Crown vs Kate Dover - Crown vs Kate Dover

The soud s Kate Dover z února 1882, před soudem Lewisova jeskyně, byla významnou událostí u trestního soudu v Radnice v Leedsu, Leeds, West Yorkshire, Anglie. Zúčastnilo se ho mnoho lidí a přilákalo mnoho novin. Následovalo to smrt Kate Dover 61letý zaměstnavatel a milenec Thomas Skinner z otrava arsenem.^[1] Známá jako královna Heeley pro její módní vkus v oděvu měla Dover v té době 27 let a Skinnerova hospodyně. Byla odsouzena za zabití a odsouzen k trestní otroctví na celý život, ve kterém sloužila Woking Ženské vězení. V roce 1901 byla uvězněna a zbývající roky prožila se svými sestrami Rotherham.

Kate Dover, pachatelka

Stromy vpravo označují bývalý pozemek 4 Thirwell Terrace, domova Kate Doveru

Kate Dover (Sheffield, 1855 – Rotherham, 26. března 1925) byla dcerou řezbáře. Bydlela se svou rodinou na 4 Thirwell Terrace, Heeley, Sheffield, ve West Riding of Yorkshire.^[2][3] Podle Skot a Sheffield Independent„Dover byla známá jako královna Heeley kvůli použití make-upu a módního oblečení.^[4][5] Stala se hospodyně na Thomas Skinner z 24 Glover Place, Sheffield, který byl také její „miláčkem“.^[2]

Thomas Skinner, oběť

Thomas Skinner (Sheffield, 16. června 1819 - Sheffield, 6. prosince 1881) byl etcher, vynálezce a amatér malíř olejů. Když se v roce 1880 seznámil s 26letou Kate Doverovou, byl vdovec ve věku 60 let, opilec a docela dobrý úkol v důsledku příjmů z jeho vynálezu, který se týkal leptání na ocelových čepelích.^[2]

Události

Pozadí

Předchozí zaměstnanec oběti se významně podílel na událostech souvisejících s trestným činem. Byla to paní Jane Jonesová, která byla před svatbou krátce prodavačkou v Cole Brothers, Fargate, poté vstoupil do služby jako zdravotní sestra Skinnerovy manželky Mellondové v roce 1874 a stal se jeho hospodyně v roce 1876, kdy Mellond zemřel.^[6] Jane se provdala za Williama Jonese v únoru 1878 a on se s ní a Skinnerem přestěhoval do Glover Place. Tato situace pokračovala až do roku 1880. Skinner Jane učil jeho obchod a při práci mu „značně pomohla“. „Byla tak zdatná, že se tato žena stala takovým druhem partnerství mezi panem a paní Jonesovými a (Skinnerem), co se týče výdajů na domácnost; podíleli se na zisku.“^[2] Celkem byla Jane Jonesová na jaře 1880 Skinnerovou hospodyní „téměř tři roky“.^[6]

V roce 1880 si Dover „ponechal a cukrárna ",^[2] také popisován jako obchod s kořením,^[6] v London Road, Sheffield a Skinner stále bydleli na 24 Glover Place.^[2] Dover a Skinner se setkali v cukrárně v dubnu 1880,^[2] požádala, aby viděl jeho obrazy,^[4][6] a začali se navzájem navštěvovat. V reakci na to Jane Jonesová a její manžel opustili Skinnerův dům v září téhož roku, protože „vznesli námitky proti chování“ Doveru. „Z toho, co pozorovali pan Jones a také pan Jones, si pan Jones nemyslel, že by bylo vhodné, aby jeho žena zůstala déle v domě zesnulého.“ Později Ada Wheatleyová uvedla příklad tohoto chování, které pozorovala v den porodu cibule: „Kate Dover seděla panu Skinnerovi na koleni a řekl (Doveru), Lehněte si, milujte se a dejte si zdřímnout."^[6] Roasan Biggins, Skinnerova neteř, převzala vedení domácnosti po dobu šesti týdnů, poté převzal její pozici Dover. V té chvíli už Skinner dvořil Doverovi „s cílem si ji vzít.“^[6] Sousedka Elizabeth Guest na čísle 25 uvedla, že Skinner dal Doveru deset šilinků týdně jako výdaje na domácnost, ale z těchto peněz očekával denní litr piva a litr mléka, takže omezené prostředky donutily Doveru zastavit Skinnerovy věci,^[2] jako „jeho čajový servis a černé šaty“.^[6] Na rozdíl od Jonesa Dover nežil s Skinnerem, ale vrátil se „domů Heeley v noci."^[2] Sčítání lidu z roku 1881 ukazuje, že Skinner žije sám.^[7]

