Sedmikrásky (film) - Daisies (film)

Sedmikrásky
Daisies1966.jpg
Divadelní plakát
Režie:Věra Chytilová
ProdukovanýRudolf Hájek
ScénářVěra Chytilová
Ester Krumbachová
Pavel Juráček
PříběhVěra Chytilová
V hlavních rolíchJitka Cerhová
Ivana Karbanová
Hudba odJiří Šlitr
Jiří Šust
KinematografieJaroslav Kučera
Upraveno uživatelemMiroslav Hájek
DistribuoványÚstřední Půjčovna Filmů
Kouzlo Films Společnost
Datum vydání
  • 30. prosince 1966 (1966-12-30) (Československo)
  • 25. října 1967 (1967-10-25) (NÁS)
Provozní doba
76 minut[1]
ZeměČeskoslovensko
Jazykčeština

Sedmikrásky (čeština: Sedmikrásky) je československý z roku 1966 komediální drama surrealistický film napsal a režíroval Věra Chytilová. Obecně považováno za milník Československá nová vlna Pohyb sleduje dvě mladé dívky (Jitka Cerhová a Ivana Karbanová), obě jménem Marie, které se zabývají podivnými žertíky.[1] Původně plánováno jako satira z buržoazní dekadence, film se zaměřuje na ty, kdo jsou spojeni s pravidly, a Chytilová jej označila jako „a nekrolog o negativním způsobu života. “[2]

Spiknutí

Otevírací sekvence je točící se setrvačník se záběry letadel bombardujících zem. Záběry letadel pocházejí ze záběrů amerického námořnictva pořízených v Pacifickém divadle během druhá světová válka. První scéna ukazuje dvě hlavní postavy sedící v plavkách. Jejich konverzace je robotická a od té chvíle se rozhodnou být špatní. Další scéna ukazuje, jak Marie I a Marie II tančí před stromem. Strom má mnoho plodů a připomíná Strom poznání dobra a zla. Jakmile Marie I jí ze stromu, oba padnou a objeví se ve svém bytě. Marie II se pokusí o sebevraždu naplněním místnosti plynem, ale neuspěje, protože nechala otevřené okno.

V prodloužené posloupnosti scén chodí dívky na rande s řadou starších mužů. V každé scéně dívky skandují a jedí hodně jídla, zatímco se vysmívají svému rande, který je poháněn až do konce své trpělivosti. V tu chvíli dívky řeknou, že jdou pozdě na vlak, a poté muže na vlakovém nádraží vykopnou.

Dívky nakonec jdou do a Praha v nočním klubu, kde vystupují na pódium tanečního páru ve stylu dvacátých let a otravují patrony svými opilými dovádění.[3] Marie II jde také do bytu muže, který je sběratelem motýlů. V této scéně je mnoho motýlů zobrazeno jako statické snímky. Muž opakovaně prohlašuje svou lásku k Marii II., Kterou nazývá Julie. Na konci říká, že chce jíst. V pozdějších scénách se obě dívky obývají v různých místnostech a poslouchají, jak jejich nápadníci po telefonu vyznávají lásku. Tyto scény jsou doprovázeny záběry dívek, které ničí falické jídlo, stejně jako vejce.

V jednom okamžiku se dívky setkají se starší ženou, která je prosí, aby na chvíli zůstaly, a poznamená, jak jí chybí její mládí. Dívky čekají, až vystoupí, poté ji okradou a odejdou, poté filozofují o svých činech.

Později jdou do továrny. Stále existují rámy zámků a budova vypadá dojetá. Hledají „výživu“ a narazí na hostinu. Jedí jídlo, dělají nepořádek a ničí místnost. Zničí lustr a film jim sekne, že jsou namočeni ve vodě jako čarodějnice, protože režisér říká, že destruktivní večeře nemůže být „čistě vyřešena“. Maries se vracejí do jídelny a pokoušejí se uklízet místnost, zatímco si šeptají, že jsou dobří a pracovití, a že jim to udělá radost. To nestačí, protože lustr padá na Maries, pravděpodobně je rozdrtí.

