řecký: Δημήτριος Νικολαΐδης Dimitrios Nikolaidis; francouzština: Démétrius Nicolaïdes;C. 1843[1] - 3. července 1915[2]), také známý jako Nikolaidis Efendi,[3] byl osmanský řecký novinář a zpracovatel legislativy. Johann Strauss, autor knihy "Ústava pro mnohojazyčné impérium: Překlady knihy" Kanun-i Esasi a další oficiální texty do menšinových jazyků, „napsal, že Nicolaides byl“ mimořádně aktivní, ale poněkud záhadná osobnost v tiskovém životě 19th století Istanbul."[1]

Nicolaides se narodil a vyrůstal v Osmanský Konstantinopol (nyní Istanbul) a zúčastnil se Velká národní škola (Megalē tou Genous scholē),[1] aka phanarská pravoslavná vysoká škola; promoval v roce 1861. Jeho rodinou byli Ieromnimons.[4]

Kariéra

Začal editovat Anatolikos Astēr v roce 1862. V roce 1864 opustil první publikaci a začal editovat Heptalofos; získal jej v roce 1865 a přejmenoval jej Nea Eptalofos.[4] V roce 1867 se stal novinami a byl přejmenován Konstantinoupolis potom.[5] Během období, kdy Konstantinoupolis nebyl v provozu, upravil Nicolaides Thrakē ("Thrákie "; Srpen 1870-1880) a Avgi („Aurora“; 6. července 1880 - 10. července 1884).[6]

Upravil francouzskou sbírku osmanského práva, Legislativa ottomanu, kterou publikoval Gregory Aristarchis. Upravil také řeckou verzi Düstur, Оθωμανικοί Κώδηκες („Othōmanikoi kōdēkes“, což znamená „osmanské kódy“, s Demotická řečtina pomocí „Οθωμανικοί κώδικες“), jeho první ne-turecké verze. Tyto dvě publikace ho finančně obohatily,[1] dávat mu peníze na provozování jeho novin.[7] Poté, co osmanská vláda obdržela řeckou verzi, udělala z něj úředníka třetí třídy.[1] Nicolaides také napsal dokument o tom, že překládal svazky Dustür a Mecelle do bulharštiny.[8] Bulharské kopie Dustür cirkulující uvedl, že je napsal Christo S. Arnaudov (bulharský: Христо С. Арнаудовъ; Pravopis po roce 1945: Христо С. Арнаудов), který ji publikoval.[9] Johann Straus dospěl k závěru, že bulharská verze pravděpodobně pochází z Nicolaidesovy řecké verze kvůli „nápadným podobnostem“ mezi nimi,[9] přestože bulharský uvádí, že se jednalo o dílo založené na spolupráci, které bylo přímo přeloženo z osmanské turečtiny.[9]

A Konstantinoupolis zaměstnanec, Manuel Gedeon,[6] napsal, že Nicolaides, Christoforos Samartzidis a osoba, kterou Gedeon popsal jako „dalšího podvodníka“, společně vydali francouzskou verzi Pharos z Bosporu (nebo Maják Bospor).[10] Gedeon uvedl, že Nicolaides získal od velvyslance Ruska v Osmanské říši Ignatieffa 5 000 zlatých franků na financování této publikace, a že mnoho z toho nedal jiným stranám. Podle Gedeona, Theodoros Kasapis napsal dovnitř Diogenis že ruský velvyslanec podplatil Nicolaides.[10]

Nicolaides také požádal, aby si vytvořil svůj vlastní Karamanli turecké vydání, Asya, ale byl odmítnut. Evangelina Baltia a Ayșe Kavak, autoři „Vydavatelství novin Konstantinoupolis po půl století“, napsali, že nenalezli žádné informace vysvětlující, proč byl Nicolaidesův návrh odmítnut.[11] Nakonec v roce 1889 založil Osmanská turečtina noviny, Servet.[1] Servet-i Fünûn byl původně doplňkem Servet.[12]