Ačkoli vztah mezi Skinnerem a Doverem byl původně „přátelský“, do června 1881 se zhoršil na „hádky“, „hašteření“ a „mnoho stížností“ Skinnera, že Dover měl „ve zvyku vynést svůj majetek z domu a zastavování to. Nejlepší čajový servis "řekl, odešel, jeho nejlepší oblek byl zastaven a hádky do té doby pokračovaly se zhoršováním." Jednou se Skinner "uchýlil se skutečným násilím" směrem k Doveru. Tento stav pokračoval do listopadu a začátkem prosince 1881. Poslední dvě velké hádky byly svědky sousedky Elizabeth Guestové, která řekla, že Skinner byl naštvaný na zástavu svého majetku, a používal „velmi špatný jazyk“ k Doveru,^[2] „která, když byla posměšněna, mu objala ruce kolem krku a prosila o odpuštění.“^[5] Nicméně, Dover později řekl, že mluvili o manželství.^[2] Elizabeth Guest uvedla, že Dover hovořil o sňatku s Skinnerem, a matka Kate Dover, Catharine Dover, později potvrdila, že pár byl zasnoubený.^[8] Skinner někdy řekl, že udělal závěť ve prospěch Jane Jonesové, ale navrhl, aby to změnil ve prospěch Kate Dover.^[9] Začátkem listopadu hledala Dover svůj vlastní dům a stěžovala si na Skinnerovo chování ohledně peněz.^[8] Dne 18. listopadu 1881 Dover omylem zrušil šek, se kterým bylo manipulováno. Šek zvedl náhodný divák a později předal policii.^[8][10]

Nákup jedu

Dne 2. prosince 1881 Jane Jones obdržela dárek z produkce, včetně cibule a brambor, „od bratra jejího manžela v Bedfordshire“.^[6] Téhož dne s manželem snědli část produkce a zbytek předali Thomasi Skinnerovi, včetně „patnácti brambor, čtyř velkých cibule a několika jablek“. Ada Wheatleyová dodala zeleninu. Po přijetí Skinner řekl: „Jedná se o něco navíc k tomu, co sem dostaneme,“ ale Dover řekl „Humph“ a „rozbil cibuli po schodech do sklepa“.^[2] Ve stejný den se Dover zeptal chemika J.J. Redding pro kyselina prusová na cukru zabít kočku, ale on to odmítl, protože kočky nejí cukr.^[8]

5. prosince byl Skinner v dobrém zdravotním stavu, pracoval, „jedl srdečně“ a „volal po svém pivu“. Současně ho Dover prohlašovala za „velmi nemocného; naznačovala podezření, že by mohl zemřít“. V 19 hodin Skinner navštívil Mason's Arms v Norton Woodseats, známý tehdy a nyní jako Big Tree Inn, který nechal Dovera ve svém domě. V 19:30 však Dover šel k chemikovi Hewittovi na Abbeydale Road, Sheffield,^{[poznámka 1]} s žádostí o unci arsen. Přivezla s sebou jako svědka řezníka Williama Wooda z London Road v Heeley a řekla mu dvě nepravdy:^[2] že jejich známý, pan Marshall nebo Maxwell, dříve jednal u jejího svědka (Marshall nebo Maxwell to následně popřeli),^[8] a že nakupovala arsen pro barvení voskové květiny (u soudu bylo potvrzeno, že samotný arsen není barvivo a že v domě nebyly žádné voskové květiny). Asistent John William Arding ji prodal za unci avoirdupois arsenu v práškové formě, ve „obalu zvláštního tvaru, se štítkem jed černými písmeny na červeném podkladu, aby se nemohlo snadno mýlit. “Když Dover odešla z lékárny, prohlásila:„ Teď to mám, vezmu to hodně. “Poté se připojila ke Skinnerovi v Big Tree Inn kde byli s Skinnerem „docela přátelští“, aby je bylo možné považovat za milence, nabídl jí, že jí koupí poníka, a pár odešel společně o čtvrt na devět.^{[2][6][8][11]} Hostinec byl „oblíbeným letoviskem„ dvorců “... pár byl„ volně známý jako „královna Heeley a její starý miláček“ “.^[10]