Film je zakončen válečnými záběry podobnými začátku a končí epigrafem, že film je „věnován těm, kteří se rozčilovali jen při našlapané posteli salátu“.[2]

Obsazení

  • Jitka Cerhová jako Marie I.
  • Ivana Karbanová jako Marie II
  • Marie Češková jako Žena v koupelně
  • Jiřina Myšková jako toaletní dáma
  • Marcela Březinová jako toaletní dáma
  • Julius Albert jako Starší dandy
  • Oldřich Hora jako Dandy
  • Jan Klusák jako Mladý dandy
  • Josef Koníček jako tanečník
  • Jaromír Vomáčka jako Šťastný gentleman

V době výroby nebyly Cerhová ani Karbanová profesionálními herečkami, první studentkou a druhou prodavačkou.[2] Spoluautor scénáře Ester Krumbachová popsal protagonisty jako „dvojici hloupých mladých dívek, ale stejně dobře mohli být dvěma generály“.[3]

Motivy a styl

Skrz film, dvě hlavní postavy múza o mládí, štěstí, existenci a stavu zkaženosti. Tento film má velmi málo ve struktuře zápletky a scény postupují od jednoho k druhému chaoticky, často přepínají mezi černou a bílou, barevnou a filtr barevné záběry. Mnoho scén obsahuje prvky grotesky a postavy tráví značné množství filmu jídlem nebo hraním s jídlem.

Recepce

Domácí

Film byl kladně přijat českým publikem i kritiky.[4] Filmový kritik Antonín J. Liehm napsal to Sedmikrásky byl „pozoruhodný film nejen pro diváky, kteří oceňují jeho umělecký význam, ale také pro ty, kteří se chtějí jen pobavit a při prvním zhlédnutí by mu mohla uniknout jeho velikost“.[5] Autor Milan Kundera nazval film „mistrovsky vyrobený“ a napsal, že „obludnost hlavních postav byla vykreslena elegantně, poeticky, snově a krásně, ale aniž by se stala méně obludnou“.[6] Vyhrálo to Cena Trilobit za nejlepší československý film roku 1966 Filmové a televizní unie.[1] Poté, co byl kritizován komunistický Poslanec Jaroslav Pružinec během interpelací v květnu 1967 byl film stažen ze všech hlavních kin za účelem „líčení bezohledného“ a byl promítán pouze na menších místech.

Mezinárodní

Film byl také velmi dobře přijat v Evropě. Francouzský novinář Pierre Billard, psaní pro L'Express, ve srovnání s Sedmikrásky na Mack Sennett a Marx Brothers filmy a nazval ji „velkou oslavou absurdit s technickou dokonalostí a podivuhodným uměleckým směrem tak zřídka dosaženým“.[7]V americkém tisku byl příjem většinou negativní. Bosley Crowther v The New York Times napsal: "Zdánlivě kookie a pracně přehnané mod fraška o dvou playgirls, kteří jsou důkladně bez hlavy. Jeho bodnutí humorem a satirou prostě neřeže."[8]

Je to nejlépe hodnocené Český film v Natáčí obrázky, ne, online agregátor nejlepších seznamů kritiků.[9] To bylo také uvedeno jako šestý největší film režírovaný ženou v BBC hlasování, které vyšlo 26. listopadu 2019.[10]

Ocenění

Reference

  1. ^ A b C d "Sedmikrásky". Filmový přehled. NFA. Citováno 7. března 2020.
  2. ^ A b C Anderson, Melissa. „Mod Madness from Vera Chytilová’s New Wave Daisies,“ The Village Voice, 4. července 2012. Citováno 10. října 2020
  3. ^ A b Hoberman, J. „Perfect Chaos: Vera Chytilová’s Sedmikrásky (Sedmikrásky)," Artforum, Duben 2019. Citováno 10. října 2020
  4. ^ Ladislav Kapek (1966). „Rozmluva o kytkách“. Kino 21 (v češtině). Č. 16. s. 9.
  5. ^ Antonín J. Liehm (1968). „Sedmikrásky“. Literární listy (v češtině). Č. 5. str. 10.
  6. ^ Milan Kundera (1967). „Můj tip. Film Sedmikrásky“. Literární noviny (v češtině). Č. 25. s. 2.
  7. ^ „Československý film v zrcadle světové kritiky. Sedmikrásky“. Film a doba (v češtině). Č. 11. 1968. str. 569.
  8. ^ Crowther, Bosley (19. června 1967). „Obrazovka: Československá přehlídka: Centrum, muzeum, vstup do projektu festivalu“. New York Times. Citováno 27. října 2020.
  9. ^ „1 000 největších filmů“. Natáčí obrázky, ne.
  10. ^ Pirodský, Jasone. „Český film Sedmikrásky zařazen na 6. místo v seznamu 100 nejlepších filmů BBC režírovaných ženami, “The Prague Reporter, úterý 26. listopadu 2019. Citováno 10. října 2020

externí odkazy