Diamanty noci - Diamonds of the Night
| Diamanty noci | |
|---|---|
 Filmový plakát | |
| Režie: | Jan Němec |
| Produkovaný | Jan Procházka Erich Svabík |
| Napsáno | Arnošt Lustig Jan Němec |
| V hlavních rolích | Ladislav Jánský Antonín Kumbera |
| Hudba od | Vlastimil Hála Jan Rychlík |
| Kinematografie | Jaroslav Kučera Miroslav Ondříček |
| Upraveno uživatelem | Miroslav Hájek |
Datum vydání |
|
Provozní doba | 63 minut |
| Země | Československo |
| Jazyk | čeština |
Diamanty noci (čeština: Démanty noci) je 1964 čeština film o dvou chlapcích na útěku z vlaku, který je vezl do a koncentrační tábor, volně založený na autobiografickém románu Arnošta Lustiga Temnota nemá stín.[1] Byl to režisér Jan Němec první celovečerní celovečerní film.
Výroba
Němec byl ovlivněn raných filmů Luis Buñuel a Robert Bresson je Muž unikl a romány William Faulkner.[2] Němec poté, co ho viděl v dokumentu, obsadil romského železničáře Antonína Kumberu Železničáři podle Evald Schorm. Druhý vedoucí Ladislav Jánský byl fotograf a příležitostný herec. Uprostřed natáčení byl kameraman Jaroslav Kučera pozván na filmový festival do Jižní Ameriky a odešel. Zbytek filmů skončil Miroslav Ondříček. Úvodní sledovací snímek byl nejdelší v historii československého kina. Stálo to třetinu rozpočtu filmu.
Spiknutí
Diamanty noci začíná dvěma dospívajícími chlapci prchajícími z vlaku a prolévajícími se během běhu, dlouhými černými kabáty, na jejichž zádech jsou bíle natřena písmena „KL“, zkratka pro Konzentrationslager (koncentrační tábor). Za nimi jsou zvuky křiku a střelby. Film využívá malý dialog a únik chlapců lesy a bažinami a přes skalnatý terén je interpolován sny, vzpomínkami, halucinacemi, fantaziemi a vzpomínkami mladšího ze dvou chlapců. V jedné sekvenci si mladší chlapec vzpomíná na výměnu bot se starším za kus jídla; v jiném si zřejmě představuje návrat do pražského bytu, kde býval; a ve třetině jede pražskou tramvají s rozstřelenými okny, zatímco má na sobě kabát, který ho identifikuje jako uprchlíka z koncentračního tábora.
Když se chlapci setkají s farmářovou manželkou, mladší chlapec ji následuje do její kuchyně a žádá o jídlo, a když zápasí s myšlenkami na vraždu a znásilnění, film opakovaně ukazuje obě možnosti. Nakonec jí chlapec tiše vezme pár krajců chleba a odejde. Nakonec jsou chlapci chyceni střeleckou skupinou starších německy mluvících mužů, kteří chlapce zadržují v pivní hale, zatímco pijí, jedí, zpívají a tančí, než je předají starostovi. Když jsou chlapci pochodováni, vedoucí střelecké skupiny volá: „Připravte se, mířte, střílejte“, ale muži se jen zasmáli. Konec je dvojznačný: buď byli chlapci ušetřeni, nebo kráčejí k popravě.
Obsazení
- Ladislav Jánský jako první chlapec
- Antonín Kumbera jako druhý chlapec
- Vladimír Pucholt jako druhý chlapec (hlas)
- Ilse Bischofová jako žena
Recepce
Diamanty noci je držitelem 90% hodnocení schválení Shnilá rajčata,[3] s Ericem Hynesem z Časový limit psaní, "Němecova technika je stejně emocionálně intuitivní, jak je mistrovská, cíleně míchající minulost a přítomnost, ruční realismus (dechový úvodní sledovací snímek) a buñuellianský surrealismus (mravenci s horečkou kolonizující Jánského andělskou tvář). Je to příval života - a kino - tváří v tvář smrti. “[4]
Ocenění
- Hlavní cena za nejlepší debut v roce 1964 Mezinárodní filmový festival Mannheim-Heidelberg
- Nejlepší střih roku 1965 v Filmy a natáčení časopis.
Reference
- ^ Hames, Peter (14. května 2001). „Jan Nemec: Enfant terrible of the New Wave“. www.ce-review.org. Recenze střední Evropy. Archivovány od originál 9. června 2012. Citováno 11. září 2018.
- ^ „Faceted Depictions of War: On Jan Němec '' Diamonds of the Night'". Pop Matters.
- ^ Diamanty noci (Démanty noci), vyvoláno 2018-07-22
- ^ „Diamanty noci: recenze filmu“. Time Out New York. Citováno 2018-07-22.