Jiný příběh vyprávěla matka Kate Doverové, matka Katarina v hotelu vyšetřování. Řekla, že její dcera „koupila jed na žádost pana Skinnera a že jí řekl, aby řekla, že je to pro umělé květiny nebo cokoli jiného, ​​že to její dcera dala tomu večeru panu Skinnerovi ... že ho pan Skinner vložil do svého kapsa vesta a ... už na ni nikdy netleskala “. Catharine se domnívala, že Skinner omylem smíchal arzen se svými leptacími chemikáliemi a tyto chemikálie se omylem smísily s jídlem v kuchyni. Tento příběh se v roce 1882 nedostal do Leedsské poroty.^[11] Dne 6. prosince Dover řekl dalšímu svědkovi, panu Taylorovi, že „pan Skinner byl velmi nemocný a obávala se, že zemře“. Když však služebnice Emma Bolsover přivezla zpět slepice kterou jí Dover poslal posbírat v 10 hodin ráno, uslyšela Skinnera třikrát volat na večeři, aniž by vykazovala známky nemoci.^[2]

Otrava

Thomas Skinner byl zabit 6. prosince 1881. Toho rána řekl Dover Taylorovi, že Skinner „byl velmi nemocný a vždy dřímající a ospalý, a řekla, že věří, že zemře“, i když ve skutečnosti „vypadal, že byl ve svém obvyklém zdravotní stav". Dover „byl ten, kdo večeři připravoval a ve všech ohledech se o ni staral“.^[6] Ačkoli Dover připravil pečené kuře, udělala husu nádivka s bylinkami, chlebem a cibulí, ne kuřecí nádivkou silové maso nebo klobása maso jako obvykle v Viktoriánská éra.^[12] Kromě toho rozdělila náplň na dvě části, přičemž jednu část uvařila uvnitř kuřete a jednu v samostatné plechovce. Večeře skládající se z plněného kuřete a Yorkshire pudink bylo podáváno kolem poledne, ale služebnice Emma Bolsover snědla jehněčí kotleta samostatně v kuchyni a nepřipojili se k jídlu u Doveru a Skinnera.^[2] Skinner zavolal na jídlo a řekl, že „nevěděl, kdy se cítí tak hladový, jako tehdy“, musel si však na jídlo počkat ještě půl hodiny.^[13] Skinnerův talíř byl naplněn nádivkou, ale Doverův byl mnohem méně. Pět minut po zahájení jídla se Dover prohlásila za nemocnou. Skinner okamžitě řekl: „Cítím se také špatně ... Bože můj, tentokrát to udělala pro nás oba,“ odkazovala na Jane Jonesovou, která poslala cibuli. Potom „velmi zvracel“,^[2] a „vypadalo to, že velmi trpí“. Dover „vypadala, že se (pravděpodobně) vyděsila výsledků podávání jedu a snažila se napravit to, co udělala“.^[6]

Emma byla poslána ke koupi tinktura lobelie, které lze použít trochu nebezpečně jako dávivý při vysokých dávkách. Dover se nemohla dočkat, až se Bolsover vrátí, zpanikařila a následovala ji tramvají.^[2] Poté, co se vrátili, Dover poslal Bolsovera, aby přinesl Catharine Doverovou, která byla překvapená, když zjistila, že je Skinner tak nemocný.^[14] Mezitím Dover řekla, že jí bylo špatně, a zdálo se, že se zvedá, ale vůbec nezvracela, dokud jí lékař nepodal dávivý později.^[2] Dover „vypadala, že byla zděšena, a udělala, co mohla, aby poskytla pomoc“.^[6] Když chirurg a forenzní vědec James Wallin Harrison dorazil ve 14:30,^[14] Skinner „velmi vážně a těžce zvracel“ a Dover řekl: „Oba jsme byli otráveni; je to ta žena, která nás oba způsobila.“ Harrison viděl, že Skinner umírá na otravu arzenem, věnoval maximální péči a hledal zdroj jedu. Zvratky od Skinnera, které byly v umývárně, zvratky z Doveru v důsledku zvracení, kromě zbytků kuřete, náplně, některých výkalů a nějakého vína, byly proto lahvovány pro testy a analýzu. Harrison odešel v 16:00 a vrátil se večer, když „zjistil, že Skinnerova pokožka je studená a vlhká, jeho tvář byla sevřená, ruce a nohy ochromené a příznaky kolapsu“, zatímco Dover nevykazoval žádné příznaky otravy. Harrison zůstal u Skinnera, dokud nezemřel v 20:40.^{[pozn. 2][2][6]}