Po určitou dobu byl jeho hlavním tiskovým zařízením Millet Han v Galata. Požádal o přestěhování do nového zařízení dvakrát, na Financılar Yokușu v roce 1899, schválený, ale nedokončený, a poté na Lloyd Han v roce 1902, také schválen.[13] Tento krok byl dokončen do roku 1903.[14]

Protože se Nicolaidis snažil zachránit své noviny bez ohledu na to, co to trvalo, prodal svůj majetek a přišel o své bohatství.[2]

Život a smrt

Měl manželku Sevastitsu; dva synové, Nikolakis "Nikos" a Georgakis;[15] a dcera, která se provdala v roce 1892. Pozval Sultán Osmanské říše Abdulhamid II na svatbu své dcery; Balta a Kavak uvedli, že to ilustruje úzký vztah mezi osmanskou vládou a Nicolaidesem.[16] On sám byl pro Osmanství.[17]

Podle Gedeona měl Nicolaides dům ve Phanaru (nyní Fener ), jeden z Mouchli a jeden v Antigone (nyní Burgazada ) v Princovy ostrovy.[18] Dům Mouchli zničilo zemětřesení z roku 1894.[16]

V roce 1915 Nicolaides zemřel jako chudý muž a jeho děti nebyly přítomny, protože byly na různých místech. Rumové proso členové komunity žijící v Pera (Beyoğlu ) a přátelé financovali jeho pohřeb, který vykonal Ekumenický patriarcha Konstantinopole, Germanus V.[2]

Ocenění

Nicolaides obdržel medaile: Ücüncü Rütbe'den Mecidî nişani; poté, co o to požádala osmanská vláda, srbština Ücüncü Rütbe'den Takova nişani, ocenění třetího stupně; a poté medaile druhého a prvního stupně, Saniye Rütbesi a Mütemayize Rütbesi, poslední v roce 1893.[19] Také obdržel Zlatý kříž Božího hrobu a Zlatý kříž svatého Spasitele.[15]

Viz také

Reference

  • Balta, Evangelia; Ayșe Kavak (2018-02-28). „Vydavatel novin Konstantinoupolis půl století. Po stopách Dimitrisa Nikolaidise v osmanských archivech.“ Ve městě Sagaster, Börte; Theoharis Stavrides; Birgitt Hoffmann (eds.). Tisk a masová komunikace na Středním východě: Festschrift pro Martina Strohmeiera (PDF). University of Bamberg Press. str.33 -. ISBN  9783863095277. - Svazek 12 Bamberger Orientstudien - hostitelem v Kooperativer Bibliotheksverbund Berlin-Brandenburg [de ] (KOBV)
  • Strauss, Johann (2010). "Ústava pro vícejazyčné impérium: Překlady Kanun-i Esasi a další oficiální texty do menšinových jazyků. “In Herzog, Christoph; Malek Sharif (eds.). První osmanský experiment v demokracii. Wurzburg. p. 21-51. (informační stránka knihy na Univerzita Martina Luthera )

Poznámky

  1. ^ A b C d E F Strauss, „Ústava pro vícejazyčné impérium“, s. 1. 29 (PDF str.
  2. ^ A b C Balta a Kavak, str. 56.
  3. ^ Balta a Kavak, str. 41.
  4. ^ A b Balta a Kavak, str. 33.
  5. ^ Balta a Kavak, str. 36.
  6. ^ A b Balta a Kavak, str. 37.
  7. ^ Balta a Kevak, str. 40
  8. ^ Balta a Kavak, str. 51 -52.
  9. ^ A b C Strauss, „Ústava pro vícejazyčné impérium“, s. 1. 31 (PDF str.
  10. ^ A b Balta a Kavak, str. 38.
  11. ^ Balta a Kavak, str. 42
  12. ^ Strauss, „Ústava pro vícejazyčné impérium“, s. 1. 29 (PDF, s. 31).
  13. ^ Balta a Kavak, str. 48.
  14. ^ Balta a Kavak, str. 49.
  15. ^ A b Balta a Kavak, str. 55.
  16. ^ A b Balta a Kavak, str. 54.
  17. ^ Balta a Kavak, str. 57.
  18. ^ Balta a Kavak, str. 39.
  19. ^ Balta a Kavak, str. 53.