Dover řekl, že těsně předtím, než Skinner zemřel, požádal o spálení některých papírů, ačkoli lékař a inspektor byli svědky toho, že ne.^[6] Zatímco byl lékař a inspektor v umývacím zařízení s umírajícím Skinnerem, Dover viděl souseda Skinnera Elizabeth „Sissie“ Hosta, jak si z horního patra vzal papíry, včetně velkého modrého nebo bílého papíru, a spálil je v kuchyňském ohni. Rovněž byla viděna, jak své matce předává papír obsahující prášek a říká Katarině, aby si ji schovala pod sukni pro případ, že by Kate prohledala policie.^[2] Před vypálením papírů „(Doverské) chování bylo velmi vzrušené, ale pak se úplně změnilo. Bylo to celkem klidné.“^[6] Dover poté policii řekla inspektorovi Bradburymu, že žádnou nespálila. Také popřela, že by v jejím vlastnictví nebo v domě byl arzen, a poté tento příběh udržovala. Než odešla z domu, dokonce požádala o prohlídku, ale Bradbury to odmítl. Inspektoři Bradbury a Womack nenašli pro Skinnera žádnou Will, ačkoli Dover Skinnerovi řekla, že existuje Will, že neví, kde se nachází, a že Skinner ji plánoval změnit.^{[pozn. 3]} Womack v domě nenalezl žádný arzen a arzenik nebyl použit v procesu Skinnerova leptání.^[2] Pouze Dover ten den připravil večeři. Podle Jane Jonesové ona a její manžel jedli stejnou dávku zeleniny bez negativních účinků, Jane neměla vůči Doveru žádnou zlou vůli a nehrozila, že „udělá pro oba“. V době čaje byli v domě oba rodiče Dovera. Všichni společně odešli z domu ve 23 hodin, Dover vzal Skinnerovu kočku a ptáka s sebou.^[2] Po smrti zmizelo ložní prádlo a americké dluhopisy, ačkoli Skinnerova peněžní kniha zůstala a inspektor Womack našel čtrnáct panovníci a diamantový prsten v Skinnerově ložnici v den jeho smrti.^[8][14] Další předměty nalezené v domě byly milostné dopisy mezi Dovery a neznámým starším mužem jménem „Emerson“ ukryté v rámečku obrázku a „žádosti o půjčky, které paní Dovera poskytla různým osobám“.^[8]

Post mortem a vyšetřování

Na posmrtně chirurgem Harrisonem 8. prosince 1881, vyšetření těla vedlo k závěru „otravy dráždivými kovy“. Alfred H. Allen, Sheffield veřejný analytik, prozkoumala Skinnerova vnitřnosti a sklenice vzorků zadržených policií 10. prosince. Kuře a jeho vnitřní náplň neobsahovaly arsen, ale náplň vařená samostatně v plechovce byla „nabitá arsenem“, dostatečně na to, aby zabila. Vypočítal, že jich je osm zrna arsenu „v celém žaludku“ a „značné množství arsenu“ v jednom vzorku náplně. Ve zbytku jídla a v jednom vzorku zvratků nenašel žádný nebo téměř žádný arzen.^[2] Allen později řekl, že „dvě zrnka arsenu by byla smrtelná dávka. V unci bylo 437,5 zrn“.^[9] Při vyšetřování ze dne 18. prosince bylo potvrzeno, že Skinnerovo tělo bylo „bez nemoci“. Podšívka žaludku byla přetížený a byly „velké ulcerace, svědčící o otravě. “Skinnerova smrt byla„ v souladu s otravou arsenem “. Kate Dover byla zatčena 18. prosince v Highfield Policejní stanice, poté se konala v ústředních policejních kancelářích v Sheffieldu.^[15]

Vyšetřování smrti Skinnera bylo zahájeno v hotelu Royal (později nazývaném Victoria Inn) na konvergenci London Road a Abbeydale Road, Sheffield, dne 9. prosince 1881,^[13] a znovu otevřena v 13:00 dne 18. prosince 1881.^[13] Kateina matka Catharine poskytla důkazy „plné rozporů s ostatními svědky“ namísto své dcery, která byla nemocná. Hovořila o náklonnosti mezi Kate Dover a Skinnerem, o potřebě Kate používat make-up, aby zakryla její bledou pleť, a o nevinných účelech, pro které Kate získala různé jedy. Koroner zveřejnil více než třicet milostných poznámek mezi Dôverou a starým mužem ve věku 85 let. Ty byly nalezeny ukryté v rámečku obrázku v Skinnerově domě. Dopisy objasňují, že Skinnerová věděla o schůzkách mezi Doverem a starcem „Emersonem“ nebo „E.M.“, který jí pravidelně dával peníze na oblečení, a nenamítal proti nim. Porota rozhodla dvanáct až tři, že Dover podal jed Skinnerovi. Koroner zaznamenal, že Dover „úmyslně a z vůle zlobivosti zabil a zavraždil zmíněného Thomase Skinnera“.^[16]

Vazba Kate Doveru

Mezi 6. a 16. prosincem 1881 byl Dover držen doma ve stavu „extrémního vyčerpání“,^[13] na Thirlwell Terrace pod policejním dohledem, nemocná, nemohla jít ven, popírala zločin, ošetřovala ji Emma Bolsoverová a byla v péči chirurga Harrisona.^[14] V pátek 23. prosince 1881 byl Dover formálně obviněn z úmyslné vraždy ze strany Placený u policejního soudu v Sheffieldu v Sheffield Old Town Hall a zavázala se k Leeds Assizes.^[4] Když je nabitý, “odpověděla slabým, chraplavým hlasem, Nejsem vinen."^[6][17] Na tomto zasedání Stipendiary byl W.E. Clegg z W.F. Clegg & Sons, za stíhání; byl to Clegg, kterého Dover pojmenoval jako zásuvku Skinnerovy chybějící Vůle, ačkoli Soud tento bod nevznesl.^[4] Dover „vypadala extrémně slabá a byla s určitými obtížemi přivezena ze své cely“.^[8] Obhajovala ji A.M. Wilson z Binney, Sons & Wilson. Bylo připuštěno, že motiv trestného činu nebyl znám, ale mezi Skinnerovými efekty byla nalezena směnka za 10 liber £ od Doverova otce k Skinnerovi.^[2] Později bylo zjištěno, že to byl Skinner, kdo trval na zaplacení tiskařského účtu za básnickou knihu Charlese Dovera, takže Charles Dover odpověděl směnou; a Kate Dover se transakce nezúčastnila.^[18] Po spáchání trestu byla převezena do vězení ve Wakefieldu, kde trávila čas psaním dopisů a kreslením květin, které poslala domů.^[19] Bylo jí dovoleno nosit vlastní šaty místo „vězeňského oděvu“,^[18] a bylo o něm řečeno, že je „sangvinický, že bude prokázána její nevina“.^[20] Její počet vězňů byl 3288.^[21] Dne 30. ledna byla přemístěna do Armley Gaol čekat na její soud.^[19]

Dopisy domů od Kate Doveru

Dopisy psané domů z Věznice Wakefield Dover byly publikovány 31. prosince 1881. Ukázaly zručné používání jazyka a obsahovaly básně, citáty, nabádání k důvěře v její nevinu a naději na její bezprostřední svobodu.^[18] Dne 7. Ledna 1882 Sheffield Daily Telegraph zveřejnila dopis ze dne 31. prosince 1881 z Doveru ve věznici Wakefield své rodině, který ukazuje optimismus, povzbuzení pro její rodinu a opět neočekávané jazykové zázemí. Například: „Jsem si jistý jednou věcí, a to, pokud mám být požehnán svobodou, Bůh nechá drobné květy, které se vnořují do trávy, políbit tyto Wakefieldovy nohy, jako by tam nikdy nebyly.“ Dopis zmiňuje dobré vztahy s oběma rodiči a dalšími příbuznými a žádá je, aby nakrmili její mazlíčky: „moje veverka, moje želva, můj Jack, moje kundičky a moji ptáci.“^[22] Tomu předcházel 3. ledna další zveřejněný dopis odkazující na její členství v EU Dobrý templář lóže, jehož byla členkou. Modlili se za ni o půlnoci na Silvestra a ona napsala, že ve stejnou chvíli „vypadal paprsek světla, jako vycházející slunce, které bylo stále jasnější, až plyn, který vždy hoří v noci v mé cele, byl ztracen v tom druhém světle. “^[23]

Soud

Jeskyně Lewis William JP

Dne 31. ledna byla Dover přemístěna z věznice Wakefield do Leedsu, připravena k soudu v Leedsských soudech. Její matce Catharine Dover bylo dovoleno doprovázet ji a dát jí jídlo, a následujícího rána měla Dover rozhovor se svým právním zástupcem A. Muirem Wilsonem. „Dala mu polovinu listu dopisního papíru, na který bez tužby rukou nakreslila spoustu exotických květin.“^[24]

Soud se konal v pondělí 6. a v úterý 7. února 1882 v Leeds Assizes v místnosti trestního soudu v New Yorku Radnice v Leedsu. V pondělí byl Dover obžalován před soudem Lewisova jeskyně za úmyslnou vraždu,^[25] a nevinen.^[2] Soudce byl „urostlý osobně a blafuje způsobem a díval se, jak byl, na samotnou inkarnaci zdravého rozumu.“^[26] The Liverpool Daily Post popsal scénu:^[9]

Případ vyvolal největší možný veřejný zájem a soud byl hustě přeplněný a vstupné bylo získáno lístkem. Opravdu, nikdy od soudu Charles Peace bylo veřejné vzrušení tak intenzivní, že stovky lidí nemohly získat přístup. Dámy se shromáždily neobvykle silnou silou. Vězně, když byla umístěna do doku, kráčela velmi pomalu a vypadalo to, že akutně cítí její hrozné postavení. Násilně vzlykala a slabým hlasem prosila nevinu.^[9]

Dover byl „hluboce rozrušený a smutný“ a „úzce zahalený“. Za obžalobu hovořili pan Waddy QC a pan Barker a pan Lockwood a pan Stuart Wortley na obranu. V pondělí Barker prohlásil porotě, že důkazy ukazují, že Dover skutečně vědomě otrávila Skinnera, ale neexistovaly žádné důkazy o jejím motivu.^[2] The Sheffield Daily Telegraph popsal scénu v Leedsu takto:^[2]

Dnes ráno je dvůr přeplněný jako nikdy předtím, dámskou galerii opět zaplnily ženy všech věkových skupin, většina z nich nemilovaná jako vždy, a všechny vyzbrojené sendvičovými koši a brašnami, připravené počkat, až povstane jeho lordstvo. Opět je tu několik stovek zklamaných, kteří se snaží přimět policisty, aby otevřeli dveře, do kterých by mohli vstoupit. Policisté však mají tvrdé srdce. Nastavili své tváře jako pazourek proti veletrh nápadníci, slibující, že jakmile někdo vyjde, někdo bude moci vstoupit ... Dole dole na dvoře je dav lidí advokáti kroutili palci, četli noviny, psali dopisy a byli obecně pracovití jinými způsoby, zejména při vytváření náčrtků, které vězeň v doku mohl vyniknout několika rychlými dotyky tužky. Obsazují nejcennější křesla, která by ráda zaplnila tisk, která se posadila v dámské galerii jako pták, který sedí nahoře, napněte uši, aby slyšeli, co se zeptá rada a co svědci odpovědí ... Kate Dover ... stále vypadá slabá a nemocná. Je oblečená v černé barvě s bundou z tulení kůže a černým kloboukem ... ale brzy poté, co bude řízení obnoveno, zvedne závoj a každý může vidět její rysy, které rozhodně netvoří těžká, neintelektuální tvář, ale pravý opak. “^[11]

Lockwood, právní zástupce obrany, zahájil svůj projev v 11:10 hod. Tím, že „pokud vzala život svému pánovi ... za to jistě musí zemřít“. Těsně předtím, než Lockwood zahájil řeč, její právní zástupce promluvil s Doverem, odvrátila tvář a zakryla si ji kapesníkem.^[11] Otočila se tváří v tvář porotě a nastalo „velké ticho u soudu“.^[5] Poté vypadala „velmi rozrušená“. The Sheffield Daily Telegraph pokračuje: „Jak pan Lockwood vážně zapůsobil na porotu, že je tam jeho klientka, jejíž život se chvěl v rovnováze, její emoce jsou intenzivní. Z galerie slyšíme její vzlykání, vidíme její chvějící se rám a celé tělo se houpající sem a tam, až se zdá, jako by se sklouzla z křesla ... Několikrát jí padla ruka z obličeje a evidentně jí to jen vrcholným úsilím brání omdlet. “^[11]

Lockwood hovořil o hádkách, smířeních milenců, slovech lásky a manželství.^[11] Řekl, že „jeho hypotéza spočívala v tom, že vězně neměla v úmyslu připravit umělce o život. Pokud se skutku dopustila vůbec, šlo o zlomyslný čin spáchaný nikoli za účelem jeho zabití, ale z důvodu pouze naznačit jeho mějte na paměti, že paní Jonesová byla vůči němu nepřátelská, a důvod činu mohl být navržen, když jablka a cibule pocházela od paní Jonesové. “ Řekl, že Doverovo chování a způsob otravy nevykazovaly žádnou „šikovnou ruku“ ani kalkulaci. Dále řekl, že Doverova panika pro zvracení lobelie a pomoc lékaře ukázaly nevinu úmyslu zabít.^[2] Lockwoodova řeč byla „nejen výmluvná, ale také tak ubohá, že se mnozí diváci ocitli napůl tajnou a zahanbenou tváří a utírali si slzy z očí.^[5] Deník Sheffield znovu popisuje reakci Doveru: „Agitace vězně se zvyšuje s každou větou, kterou pan Lockwood vysloví. Trpělivě vzlyká, houpá se sem a tam a zdá se, že je naprosto ztracená v agónii. Přemůže ji obranná linie? Určitě jí nabízí ne naděje nebo útěchy a zdá se, že prohlubuje zoufalství, které na ní celé ráno sedělo. “ Když je řeč o arzenu, „vězeň je opět strašně zasažen - naklánět se dopředu, držet hlavu v dlaních, kývat tělem sem a tam a prudce vzlykat.“^[11] Lockwood mluvil téměř dvě hodiny.^[5]

Shrnutí justiční jeskyně trvalo jednu hodinu.^[5] Dal porotě následující výběr:^[2]

Pokud by přijali teorii obžaloby, že do náplně vložila arsen a že to udělala s úmyslem ho zabít, nepochybně by byla vinna z vraždy. Pokud by přijali návrh obhájce, že do nádivky vložila arsen a udělala to jen proto, aby způsobila nepříjemné příznaky, a nikoli s úmyslem vzít mu život, a že ztráta života byla nad její úmysl, by nebyla vražda, ale zabití, a bylo by jejich povinností najít verdikt zabití. Pokud si nemysleli, že by některá z těchto teorií byla správná, nebo pokud se tam arsen dostal náhodou ... musí ji osvobodit. “^[2]

The Sheffield Daily Telegraph řekl, že „jeho závěrečná slova ... zjevně způsobila vězni velkou agónii, protože znovu prudce vzlykala a houpala svým tělem sem a tam jako ve vážných bolestech.“^[11] „Věznice, která zvedla závoj, když šla, s klopýtavými kroky, z doku, byla nesmírně bledá a na její popelavé tváři bylo mnoho slz.^[5]

Po dvou hodinách jednání poroty se Dover vrátil do přístavu “bolestivým krokem a pomalým. Její závoj je zvednutý, a přestože kráčí se skloněnou hlavou, vidíme, že je velmi bledá a vypadá jako obraz zoufalství. Kdo řekne agónii, která se naplnila téměř dvěma hodinami čekání na verdikt? Nyní, když stojí s klesající hlavou a třesoucíma se rukama uprostřed doku, vypadá, jako by předčasně zestárla během krátké doby, kdy byla dole dole ... vězeň se zdá, jako by se potácel z nohou. "^[11] „Sevřela zábradlí před sebou a se skloněnou hlavou čekala na slova, která by jí mohla hrubě zkrátit život nebo dát jí svobodu.“^[5] K překvapení soudu, který očekával oběšení nebo zproštění viny, byl Dover shledán vinným ze zabití.^[2][5][27] Justice Cave řekl:^[1]

Kate Dover, porota zaujala názor, který jim přednesl váš učenec právník a shledali vás vinnými zabití; ale okolnosti vašeho přestupku jsou tak vážné a tak ukrutné, že jsou odděleny, ale velmi tenkou čarou od přestupku vraždy. Za takových okolností vám musím předat nejtěžší větu v mé moci, a to je to, že ve vás zůstanete trestní otroctví po dobu vašeho přirozeného života. “^[1]

„Vězňovým rtům neunikne žádný zvuk. Její hlava padá na její ramena ... Aniž by jednou zvedla hlavu, aby se setkala se stovkami hladových očí, které ji sledují každou bolest, Kate Dover se otočí od zábradlí a melancholickou chůzí a žalostným obličejem přechází po schodech dolů a do cel ... Dav žen šustil ven z dvora, což je pomalá a hlučná práce. Viděli, jak jejich nešťastná stvůra vypouští svůj hořký pohár do spodků, a teď se pospíchají domů, aby se chlubili bezpochyby byli přítomni u památného soudu s Kate Doverovou za vraždu jejího pána. “^[11] Catharine Dover měla po rozsudku povoleno mluvit se svou dcerou. Oznámila Doveru „v dobré náladě“, ale uvedla, že spíše než proces soudnictví vinila ty, kdo proti ní svědčili. Kate svou větu snášela s odvahou a těšila se, až uvidí své přátele a příbuzné „když vyšla ... Vědoma si své nevinnosti se cítila naprosto přesvědčena svým přesvědčením ... Zatímco ve Wakefieldu ji všechny milovala .. … a tak si byla jistá, že to bude její případ, když bude v novém vězení, do kterého by mohla být poslána. “^[11] Kate Dover byla odsouzena ve středu 8. února. „Pomalým krokem“ vstoupila do doku a potácela se na kolejnici, aby se o ni oběma rukama opřela, a zdálo se, že si řízení neuvědomuje. Na větu neodpověděla. Jeskyně označila její přestupek za „krutý“ a odsoudila ji k doživotnímu trestu. Dover okamžitě spadl „na hromadu“ a byl unesen do cel. Jeden porotce poté řekl, že porota vrátila rozsudek zabití, protože většina nechtěla oběsit ženu.^[1][2]

Odnětí svobody

Cela trestu, Woking Ženské vězení, 1889

Dover nešel rovnou do ženského vězení Woking, kde strávila většinu svého trestu. Dne 21. února 1882 byla stále ve Wakefieldu a očekávala, že bude poslána do Pentonville.^[28][29] Avšak v roce 1891, ve věku 36 let, byl Dover odsouzen ve věznici Woking Female v Knaphill „Woking, Surrey, její bývalé povolání jako domácí hospodyně.^[30] Woking byla „první účelová ženská věznice“, otevřena v roce 1869 a uzavřena v roce 1895, kdy byli vězni převezeni do Aylesbury ženské vězení které byly převedeny pro ženy ve stejném roce.^[31][32] Ve Wokingu mohly ženy pracovat ve vězeňských kuchyních nebo v prádelně. Někteří za to byli placeni krejčovství, šití nebo pletení. Woking měl mozaiky oddělení, kde se ženy rozpadly mramor pro mozaikové podlahy pro instalaci na katedrála svatého Pavla, South Kensington muzea a jinde.^[33]

V roce 1895 vznesli poradci soudu z roku 1882 žádost o ministr vnitra - povolenou po 15 letech nevolnictví - za její obranu a stíhání za propuštění Doveru z vězení. Ministr vnitra však žádost odmítl.^[34] V roce 1901 byla Dover mimo vězení, takže pravděpodobně sloužila mezi třinácti a devatenácti lety.^[35]

Následky

Paní Jane Jonesová (1853– Ecclesall 1883), Skinnerova bývalá hospodyně, zemřela v ošetřovně Ecclesall Workhouse dne 20. května 1883,^[36] citovat zranění způsobená, když ji odcizený manžel William ji 12. května kopl a udeřil - i když to popřel.^[37] Jane se provdala za Williama Jonese v únoru 1878,^[6] a před sdružením Skinnera a Doveru bydlel s Jonesem v Skinnerově domě. Při vyšetřování v Sheffieldu dne 21. května 1883 bylo rozhodnuto, že protože Jane Jonesová se od Skinnerovy smrti oddělila od svého manžela, následně vedla opuštěný život „a poté náhle zemřel na“ucpání plic ", nebylo nutné pro posmrtně a verdikt „smrt z přirozených příčin „bude vrácen.^[38][39]

Poznámky

Reference

externí odkazy

• True Crime Library: Opravdový zločin August 1995. This issue features Kate Dover
• Images of interior of former Town Hall Sheffield. This includes images of the yet-unchanged court room where Kate Dover was charged with wilful murder on 23 December 1881 at the Stipendiary Court.